5.kapitola - Zrádná knihovna 2/2

3. března 2013 v 17:42 | Ewiline |  Podezření
Vymítač je tu :D doufám, že se bude líbit - takovýhle scénky mi moc nejdou (pochopíte po přečtení:)
A jako obvykle pro detimesice, Livv, Script a třeba i pro někoho dalšího :D
Pěkné čtení!! :*


Šli sme ven z knihovny. Nathan už mě konečně pustil. " Co sis tam pučil?" chytla sem jeho tašku a rozepla zip. Samé sešity. Tázavě sem na něj pohlédla. Zrovna sme scházeli schody do přízemí. "Jen sem si dodělal pár úkolů," pokrčil rameny " Nechtěl sem si to pučovat. Já totiž vim, že bych to potom taky nemusel vrátit."

" Od čeho máš mě?" zeptala sem se na oko dotčeně.

" Tebe?? Počkej, musim přemýšlet!" vytrhl mi tašku a zapnul zip.

" No??" strčila sem do něj ramenem.

" Myslím si, že bys jí sem klidně donesla za mě."

" No vidíš!" zazubila sem se. Otevřel mi hlavní dveře a vyšli sme na ulici. Vydali sme se dolů, tedy opačně než sme sem přišli. Zatím co sme byli v knihovně, se zatáhlo. Vypadalo to, že sprchne.

" Ale taky bych jí mohl někam zašantročit. Potom bys jí neodnesla ani ty ani já."

" Ty a něco zašantročit??" zasmála sem se. Dobře si pamatuju, jak si pučil nějaký sešit na opsání a potom ho nevrátil, protože ho ztratil.

" Co si dělala dopoledne??" zeptal se mě.

" No… Vstala sem. Potom sem odepsala na všechny zprávy." významně sem se na něj podívala, ale on se koukal dopředu " Potom sem se nasnídala. Pustila sem si televizi. Potom sem si četla. A po obědě sem šla ven - zbytek znáš. A co si dělal ty?"

" Hned ráno sem poslouchal Luriino nadávání… Potom sem chvíli surfoval na compu. Potom sem šel za Colinem. Tam byl i Lukas. Řekl sem, že musim do knihovny. A oni řekli, že tam ani nepáchnou. Šel sem zpátky domů, jestli nepude Luri. Bohužel, máma jí změřila teplotu. Takže nevim, jestli vůbec na ten film pude. Potom sem šel za tebou - a zbytek už znáš."

" A nechtěl bys mi říct, co ste dělali tak důlležitýho, že ste se na nás vykašlali??" opravdu sem to chtěla vědět. Podíval se na mě. Nic neříkal.

" To byla otázka Nathe!"

" Já vím."

" A co třeba odpověď?"

" Odpověď?"

" Jo."

" Hm…" a bylo ticho. Zahnuli sme doleva. Už sem viděla světlo z cedule kavárny.

" No tak! Co byste mohli dělat tak závažnýho??" zavrtěla sem nechápavě hlavou.

" Nic…Prostě sme se s rukama šli trochu vyblbnout. To by tě nezajímalo."

Povzdechla sem si. Víc už z něj nedostanu. "Tak jak chceš."

" Co by sis přála k narozkám??" vypálil.

" Cože??" vyjekla sem.

" No… 1. leden se kvapem blíží!" zazubil se. Napětí se odlehčilo.

" No… já sem nad nimi ještě nepřemýšlela. Mám ještě tři měsíce. Když nepočítám září."

" Tak nic… Ale nějaký tipy už máš ne??"

" Proč to potřebuješ vědět??"

" Protože bych měl rád víc času na shánění dárku. Minule sem měl jen tři dny…Mírně sem zapomněl."

" To už se vyřešilo!" zasmála sem se. " Ale v nejhorším případě mi nemusíš dávat nic. Mě potěší všechno! Třeba knížka!"

" Knížky ti dáváme furt… Chtělo by to něco lepšího."

"Tak v tom případě… Nevim."

" Dej mi vědět, až se rozmyslíš."

"Hm." Už sme byli u kavárny. Podržel mi dveře. Kavárna měla jemně oranžovou barvu. Stolečky byly malé a kulaté. Sedačky byly oddělené jako vlaková kupé v oranžové barvě. Sedli sme si do kupé v rohu. Začala sem si rozepínat mikinu. Venku bylo stále hnusněji a hnusněji. Odfrkla sem si. Začátek září a už se to musí takhle pokazit.

" Tak co si dáte?" ozval se chraplavý hlas číšnice. Nekoukala se na mě… Ale na Nathana. Musela sem se na něj ušklíbnout. Pochopil to a úšklebek mi oplatil.

" No… Co si dáš Ewil?" zeptal se mě. Schválně se na ni skoro nedíval. Protočila sem oči.

" Já? Asi jenom čaj…"

" Jeden ovocný čaj a jednu černou kávu." až teď se na ni podíval. Blonďatá holka měla drdol skoro nad čelem - div jí nespadl. Oči měla hodně malé. Nedokázala sem ani rozeznat barvu.

Zapsala si to a odešla.

" Co to jako bylo?" zeptala sem se.

" Co máš na mysli?"

" Ani ses na ní nepodíval! Ty, ses na ní ani nepodíval." opakovala sem.

" A co je na tom tak divnýho?" přišla sem znova a postavila před nás dva skleněné hrnky. Když odešla, opřela sem se lokty o stůl a začala pomalu usrkávat čaj.

"Nevím… Seš si jistej, že sis včera neopatřil holku?" chtěla sem ho začít trochu provokovat.

" Sem si stoprocentně jistej!" nafoukl se. Vzal si hrnek a taky začal usrkávat.

" Já si myslím, že ses opil!"

" Ne. Neopil sem se! Jak bych taky mohl??"

" Snad mi nechceš říct, že je z tebe od včerejška abstinent." zasmála sem se.

" Náhodou piju tak normálně… Přiměřeně. Jednou za měsíc!"

" Takže včera…Ani si na žádnou nezamýšlíš??" možná že sem se neměla ptát. Ale já sem někdy nekontrolovatelná - co na srdci, to na jazyku.

" Co myslíš?" naklonil se ke mně. Usmála sem se "Kdybych měla aspoň tip, tak bych se tě neptala."

"Hm… Možná. Nejsem si vůbec jistej. Poslední dobou ničím." Vzpomněla sem si na ten sen… Na jeho divoké oči a to jak se na mě díval - podobně jako teď. Usmíval se, oči divoké. Naklonil se ještě trochu a…

Zazvonil mu mobil. Odtáhl se a vytáhl véčko. " Co je Luky?" zeptal se otráveně. Sledovala sem ho. Připadala sem si zvláštně. Tak nějak… Prostě divně.

" Sem s Ewil v kavárně." dopila sem čaj.

" Cože??" vykřikl, až sem nadskočila.

" Dobře přídu…" zamumlal a típnul to.

" Co chtěl?" zeptala sem se zkoprněle. Ještě sem byla nějaká vyjukaná z toho, jak vykřikl.

" Potřebuje pomoct s… No… Chtěli sme vám to říct až potom, ale celý léto sme šetřili na motorky." usmál se. Zazírala sem na něj.

" Copak?? Aspoň vás budem moct vozit do školy!"

" Luri motorky nesnáší! Počkat, to vám to jako vaši dovolí?"

" Řidičáky už máme, tak v čem je problém?" zazubil se. " Dojdeš domů sama?" začal se zvedat, hodil na stůl peníze. Chtěla sem taky vytáhnout peněženku, ale sebral mi jí. "Ne, ne, ne. Dám ti jí až venku."

" Tss… Příště to bude na mě!"

" Příště?" otočil se na mě.

" Jo!" usmála sem se. Zasmál se a vyšel ze dveří se mnou v patách.

" Já du tudy." ukázal, samozřejmě to byl opačně, než sem měla jít já.

" Večer se pro tebe někdo z nás staví." usmál se. Chtěla sem se zeptat, jak to myslel, ale on už běžel po silnici na druhou stranu chodníku i s mou peněženkou. Zavrtěla sem hlavou a vydala se zpátky. Vzala sem to přes náměstí. Právě odbíjela pátá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 detimesice detimesice | Web | 3. března 2013 v 17:52 | Reagovat

A dalsi nebo te budu vydirat!!!

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 3. března 2013 v 20:26 | Reagovat

Mhm... Já ti nevím. I já z mám z Nathana zvláštní pocit. Jako by něco tajil... Jen nevím co. To už jsem ale jednou u téhle povídky psala, ne? No to je jedno.
Ale nejvíc mám divný pocit z Ewil a Nathana dohromady. Chm...
Ale jinak souhlasím s detimesice. Rychle další (jakoukoli) nebo tě osobně ukamenuji. :DD

P.S. Díky. Mně se latina taky moc líbí. A věk? Dejme tomu, že každýmu je něco kolem třista-čtyřista let. Ale vypadají tak na sedmnáct. :DD

3 Livv Livv | Web | 3. března 2013 v 21:31 | Reagovat

Já radši jen klidně hodnotím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama