4.kapitola - Pátek, hrůzy svátek

23. února 2013 v 22:48 | Ewiline |  Podezření
Překvapení se přesouvá na zítřek... bylo by tady přecpáno - o to bude to překvapení větší takže o nic nepřijdete :)
Jinak tady je už čtvrtá kapitola... ( asi tě pořádně zlobím, co Scriptie? ale něco ti prozradím... Bude to něco ohledně mé další knížky)
Ať se líbí :*


Všude okolo mě byla nepropustná pískovitě zabarvená mlha, která splívala s nebem. Vidět bylo maximálně na tři metry. Pod nohama sem měla nekonečné množství zaprášených kořenů. Mezi některými mezerami v nich byly umístěny střepy zrcadel potříštěné krví. Jak povědomé mi to místo bylo… a přesto sem neměla ani tušení co je zač.

Přede mnou se objevil Nicolas… ale nevypadal normálně. Jeho oči nebyly hnědé ale černé bez bělma a zornic… bez jediné známky života. Blonďatá ofina mu padala do očí v přízračném větru. Usmíval se na mě. Uvolněně… Zato já si připadala jako uzlíček nervů.

Najednou mi připadalo, že Nicolas tam sice stojí, ale neví o tom. Gestikuloval a rychle pohyboval rty, ale já nezaslechla jediné slůvko… Najednou zpozorněl. Teď mnou projel záchvěv strachu. Se zasvištěním tasil meč a začal ke mně běžet. Otočila sem se a začala utíkat… nevěděla sem kam… Ale cosi uvnitř mě vedlo… Náhle sem ucítila ostrou bolest na rameni…


" ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!" prudce sem sebou trhla. Přerývavě sem oddechovala.

" Klid Ewillin. Tolik sem toho zase neřekl." byla sem s tátou v autě. Nejspíš na mě mluvil.

" Né to je v pohodě. Ani nevím, co si říkal."

" Už sme u kina tak vysupuj… Dávej na sebe pozor a děte všichni společně jasný?"

" Samozřejmě tati." ušklíbla sem se. Vystoupila sem z auta a přeběhla silnici. Luri už tam čekala. Seděla na zábradlí před kioskem a pohupovala nohama ve vzduchu.

" Ahoj Luri… To tady ještě nejsou?" zeptala sem se.

" Ne… Nathan se vytratil zhruba dvě hodiny potom, co sme přišli domů."

" Zkoušela si volat?"

" Ne ještě ne… Chtěla sem počkat na tebe." sedla sem si vedle ní a taky začala houpat nohama. Bylo to překvapivě uklidňující.

" Ještě pět minut a volám." řekla sem odhodlaně. Jenže těch pět minut odběhlo za roh hodně rychle. Zkusila sem nejdřív Colina - hlasová schránka. Potom Lukase, ale ten měl vypnutý mobil. Tak nakonec zbyl jen Nathan. Konečně to začalo vyzvánět.

" Haló?" ozval se Nathanův hlas v telefonu. Chtěla sem mu odpovědět jenže Luri mi naštvaně vytrhla telefon z ruky.

" Kde si myslíš, že seš?! Víš, jak dlouho už tady čekám?! Měli sme se tady sejít nejmíň před hodinou!"

" Klid ségra… Myslím, že nebudeme moct přijít…"

" Takže ste tam všichni?! A tohle mi vysvětli!!"

" Prostě nám do toho něco vlezlo…" začal Nathan výmluvně ale Luri byla příliš nakvašená na to aby ho nechala mluvit.

" Okamžitě mi řekn,i kde ste!! Mám právo to vědět!" vykřikla. Podle tónu hlasu v telefonu ani Nathan už nebyl klidný.

" A já mám právo mlčet a nevypovídat seržantko Kristolová!!" zařval a položil to. Vlastně sem byla taky docela naštvaná, že sem nepřišli… Celý týden o tom toho namluvili a najednou tohle…

"Teče ti krev!" vyjekla Luri a ukázala na mé pravé rameno. Ohlédla sem se… Opravdu, skrz mou bílou halenku prosakovala temně červená skvrna. Překvapeně sem zamrkala. Vůbec sem si toho nevšimla…

" Jau… vůbec sem si toho nevšimla…" ale v tom snu mě přece Nicolas sekl do ramene… Znovu sem sebou cukla. Já se z těch snů snad zblázním.

" Poď do umývárky já ti to aspoň opláchnu…" řekla Luri. Prošli sme dveřmi do velké předsíně kina. Luri mě táhla za sebou jako kus hadru. Rozrazila dveře umýváren a hned pustila studenou vodu. Namočila do ní papírový kapesník a začala mi ránu otírat.

" Co si zase dělala?" nechápavě vrtěla hlavou. Přemýšlela sem jestli jí mám říct co se mi zdálo… Usoudila sem že radši ne.

" Nevím… Ale táta má v autě spoustu krámů… mohla sem se jen odřít."

" Tak ok. Za chvilku to začíná, tak bysme už měli jít. Neboj, není to moc vidět." vlasy to mírně zakryly. Luri už šla ven, viděla sem kousek látky těch jejích květovaných šatů, jak mizela za dveřmi. Šla sem za ní. Horor byl docela strašidelný… Jak jinak, jenže sem se na něj nedokázala soustředit… Myšlenky se mi točily okolo snu a kluků co zrušili domluvenou schůzku.

Skončilo to brzo, tak okolo jedenácté sem se vracela s Luri domů. Každá šla svým směrem po té, co sme se rozloučily. Zase sem přeskakovala louže na silnici. Trochu svižněji sem přeskočila plot a hnala si to přes cestu k domu.

Všimla sem si že tam někdo stojí…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | 23. února 2013 v 23:29 | Reagovat

Argh...  To se dělá?! Ukončit to takhle? A ještě ke všemu nás připravit od překvapení?! Argh podruhé...
Každopádně to s jejím snem je opravdu zvláštní. A to, že do toho klukům najednou něco vlezlo je taky divný. Začíná se mi to v té mé palicí motat. A ještě ke všemu to překvapení. Bože...

2 Ilía Ilía | Web | 28. června 2013 v 20:18 | Reagovat

To je hrozný... takovej konec!!!  A ten sen.. páni, kdyby se mi něco takovýho stalo, tak si asi zajedu ke cvokaři :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama