PBV - 2.kapitola 2/2

9. března 2013 v 22:32 | Ewiline |  Poslední bílý vlkodlak
Tak a je tady pokráčko k PBV!! :D Nekamenujte mě - páš sem měla dneska oslavu a příprava mi trvala docela dlouho... Tak se ještě jednou moc omlouvám :*
Btw až napíšu nějaký ty kapči dopředu, zkusila bych úpravu té stránky... Je fakt že to je přehlednější.
Chtěla sem se Livv na něco zeptat ohledně toho hypertextového odkazu na konci (např. ZDE) ale nemám tušení jak tu otázku zformulovat... Tak to zkusím, když to nevyjde - buď se zeptám a dostanu odpověď nebo jí nedostanu... Nebo by se to taky mohlo povést!! :D
Sem ale ukecaná co? :*
Pěkné čtení!!


Dívala sem se do krásných šedých očí bílého vlkodlaka… Neuvěřitelné. Jace a ti dva blond přišli ke mně.

" Za chvilku se promění zpátky," řekl ten, co stál vedle mě zleva. " Vyburcovala ji zuřivost. Hned jak se uklidní…" nechal větu viset ve vzduchu. Dočista sem zapomněla na rameno. Odvážila sem se a podívala se na něj. Dech se mi zastavil. Kabát byl rozervaný na kusy, ale o to mi moc nešlo. Krvácela sem, kdybych to měla říct v kostce - chyběl mi kus ramene. Zřetelně sem viděla bílou kost.

Jace ke mně přistoupil. Čekala sem nějakou blbou poznámku na mou neohrabanost. " Promiň Jean. Vážně sem na tebe měl dávat větší pozor, víc se snažit." nedíval se mi přitom do očí.

" Snad si nemyslíš, že to byla tvoje vina?" nevěřícně sem se na něj dívala, ve snaze zachytit jeho pohled.

" Nemyslím," podíval se na mě " Vím to."

" To není pravda! Když už tak by to byla moje chyba, protože sem se neuhla." Znovu sem otočila hlavu k vlkodlakovi. " Bolí to hodně?" zeptal se mě jeden z těch kluků.

" Ne. A jestli jo, mám teď důležitější věci na práci." pořád sem byla přikovaná k šedým očím před sebou. Vlkodlak k nám přišel a sednul si. I když seděl, mi sahal skoro na ramena. Zavřel oči. Viděla sem, jak se uvolňuje. A za chvilku už tady seděla Hell v otrhaném bílém tričku a kraťasech - což byli původně džíny.

" Jean." vydechla a chtěla mě obejmout. Zarazila se a objala mě jen z jedné strany, kvůli ramenu.

" Co se stalo?" zeptala se těch blonďásků.

" Proměnila si se," zazubil se ten o trochu vyšší. Hell pozvedla obočí. Pořád mě svírala. Jace mě vzal za ruku a stiskl.

" Co takhle jim to trošku vysvětlit?" zeptal se ten o něco menší " Jen to, co smíme."

" Nesmíme nic!" okřikl ho ten o něco vyšší.

" Viděli skoro všechno!" opáčil ten druhý.

" Hmch…" odfrknul si ten vyšší. " Bude to na tebe!"

" No dobře, ty jeden puntičkáři." protočil oči.

Vydali se mezi keře. Jeden se otočil a řekl, abychom je následovali. Cítila sem se tak nějak podivně malátná. Zase se mi začalo mlžit mezi očima. Jace si mě k sobě z boku přitáhl a já se o něj opřela. Hell šla vedle mě z druhé strany. Až teď se zdálo, že jí začíná docházet, co se s ní stalo. Vlastně to právě začíná docházet i mě… Moje nejlepší kamarádka je vlkodlak…Vlkodlak, ne Zavržený ale vlkodlak… Normální "velký vlk". Bezděky sem se otřásla.

" Není ti zima?" zašeptal Jace.

" Ne. Jen se mi zase mlží před očima." odpověděla sem.

" Ztratila se hodně krve." konstatoval " Budeš v pořádku." a tohle vypadalo, jakoby ujišťoval sám sebe. Ne mě. Podlomila se mi kolena a Jace si mě vyzvedl do náručí. Unaveně sem si opřela hlavu o jeho rameno. Pořád sem si opakovala, že nesmím usnout.

Šli sme po úzké pěšince mezi neupraveným okolím parku. To už sem viděla jen šmouhy a radši sem zavřela oči. Cítila sem, když se Jace zastavil a něčí ruce mě položili do něčeho měkkého. Pootevřela sem oči. Všichni sme seděli v prostorném autě. Teda, vlastně v dodávce tam vzadu, kam se dává velký náklad. Seděla sem na nějakých kožešinách. Nešlo to rozeznat. Stěží sem poznala Jace a Hell naproti sobě.

Slyšela sem hlasy. A hukot. Ten blonďák - předpokládám, že to byl ten co mi předtím "uzdravil" smysly - si ke mně sednul a položil mi dlaň na rameno. Okamžitě mi vystřelila prudká bolest do mozku. Bylo to jako silně narazit na beton.

Bolest začala pomalu ustupovat… Nahrazovala ji úleva. Připadalo mi, že ten kluk vsakuje tu bolest do sebe.

Zase sem začínala dobře vidět. Jak sem si myslela, ten kluk seděl naproti mně. Nechápavě sem se na něj zadívala.

" Upíři nejsou jediní, co můžou dostat dary." usmál se na mě. Nebyla sem ještě dost silná, abych mu ten úsměv oplatila.

" Já sem Justin."

"Jean." vydechla sem a na to se rozkašlala. Sednul si vedle mě. Hell seděla s Jacem naproti nám. A ten poslední jen tak stál nad Justinem.

" Možná by bylo nejlepší se nejdřív představit." prohodil Jace jen tak mimochodem. Justin kývl.

" Zbytek naší smečky uklízí těla… Tak na to asi budeme sami." dodal.

" Tak…" začal ten co stál na Justinem. " Já sem Jack." asi sou to dvojčata. Všichni sme se postupně představili.

Potom nás Jack pobídl ke kladení otázek. " Co se to se mnou stalo?" vyhrkla Hell. Jack si sednul vedle svýho bráchy.

" Proměnila si se." řekl jakoby se tím všechno vysvětlovalo.

" Trochu to rozviň." dodala sem. Otráveně protočil oči. " Co je k nepochopení na tom, že se proměnila ve vlkodlaka?!"

" Vlastně všechno." opáčila sem. " Bílý vlkodlaci nejsou."

" Právě si jednoho viděla."

" Tak mi to normálně vysvětli, protože Helly má normální lidské rodiče a sama je normální člověk!" zvýšila sem hlas.

" Asi jí kousnul." odvětil. Střelila sem po Hell pohledem.

" Ne nic mě nekouslo." zavrtěla hlavou.

" Nemusíš o tom vedět." řekl Justin.

" Měla by potom dyštak jizvy ne?" vypálil Jace " A nemá!"

" Klid!" zasáhl Jack. " Nebudeme se tu hádat."

" Takže znova…" vzdychl si Justin. " Vaše kamarádka se proměnila ve vlkodlaka - nic extra zvláštního. Bílý vlkodlaci se objevují jednou za pár set let. Ale vždycky se narodí ve smečkách. Tím myslím že nikdy to není náhoda. Nejsi adoptovaná?"

Hell vytřeštila oči. " To teda rozhodně nejsem!"

" Nemusíš o tom vědět… Třeba sou tvoji rodiče vlkodlaci, nebo si dcera příbuzných co třeba tragicky zemřeli… nebo-"

" Dost!" vykřikla sem " Nebudeme tady rozebírat, jestli je, a nebo není dcera toho a toho. Teda… Možná jo ale teď tu sou důležitějsí věci." Hell a Jace kývli.

" Další otázka?" dodal Jack.

" Co bude teď?" vyslovil Jace tu nejnaléhavější otázku… Uvědomila se si, že ani nechci slyšet odpověď.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 10. března 2013 v 9:53 | Reagovat

Tak jsem se zmýlila, no. Myslela jsem, že ten bílý vlkodlak bude Jace... :D
Ale alespoň se to (z části) vysvětlilo. Jen je tahle kapitolka trošku náročná pro můj mozek. To se ale časem spraví.
A honem další! :DD

2 Livv Livv | Web | 10. března 2013 v 15:43 | Reagovat

Hůůůů :D
A pokud se chceš na něco zeptat, ptej se :D Piš na e-mail a pokud bude v mých silách, poradím ;)

3 detimeisce detimeisce | Web | 11. března 2013 v 8:00 | Reagovat

Dalšíí :D.
Btw fotky budou v utery

4 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 8. července 2013 v 11:49 | Reagovat

ďalšiuuuuu!!! :D:D:D aj ja som si myslela, že to bude jace... :D

5 Calla Calla | 21. ledna 2014 v 6:38 | Reagovat

To je hustýýý!!!!! Tahle povídka je naprosto skvělá! :) Doufám, že máš v plánu napsat další kapitolu. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama