6.kapitola - Ďábelské stroje 1/2

15. března 2013 v 22:08 | Ewiline |  Podezření
Prosím vás, nežerte mě!! :P :D
Moc málo času... ale zmohla jsem se na tohleto - snad se bude líbit. Pište do komentů :*
Zítra se objeví další článek + malé překvapení... :D


Za chvilku pro mě někdo přijede… Na motorce. Panebože!! Nikdy jsem nejela žádnou tou pekelnou stvůrou. Abych byla upřímná, docela se bojím. Taky mi k tomu pomáhají zprávy, které má táta někdy o víkendech puštěné. Bouračky, motorky, bouračky a zase motorky.

Žaludek se mi svíral při pomyšlení, že si na to sednu.

Jukla jsem na hodiny. Půl šesté. V tom případě mám ještě necelou půl hodinu, než sem přijede. Někdo… Taky mohl být Nathan trochu přesnější. Teď se stresuju ještě, víc protože Nath jezdí jako šílenec. Lukas tak nějak podobně a Colin k tomu nemá daleko. Abych to shrnula - všichni jezdí jako šílenci autem, tak jak to dopadne na motorkách? Rozhodně stejně.

Vytáhla jsem ze skříně tmavě modré tričko na ramínku. Strašně se mi líbí, ale nikdy jsem si ho nechtěla brát. Má strašně velký výstřih. Vlastně, když si ho obleču, mám i ramena skoro nahý. No co, vezmu si ho. Díky bohu se dá trochu vytáhnout. Když si vezmu řetízek tak to přežiju. Sundala sem si černé tílko a navlíkla si tohle. Začala jsem zapínat cvočky. Když o tom tak přemýšlím, možná sem ho na sobě neměla nikdy…

Došla sem ke svému stolku s kulatým zrcadlem. Začala jsem hledat přívěsek v taštičce s řetízky. Ten co hledám má asi už od třetí třídy… Pokaždý jsem ho ztratila a znova našla. Je to takový ovál s barvou letního nebe. Uprostřed je svislá vybledlá čára. Tím vybledlá myslím světlejší - světlounká modrá. Tenhle oválek je (nejspíš) přilepený k takovému podstavci… Nevím, jak bych to popsala. Každopádně není moc velký - maximálně 3 centimetry na výšku a 1 na šířku.

Konečně jsem ho vyhrabala. Rozmotávala jsem ho asi z tří dalších. Zapla jsem ho. Vždycky žasnu nad tím, jak je krásný…

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Namalovaná, učesaná, oblečená. Obrátila jsem se k posteli a začala hledat v peřinách a polštářích svůj mobil. Připadala jsem si, jako kdybych hledala jehlu ve sněhu.

Naštvala jsem se a chňapla za konce peřiny a prudce jí strhla z postele dolů. Ozvala se rána, jak moje křusinka dopadla na podlahu. Hmátla jsem po ní a rozeběhla jsem se ke dveřím. Letěla jsem po schodech. Okolo místa kde jsem dneska spadla, jsem výrazně zpomalila. Ještě se tady rozmáznu po druhý. Už jsem byla na posledním schodě. Když jsem je měla za zády, hodila jsem sebou znova.
"Krucinál!!" vykřikla jsem. Už zase jsem hodila záda. Naštvaně jsem se nadzvedla na loktech. Tentokrát jsem uklouzla po nějaké černé věcičce, co mi právě leží u pravého boku. Sedla jsem si do tureckého sedu a zvedla ji. Černý, blýskavý obroušený kus kamene. Zamračeně jsem si ho prohlížela. Vypadal jako olejem namazané uhlí.

Zatím co já jsem sebou hodila a rozhodně mě teď bolí záda, tahle věc je úplně v pořádku. Pořád trochu nasupeně jsem se postavila. Zamířila jsem do kuchyně, ale zvuk zvonku mě donutil změnit směr. Hejbla jsem si s ramenem dozadu a dopředu, až mi v něm zakřupalo. Otevřela jsem dveře.

" Ahoj Ewil!" šílenec s pořadovým číslem dvě - Lukas. Přejel mě pohledem a zaculil se.

" Ahoj Luky." zašklebila jsem se. Uhnula jsem mu z cesty, aby mohl projít okolo mě. " Si tady nějak brzo, ne?"

" Vyrušil sem tě od něčeho?" zazubil se zatím, co si sundával mikinu.

" Ani ne." ušklíbla jsem se a znova jsem zamířila do kuchyně. Tentokrát hodně pomalu. Lukas se ušklíbl.
"Nechce se ti na záchod?" Zpražila jsem ho pohledem. "Jen se bojim, že sebou znova šlehnu!"

" Ty si sebou šlehla?"

" Jo. Odpoledne když sem šla do knihovny. To sem sebou sekla na schodech. Před chvílí sem sebou švihla na lině. O tohle." zvedla jsem ruku, ve které jsem měla černé něco.

Lukas ztuhl a to doslova. Tvář mu zkameněla a zorničky se mu rozšířily. Zatnul zuby a odvrátil se.

" Lukasi?" zeptala jsem se opatrně. Těkala jsem očima mezi kamenem ve své ruce a Lukasem ve dveřích do kuchyně. Uvolnil se a nasadil lehký úsměv, kterého se bohužel neúčastnily jeho oči. "Ano?"

" Co to bylo?" zírala jsem na něj.

" Co by," zašklebil se " Můžu si to vzít?" hmátl po kameni. Uhnula jsem. " Proč?"

" Proč ne?" usmál se, oči roztržité.

" Ten důvod." znovu jsem uhnula rukou a schovala ji za záda.

" Ztratil sem to tady." lhal a to stoprocentně.

" Tak mi řekni co to je."

" Speciálně upravený druh nějakýho šutráku."

" A víš to jistě?"

" Naprosto. Puč mi to." vzal mě za ruku a vytrhl mi černé cosi. " Jo, je to moje." usmál se. Bylo mi jedno, jestli to je jeho. Každopádně mu to teď hodlám trochu vytmavit.

" Málem sem se na tom přizabila!!" vypadalo to, že si oddechl. To mě ještě víc podráždilo.

" Tak sorry. Žiješ ne?" zasmál se. Strčil si kámen do kapsy u džínů a upravil si černou košily.

" Slib mi že pojedeš pomalu!" vyrazila jsem ke dveřím. Na hodinách jsem viděla 18:03 - nejvyšší čas vyrazit.

Oblékli jsme si mikiny a vyrazili do noci. Zamkla jsem. Ujistila jsem se, že mám mobil v kapse a rozeběhla se za Lukasem a tomu pekelnému tvorovi pod naším chodníkem.

" Ježiši…" vydechla jsem. Velká motorka - tu nepopíšu. Jediné co o ní můžu říct je to, že je fakt velká a že je zbarvená do tmavých odstínů modré.

" Hodláš nasednout?" on už seděl. Hodil mi helmu. Natáhla jsem si jí na hlavu.

" Ale já sem se česala!" pronesla jsem naoko ublíženě. Ušklíbl se a taky si jí nasadil.

Sedla jsem si za něj a pevně se k němu přimčkla.

" Slíbils, že pojedeš pomalu."

" Pff… Já nic nesliboval!"

" Tak tě o to prosím." stiskla jsem ho ještě pevněji.

" Dobře, dobře. Ale nedus mě!" zasmál se. Vzal do rukou řidítka a rozjel se. Zavřela jsem oči. Položila jsem si tvář na jeho záda, aby mi vítr nešlehal do tváře. Trochu mi hučelo v uších. Odvážila jsem se otevřít oči. Právě jsme míjeli bytovku, kde bydlí Lukas se svými rodiči a malým bráškou.

Ta jízda celkově nebyla zas tak moc špatná. Stejně jsem si přála, abych už byla u kina.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 15. března 2013 v 22:29 | Reagovat

Překvapení? Jaké překvapení? :D Hned teď, okamžitě střelhbitě! :D
Jinak pěkný :)

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 16. března 2013 v 13:44 | Reagovat

Konečně. :D
Ale ta černá věc, o kterou se Ewil málem zabila je zvláštní. Už protože na ni Lukas velice divně zareagoval.
Překvapení?! Zítra?! Někdo se mě pokouší zabít...

A víš proč je Bella jako uzlíček nervů? Protože Alice je upír => neunaví se => může nakupovat klidně deset hodin v kuse. :D Já mám dost po třech hodinách, kdy nás máma vláčí sem a tam. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama