PBV - 1.kapitola 2/2

2. března 2013 v 22:44 | Ewiline |  Poslední bílý vlkodlak
Je krátká... A další bude až v pondělí :D poslední dobou mám svých povídek plnou hlavu. Tak si teď na chvilku dám pohov. Hlavně kvůli tomu že potom nemám nápady, když toho mám v hlavě tolik.
Doufám že se bude líbit :D
Věnováno: Livv, Script, detimesice
Čtení zdar! :*
A já du do hajan :D


Možná že sem začala trochu zhurta. To já sem u zápasu vždycky. Biošku sem prospala jako dřevo. Jace mě musel budit, jinak bych asi zůstala ve škole i přes noc. Možná tomu nebudete věřit, ale to mě napumpovalo tak, že sem málem vyrazila východové dveře.

Ten blbec mi nakecal, že už je škola zavřená a že se mu sem podařilo proklouznout. Udělal to chytře - zatáhl rolety, abych neviděla, že je ještě světlo.

Sem trochu prudší povahy a tak sem ho seřvala. Samozřejmě to s ním ani nehlo a to mě rozčílilo ještě víc. Šel se mnou, až do parku kde sem se měla sejít s Hell. Ta tady ještě nebyla. Sedli sme si na lavičku a čekali.

" Vážně už se ti nechce jít?" zavrčela sem na něj.

" Ani ne." ďábelsky se usmál.

" Proč ne?!" procedila sem skrz zuby.

" Nesnáším na tobě a zároveň obdivuju to, že si vždycky zlost udržíš nejméně dva dny!" zachechtal se.

" Takže já si podle tebe umím udržet zlost?!" sykla sem " V tom případě už bys byl dávno pod kytkami!" najednou sem se usmála a dodala " Dámo!" Vyvalil oči. " Co že si to řekla?" zeptal se na oko výhružně.

" Zkus hádat, dáámo!" zachechtala sem se.

" No já nevím, dámo!" zareagoval.

" Co ty dámo?" cítím příchod duchaplné konverzace. Oba dva sme se přitrouble usmívali - rapl.

" To bych se měl ptát já ty dámo!" vyhrkl. Chvíli bylo ticho. Ale fakt jen chvíli.

" Jaký to je, bejt dáma?" zeptala sem se.

" No to mi pověz ty! Ty dámo!" opáčil.

" Já se ptala první, dámo!"

" A já druhej dámo! Počkej, jaký že si to říkala, že je bejt dáma?!" smál se.

" Nevím to mi pověz ty, ty dámo!" opáčila sem.

" Dámo!"

"Dámo!"

" No řekni jaký to je bejt dáma??" začal znova.

" To mi řekni ty, ty dámo!"

" Co, ty dámo!"

" Já nic, ty dámo!" to už sme ani nemohli nic říkat a začali se dusit smíchem. Když sem se trochu uklidnila, vzhlédla sem a pohlédla mu do obličeje. A zase sme se začali chechtat.

" Rhm… Ehm…" zdvořilé odkašlání. Vzhlédla sem a pohlédla do Helliných jiskřivých očí. Hned na to sem se zase rozesmála. Bílé vlasy měla rozdělené do dvou roztomilých copánků. Měla na sobě úhledný černý chlupatý kabát s čtyřmi knoflíčky ve předu a samozřejmě zelené roury. Vlastně sme si byly tímhle vzhledem docela podobné. Akorát já mám rozpuštěné vlasy a modré otrhané roury. Kabát máme stejný.

" Co to tady vy dva děláte?" zeptala se hlasem učitelky.

" Vedem duchaplné rozhovory!" ozval se Jace, ještě dušený smíchem.

" Nějak tak." zazubila sem se a vstala.

" No jo. Povezem vás na kopeček??" zahihňala se Hell.

" Ne to nebude nutný!" vyletěl Jace hned na nohy. "Nevadí, když s vámi kousek pudu -. Uhm… Radši nic." zadrhl se, když viděl můj vražedný výraz. Povolila sem masku a zazubila se.

" Tak poď!" Hell mě popadla za ruku a pozadu mě táhla cestou k domům. Jace nás následoval. Park je spíš takové bludiště. Všude keře, stromy. Ta zelená tam nějak moc nevyniká. Vypadá to spíš černobíle. Lavičky sou z takového divného dřeva. Původně byly nalakované na modro. Teď sou šedé. Lesy tady u nás vypadají podobně jako tenhle park. Osamoceně a nebezpečně.

Trochu sme zpomalili. Slyšela sem jen křupání listí a větviček, svůj dech a tep, jak mě Hell hnala.

Zaslechla sem ale ještě něco jiného… Syčení… Vycházelo z houští okolo kterého sme zrovna procházeli.

" Počkat…" zašeptala sem.

" Taky sem to slyšel." zamumlal Jace. Byl ve střehu. Už sem se zmínila, že má opravdu tvrdý výcvik?

" Co to je?" vyjekla Hell. Chvíli sme jen tak stáli. Zničehonic se keřík zapotácel a vyběhla… veverka. Hlasitě sem si oddechla. Chtěla sem vykročit ale Jace a Hell mě prudce strhli zpátky. Kousek ode mě proletělo chlupaté tělo Zavrženého vlkodlaka.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 3. března 2013 v 9:17 | Reagovat

Dámo! Dámo! Dámo! :D :D To je doopravdy duchaplný rozhovor, který dělá kapitolu zajímavější :)

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 3. března 2013 v 9:55 | Reagovat

Co si o sobě myslíš, dámo? Utnout to v tom nejzajímavějším. Csss... Víš jak si mě udobřit? Že přidáš honem další kapitolu. A je jedno, z čeho to bude. :DDD

BTW: Bella v CYFM nemá jen tři, ona má...ehm... čtyři bratry. xD

3 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 8. července 2013 v 11:28 | Reagovat

Dámo, dámo, dámo! :D:D idem čítať dál... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama