Prolog - 2.část

13. února 2013 v 20:25 | Ewiline |  Podezření
Tak jak jsem slíbila... Druhá část prologu je zde!
Ještě vás chci ale poprosit, kdybyste přišli na mojí stránku... a třeba byste si chtěli přečíst "knížku" čtěte ji od začátku - ale je to na vás Mrkající




Prolog - 2.část

Stála jsem a nastavovala tvář větru… před dvěma měsíci. Byl to sen… Ne, je to sen… I když hluboko uvnitř vím, že je to realita… že to byla realita. Protože je to vzpomínka. Bylo to na hřišti za městem. Někomu možná přijde strašidelné ale mě a Luri se líbí. Sedím na kmeni stromu a poslouchám Colinovu historku… jen nevím jakou… neslyším jí… neslyším nic kromě hlasů které splývají v nezřetelný šepot. Tenhle den je den kdy sme všichni úspěšně dokončili 3. ročník. "Možná… Ne …Neeeeeeeee… septe orkulus, septe orku…"Ta slova mě vytrhla ze zamyšlení. Nejzřetelnější hlasy pronikly změtí slov do mé hlavy. Skoro nuceně jsem se rozhlédla. Luri se smála… asi nějaké Lukasově historce. Potom jsem si uvědomila, že i já se usmívám. Ano, už si vzpomínám. Lukas v té vzpomínce říkal, historku z fotbalu, nějaký kluk se prý nemohl strefit ani do jednoho míče a při nějakém pokusu si nešikovně zamotal nohy a hodil pořádnýho placáka. Pohlédla jsem na Lukase, ty černé oči plné laskavosti… se najednou začaly měnit… byly ostražitější, pozornější, těkaly ze strany na stranu jako by se za chvíli mělo vyřítit nějaké monstrum. Podívala jsem se na Colina i on se mi před očima měnil v někoho jiného a vlastně to byl pořád on. Pozoroval Luri. Stejně jsem měla delší dobu podezření , že se mu líbí. Díval se na ní zasněně ale potom se zadíval za ní, do hloubi keřů a jeho výraz zostražitěl. Zase… A Nathan … se díval na mě! To v mé vzpomínce také nebylo. Naše oči se střetly a chvíli neexistovalo nic jiného, hlasy ustaly. Nathanovi oči se také změnily. Staly se divokými. Pořád se na mě díval ale jakoby z dálky. Ztrácela jsem se … Padala a přitom jsem tam s nimi pořád seděla. Šepot mě zase donutil otočit hlavu, dívala jsem se na Luri jedině ona byla pořád stejná. PROČ!! Chtělo se mi křičet, proč je ta vzpomínka tak…tak … jiná. Najednou všechny hlasy řekli stejná slova. Probuď se! Byl to příkaz a vzal za své.

Prudce jsem se posadila a zírala do tmy. Bylo to horší než noční můra. Pocit toho že vaše myšlenky už nepatří jen vám ale i někomu dalšímu. Plácla jsem sebou zpátky na polštář a zírala do stropu. Už jsem nechtěla usnout, mohlo by to být stejné, ne - li horší. Ale přece mi víčka vypověděla službu a zavřela se. A já nejspíš zase usnula.

*

CRRRRRRRRrrrrrrrrrr…… Naštvaně jsem sekla rukou po nočním stolku. Nahmatala budík a vypla ho zmáčknutím tlačítka na pravém boku. Vstala jsem, normálně bych ležela, dokud by na mě nepřišel táta a nerozsvítil nebo ze mě nestáhl peřinu. Postavila jsem se a sepjala ruce nad hlavou. Mohutně jsem zívla. Nakonec jsem se zase tak špatně nevyspala. Zbytek noci byl klidný. Otevřela jsem dveře svého pokojíku. Seběhla schody a přes halu jsem zamířila do kuchyně.

"Ahoj tati." Zívla jsem a věnovala mu ospalý úsměv. Kývl. Až teď jsem si všimla, že má u ucha telefon. Hlas v telefonu furt něco mlel a táta přikyvoval. "Dobře to domluvíme až zítra, … hmmm. Ano, nashle." řekl, a skoro vděčně položil telefon. Mlčky mi podal křupínky a misku. Vyndala jsem mléko a dala ho na stůl. Ještě kakao. To jsem taky dala na stůl. Došla sem si pro hrnek. " Chceš taky kakao?" zeptala jsem se táty. " Ne," usmál se " Už jsem měl kafe. Vlastně dvě."Sedli jsme si ke stolu a začali si povídat. I když po chvíli jsem ho úplně přestala vnímat a uvědomila jsem si co je dneska za den.



Rychle jsem do sebe naklopila hrnek s kakaem a pádila se převléct. První den střední školy jsem vážně nehodlala přijít pozdě. Rychle jsem si vzala své černé kalhoty takzvané, roury, které jsem musela co nejvíc utáhnout červeným páskem, aby mi nespadly. Jsem docela hubená ale doktorka říkala, že jsem jí se svojí váhou překvapila. Protože vážím necelých 56 kilo na 165 cm. No ale dost tlachání o mé váze a výšce. Natáhla jsem na sebe fialové triko s kulatým výstřihem a tříčtvrtečními rukávy. Nasadila jsem si pár náramků krémového odstínu a šla do koupelny. Taky jsem se nalíčila. Jen co jsem se vrátila z pokoje a navoněla se svojí oblíbenou vůní granátového jablka a manga zazvonil telefon.

" Ahoj Ewillin, už si připravená vyrazit do školičky?" to byl Nathan nejspíš si zaktivoval falešný hovor.

"Jasně že jo, jsem připravená. Proč mi nevolá Luri?" zeptala jsem se a uslyšela Colinův smích a Lukasův rozesmáty křik.

" No, Luri je tady vedle," začal se řehtat "No jo, no jo, za chvíli Ewil na rohu vaší ulice, jo?" slyšela jsem Luri jak mu nadává a nejspíš ho bací do ramene nebo do hrudi, tak jako to dělá vždycky.

" Jo, jo, za minutku tam sem, čau."

" Ahojky." začal se znova smát a všichni začali něco blábolit potom jsem to típla a šla vstříct svý bandě kámošů a taky prvnímu dnu a poslednímu ročníku, na naší Wildseské střední.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 detimesice detimesice | Web | 13. února 2013 v 21:53 | Reagovat

Hezky ewil

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 14. února 2013 v 15:08 | Reagovat

Ahoj. Nevím, jak to myslíš, jestli jsem si to stránku vytvořila sama. Já jsem na grafiku absolutní antitalent.  Všechno se teprv učím. Ten vzhled jsem si stáhla od MAKY.OREL (zkusdess.blog.cz), která vytváří moc pěkné layouty. :)

P.S. Dost mě překvapilo, že mi blog někdo komentoval. xD Takže děkuji.

P.P.S. Slibuji, že si tvoje povídky rozhodně přečtu, ale jen co dodělám důležité věci. :)

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 14. února 2013 v 17:14 | Reagovat

No, píšeš moc hezky. Trochu ti to závidím... :D
Každopádně se těším na další díl.

4 Garfield Garfield | Web | 15. února 2013 v 14:19 | Reagovat

krásná povídka:)

5 Ilía Ilía | Web | 28. června 2013 v 18:51 | Reagovat

Tak ten sen mě dostal... je to zajímavej začátek a zatím mě to baví, tak jdu číst hned další :)

6 Enna Enna | Web | 18. července 2013 v 12:38 | Reagovat

zaujímavé, hej a povedala by som to čo Ilía :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama