1.kapitola-Vítání nováčků 2/2

19. února 2013 v 18:44 | Ewiline |  Podezření
Trochu pozdě... Ale lepší než-li nikdy!
Myslím že tahle kapča je tak trochu o ničem. Ale to uvidíte sami.
P.S. Moc děkuju Scriptie*13* za všechny rady!!


Skoro se divím, jak rychle utekla cesta do školy. No věřte nebo ne, pro mě to bylo sotva deset vteřin. No… To sem možná trochu přehnala ale to je jedno.

Zrovna šlapem schody do třetího patra, kde je naše milovaná modrá třída s číslem 43. Na chodbě máme nové skříňky zavedené do svítívě zelené.

Vešli sme a Lukas se hned musel sehnout před křídou, která mu mířila přesně na hlavu. Asi sem musela nějak zpomaleně mrknout, protože sem se na něj dívala, stál teda vlastně šel a najednou sem do něj málem narazila, protože si dřepl.

" Luky!" zaúpěla sem.

"Promiň!" opáčil a postavil se. "Ale musíš uznat, že by bylo lepší, abys do mě narazila, než abych měl díru v hlavě." protočila sem oči. S Lukasem se hádat - to nemá nikdy cenu. Navíc se stejně nic nestalo.

Luri už nás předběhla a zabrala naše obvyklé místo - ve třetí lavici v řadě u okna. Za ní už seděl Colin. Jako obvykle jí začal provokovat. Šla sem na své místo vedle Luri. Lukas šel za mnou. Všem bylo známé, že Lukas nejraději sedí sám. Vždycky když se ho někdo zeptá, jestli s ním nemůže sedět tak řekne, že klidně jo ale, že stejně nechápe k čemu to je, když stejně bude celou dobu zticha. Ovšem pokud se vedle něj neposadí nějaká holka… To už je potom jiný kafe.

" … jedinej důvod proč bych ti měla dát byť jen kousililínek papíru." říkala zrovna Luri Colinovi.

" A ty mi řekni jedinej důvod proč ne!" opáčil laškovně. Luri našpulila rty a prudce odtrhla list z bloku, co držela v ruce. Colin se přesladce usmál a nejspíš se chystal i něco říct. Jenže Luri ho nenechala.

" Hodíš po mě kousek papíru a tenhle zbytek," zamávala v ruce blokem " Ti omlátím o hlavu!" zasyčela. Potom se oba ušklíbli a Luri se otočila. Seděla směrem do uličky. Chtěla sem sedět u okna hlavně proto, že když se při nějaké hodině nudím, tak se koukám z okna. Napůl přítomná, napůl nepřítomná.

Vstala sem a otevřela, nebo spíš vyklopila, menší okno. V naší třídě je vždycky ten největší hlahol. Učitelé říkají, že sme nejhorší třída, kterou poznali za celé své působení na škole… Tak to musím být opravdu hodně dlouho.

Myslím, že už sem zmínila, že letos k nám přijde několik nových lidí. Začala sem pátrat po třídě. Jediný, nebo spíš jediná neznámá holka právě vcházela do dveří. Blonďaté vlasy měla stupňovitě sestříhané. Na jedné straně měla jasně modrý pruh a ucho měla prošpikované jak cedník. Ano je hezká, jen tolik piercingů sem ještě v životě neviděla. Sedla si před Lukase a vypadalo to, že by s ním ráda zavedla řeč. Z čeho sem to usoudila? Celou dobu ho probodávala hnědýma očima a cukrově se na něj usmívala. Viděla sem, jak Lukas kývl. Hned na to se otočil na mě s prosbou v očích. Usmála sem se.

" Takže na ten horor pudem nebo nepudem?" zeptala sem se.

" Vy určitě jo… Jen já nevim, jestli nebudu zase ve výboru na tu páteční diskotéku pro nováčky." řekl otráveně.

" To by ti neudělali… Když řekneš, že už něco máš, tak s tím nebudou moc nic udělat." opáčila sem.

" A co když řeknou, že to dávaj i v sobotu?" to je pravda, teď mě dostal. Naklonila sem hlavu na stranu a povzdechla si.

" No vidíš…" řekl smutně.

" Ale no tak Luki, já něco vymyslim." neměla sem ale tušení co. Lukas se zazubil.

" Tak to sem zvědavej."

" Uhm… Prosím tě nemáš tužku?" ozvala se ta blonzka před ním. Lukas se velmi pomalu a nechtěně otočil, přičemž sem málem vyprskla smíchy.

" Jo. Něco se tu najde…" odpověděl a začal se přehrabovat v tažce. Vytáhl kožené pouzdro a podal té holce tužku.

" Děkuju." řekla a zazubila se na něj. Jen co se otočila. Lukas se otočil zpátky ke mně.

" Ty seš ale klikař." zasmála sem se.

" To mi povídej." zašklebil se. Najednou se ozvalo poslední zvonění.

" Ach jo." vzdychl Lukas a otočil se zpátky, blondýna se na něj otočila a začala se s ním vybavovat. Vedle ní taky nikdo neseděl. Luri si něco kreslila do bloku. Colin s Nathanem za mnou hráli piškvorky.

Zatočila se mi hlava. Opřela sem si hlavu o ruku a na chvíli zavřela oči. Točení začínalo být bolestivé. Prudce sem vstala a otevřela to větší okno, nad tím co sem předtím vyklopila. Vděčně sem se nadechla čistého vzduchu.

" Děje se něco?" ozval se Nathan starostlivě.

" Ne nic,"můj hlas zněl překvapivě normálně "Jen se mi trochu zatočila hlava." Pozvedl obočí "Seš si jistá?" prohlížel si mě.

" Sem zelená?" zděsila sem se.

"Ne,"odpověděl pobaveně "Nemáš teplotu?" nečekal, až odpovím a dvěma prsty se dotknul mého čela. Cukla sem sebou a on se zaculil.

Až teď sem si všimla, že zase sedím. Asi se mi vážně jen zatočila hlava.

" Už je to dobrý," řekla sem " Jen sem se potřebovala nadechnout."

" Tak jo. Já vim, že kdyby ti něco bylo tak bys mi to stejně neřekla." zase se zaculil.

" Co budeme dělat, když Luka vyberou do výboru na Vítání?" přešla sem jeho poznámku.

" Asi budem muset jít až v sobotu nebo tam pudem bez něj." pokrčil rameny.

Zrak mi padl na místo vedle něj - prázdné.

" Kde je Colin?" zeptala sem se.

" Támhle." řekl a mávl rukou ke katedře.

" Ne to je Andy." opáčila sem.

" Někdy až žasnu, jak si sou podobní." poznamenal a já se znova zadívala na kluka u tabule - zrovna sbíral křídy na "bitvu".

" Ale no tak, vůbec mi není podobný!" řekl Colin dotčeně.

" Ježíš!" nadskočila sem, tak nějak sem nečekala, že se mi Colin zjeví za zády a začne na mě mluvit.

" Ne, já sem Colin." řekl mi s úsměvem jako bych byla mentálně retardovaná.

" Kdes byl!?" Přešla sem jeho nadmíru drzou poznámku.

" Zeptat se kluků, jestli neví kdo sou tihle."řekl a ukázal rukou někam za sebe. Nahnula sem se,

abych přes Nathana a dalších třech lavic viděla na nováčky v zadu.

" Ví to?" zeptala sem se s očima přikovanýma dozadu - ještě se mi nepodařilo zahlédnout nikoho neznámého.

" Ne. Ale Heltz je stejně bude zase představovat." pokrčil Colin lhostejně rameny.

Nathan se na ně taky otočil. Chvíli zůstal otočený. Nejspíš nováčky viděl, jednak proto, že k nim seděl blíž a jednak proto že je o něco vyšší než já. Otočil se zpátky dopředu, na tváři špatně nasazený lhostejný výraz.

Konečně sem na ně líp viděla, protože si Angela s Bellou přesedly do řady u dveří.

Jeden měl černé opravdu hodně rozcuchané vlasy, ale do tváře mu vidět nebylo, protože se zrovna soustředil na čmárání po své levé ruce. Druhý byl čistě blond. Zrovna se mi kouknul do očí. Měly odstín hodně tmavě hnědé. Pokusila sem se o úsměv a on mi ho po chvíli oplatil. Zavrtěl hlavou a ofina mu napadala do očí.

Dveře do třídy bouchly a všichni naráz ztichli. Vstala sem jako ostatní. Učitel si hodil knihy na stůl, obešel ho a sepjal ruce za zády. " Dobrý den třído!" pozdravil. Po sborové odpovědi nám rukou naznačil, ať si sedneme. Začal se přehrabovat ve svých věcech, co před tím hodil na stůl. Abych vám pana Heltze trochu popsala… Není moc vysoký, jen o málo vyšší než já, má prošedivělé husté vlasy a dobrácké oči s odstínem tmavě fialové.

" Tak jako každý rok… Přečtu jméno a vy sem přídete. Dostanete ode mne žákovskou a rozvrh." pořád stejný proslov už čtyři dlouhý roky. Seznam nikdy není podle abecedy, takže je většinou čeho se bát. V prvním ročníku šla Luri jako první. Vlastně ani nevím co je na tom prvním místě tak špatné - vždycky máte věci dřív za sebou.

" Nejdřív asi začneme věcmi pro nováčky…" zabrblal učitel " Takže… Náš první nováček… Kristin Baolivá." řekl s úsměvem. Ta holka před Lukasem se zvedla a přešla ke stolu. Učitel jí dal věci a ona si šla zase sednout. Přitom měla oči přikované k Lukasovi. V duchu sem se ušklíbla. Lukas je většinou, co se týče vztahů a holek, dost vybíravý.

" Další… Je Nicolas Bromes." řekl učitel a vzhlédl od papírů. Ten blonďák ze zadní lavice se zvednul a přešel ke stolu jako před tím Kristin.

" Tak a další. Teď už ostatní… Sarah Hoarnesová." usmál se na malou černovlásku, co seděla v první lavici u dveří.

" Počkat… Ten kluk vedle Nicolase taky není mezi těmi ostatními. Je to nováček." řekla Luri.

" Třeba si ten papír někam založil. Nakonec ho stejně řekne, to mu neunikne." usmála sem se.

" Ten Nicolas je docela hezkej." poznamenala s očima přikovanýma na kluka v poslední lavici.

" Tady se nám někdo zabouch!" řekla sem významně a drcla do ní loktem.

" Cože? Ne to ne. Já jen… Ještě řekni, že ti nepříde hezkej!" ukázala na mě prstem.

" Jo, možná jo. Není to můj tip." odpověděla sem jí. " A neciv na něj pořád!"

" É? Tss já na něj necivim."

" Luriel Kristolová." Luri se vyděšeně ohlédla ale, když zjistila, že učitel jí chce jen dát rozvrh uklidnila se a došla si k němu pro věci.

Zahleděla sem se z okna a na chvíli sem vysvobodila svojí hlavu od myšlenek. Stromy venku se pohybovaly v tichém tanci. Bohužel už sem necítila vítr, protože Nathan okno zavřel když přišel učitel. Měla sem sto chutí jít ven. Sice bylo zataženo a byla skoro tma ale mě se takové počasí docela zamlouvá. Ani hezky a ani vyloženě ošklivě, prostě něco mezi tím.

Skoro celá třída už si vzala svůj plánek mučení. Radši sem se otočila na učitele abych se připravila.

" Ewillin Lanbergová." nečekaně… Zvedla sem se a šla k učiteli. Podal mi žákovskou, ale všiml si že mi dal rozvrh z jiné třídy takže začal hledat ten můj. Opatrně sem za rozhlédla po třídě. Skoro všichni si šeptem povídali. Když sem se podívala na řadu kde sedim, koukla sem se i dozadu a konečně sem uviděla i toho druhýho kluka. Střapaté černé vlasy mu trčely do všech stran. Ve tváři měl kamenný výraz. Nejspíš si všiml mého pohledu, protože se na mě taky podíval. Dívala sem se mu do krásných stříbřitě šedých očí. Nedokázala sem se pohnout. Až po chvilce sem otočila hlavu k učiteli akorát, abych mu pohlédla do očí a vzala si správný rozvrh. Šla sem si sednut.

" Vypadá to, že sem zapomněl na jednoho nováčka… Daniel Arem." řekl s úsměvem. Ten kluk se samozřejmě zvedl. Když se vracel zpátky tak se na mě znova podíval. Na obličeji pořád kamenou masku.

" Ten kluk se na tebe podíval." zahuhňala se Luri.

" No a? Na tebe se kouká celá třída a taky ti nic neříkám." usmála sem se.

Zazvonilo…

***



" Co máš další hodinu Ewil?" zeptal se mě Nathan když sme se pomalu trousili ze třídy ven.

" Já mám francouzštinu. Co ty?" odpověděla sem mu.

Podíval se mi do rozvrhu a pronesl: "Mám s tebou francouzštinu, literku… a oběd máme všichni stejně."

" Já mám taky francouzštinu!" vyhrkl Lukas.

" No bezva!" zasmála sem se. Šla sem ke svojí skřínce, abych si do ní vložila aspoň žákovskou.

"Coline, nemáš se mnou náhodou matiku?" na matiku je Colin fakt bedna to se musí uznat. Stoupnul si vedle mě, zatímco sem si dávala věci do skříňky před třídou.

" Jestli ji máš čtvrtou hodinu, tak jo."

"Super!" řekla sem. Zabouchla dveře od skříňky, zamkla ji a postavila se k němu čelem. Přitom sem zavadila pohledem o jeho ruku. Kromě škrábance - nejspíš od kočky - tam měl… prsten.

" Já myslela, že kluci prstýnky nenosí." Zaraženě se na mě podíval.

" Jo tohle?"řekl a sundal si ho " Dostal sem ho od babičky… Je to náladový prstýnek. Nejdřív sem ho nosil jenom z donucení, ale potom sem si… tak nějak zvyknul." Řekl a podal mi ho " Zkus si ho." Navlékla sem si ho na prst. Byl mi trochu velký. Vlastně to bylo jedno velké stříbrné kolečko s vyrytými vlnovkami a velkým kamenem. Vloženým… no… jako by do vln. Překvapivě změnil barvu hned, jakmile sem si ho nasadila a začala ho zkoumat.

"Páni!" vydechla sem.

"Tahle zelená znamená, překvapený." řekl a usmál se.

" Pak se nejspíš nemýlí." řekla sem zadumaně "Vážně sem překvapená… Z toho jak rychle změnil barvu."řekla sem a věnovala mu tázavý pohled. Sundala sem ho a podala mu ho zpátky.

" Hej Ewil, už musíme jít za chvilku zvoní!" zavolal na mě Lukas z konce chodby.

" Tak já jdu. Čau na matice Coline!"

" Čéés!" nikdy sem nevěděla, jestli říká čest nebo něco jiného. Ale to už sem šla chodbou k Lukasovi a Nathanovi.

"… tak kam to bude teta? A ta smrtka se zachechtá a řekne : Ále, jenom na roh tady té ostré zatáčky!" Lukas zřejmě Nathanovi vyprávěl nějaký vtip.

"Kdes to sebral?" zeptala sem se ho.

"V časáku. Kde jinde?"

" Kdo vlastně učí francouzštinu??"přerušil Nathan naše mírné hašteření.

" Strengová… nebo Trielon. Nejsem si jistý." řekl, a když si všiml Nathanova tázavého pohledu ještě dodal: " rozvrh mám ve skřínce!" To že mám u sebe rozvrh sem si nechala pro sebe.

Začali sme stoupat do schodů. Zastavili sme se v posledním patře a vešli do třídy. Na první pohled… třída byla hodně prosluněná, vymalovaná světle oranžovou barvou, jen židle měli o něco tmavší odstín. Něco jako hodně zralý pomeranč.

V třídě panoval hukot. Katedra byla až na druhém konci třídy. Takže když ste vešli museli byste za učitelem, nebo učitelkou, projít dlouho uličku… posetou taškama (trochu to připomínalo překážkovou dráhu).

V prostřední řadě byla jedna lavice volná… A za ní bylo taky jedno místo. Vedle té Kristin.

Vystřelila sem dopředu. Někdy sem byla fakt naměklá. A tentokrát sem se nechtěla nechat ukecat. Ani náhodou vedle ní sedět nebudu!

" Kam se dereš Ewil?" prohlásil Nathan, na oko dotčeně a čapnul mě za ruku. Vykroutila sem se mu a doběhla k lavici, sedla si a držela se jí jako klíště.

Lukas s Nathanem se přede mě postavili a vyměnili si tázavé pohledy.

" Já-tam-sedět-nepudu!" prohlásila sem skrz zuby. Aby mě Kristin neslyšela.

" Ewil," zaúpěl Lukas. " No tak nebuď tak zlá!!"

"Ta moje zlá povaha se mi začíná líbit…" prohodila sem provokativně. "Já-nikam-nejdu. Ani se nehnu!" Nathan mě s pobaveným úšklebkem sledoval. Hodila sem po něm výraz typu: Co je?. Pokrčil rameny a zadíval se na Lukase. Ten se zrovna chystal usednout vedle mě, ale Nathan byl rychlejší. Tak rychlý až sem udiveně zamrkala. Ve vteřině seděl vedle mě. A upíral pobavený pohled na Lukase. Ten uraženě našpulil rty a pronesl něco jako "fajn" a nasupeně si šel sednout vedle Kristin.

" Bude v pohodě." řekl Nathan škodolibě.

" To doufám. Jen aby ho nevytočila."

" Proč by to měla dělat?"

" Třeba by mu mohla začít lízt na nervy." pokrčila sem rameny. Už sem si chtěla vyndat věci z tašky, když sem si uvědomila, že dneska sebou žádné učení nemám.

Zazvonilo… A do třídy vešla Strengová.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 19. února 2013 v 20:36 | Reagovat

Jé! To je poprvé, co mi někdo děkuje pomocí článku. Dík. :D
Co se týče té kapitoly:
Uch. Další téměř neviditelná narážka! Jak se Lukas rychle sehnul. Nebo jak Nathan šíleně rychle skočil na místo vedle Ewil. Nebo že bych začínala být paranoidní...?
Každopádně mě rozesmála scénka, kdy Ewilien  vykřikla "Ježíš," a Colin jí odpověděl: "Ne, já sem Colin." To mě fakt dostalo. A v Kristin vidím menší přítěž pro Lukase.
Doufám, že další kapitola bude brzy. :3

2 Ewiline Ewiline | Web | 19. února 2013 v 20:57 | Reagovat

Díky Scriptie... A ne, znám tě sice jen z internetu ale paranoidní nejspíš nebudeš :)
P.S. Píšu hlavně fantasy a horory :D
P.P.S. Další kapitola bude v pátek a ta zase další v sobotu :)

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 19. února 2013 v 21:42 | Reagovat

Fakt? Ani bych se nedivila. To já totiž většinou jsem.
P.S. Zbožňuju horory a fantasy! xD
P.P.S. Tak dlouho? Nu což, budu se muset spokojit s tím pátkem. xP

4 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 20. února 2013 v 16:14 | Reagovat

Mám stejný názor jako Lukas! =D Nač se dohadovat o tom, kdo s kým bude sedět, když to stejně není k ničemu dobré.
…„Chtěla sem sedět u okna hlavně proto, že když se při nějaké hodině nudím, tak se koukám z okna.“ Často po sobě se ti opakují stejná slova a chybí čárky…
Chviličku mi trvalo se do toho začíst, ale tvůj styl psaní se po chvíli dovede zarýt pod kůži. Velice mi to připomíná příběhy, kterými jsem začínala já. Je to psáno hodně podobným způsobem.
…Je mi to blízké=)
Hodně štěstí s pokračováním ;)

5 detimesice detimesice | Web | 20. února 2013 v 16:41 | Reagovat

jen tk dál ewil stejně máš lepší povídky než já a říkej si co chceš !!!!

6 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 22. února 2013 v 21:11 | Reagovat

Joj. Díky za komentáře. Tolik chvály si snad ani nezasloužím... :)
Masochistka - člověk, který zbožňuje pohled na cizí bolest nebo ji sám rád způsobuje. Alespoň myslím. xD
BTW Kde máš další kapitolu, hm? :DD

7 Ewiline Ewiline | Web | 22. února 2013 v 21:27 | Reagovat

Zasloužíš si daleko víc chvály :)
Další kapitola tady bude za chvíli :D

8 Ilía Ilía | Web | 28. června 2013 v 19:20 | Reagovat

Tak ta byla super!

9 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 20:08 | Reagovat

Jsem zvědavá, jakou roli bude v příběhu hrát Daniel :D :33*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama