1.kapitola-Vítání nováčků 1/2

15. února 2013 v 21:12 | Ewiline |  Podezření
No a je tady 1. kapča!!
Doufám že se bude líbit... Dneska sem nakreslila i jeden obrázek. Docela se poved ale neodpovídá ani jedné postavě - takže musím znova :D
Plánuju i další knížku s názvem Poslední bílý vlkodlak... Myslím že je na co se těšit :)
A znova prosím o komenty :*

***

Vzala sem si bundu a vyběhla ven z domu. Táta na mě ještě stihnul zakřičet, ať nikde nechodím sama. Je sice hezké, že se o mě někdo takhle bojí, ale už mi to poslední dobou leze krkem.

Přešla sem naší dokonale upravenou zahradu a přeskočila plot - je hodně nízký, a já nerada otevírám dvířka. Ten zvuk co z nich přitom vychází je doopravdy nesnesitelný. Bydlím na Donely Street. V obytné čtvrti na severu Wildses. Je to tady docela hezké… Spousta stromů - zelená kam se podíváte.

Rozhlédla sem se a šla doleva. Luriel a Nathan bydlí v Beverly Street, a ta je od našeho baráku tímhle směrem, ne moc daleko.

Moje hodinky ukazovaly 7:02. Přidala sem do kroku. Luri je pokaždé ráda ve škole včas. I když vždycky chodí poslední.

Na chodníku byly místy dost velké louže, takže sem musela skákat na silnici. Moje kroky byly hodně slyšet - na ulici kolem mě nebyla ani noha. Ale stejně byl slyšet všudypřítomný šum městské dopravy.

Ve většině domů už bylo rozsvíceno. Výjimkou nebyli ani bledě modré paneláky přede mnou.

Zkontrolovala sem si náušnice. Ušklíbla sem se, kdy toho už sakra nechám?? Někdy mívám takové zvláštní výpadky paměti.

Prask!! Křupla větvička.

Zastavila sem se a zadržela dech. Zrovna sem stála na silnici. Otočila sem hlavou. Nejdřív nalevo, potom napravo. Ještě dozadu.

Ticho.

Až příliš hlasité ticho.

Znovu sem se dala do kroku a pustila sem to z hlavy. I když asi ne úplně. Stíny okolo bílého světla z pouličních lamp se mi začaly ztvárňovat do obličejů, obrazců a různých zvláštních potvor. Takže to netrvalo dlouho a začala sem utíkat. Parkrát sem se málem přizabila. Ale není to jen moje vina - silnice má hrby a díry úplně všude. Díky bohu… Moje conversky vydrží hodně.

Konečně sem doběhla na roh ulice. Najednou sem si připadala jako naprostý blbec. Mohla to být klidně jenom veverka a já se tady plaším jako by se mi za patama hnal kdovíkdo.

Rozhlédla sem se. Na obchodě, jakožto prvním domě v téhle ulici z mé strany, byl umístěn světélkující štítek s nápisem Beverly Street. Hlasitě sem si oddechla. I když větvička mohla prasknout pod veverkou mohla stejně dobře prasknout i pod něčím jiným. Tady lidi vycházely a zase vcházely do těch Potravin vedle mě. Taky tady jezdilo víc aut. Konečně sem se dala opět do kroku, a uviděla je. Stáli ke mně zády. Colin se zničehonic otočil a zamával na mě. Máchla sem rukou nad hlavou a usmála se.

Lukas se otočil a šel mi naproti. Celé prázdniny byl v jednom kole, takže sme se vůbec neviděli.

"Ahóóój!!"vykřikl Lukas a objal mě.

"Čau Lukíí!!" řekla sem a pořádně mu zmáčkla záda. Tentokrát mi to ale neoplatil… Ani to nevypadalo, že mu to vadí.
" Máš houby sílu, holka!!" tak po tomhle bych normálně hrála uraženou ale vzhledem k tomu že sme se tak dlouho neviděli… Odstoupil ode mě a zamířili sme k brance. Colin něco hrál na mobilu.

" Ahoj Coline."řekla sem.

"Čaues." pozdravil mě.

" Nevšímej si ho,"řekl Lukas "Ségra mu zamořila schránku textovkama. Snaží se to smazat." otočil se na Colina a začal se dusit smíchem.

Naklonila sem se, abych na něj trochu viděla. Všimla sem si co Lukase tak rozesmálo. Colin smíchal výraz píchlého balónu a nakyslého jablka do hromady. Čučel do mobilu jako zhypnotizovaný. Jenže mobil mu nejspíš oplácel stejnou kartou.

"Kde je Luri a Nathan?"zeptala sem se.

"Éé? Jo… Trochu sme Lurinku rozcuchali a ona se musela jít upravit," kývnul hlavou směrem k domu " A Nathan pro ni před chvilkou šel." Přikývla sem.

Zahleděla sem se k óbr domu. Ke schodům, přes upravený trávník, vedla pečlivě vydlážděná cesta lemovaná zvláštním druhem bonsaií. Dům měl jemně meruňkový odstín a v oknech se vyjímali macešky ještě s nějakou květinou. Za domem byl bazén a pergola. Vím to, protože sem tady vyrůstala, stejně jako sem vyrůstala v domě svého táty.

Dveře se konečně otevřely. Vyšel z nich Nathan. Měl na sobě černou bundu a hodně otrhané džíny. Stejně jako kluci vedle mě. Jen s tím rozdílem že Lukas nosí bezprstové rukavice.

Za chvilku vyběhla z domu i Luri. Měla na sobě svoje oblíbené světlé květinové šaty nad kolena a džínovou bundu s tříčtvrtečními rukávy.

" Čau." řekl Nathan směrem ke mně.

"Nazdárek." odpověděla sem mu.

" Ewilko!!" vykřikla Luri a objala mě.

"Ááá! Luri nemám školu ráda, ale stejně bych tam ráda došla živá!" smála sem se.

" Sorry." řekla a odskočila ode mě.

"Tak dem…" zamumlal Colin s nosem v mobilu a vykročil směrem ke škole. Nathan se začal o něčem dohadovat s Lukasem a já se zavěsila do Luri…

"Tak mluv! Co se stalo?" vyhrkla sem.

"No…," začala a namotala si pramínek blond vlasů na prst "Normálně sme vyšli z baráku. Řekla sem si že už budeš hotová. Tak sem ti chtěla zavolat. Jenže mi upadla taška. Sehla sem se vzala jí, vyndala mobil a vyťukala tvoje číslo. Ale bohužel sem si nevšimla Colina, co zrovna přišel. Kompletně mě rozcuchal a přihodil ještě pár třešniček v podobě uschlých listů!!" to poslední vykřikla, aby jí kluci vepředu slyšeli. Colin se otočil s nevinným výrazem, jakoby se ptal: Udělal sem něco?

"Chudáčku." řekla sem jí se "soucitem". Poznala že jí moc nelituju protože sem se žulila od ucha k uchu. Jenže Luri nedokáže nic takového rozhodit… Někdy bere věci až s příliš velkým nadhledem.

" No jo. Tak co, jak ses měla těch přibližně deset hodin co sme se neviděly?"

"A víš, že docela dobře?" pořád sem se nemohla zbavit zamrzlého úsměvu. Vzala sem se za pusu a udělala si z ní kapříka… Konečně to povolilo.

"Docela se bojím tohohle novýho roku…" zašeptala Luri.

"Nedivím se ti…" odvětila sem též šeptem " Prej příjde několik nových lidí… Pamatuješ na Maricu a Nellu??"

"Na ty dvě nány co k nám přišli v sedmičce?" přikývla sem. " Jak bych mohla zapomenout! Takový kvočny… Kvok, kvok, kvok, kokodák, kokodák!!" Hrát slepici umí Luri fakt skvěle… Zvedala nohy tak že by se mohla dotknout páteře, byla předkloněná jakoby se chtěla ohnout pro něco, co upustila a k tomu ty ruce jako kuřecí křidýlka… Snad proto sem dostala záchvat smíchu. Luri se začala taky smát a chytla mě za loket. Přitom sme obě dvě odklopýtaly stranou z chodníku do trávy jako opilé.

" Víš co je divný?" zeptala se mě Luri a setřela si slzu smíchu " Teď sme se zachovali jako tehdy před… asi deseti lety u bazénu, když-" najednou se vedle nás doslova zjevil Colin.

" O čem si to povídáte, dámy?" řekl, vměstnal se mezi nás a obě objal okolo ramen.

" Gerlangu nesahej na mě!!" vypískla Luri a běžela napřed k Lukasovi a Nathanovi. Vrhla sem na Colina tázavý pohled.

" Jak jinak myslíš, že by se dala popohnat??" odpověděl na mou němou otázku a rozhodil rukama " Teď, díky mě, dojdeme do školy před začátkem vyučování."

"Jo to určitě!" pořád sem ještě byla vysmátá.

" Ale no tak! Přiznej to sem nepostradatelný!"

" Když odebereš to ne- tak by to šlo." zažulila sem se a začala taky utíkat. Doběhla sem k trojčlenné skupince a dělala jakoby nic. " No jo to ti de ze všeho nejlíp." zasmál se mi do ucha Colin "Dělat jakoby nic!"

" Jestli chceš někoho kritizovat…. Měl bys začít na tom klukovi, co ho vidíš, když se koukneš do zrcadla."
řekla Luri medovým hláskem. Šla na kraji vedle Lukase, vedle Lukase Nathan, vedle Nathana já, a vedle mě Colin.

" A co bys dělala, kdybych tam žádnýho neviděl??" zeptal se. V jeho hlase byla cítit jízlivost a celá věta měla tak divný podtón, až mě zamrazilo.

"Cože?" zeptala se Luri zjevně stejně vyvedená z míry jako já. Nathan se otočil na Colina a…a ve tváři se mu objevil takový zvláštní výraz.

" Tím sem myslel, že bych se ráno moh kouknout do zrcadla a houbi vidět! Stejně, jako když ráno vstaneš a podíváš se do bílý krajiny - taky nejdřív nic nevidíš…" vypadalo to že se chystá pokračovat. Ale Lukas mu to zatrhl protože se začal chechtat." Tak proto si ke mně minulý Vánoce přišel s boulí na čele?" Colin se zatvářil nechápavě, ale pak se zazubil. " Už sem ti řek že to bylo o hranu stolu!"

" Ty si ale číslo!" konstatovala sem.

" Ty máš co říkat Ewil!" pronesl znenadání Nathan " Já nevim kdo je tady mistrem ve lhaní a vymýšlení v plné pohotovosti. Copak si zapomněla, jak si obelhávala učitelku na infošku, když si jí měla donýst sešit a nedonesla si ho? Pokaždé ti to zbaštila!" Nestačila sem zírat.

" Díky za kompliment Nathánku." opáčila sem sladce a žďuchla do něj loktem. " Neříkej že nemáš s lhaním žádné zkušenosti!"

" No… Musím přiznat že nějaké jo ale na tebe nemám!" prohrábl si vlasy a poté do mě taky žďuchl. S úšklebkem sem mu to oplatila, a on mě samozřejmě taky.

" A nebo, tehdy když sme u nás doma omylem rozbili to okno… Už ani nevim… Co si nato řekla Ewil?" zazubil se Lukas.

" Tsss…Řekla sem, že se nám míč zakutálel na silnici a jelo tam auto. Míč se vymrštil a skončil v okně." doopravdy nechápu jak někdo mohl tomuhle někdy uvěřit. " Stejně to byl Colin kdo to okno rozbil! Já mu jen kryla záda." ohradila sem se na oko dotčeně. Vždycky si ze mě takhle dělali srandu. Opravdu. Né že bych ráda lhala, ale když je to nutné tak sem vždycky připravená. Navíc tuhle svojí schopnost využívám jen tehdy, kdy je to opravdu nutné - třeba ve chvíli kdy kryju své kamarády.

" No jo. Ty náš andělíčku ochránce." Colin mě zase objal kolem ramen.

" Co budeme dělat v pátek?" zeptala se zničehonic Luri.

" Budem oslavovat!" vykřikl Lukas " Nathan chtěl jít do kina na nějakej super horor…"

" Už zase?" protáhla Luri provokativně.

" Vadí ti něco ségra?" ozval se Nathan s úšklebkem.

" Vůbec nic." opáčila s ironií v hlase.

" Horor? Super! A o čem má bejt?" zeptala sem se.

" Něco o démonech… Tušim že se to menuje Follgrowl." odpověděl mi Nathan. Zazubila sem se na něj. Když se nebudu ohlížet po těch špatných událostech, které mě tenhle rok stoprocentně čekají, budu v pohodě a moje špatné sny možná taky přestanou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 15. února 2013 v 21:39 | Reagovat

Moc hezký začátek. Když se Colin zeptal: „A co bys dělala, kdybych tam žádnýho neviděl??", tak jsem měla pocit, že na něco mimovolně naráží. Zatím nevím na co, ale jsem ochotna to zjistit! :D
Ostatně... Důkazem toho je Lukasův podivný výraz ve tváři. :)

A co se týče tvého dotazu: Nejsi blbá. Sama jsem taky nevěděla co a jak.
V Administraci klikni na Nastavení a v menu pod rubrikou Blog klikni na Statistiky. Měla bys tam mít několik druhů, ale ty chceš nejspíš TopList. Vedle té kolonky dej Registrovat se. Vyplň údaje a pak odešli. Měla by ti vyskočit taková obrazovka, kde máš HTML kód a nad tím sedm čísel. Ty si opíšeš/zkopíruješ a vložíš do té kolonky, vedle které si měla to Registrovat. Pak si vybereš, jestli to chceš mít na konci stránky atd. a uložíš.
Snad jsi to pochopila. xD To víš, na návody já moc nejsem. :D

2 Ewiline Ewiline | Web | 15. února 2013 v 21:45 | Reagovat

Strašně moc ti děkuju :D si zlatá!
Doufám že chystáš taky nějaký další příspevěk na blog - třeba další obrázky :)

3 Livv Livv | Web | 16. února 2013 v 16:09 | Reagovat

Zajímavý... ;)
Já se bojím, že když budu psát někdy kapitolovku, že prostě mi pak dojdou nápady a... a. :D No, zkusím to, někdy se do toho pustím :D

4 Scriptie*13* Scriptie*13* | 18. února 2013 v 17:51 | Reagovat

Dovoluji si nesouhlasit. Nemáš co závidět, ale díky. Potěšilo mě to. Kdy bude druhá polovina téhle kapitoly? xD

5 Ewiline Ewiline | Web | 18. února 2013 v 19:50 | Reagovat

Doufám že se mi to povede vložit zítra okolo šesté večer.
Zítra sem totiž dlouho ve městě ale mezi čekáním na hodinu dopíšu velkej kus... Tak by se to dalo stihnout :D
A kdy přidáš ty další část Can you forgive me?

6 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 18. února 2013 v 20:51 | Reagovat

Skvěle! Nemůžu se dočkat.
No... Kapitolu mám přednastavenou na každý sudý den (to znamená, že další bude 20.2.) na pátou hodinu. :) Jsem ráda, že se líbí.

7 Ilía Ilía | Web | 28. června 2013 v 19:02 | Reagovat

Já jsem hlavně zvědavá na Colina...jenom hádám, ale v zrcadle se nevidí upíři, takže teoreticky.... bych asi měla začít číst dál :D

8 Enna Enna | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 14:21 | Reagovat

wow som zvedavá čo bude dalej :DD

9 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 17:46 | Reagovat

"" A co bys dělala, kdybych tam žádnýho neviděl??" zeptal se. V jeho hlase byla cítit jízlivost a celá věta měla tak divný podtón, až mě zamrazilo."
Z toho 100% něco bude! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama