PBV - 2.kapitola 1/2

3. března 2013 v 12:46 | Ewiline |  Poslední bílý vlkodlak
Je tady kapča - pokračování... :D
Doufám že sem vás moc nerozzlobila holky - proto vám sem dneska dám ještě Vymítače... spíš oplátkou za článek detimesice.
Přeju hezké čtení... :D


Zvržený vlkodlak…Bytost, odpůrné stvoření. Jeho tělo odmítlo proměnu v pravého vlkodlaka. Buď kousnutím, nebo narozením. Ani matka ani otec, ani ten agresivní vlkodlak co vás může pokousat, neví, jestli se z vás nestane tohle. Je to čistě věc náhody.

To je všechno, co si pamatuju z hodin o těchhle potvorách. Žádný hezký pohled to není. Celé tělo má chlupaté tak, že není vidět ani kousek kůže. Tlama je velká asi jako hlava dospělého richbacka a je vysoký přes dva metry. Přední nohy má dlouhé pod kolena s asi 30 centimetrovými drápy.

Jo, nějak takhle vypadá ta potvora, co proletěla těsně kolem mě. Vyjekla sem. Absolutně sem to nečekala.

Jace tasil meč. Nosí ho u sebe vždycky. Dělávala sem si z něj kvůli tomu srandu. Po dnešku už si jí dělat nebudu.

Potvora se zastavila tak tři metry od nás, opřela se o přední nohy a otevřela velkou tlamu s jehlovitými tesáky. Ozval se mohutný řev. S tlamy odlétlo pár slin smíšených s krví.

" Fuj!!" vyjekla Hell.

" Já ho zabavím. Vy doběhnete pro pomoc!" navrhl Jace.

" Ani náhodou!" ani nevim, proč sem to řekla. Odtrhla sem pohled od Jace, a mrkla na nestvůru. Ta se nahrbila a skočila na mě. Nestihla sem se ani nadechnout natož vykřiknout. Ta stvůra mě povalila a začala mě hryzat do ramene. Panebože, vyrazila mi dech. Koutkem oka sem zahlédla Jace, jak se rozmáchl mečem, aby jí sekl. Snažila sem se jí odstrčit. Ale vůbec se mi to nedařilo. Ostrá bolest od pravého ramene mě ochromila.

" Sakra!" slyšela sem Jace jakoby z dálky. Nestvůra se zaměřila na něj a mě jednoduše nechala na pokoji. Kdyby mě aspoň celou sežrala, ale to ne. Zkusila sem se posadit. Vůbec sem pořádně neviděla… Jen takové šmouhy. A pomalu sem začínala i slyšet. Svištění kovu. Hell stála za tou stvůrou a právě jí bodla do zad. Stvůra hlasitě zasténala. Hell musela přetnout hlavní žílu, protože se vyvalily proudy odporně páchnoucí tekutiny. Možná sem teď byla ochromená, ale ten puch mě přímo praštil do nosu.

Vlkodlak se začal zmítat a v agónii se začal ohánět po mých přátelích. Pokusila sem se postavit, ale nešlo to. A potom se to stalo… Objevili se další. Srdce mi vynechalo tři údery a potom se rozbušilo tak zběsile, že byla jeho ozvěna v mé hlavě bolestivá.

Byli asi čtyři. Nedokázala sem to rozeznat. Jeden se vyřítil na Hell, která byla zrovna zaneprázdněná uhýbáním před vlkodlačíma tlapama té krvácející stvůry. Zařvala sem ze všech sil "POZOR!!" Hell se otočila přesně ve chvíli, kdy se na ní vlkodlak vyřítil. Díky bohu stačila uhnout.

Jace sem nikde neviděla. Ale za to sem viděla, jak od těla jedné z těch stvůr stříká krev. Rozhodně se nepoflakuje tak jako já. Měla sem na sebe tak strašně velkej vztek. Zaťala sem pěsti a vstala. Hned na to sem se zapotácela, ale někdo mě chytil. Něčí ruce mě zvedly. Zatočila se mi hlava. Seděla sem. Proti mně dřepěl nějaký blonďatý kluk. Ještě sem přesně neviděla rysy obličeje a ani barvu očí.

Konečně se mi přestala točit hlava. Můj sluch i zrak byly zase v pořádku. Zatřepala sem hlavou. Civěla sem do krásných fialových očí. Ten kluk hýbal pusou. Nevycházel z ní žádný zvuk, ale nějaké divné mumlání. Pak sem si uvědomila, že to je kouzlo. Uzdravuje moje smysly. Ránu na rameni sice ne, ale aspoň můžu slyšet. Na ránu sem se radši nepodívala. Rozhlédla sem se. Viděla sem Jace, jak skolil třetího Zavržence. Hell na tom ale nebyla moc dobře. Uhýbala se vlkodlakovi hodně pomalu. Vypadalo to, že už dlouho nevydrží. Chtěla sem vstát… Jít jí na pomoc. Ale ten kluk mě zarazil a strčil tak abych zase slítla zpátky na lavičku. "Zůstaň tady!" přikázal. Chtěla sem protestovat, ale máchl rukou a nohy mi znehybněly. Naštvaně sem praštila pěstí do lavičky. Neměla sem to dělat, prudká bolest mi vystřelila až do mozku. Sledovala sem toho kluka. Připojil se k němu ještě jeden. Možná dva.

Zalapala sem po dechu…V chůzi přešli do běhu, potom vyskočili a ještě ve vzduchu se proměnili v obrovské vlky… Vlkodlaci…Dva Jemně hnědí, jeden našedlý a jeden tmavě hnědý.

Vrhli se na zbývající dvě stvůry. Začali je drásat - bylo jasné, že mají vyhráno. Hell odstoupila stranou a zadýchaně se na mě podívala. Potom za mě. Zmocnilo se mě zlé tušení. Uslyšela sem křupnutí větvičky za svými zády. S námahou sem se postavila a otočila. " Panebože…" bylo jediné co se mi podařilo říct než se mi vytratil hlas. Slyšela sem Hellin výkřik. Zavržený vyrazil ku předu. Už sem čekala ránu - chystala sem se zavřít oči. Když kolem mě proletělo něco bílého. Srazilo to Zavržence na zem. V mžiku sem viděla letící hlavu v gejzíru krve.

Bílá šmouha začínala zpomalovat. Stvůra sebou už tolik nemrskala, když neměla hlavu. Bílé něco se zastavilo úplně. Vlkodlak… Bílý vlkodlak. Nebyl zadýchaný. Vypadal překvapeně. Otočil na mě hlavu a zadíval se mi do očí.

Zastavil se mi dech…

Ty oči přece znám…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 detimesice detimesice | Web | 3. března 2013 v 12:57 | Reagovat

Super

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 3. března 2013 v 14:20 | Reagovat

Já myslím že vím, kdo to je!!! A on je ten Poslední bílý vlkodlak, viď? Jáj! To se začíná hrozně zamotávat! Jsem zvědavá, jak na to bude reagovat.
Nechci říkat, kdo to je. Za prvý, protože nechci nikomu kazit překvapení, a za druhý, protože si vůbec nejsem jistá, jestli si myslím správně.
Ajajajajaj!!! Honem další! Jsem napnutá jak kšandy!

3 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 8. července 2013 v 11:37 | Reagovat

super kapča! :D je to stále zaujímavejšie a zaujímavejšie :D idem dalej :-) wow.. som taká napnutá... kto to bude? :D

4 Kelly1455 Kelly1455 | Web | 11. května 2014 v 12:17 | Reagovat

SUPER!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama