1.kapitola *Divoká* - 3/3

6. března 2013 v 20:18 | Ewiline |  1. díl
Poslední dobou přemýšlím o otm, že bych založila jednu rubriku - povídky - a potom do ní ostatní rubriky... Něco ve stylu Livv a Míši Burdové... Prosím vás poraďte - Chcete abych jí změnila??
Myslela sem, že si trochu oddychnu a vono né né a né!! Málem sem se zbláznila :D
Do komentů mi napište názor... Moc prosím :*



Tím posledním sem si pořádně zamotala hlavu. Jenže sem vychovaná tak, že když mi něco nesedí, prostě to vypustím z hlavy. Za všechno vždycky může ta má pitomá fantazie… No jo. Co se dá dělat, že?

Zrovna teď učitel sbírá písemku z chemie. Celá třída je zticha… Učitel sedí za odrápanou katedrou a opravuje práce, které se mu už dostali do spárů.

Možná by vás trochu zajímalo, jak to tady vypadá… Třída je prostá, bílá s hodně poškozenými stoly (a katedrou), které sou vystavené do tří řad. No… možná se to ani nedá nazývat řadama.

Každopádně sedím úplně vzadu, v prostřední řadě. Všichni lesáci vždycky sedí vzadu… sami.

Zvonit má až za pětadvacet minut. Povzdechla sem si… Tady vzadu je hrozná nuda - všechnu práci obstarávají šprti vepředu.

Začali sme počítat něco v učebnici. Otevřela sem jí na 38 straně. Lóra právě předčítala opakování na vlastnosti kapalin. Taky tam možná padlo něco o tlaku.

" Slečna O'Connelyová nám půjde napsat na tabuli vzoreček." pronesl učitel nahlas. Tak trochu sem to čekala. Zvedla sem se. Prošla sem okolo Jackie a Darka, kteří se na mě usmívali. Došla sem k tabuli, vzala si křídu a zamyšleně sem se opřela o bok. Já tomu říkám: přesouvání váhy na jednu nohu.

" Vzorec pro tlak." zopakoval učitel a usmál se na mě. Nebyl to ten úsměv, co věnoval těm, co nevěděli zadání… Našpulila sem pusu a otočila sem se zpátky k tabuli.

Vzorec pro tlak… Risknu to. Nic za to nedám.

Napsala sem na tabuli p=F:S. A povedlo se - mohla sem si sednout. Když sem procházela okolo Jackie, natáhla ke mně ruku a plácla si se mnou.

Seděla sem a čučela na Peterova záda. Skoro celý zbytek hodiny. Probudil mě až křik učitele. Řval na nějakýho kluka… Posílal ho dozadu… Ke mně!! Cukla sem sebou tak silně, že sem málem slítla ze židle.

Brandon si vedle mě se šklebem sedl. Tohle je jedna z těch vyjímek, o kterých už sem nejspíš mluvila.

" Ahoj Carter," zašeptal nebezpečně blízko mého ucha.

" Brandone," ucedila sem skrz zuby. Oslnivě se na mě usmál a pohodlně se rozvalil na židli. Jeho jantarové oči mě propalovaly skrz na skrz. Nesnášela sem to. Prohrábl si krátké, střapaté vlasy v barvě tmavé mahagonové hnědé. No jo. Holky od nás ze třídy po něm šílí.

" Tak jak si se dneska měla??" opřel se o lavici. Nejspíš proto, aby mi viděl do obličeje.

" Ještě nijak," řekla sem klidně.

"Někdy se chováš, jako bych tě obtěžoval!" prohodil na oko ublíženě. Tázavě sem zvedla hlavu.

" Nic neříkej…" mávl rukou "Jak je možný, že nikdy nevim, o čem se s tebou mám bavit??"

" Tohle taky nebudu komentovat," opáčila sem bezvýrazně.

" Ale no tak Carter. Uznej, že se se mnou cítíš docela v pohodě." sebevědomě se usmál.

" A co když neuznám?" provokativně sem se zaculila. Vždycky ze mě sejmul ten zvláštní pocit, že třída se dělí na ty, co sedí vepředu, a ty co sedí vzadu.

" Pak tě budu muset přesvědčit," usmál se ale ani se nehnul.

Zvonek… Začala sem se zvedat a uklízet si věci do tašky. Už sem si jí chtěla vzít na záda, když sem za sebou někoho ucítila. Brandon mě ze zadu objal kolem boků a bradu mi položil na rameno.

" Co si myslíš, že děláš?!" zasyčela sem na něj a snažila se vyprostit.

"No já nevim… Objímám tě?" nevinně se zaculil. Dupla sem mu na nohu ale ani to s ním nehnulo.

" Koukej mě pustit!" zasyčela sem znova. Když chci, tak umím být trpělivá. Ale sou i ty chvíle, kdy si přeju být výbušná tak jako sopky z Islandu.

" Ale no tak Carter!" ohradil se " Vždyť ti to nevadí."

" Tak to se pleteš!" konečně mě pustil a já sem vyletěla z prázdné třídy jako žhavá čára. Tváře mi hořely. Blbec jeden nafoukanej! Tohle byla první vyjímka. Potom je tu ještě jedna… Také kluk. O něco normálnější… I když chováním trochu podobný. Díky Bohu na mě ještě nesáhnul.

Rychlým krokem sem prošla chodbou, sešla schody a vpadla do třídy. Zamířila sem dozadu k Jackie. Ta se mě samozřejmě zeptala, kde sem zůstala. Všechno sem jí řekla. Na konci vyprávění a při zmíňce o Brandonovi mi připadalo že… zavrčela. A to už sem si něbyla jistá jestli je to jen moje fantazie…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 detimesice detimesice | Web | 7. března 2013 v 3:29 | Reagovat

Dalsi!! A uz ve ctvrtek!!

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 7. března 2013 v 15:28 | Reagovat

Chudák Carter. :D Nechtěla bych mít Brandona ve třídě. Nevím totiž, jestli bych dokázala být tak silná jako ona *vzdychne si* xD Ne, to byl vtip. Doufám...
Ke konci: mám neblahé tušení, že to už její fantazie nepracovala + další zvláštnost, že s Bradem ani nehlo to, když mu dupla na nohu. Pozoruhodné.
Honem další!!! :D

3 Livv Livv | Web | 7. března 2013 v 15:43 | Reagovat

To rozhodnutí záleží na tobě. Mě to třeba připadá přehlednější, vše na jednom místě, proto to taky tak mám :D
A máš štígro, jinak bych tě ukamenovala, že nic nepřibývá! :D :D

4 Kessi Kessi | Web | 21. listopadu 2013 v 21:09 | Reagovat

Jůůů!!! Úžasný pokračování! To vrčení, prostě jááj!! :DD Všechno tam je dokonalý!

5 Violett Violett | Web | 22. prosince 2013 v 0:12 | Reagovat

Páááni!! :D Zajímavé pokračování :D Je možné, že už vím, co bude dál, ale taky to může být má fantazie. Určitě si zas přečtu další kapitolku a uvidíme :-D

6 kíík :D kíík :D | Web | 23. prosince 2013 v 20:18 | Reagovat

:-D tohle je super povídka... honem si přečtu další :-D
Chudák Carter.. já bych toho kluka Brandona asi zabila.. :-D (sem hold výbušná asi jako ta sopka co Cater zminovala :-D)

7 Joss Joss | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 12:15 | Reagovat

Tak taký blázon spolužiak, mi to pripomenulo trochu môjho bývalého spolužiaka, myslím, že s Carter máme trochu viac spoločného. :D :D Mala som v triede tiež jedného takého, čo ma rád.... ani nie obťažoval, vždy ma zahrnul svojimi rečami. :D Idem teda pokračovať v čítaní. :D

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 25. ledna 2014 v 17:47 | Reagovat

Super kapitola..:-) Mě se třeba ten Brandon líbí. Jak se snaží s ní mluvit a tak, je podle mě milý.. Zatímco Caster se ho snaží pořád odhánět, to od ní není nejspíš fér... :-)

9 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 10:58 | Reagovat

Hej hej, Brandon je milý :-P Neviem, prečo sa ho tak snaží odradiť a prečo sa to Jackie tiež nepáčilo a práve preto si idem prečítať ďaľšiu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama