4.kapitola *Divoká* - 2/2

31. března 2013 v 22:29 | Ewiline |  1. díl
Není to nic moc - ale splnila jsem to .D je tu ještě dneska!! :D
Užijte si jí a přežijte zítřek!!
Veselé Velikonoce :*



Prodírala jsem se houštím. Parkrát jsem zakopla a to mě probralo, takže moje oči byly doširoka otevřené a všechny smysly nastražené. Vůbec nechápu, proč se uprostřed (vlastně na konci) noci vypravuju do lesa pro dýku. To už jsem vážně tak zpitomělá?? Nebo jsem se nepoučila z žádného hororu?? Asi ne…

Měla jsem sto chutí běžet s větrem o závod! Jenže… Co když cestou zpátky na něco narazím a nebudu mít sílu??

U stromu s vypáleným kruhem jsem se ani nezastavila, jako by mě tahal provaz. Nevím proč je pro mě tak důležitá… Pořád mě může zabít!! A jestli ne… Rozhodně nejsem ochotná to zjišťovat.

Možná to radši vezmu oklikou a ne přes trojzubec. Zastavila jsem se těsně před východem z lesa na béžovou trávu. Měsíc ještě svítil. Nebude víc než tři ráno.

Nač to brát oklikou?? Ještě cestou usnu.

Zarazily mě hlasy…

Tiché jako ševelení listů ve vánku. Přitom jsem vycítila výhružný a… a ano… možná i mírně ustrašený podtón.

Měla jsem sto chutí pořádně dupnout a zaúpět. Kdybych se tak dokázala proměnit!!

Možná jsem to přijala příliš rychle…

Zpátky k tématu. Něco - někdo - tam je. Pravděpodobně jsou u těl těch mizerných oblud. Pomalu a snad neslyšně jsem vykročila oklikou. Vlastně jsem se vydala nalevo. Obešla jsem celý jeden zub. Zastavila jsem se. Celou dobu jsem se skrývala za stromy. Přešla jsem k okraji a pomalu ulehla do porostu. Nic příjemného to nebylo. Taky mám na sobě jen tílko a kalhoty!

Osoby byly tři. Čtvrtý byl asi ovčák (pes). Nebylo to moc dobře poznat, protože je nějakou záhadou ze všech úhlů halily stíny.

Snažila jsem se zaslechnout něco z jejich rozhovoru, ale připadalo mi jako by mluvili nějakou jinou řečí. A taky hodně potichu. Hm…slabé slovo.

" … takže nevim." řekl ten, co se skláněl nad těly.

" Možná to byl někdo z Lovců…" nejspíš holka, slovo -Lovců- vyplivla jako jed.

" Proč by zabíjeli někoho, kdo je jim tak podobný?" zasmál ten, co klečel u těl. Pes něco zaštěkal a všichni se na něj otočili. Dál bylo slyšet jen souhlasné mumlání. Oni mu snad rozuměli…

" Rozhodně by sme to měli hlásit Wickovi…" ozval se třetí.

" Myslíš?" ozvala se pochybovačně ta holka " Zase nás někam pošle čenichat!"

" No a?" bránil se " Aspoň si užijeme nějaký to vzrůšo!!"

" Nechte toho, máme práci!" vstal od těl " Navíc sem už docela ospalý… Uáááá. Chm." potvrdil to zívnutím medvěda.

" Ale co máme podle tebe ještě udělat?? Vykopat jim hroby??" ozval se dotčeně ten třetí.

" Zjistit kdo je zabil…" zašeptal ten první - očividně něco jako vůdce. A sakra… Po zádech mi přejel silný mráz.

" Je tady ještě jiná krev." oznámila holka. Pohladila rukou trávu a potom něco rozmnula mezi prsty. "Nevím čí… Nedá se to poznat. Rozhodně jsem to ještě nikdy necítila…"

" Vem jí trochu sebou." rozkázal ten vůdce. Dívka vyndala něco z kapsy a začala si pohrávat s mou krví. Musím přiznat, že se mi strašně ulevilo, že mě nepoznala. Vlastně mě možná ani nezná… Vůdce dál prozkoumával těla a ten poslední začal něco kreslit do vzduchu. Možná by nebyl tak špatný nápad, tam prostě zajít a zeptat se co jsou zač. Jenže to vypadalo… Jak?? Vlastně nijak! Sakra! Prokínám celej tenhle proklatej den!!

Napnula jsem se jako struna. Slyšela jsem… Cítila jsem… Vlkodlaka! Nevím, proč jsem si byla tak jistá… Vzápětí jsem si byla jistá, že i ti na louce jsou vlkodlaci. Proč? To taky nevím. Můžu si být jistá a může to být špatné mínění.

I oni se zastavili a zaposlouchali. Slyšela jsem ho za sebou. Jen kousek, tak sedm kroků - dva metry. Slyšela jsem jeho opatrné našlapování…Dech se mi zrychlil stejně jako tep. Začaly mě jemně svědit ruce.

Skupinka na louce se začala opravdu nenápadně přibližovat k lesu a já věděla, že jsem odhalena. No… Za zkoušku nic nedám… Obzvlášť ne teď, v tuhle chvíli.

Vlkodlak za mnou se vyřítil stejně jako ti vepředu na louce, kteří se právě taky změnili na velké vlky. Proč se muselo všechno udát tak narychlo?? Myslím tenhle den celkově. Kdybych se nevrátila pro tu zatracenou dýku nic by se… Dýka!! V hlavě mi bleskl nápad.

Vyskočila jsem do salta na stranu tak aby se oni mohli srazit a já abych mohla dál nalevo - najít cestu, kterou jsem běžela před asi třemi hodinami.

No tak Carter - Věř si!! Ze všech sil si to přeju!! Teď, prosíím!

Těsně před dopadem na zem jsem to ucítila… Napnuly se mi svaly a všechno se ještě víc zaostřilo. Smysly byly vnímavější a já se cítila zase jako v jiném těle. Málem jsem radostí vypískla ale, když se kolem mě prohnal ten, co mi stál za zády, opustilo mě to. Uhlově černá srst se leskla ve svitu měsíce a zelenomodré oči jiskřily ostražitostí.

Prudce se zastavil a jemně poklekl v předních tlapách - zaujal bojový postoj a prudce vycenil tesáky. Zaslechla jsem za sebou vrčení a vzápětí uslyšela vítr… Jeden z nich očividně chtěl vyskočit a strhnout mě ze srázu.

Jen tak jsem stála a na poslední chvíli uhnula. Nikdo z nich to nečekal a já se rozeběhla pro tu pitomou dýku.

Samozřejmě se vydali za mnou. Co hůř - rozdělili se. Bleskově jsem se prodírala mezi stromy. Seběhla jsem po tom mechovém koberci a toužila se zastavit nad tou krásou. Koutkem oka jsem zahlédla třpyt řeky. Už jsem viděla ty dva zvláštně srostlé stromy, když jsem se odvážila pohlédnout za sebe. Viděla jsem tři… a všechny nejmíň kilometr za mnou.

Ještě jsem zrychlila. Místa, kde jsem viděla tu siluetu, jsem se vyhnula jako čert kříži. Skočila jsem do oblouku z mladých stromečků. Dýka tu byla tak, jak jsem jí tu nechala. Popadla jsem jí a bez váhání utekla.

Seběhla jsem kopec a málem přitom narazila do jednoho stromu, co tak blbě vyčníval ze srázu. Běžela jsem vyježděnou cestou, z obou stran les. Jak se kolem mě všechno míhalo, stejně jsem zachytila jednoho vlka na pravoboku v lese. Běžel skoro na stejné úrovni jako já. Další dva jsem slyšela za sebou a jednoho jsem uviděla na levoboku, jak se proplítá mezi houštím.

Byl ještě kousek za mnou. Spíš kus. A pak jsem uviděla svou záchranu.

Les se mi na levoboku rozděloval a já to ucítila… Řeka.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 1. dubna 2013 v 0:28 | Reagovat

Vrrr... Došla slova... :D

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 1. dubna 2013 v 20:45 | Reagovat

Wau! To bylo super! Tak napínavý... Uch, honem další, a já ti slíbím, že tě nechám být. Stejně tě budeme potřebovat, abys napsala další kapitolu. :DD

3 z-deniku-prostitutky z-deniku-prostitutky | 1. dubna 2013 v 22:49 | Reagovat

Tak ted se zase omlouvam ja ze pisuaz ted ale chtela jssem si poradne uzit dovolenou:)
Jinak co se tyce meho kamarada porad nechauproc to. Udelal ale jak jsem psala to uz asi nikdy nepochopim. Snad se aspon tam nahore bude mit lepe :)

4 Clarush* Clarush* | Web | 6. dubna 2013 v 20:47 | Reagovat

Tím ''spřáteluješ'' jsem myslela jestli spřáteluješ blogy ? :)

5 Joss Joss | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 17:30 | Reagovat

Páni tak toto bola skutočne napínavá kapitola, dúfam, že sa jej podarí nakoniec utiecť pred nimi a dostať sa bezpečne domov. :)

6 Violett Violett | Web | 17. ledna 2014 v 21:18 | Reagovat

Vrrr. Tak to mě dostalo. No jsem zvědavá co je v dalším díle :D

7 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 25. ledna 2014 v 21:18 | Reagovat

Super kapitola.. Doufám, že jeden z nich nebyl její bratr. Kdyby ji třeba zranil...:/ Doufám, že se rychle zachrání

8 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 12:03 | Reagovat

No, vlkodlaci na vlkodlakov... Čo to môže znamenať? :D A napínavý koniec.... Ešte že nemusím čakať a môžem ísť na ďalšiu :-P :D

9 Kessi Kessi | 5. února 2014 v 14:38 | Reagovat

Úžasný pokráčko! Moc hezky napsaný. Hned jdu na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama