Typologie lidí ze zmrzlinového stánku I.

20. května 2016 v 22:26 | Ewiline |  Princess Diary
Po dočtení Doriana Graye a následném zhlédnutí naprosto dokonale sedícího filmu, který absolutně vůbec neponičil původní krásu této knihy, jsem se zničehonic rozhodla, a možná i trochu donutila, něco napsat.

Nechápejte to špatně, já vlastně miluji psaní. Ale píšu si jen ve své hlavě. Zní to krásně a nemusím to formulovat na papír. Ovšem, když to chci zformulovat, nejde to. Což není vyloženě nejlepší kombinace, pokud někdy chcete něco napsat.
Přesto zbožňuji, když čtu knížku a poté ještě chvíli přemýšlím v jazyku, kterým je napsána.

Ta žena na úvodním obrázku, je trochu děsivá.

Nicméně, dnes jsem byla podruhé na brigádě v Ledovém království. Vydávala jsem kopečkovou zmrzlinu.
Bože.
Tu práci zbožňuji a to ani nevím, kolik za to vlastně dostávám. Svým způsobem si ale nemůžu stěžovat, protože mám brigádu a každé peníze se hodí, ale to není vyloženě perspektiva, ze které na to hledím. Spíše by se dalo říct, že mě to prostě baví a mám z toho dobrý pocit. Pracují tam samé ženské a všechny jsou v pohodě. Jedna paní je ode mě z Moře, bydlí jen kousek od Rovnodennosti, mám takový pocit. Tahle paní je moc milá a vlastně mi tuto brigádu sehnala, ale chvilkami mě ovládají předsudky a myslím si, že je na mě naštvaná, či co. Paní od nádobí mám asi nejradši, pokaždé poděkuje když odnáším talířky a když místo ní utřu stoly venku. Potom je tam Jmenovkyně, blonďatá menší žena, která je v mnohém možná až příliš podobná mně. Právě proto mi možná přijde, že ode mě má takový podivný odstup. Ale alespoň mě pozdraví, stejně jako ta poslední Krump, žena která je přesný opak Jmenovkyně, je snědá, má sytě černé, pravděpodobně obarvené vlasy a oči silně obtažené kajalovou tužkou - ta je také schopná mě pozdravit, ale jinak se moc nesocializuje.
Ale co můžu čekat druhý den, že.

Všimla jsem si lidí podobných bratrovi Garoua - Strejdy. Jsou většinou trochu do plešata, střední až menší postavy, mají rovné zuby a většinou jsou celkem pěkně oblečení (např. normální džínska a kalhoty), jsou to srandisté, mají rády děti a zřetelně mluví, dokáží přestát chyby nebo delší nabírání do naběračky, což se dá říct o málo kom. Jsou to asi nejvíc v pohodě lidé, co opětují úsměv.

Dnes se ale stala naprosto nádherná věc. Takových nádherných věcí mám v životě zatím hodně málo a proto jsou tolik cenné, kvůli jejich pomíjivosti.
Dovnitř vešel jakýsi starší pán a za ním mladík pravděpodobně mého věku s krosnou na zádech. Podobal se Dvojčatům z druhé Klece na mém Novém Mraveništi. Už si ho vlastně ani přesně nevybavuju, a to se to stalo pár hodin zpátky. Rozhlédl se po pultech a když jeho pohled míjel mě, usmála jsem se, vrátil se na mě očima a taky se usmál. (Haha, moje scénická poznámka v hlavě: ten úsměv musel vypadat jako bych ho chtěla stáhnout z kůže, protože tak se prý většinou usmívám). Naklonil se ke svému, hrm, dědovi a mohla bych přísahat, že v tu chvíli řekl, že si chce dát zmrzlinu. (V mé hlavě se objevila mluvící ruka: "BLablabla, jasně, jasně. Radši si umej pult a srovnej prachy.") Ale světe div se, on si opravdu šel pro zmrzlinu. Když na mě poprvý promluvil tak ve mě trochu hrklo. Nervózne jsem se usmála ale kupodivu jsem nekoktala a celkem obstojně jsem mu tu zmrzllinu podala. Potom jsme se na sebe usmáli ještě dvakrát, protože stál s dědou ve frontě na nějaký zákusek vedle ještě docela dlouho, ale potom jsem musela jít doplnit flašky s vodou kousek od toho normálního místa, kde jsem stála. Kontrolovala jsem si dveře, kdyby někdo šel, abych se zase vrátila a v tu chvíli jsem ho viděla odcházet a znovu jsme se usmáli. (Další scénickou poznámkou bylo, že to určitě vypadalo, jako bych ho vyhlížela a že jsem musela vypadat jako opilá žirafa se zakrouceným krkem).
Ale úsměv mi přesto vydžel dobrou další půl hodinu. Ale protože jsem ho ještě nikdy neviděla, pochybuju, že je odněkud poblíž..

Jinak Višeň a Popelka s Lasturou dneska šli pařit a kupodivu jsem naprosto nezávistivá a lhostejná (v účasti). Nemám peníze a už mám lístky na Bernarda, na vystoupení Pušky v divadle a ještě na Alenku, potom chci ještě na nové Xmeny, ale to mi asi nevyjde... a Sněhurka mi dala peníze na pěknou šeříkovou voňavku. Původně jsem chtěla nějakou svěží vanilku, ale aby byla svěží a ne těžká jako nějaká vůně do auta, musela bych jí někde doopravdy najít, což tady asi nebude, a potom za ní zaplatit ten majlant. Tak radši šeřík, holt na mě bude další část lidstva ještě víc alergická.
Višeň začíná mít hodně nápadů ohledně Popelčiny oslavy a já si vždycky jen pomyslím, kam se sereš, tohle je moje parketa. Ale zároveň oceňuji ten entusiasmus a s potěšením říkám ne na ty mainstream dárky, co navrhuje. Ale nejdřív potřebuju mluvit s Rovnodenností, což podniknu hned zítra.
Stejně jako rozhovor s Yu-no. Tydlidům a Fiona s ní mají problémy v Mraveništi, chudák, jak je nejstarší dítě a asi necítí tolik lásky, což jsem společně se svou učitelkou ZSV vypozorovala, prostě má tendenci zviditelňovat se... Můžu pro její chování prý hodně udělat tím, že se jí budu věnovat tak, aby se mi vyzpovídala. Myslím, že to je hodně dobrý nápad, navíc Popelka bude na brigádě a vrátí se pozdě, takže mi to s ní neubere žádný čas.

Snad se vám bude chtít číst tahle dlouhá volovina.
Moc lákavě to totiž nepůsobí.
 

Frosty the snowman in March

10. března 2016 v 21:41 | Ewiline |  Princess Diary
A tak se stalo, že mě prostě popadla chuť něco napsat.


A právě mi v přehrávači hrajou staré písničky z Vánoc, konkrétně jedna, jejíž název si můžete přečíst v názvu.
Přivádí mě na myšlenky z předvánočního období. Asi to nevíte, ale celé Vánoce jsem měla naplánované téměř už od léta, kdy mě chytla vánoční nálada, o to víc mě mrzelo, když jsem Vánoce přešla jako nějakou písemku a nic významného se ani nestalo, kromě toho, že jsme s Garouem dali Sněhurce moc krásnou bonsai, Strom tisíce hvězd. Měla z ní radost, i když ne tak velkou, jak jsem si původně představovala.
Jinak byly také Vánoce v klubovně, kde jsem byla já, Popelka, Rovnodennost, Pusinka, Křída a Lasturka. Naprosto nádherně jsme s Popelkou vyzdobili naši Klubovnu - oblepily jsme stěny světýlky s lepící páskou a na jedné straně do tvaru srdce, rozmístily jsme pár svíček a přinesli i miniaturní stromeček. Bylo to dokonalé, ale ukázalo se, že náš entusiasmus naše kamarádky zase tolik nesdílejí, nebo alespoň nebyly tak na větvi jako my, což je vlastně celkem pochopitelné. Líbilo se jim to. Ano, líbilo. Nepřesvědčuju sama sebe, jen to zdůrazňuji.
Tyto Vánoce jsem byla zaháknutá. A nyní mi dovolte vysvětlit tento pojem. Minulé Vánoce jsem dala Popelce velmi dobře zabalený dárek, u jehož rozbalování jsme hýkaly smíchy a poté jsem jí k pátnáctým narozeninám koupila krajkové polobotky, co si tak moc přála, dala jsem je do velké krabice, kde byla krabice, potom další krabice a potom další až tam byla malá krabička, ve které bylo napsané "Hledej, Šmudlo :P". Chudák Popelka nevěděla kde hledat, ale když si všimla těch papírů ve vnitřku první krabice, vzala jich pár do ruky a ohmatala je. Poprvé to byla falešná věc, prostě jen zabalené kuličky v další kuličce, ale poté už to byla levá bota. Já k Vánocům dostala od všeho, co jsem si přála něco, takže jsem byla nesmírně spokojená.
K patnáctinám dostala dokonalé náušnice z chirurgické oceli, které jsem od té doby skoro nesundala, akorát jsem lehce před svými šestnáctkami minulý měsíc tu jednu ztratila. Což je mi nehorázně líto, hledala jsem jí jak pes s čumákem na zemi, ale v Mraveništi aby se mravenec vyznal.

Nakonec jsme se dostali od Frosty the Snowman k mé ztracené náušnici. No nic, půjdu si asi zopakovat Zmar ( i když určitě nepůjdu) a taky něco na písemku od Fleur.




Happy Valentine's day, ♥

14. února 2016 v 9:08 | Ewiline |  Princess Diary

"Někdo tento den může strávit se svou drahou polovičkou... Já ho pravděpodobně strávím sepisováním kaktusů, které bych chtěla do své sbírky."


Vlastně nechápu, proč se tenhle svátek slaví.

Ne, špatně.

Tenhle svátek pro mě nemá absolutně žádný význam.

Heh.

Celkem už se těším, až pro mě nějaký význam mít bude, ale prozatím to byl jen den, kdy už bylo dávno po mých narozeninách a minulý rok byl tento den zpestřen naším třídním plesem. Jinak nic. Navíc se to u nás neslaví tak, jako jinde.
Máte nějaké.. no, romantické zážitky?
Já jsem v tomhle asi nejvíc možně levá, na kluky štěstí nemám a nikdy se mi ani žádný nelíbil. Možná tak kromě Výtvarníka, se kterým jsem se poznala minulý rok na podzim. Ale nejsem si tím jistá. Přišel mi fajn, ale jak bych mohla vědět, že se mi líbí, když jsem ten pocit ještě nikdy nezažila? Asi bych to nevěděla hned, hrm. Ale ani teď.. po relativně dlouhé době nevím, co si o něm vlastně myslím. Rovnodennost s Popelkou řekly, že někdy zajedem do Velkého města a jen tak náhodou si tam s ním dáme sraz, takže se můžu nervozitovat z tohohle místo svých pocitů.

To je celkem velká odbočka od Valentýna. Mno... Přeju vám, abyste se měli buď krásně zamilovaně, nebo krásně zamilovaně s nějakým pořádně tučným žrádlem.


 


Serafína: Drači posel (RC)

13. ledna 2016 v 19:53 | Ewiline |  Recenze




Autor: Rachel Hartman
Žánr: YA, fantasy, dobrodružný
Počet stran: 431
Nakladatelství: Fragment
Díl: 2.
Anotace: Rachel Hartman a její Serafína vzaly knižní svět útokem a se silou draka ovládly žebříčky prodejnosti v několika zemích. Netrpělivě očekávaný 2. díl je konečně tady!

Království Gored: země, ve které po dlouhá desetiletí žili lidé a draci v křehkém míru. Rovnováha ale byla narušena, a hrozí válka. Draci po čtyřiceti letech vycházejí z ústraní a jsou připraveni převzít vládu nad světem. Serafína - napůl člověk, napůl drak- je jednou z mála, kdo rozumí uvažování draků i lidí a kdo by mohl pomoci válku zastavit. Vydává se proto na cestu do sousedních zemí, aby našla další polodraky. Věří, že jejich společné úsilí dokáže vyvolat mocnou magii, s jejíž pomocí bude možné nemilosrdné draky porazit.

Dokáže ale Serafína vzdorovat všem nástrahám, které ji na cestě čekají? Ubrání se tajemnému polodrakovi, který dokáže vstupovat do lidských myslí a ovládat je? Vzdá se svých jedinečných schopností a zachrání si život, nebo přijme výzvu osudu a postaví se nebezpečné budoucnosti čelem?

Hodnocení: Tuto knížku jsem četla vskutku pomalu, a nemůžu říct, že by mě první díl této série vyloženě nadchnul. Jasně, tohle už je druhý díl, já vím. Není daleko od prvního, ale už jen kvůli Abdovi, mojí nejzamilovanější postavě, jsem se chtěla dozvědět, co se stane dál, proto jsem se pustila i do druhého dílu.
Musím přiznat, že se mi vlastně nakonec i docela líbil.
Součet bodů vyjde pravděpodobně vysoko.
Kniha zahrnuje skvělé postavy, bezvýchodné situace s briliantními řešeními, když se Serafína setkává se svou starou přítelkyní Jannoulou při hledání dalších ityasátů (polodraků).
I když přítelkyně je pro Jannoulu vlastně hodně špatná přezdívka, Jannoula je jeden z nejdivnějších padouchů, o kterých jsem kdy četla. Celou knihu nemám nejmenší tušení, co má ta holka za lubem. Vlastně je to nakonec to nejjednoduší, co by mě mohlo napadnout, ale stejně kvůli tomu Serafína vytrpí hodně.
I když příběh doopravdy asi stojí za to, jak bych vám ho mohla vyprávět, vyložený způsob psaní a fakt, že se drak ve skutečnosti dokáže změnit na člověka (v tom případě je z něj sárantras), který mi není sympatický, a takový zvláštní odstup hlavní postavy.. jakoby mi tam něco chybělo. Možná víc detailů při popisech a tak.
Kdybych měla jistotu, že jste to všichni už četli, nebála bych se říct víc, ale kvůli spoilerům nemůžu, pardon.
Každopádně když sečteme body za pěknou obálku (kterou jsem byla doopravdy nadšená) a zajímavé podstavy, odečteme něco za to popisování a lidi/draky, naopak zase něco přičteme za Svaté, vyjde nám:

Celkem 16/19 bodů
Kniha hlavně potřebuje svého příznivce, který ocení fakt draků měnících se v lidi.
V tomto ohledu jsem doopravdy zaujatá :D

1. Not much, sry

11. prosince 2015 v 22:16 | Ewiline |  Princess Diary



"Jako, jeliGož už mám ten blog, mohla bych na něj také něco napsat, že.."


Poslední dny se vždy budím až po šesté. Je to celkem náročné na stíhání,i přestože se zase už nemaluju - mám asi jen půl hodinu (hrubou) na to, abych se stihla najíst, oblíct a namazat si gesicht. Možná vám to přijde jako dost času, ale věřte mi, že když vidíte na svém mobilu z doby před Potopou 06:06, prostě si jen přejete spát dál a ono se to stane. Teda, mně se spíš stalo to, že jsem se vzbudila ve třičtvrtě na šest s budíkem, ale řekla jsem si, že už vstávám.. - zavřela jsem oči a BUF je po šesté. Většinou jsem si před tou šestou vždy zapínala rádio a potom se zase zabalila do kukly a včerpávala jsem do sebe to krááásné teplo, než už bylo šest a začínaly zprávy, to jsem se šla oblíct. No jo, jsem líná jako čínský schody.
Taky už jsem shodila svoje parohy, mám teď o polovinu kratší vlasy a musím se přiznat, že se tak sama sobě dokonce i víc líbím, i když je s tím možná trošku těžší práce než s těmi dlouhými, protože tyhle nejdou tak dobře dát do culíku. (ano, takovej nízko položenej trs, kterej mě dělá hairless)

Nicméně dneska byl v Mraveništi doopravdy zvláštní den. Nemohla jsem se pořádně soustředit a den už vlastně uběhl a já tu zase sedím jako pecka před notem a slintám si na klávesnici. Hrm, mno.. ale dneska měla Babička při první hodině dobrou náladu, takže i já jsem se dobře naladila. Korunka s Popelkou byly na olympiádě z bohémského jazyka a Višeň - chudák - má pravděpodobně akutní mononukleózu. He, nemá, to by nemohla nic polykat, já vím, jaké to je. Každopádně se už do konce tohohle roku neobjeví ve škole. Give her thumbs up, coz i've just bought her a present.
Snad bude za chvíli fit aby mohla s námi oslavit Vánoce.
Potřebuji dodělat dárky a už to začíná být těsné, protože všechno budu shánět příští týden. Zítra jedu do Prahy na MT - výstavu voskových figurín tak se celkem těším. Ale zase musím vstávat brzo, chjo.. A potom jedeme ještě se třídou na Drákulu, na to se těším nejvíc.

Korunka byla dneska hodně smutná. Je z Druhého města a nějaký kluk z tamějšího Mraveniště se za Hellem dneska oběsil. Čerstvě nastoupil na Mraveniště, byl v prvních Klecích. Nechápu, jak by se mohl někdo z První Klece chtít oběsit. Kdyby už byl alespoň ze Čtvrté, to by se dalo alespoň trochu lépe odůvodnit třeba stresem, tohle mi skoro zavání jako vražda.

Snad dostanu nějakou vánočnější náladu v průběhu příštího týdne.

|:Rendez-vous:| au prochain règlement

7. prosince 2015 v 22:10 | Ewiline |  Princess Diary

"Do i wanna know, if this feelin flows both ways"


Jeden by čekal, že se poučím a budu očekávat neočekávatelné, ale dnes ráno, když mě Heidiino chapadlo chytlo přede dveřmi, očekávala jsem maximálně tak dýku do zad, jako vždy. Tentokrát to ale byly nunčaky.
Heidi a Ronald.
Neuvěřitelné, jak mě život dokáže nakopnout, když to nejmíň čekám.
I když vlastně ani trochu nechápu, proč jsem kvůli tomu tak rozladěná. S Ronem jsem nic nikdy neměla, ale když si představím Heidi... její nos nahoru, chapadla dlouhé jako řetěz od kotvy + její věčné žvanění a Ronalda, vysokého, blonďatého kluka, trochu smutného ale s tím nejzářivějším úsměvem pod sluncem... začínám si říkat, proč?
Neberu mu to, pokud se mu Heidi líbí, ale mě rozhodně sympatická není, hlavně potom, co mi dneska tolik cpala, že s ním jde ven. Sice neví, že se mi Ronald líbí, ale i tak toho cpala do mých uší nepřiměřeně moc, jako by se mi chtěla vysmát. A potom ještě když jsme čekali s Popelkou u dveří a četli si, zastavila se tam, abychom počkali s ní, než přijde. Nevím, brečet se mi nechce, ale je mi rozhodně divně. Říkám si, že jsem prostě rozladěná..

Mno, asi už konečně začnu víc psát a možná i kreslit. Bohužel teď už se musím jít, protože Bystrouška nás zejtra určitě nechá napsat si test na nervovou soustavu.. a já ještě nic neumím..








Start

25. září 2015 v 21:02 | Ewiline |  Princess Diary



Někdy je věcí prostě definitivně moc, jako třeba anti-imperfekčního gelu na mém obličeji. Nebo zase naopak málo jako salátu v míse. I když... jak jsem ho dneska večer připravovala, byla mísa spíše malá a přetékala. Ovšem když jsem zjistila, že bych si klidně dala i třetí misku/porci, bylo toho o hoodně míň než předtím.

Ale to proč jsem se zase vrátila k psaní je dosavadní téma v mých myšlenkách a to: taneční (jo a potom taky dlouhodobá neaktivita)

Nikdy bych nevěřila, že to doopravdy napíšu, ale vlastně se mi v tanečních hodinách celkem líbí. Ještě jsem nerozdala všem lidem z Mraveniště přezdívky, ale už na om začnu pracovat a znovu psát svůj deník. Filozofem sama sobě.
Nedávno jsem byla v jedné půjčovně šatů a vybrala jsem si troje dlouhé. Ale nejsem si jimi tak jistá. Těmi třetími.
Ale začnu od těch prvních. Ty mají bílý korzet s jemné vyšitými šeříkové fialovými růžičkami a tmavě fialovou jednoduchou sukni. ty druhé jsou z naprosto dokonalé modré s černou krajkou a pěkně mi sedí, jen jsou trochu moc dlouhé a Kmotřička mi je bude muset trošku zkrátit. V těch posledních si připadám jako Princeznička a nevím, jestli to není přehnané. Jsou v barvě takové éterické fiálové, jsou korzetové ale ne rozdělené na sukni a vršek - jsou vcelku. Mají nižší pas a na prsou jsou na nich kamínky a sem/tam nějaký flitr a to samé na sukni. Ale jsou pohodlné, mají na mě dokonalou délku a prostě... Chjo, já nevím. Už jsem si je zamluvila, ale nejsem si jimi jistá. Ty modré mi prý slušely nejvíc. Co myslíte vy?
Chápu, že byste to asi museli vidět, ale nevadí, stejně to byla jen řečnická otázka.

Omlouvám se, že tento článek není delší, ale asi půjdu spát dřív a co nevidět začnu pořádně psát.
Pokud tu bude pořád někdo ochotný číst

Mravenci

26. července 2015 v 21:22 | Ewiline |  Princess Diary

"Princeznička prý neumí skrývat svou averzi na některé Mravence."
Aneb flasback článek, hořící aktualita mého ubohého života zůstane pro celých 12hodin, kdy si tento článek nikdo nepřečte, skryta.

Víte vlastně, o co go?

25. července 2015 v 13:12 | Ewiline |  Princess Diary

Většina z vás pochopila, že jde o styl deníku a jelikož jsem doufala, že se víc rozepíšu o svém původním Mraveništi, prázdniny a změny všechno překazily. Proooto jsem se rozhodla napsat něco, kde bych vám trochu objasnila funkci této rubriky.

Je to víceméně egoistické, ale Princeznin deník je můj deník. Princeznička jsem já ve světě přezdívek, které jsem dala lidem ze svého života. Přezdívky mají většinou podle toho, jací jsou nebo jak je vidím já/princeznička. Neříkám si tak ale proto, abych si něco kompenzovala, to ne (:D) Víte, když si něco vytvoříte, stáváte se majitelem svého nápadu a světa, který vytvoříte a já se cítím jako člen královské rodiny, který může věci ve své fantazii řídit. Snad takový pocit znáte. Navíc je to tak nějak dětinsky mé, že too prostě sedí.

Snad v tom nemáte takový guláš, co nevidět můžete očekávat další článek a taky link na přepsané kapitoly Vymítače - pokud u kapitoly není hvězdička (*) není přepsaná.
No, tak se uvidíme později, asi bych měla začít komentovat ostatní blogy, celkem by to chtělo rozšířit si obzor.

holidays.

7. července 2015 v 20:39 | Ewiline |  Princess Diary




Hello, guys

Abych trochu uvedla do míry minulý článek, vysvědčení jsem nakonec dostala, ale knihu jsem nenašla. O rozlučáku se moc rozepisovat nebudu, nemám poslední dobou chuť na psaní, i když nápadů mám hodně, prostě se nemůžu rozepsat. Navíc měním Mraveniště a stejných bude jenom pár lidí, takže už možná ani nebudu rozmazávat jejich charaktery.

Od začátku prázdnin jsem byla u Štědrosti, poté na chvilku u Nepravé Alenky, kde jsem poznala Scotta, což byl zážitek nezážitek, ten kluk je zvláštní. No, dál jsem se zase dnes vrátila ke Štědrosti a jakmile jsme všechny malé uložily do postelí, sedla jsem si do křesla a začala jsem psát... ale mám spíš chuť číst, a hned vám řeknu jednu zásadní věc, kvůli které jsem se vůbec dokopala něco napsat.

Budu přepisovat první díl Podezření (Suspicion). Nemohu napsat knihu, nebo ji nějakým způsobem dokončit, když jsem nikdy žádnou povídku nedokončila. Takže tak. Nebudu vkládat nové články, prostě vymažu obsah těch starých kapitol a nahradím ho.


worries.

22. června 2015 v 19:49 | Ewiline |  Princess Diary

Yeah, mám doslovnou depku z té pitomé knihy. Ještě ke všemu, když mi Spravedlivá dneska řekla, že byly dvě. Omg, co budu dělat když je nenajdu? Uklidňuju se tím, že jsem je nikam neodnesla, takže tu někde musí být prostě někde zastrčené a v nutném případě je stoprocentně dokážu najít během prázdnin a v září je Spravedlivé donést. Sice příští rok měním Mraveniště, ale je to pořád stejný les.
Proč tady ale sedím a nehledám to? Možná proto, že můj pokoj byl upsite down už dvakrát.. Ale nevadí, do třetice všeho zapomětlivého, vzhůru do toho.

*few seconds later*
Asi si zapnu Spongeboba. Nebo nějakou píčovinku na internetu, ještě nevím.

Ó bože, já tohle počasí prostě miluju! Ale až na podzim, léto prostě doopravdy musí být, abych si užila správný šedobarevný podzim. Navíc se mi začátek prázdnin už zase celý zaplnil, ještě ke všemu máme se třídou rozlučák a mě se tam nechce. Nebo jako celkem i ano.. ale prostě je to naše třída. Nejsem připravená ten děsný kolektiv opustit, jsem s nimi už 9 let, to znamená hodně, i když většina se těší až bude fuuč. Nebudu lhát, já taky. Ale něco mě s nimi alespoň trochu poutá.

No, asi si půjdu něco skouknout, a potom se ještě podívám po té pitomé knize -_-

Sajonara *le czech

Pátek 19.

19. června 2015 v 22:55 | Ewiline |  Princess Diary

"Ave Atque vale for Will Herondale's death in 1937, i když princeznička ještě nečetla knihu."


V mém životě je prozatím tolik nových věcí, tolik podstatných k přemýšlení, k prozkoumání... a nově i k zapomínání, protože moje skleróza je téměř hmatatelná. Hlavně se momentálně užírám tím, že jsem si před rokem půjčila od Spravedlivé knížky z chemie a myslela jsem si, že jsem je teď našla a vrátila jí jen všechny, takže jsem byla v klidu. Jenže mi Spravedlivá řekla, že mi dávala ještě jednu, nebo dvě. A já si začínám vzpomínat, jak jsem í četla, ale ani za Boha si nemohu vzpomenout, kde sakra jsou. Vím, že někde tu jsou, ale bojím se, že je nenajdu a zůstanou tady ztracené. Celkově mě toto přemýšlení zaměstnává na většinu procent kapacity mysli.
Když jsem hledala tu knihu/ty knihy v posteli, kam se mimochodem ještě zítra musím podívat, našla jsem barvičky na sklo, což je pro mě naprosto super, bála jsem se, že je budu muset dokupovat. Možná jsem to už zmiňovala, ale vzhledem k aktivitě si to nemyslím, takže to říkám teď - mám absolutně vánoční náladu. Těším se na to, až si na začátku prosince ostřihám vlasy, až budu pro všechny kámoše vyrábět sobí rohy z drátů a bílé hrnečky polepím samolepkama z barviček na sklo... Prostě už jsem si Vánoce vlastně celé naplánovala - ale stejně teď zase myslím, na ty podělané knihy.

Chjo, musím je najít.

Znáte Ronalda? Toho světlo-okého blonďáka, anděla, kterého potkávám u Zubaře? Nemluvila jsem o něm? Vzhledem k aktivitě pravděpodobně ne. Je to úžasný klavírista. Navíc strašně hodný člověk, snad nejvzácnější typ kluka na zemi. Bohužel vám sem nemůžu kvůli zákonu schválnosti napsat vše, co bych chtěla, což je velmi otravné, upřímně, ale musí to být, protože můj blog už mezi mou rodinou není tak neznámý, jak kdysi býval, a dokonce i přátelé sem občas zajdou, což ani nevím, jestli je dobře, protože jsem toto místo měla tak trochu jako anonymní útěk z reality, kde si mohu postěžovat, pochválit, zanadávat i pobrečet štěstím či smutkem. CHJO zase už myslím na tu pitomou knihu! Zpět k Ronaldovi, ať na to nemyslím. *stejně pořád přemýšlí nad tím, jak ta kniha vypadá a kde sakra je*


Je to strašně zvláštní, ale potkáváme se pokaždé, když u Zubaře skončím, protože tam čeká na svou malou sestřičku. Není to pokaždé, když skončím, ale celkem často. Povídáme si, smějeme se, občas jeden druhému nerozumíme přes rozpačitější tichou mluvu, ale já osobně se s ním cítím opravdu normálně, ne nervózně, prostě jako... . Když jsme se viděli v pondělí naposledy, bavili jsme se téměř bez pauz a o všem možném, přičemž teda jela pusa spíše mě, zatímco jsem si pohrávala se stránkami knížky ve svých rukou, z čehož zjevně nabyl dojmu, že mě nudí a tak mě vybídl, ať si klidně čtu. Jenže já to nedělala, že bych byla nervózní nebo nesvá. Byl to takový zlozvyk a navíc mě studili ruce. Bylo to poprvé, co jsme neseděli na lavičkách rozděleni taškou, celkem náročné na krk, když jsem se na něj chtěla podívat. Ale nevadilo mi to, vůbec.
I když je to celkem pěkný friendzoned vztah, což vyplívá úplně ze všeho, nemám tušení, co si o mně myslí... jestli ho baví tam se mnou sedět, nebo ne, jestli mu přijdu otravná, nebo ne, jestli jsem s těmi šustícími stránkami v rukou a příliš velké bundě trapná, nebo vypadám, jako bych okrádla svého přítele, kterého nemám. Hehe, joke. Ale někdy to tak vypadá, fakt.
Prosím vás, řekněte mi, že tu knihu najdu, nebo se zblázním!
Ronald je jednoduše řečeno anděl s křídly. Jenže, vy co mě možná znáte víte, že můj vysněný kluk je tmavovlasý a zelenooký motorkář s barevnými tetováními a zlou povahou, která by snesla mou úroveň deního sarkasmu. Takže můj vysněný kluk je vlastně přesný opak Ronalda. Dává to smysl? Nope.
Ronald by mohl být vším, protože vším je, a kdo vším je, je vlastně svůj, je osobnost, která má v sobě jisté světlo. I když nevím, nikdy jsem okoli něj neviděla holku, kterou byhc mohla s jistotou nazvat jeho přítelkyní. Vždycky jsou friendzoned as me. Haha.

Mno, bohužel už ho toto pondělí asi neuvidím. Takže to bude zase chvíli trvat, než to najdu. Ano, teď jsem zase začala mluvit o knížce, dammit. No.. je mi prostě jen líto, že ho neuvidím celé prázdniny. Nejsem na ty prázdniny připravená, ještě jsem ani pořádně nenosila žádný letní věci, přijdu si jak na podzim, což mám teda doopravdy ráda, ale stejně, léto taky musí být, abych si potom užila smutný a barevný podzim.



Village Coachella

6. června 2015 v 23:24 | Ewiline |  Princess Diary

"Princeznička byla macechou a Popelka popelkou."

26+27.květen

27. května 2015 v 18:32 | Ewiline |  Princess Diary


"Princeznička si večer vypnula budík a ráno se vzbudila chvilku před sedmou."


Aktualizace No.599

25. května 2015 v 19:39 | Ewiline


Hello,

Potřebovala jsem už vážně změnu. I když byl ten layík od Joss totálně boží, už jsem ho měla hodně okoukaný, a tak jsem dosadila jednoduchou bílou stránku, jejíž záhlaví budu moct libovolně měnit. Je to jednoduché a mně se to líbí. Stejně si nakonec pravděpodobně zase nastavím ten od Jossie, ale chvíli si od něj potřebuju odpočinout.

Chtěla jsem také říct, že se můj blog malinko pozmění, ale to se dozvíte až vás nějakým způsobem zalarmuju a projdu si seznam lidí, co si zrušili blog, jsou neaktivní, nebo mne už vymazali. - Jinak už to tady nikdo moc nečte :D :D

Tak se mějte, v pátek se opět objevím ;) :D

Kam dál