PBV - 1.kapitola 1/2

1. března 2013 v 22:16 | Ewiline |  Poslední bílý vlkodlak
Kdybyste nevěděli jak se něco čte písněte :D
Komenty! :*
Dobré čtení a dobrou noc :O


"… Všichni si vyberte dvojici. Začínáme!" pisklavý hlásek profesora na obranu se rozlehl po celé tělocvičně. Nervózně jsem sevřela rukojeť meče. Miluju zbraně a to všechno. Dokonce mě i baví učit se bojovat… ale zrovna dnes má Hell jinou hodinu. A já skončila s nejlepším šermířem školy. S Jacem.

Usmál se na mě. Sebevědomě, skoro výsměšně. No jo, asi sem vypadala pěkně vystrašeně. Jako králík na posekaném poli bez stromů.

" Ale no tak J!" naklonil hlavu na stranu "Můžeš začít." když si všiml mého výrazu, dodal. " Dámy mají přednost." Udělal chybu. Buď neví, že nesnáším oslovení dáma nebo je to ještě větší tupec než sem si myslela.

To dámy mě tak namíchlo, že sem nečekaně vyrazila dopředu. Opravdu nečekaně, protože Jace vypadal nad míru zaskočeně. V poslední vteřině zvedl svůj meč a krátce se mnou zašermoval. Pomalu vyrazil kupředu a já začala couvat. Přitom mi svým mečem přejel po stranách toho mého. Hlasitě to zaskřípělo. Zase se na mě sebevědomě usmál.

" Tak začni." vybídla sem ho " Sám si říkal, že dámy mají přednost!" zlomyslně sem se na něj ušklíbla. Moc ho to nevytočilo. Aspoň ne tak, jak bych chtěla.

Prudce vyrazil vpřed a já se roztočila - uhnula mu. Jeho meč se zabodnul do rohu tělocvičny. Syknul a otočil se na mě. To už sem mu ale mířila mečem na hlavu. Bleskově zvedl meč a zastavil můj úder. Začali sme se přetlačovat, obličeje těsně u sebe. Vykřikl a odstrčil mě. Hodila sem něco na způsob salta. Když sem dopadla, musela sem nehty zarýt do parket, abych nejela pozadu dál. Naštvaně sem se postavila.

Už byl zase u mě. Zamířil mi na levý bok. Odrazila sem jeho ránu a přesně v tu chvíli přestalo pošťuchování a začal zápas. Jeho údery ale začaly po chvilce konečně trochu slábnout. Hbitě sem odrážela jeho útoky. Znovu mi zamířil na hlavu a já se sehnula. V otočce sem mu rozpárala látku na bojovnické vestě.

" Hej! Ta je má oblíbená!" zaskučel a zastavil se. Využila sem toho a namířila mu meč na hruď. Přistoupila sem k němu a položila mu meč na hrdlo. Ztuhl.

" Nechci vyhrát falešně. Takže se laskavě přestaň starat o vestu a starej se o meč." zadívala sem se mu do očí. Kývl. Odstoupila sem od něj. Hned jak sem od něj byla dva kroky daleko se na mě znovu vrhl. Zaskočeně sem zamrkala. Chvíli sme šermovali ale protom se mi zase nějak povedlo zamířit a zase sme se začali přetlačovat. Měl větší sílu, o tom nebylo pochyb. Zapřela sem se a hlasitě vydechla námahou. Natlačil mě na stěnu a přitisknul se ke mně. Polil mě studený pot. Tak to ne. Snažila sem se ho odstrčit, ale měl na mě moc velkou sílu. Tmavě hnědé vlasy mu napadaly do zelených očí.

" Ale copak?" zašeptal. Prudce sem vytáhla meč zpod toho jeho. Jak sem to udělala? Oba byly překřížené na mé hrudi. Špičkou meče sem ho od sebe odstrčila a on začal couvat. Pomalu. Poťouchle se při tom usmíval. Odhodila sem si vlasy z ramen.

" Snad si se nelekla?" zašeptal laškovně. Chtěla sem mu odpovědět, ale učitel právě zazvonil. Nechtěně sem sklonila meč. Jace se usmál. Je to můj kamarád… docela. Bavím se s ním normálně, ale někdy zajde až moc daleko.

" Deš se mnou na biošku?" šel vedle mě, když sme vycházeli s tělocvičny.

" Dneska tam nejdu…"

" A kam teda deš?"

" No…Asi pudu na…" A sakra, došly mi výmluvy.

" Takže tam deš se mnou." prohlásil rozhodně. Jak sem řekla - jen kamarád.

" Asi budu muset. Dneska se z tý hodiny neuleju." smutně sem našpulila rty.

" Počkám na tebe před šatnami." a s tímhle zmizel ve dveřích klučičí převlíkárny. Zamířila sem na opačnou stranu. Za mnou se objevilo pár dalších studentů. Já a Jace sme vyšli jako první.

V převlékárně nebyl nikdo. Rychle sem ze sebe shodila vestu, chrániče a nevím co ještě. Osprchovala sem se a vzala si na sebe školní uniformu. Červená sukně do mírného tvaru zvonu, kus nad kolena (do minisukně má ještě daleko) bílou košili a červenozelenou kravatu.

Když sem se převlíkla, už sem začali chodit ostatní. Vypadla sem, jak nejrychleji to šlo. Ale byla pořádná tlačenice.

Jace už na mě čekal. Společně sme zamířili k učebně biologie. Téma našeho hovoru?? Náš pitomej osud.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | 1. března 2013 v 23:07 | Reagovat

Tak to bylo libový. Jace je mi hned sympatický. XD
Honem další prosím prosím.
P.S. Promiň, ale píšu z mobilu.

2 Livv Livv | Web | 2. března 2013 v 10:40 | Reagovat

Miluju boje s mečem :D

3 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 8. července 2013 v 11:19 | Reagovat

je to super :D:D idem čítať ďalej ;-) mám rada šerm

4 Kelly1455 Kelly1455 | Web | 11. května 2014 v 12:16 | Reagovat

Super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama