11.kapitola - Výlet 2/3

26. dubna 2013 v 21:18 | Ewiline |  Podezření
Tak... Kapi nic moc :D
Nějak nevím jak mám pokračovat :D

:*



Bylo po třetí hodině a všichni už jsme všechno snědli. Chleba se sýrem a pro každého litrová láhev vody. Tak jsme všichni leželi natažení na dece vedle sebe a buď podřimovali, nebo sledovali oblohu. Musím se přiznat, že jsem jednu chvíli málem usnula, ale Luri co se vedle mě kroutila jako žížala, mi to v tom jaksi zabraňovala.

" Za chvíli už bysme mohli jet." řekl Colin se stéblem v puse.

" Nudíš se??" ozval se Lukas.

" Ne… Ale dneska mám ještě nějakou práci… Hlavně ta pitomá esej!!"

" Měl sis to udělat včera večer." ohlásila jsem se.

" Měl," sedl si a podíval se na mě "Jenže mi Nate slíbil, že mi s tím pomůže… Nějak nepřišel. Nevíš o tom náhodou něco??"

" Nate ti slíbil, že ti s tím pomůže?? A co bych já měla vědět??"

" Ne vyloženě slíbil… Řekl, že měl tu samou minulej rok - takže mi jí dá opsat. A byl přece s tebou ne?"

" Já byla v knihovně, on tam přišel." ajaj… Necítím nic dobrého - Nate se nesvěřuje. Teda spíš mi příde divný, že by Colinovi vytroubil, že mě našel s kámošem Nicolase.

" Nate do knihovny?? Sám od sebe??" zasmál se Colin. Drcla jsem do Nathana loktem ale ani se nehnul.

" Hele mrtvola!" zasmála jsem se a dloubla ho do žeber. Otevřel oči a zamumlal: "Nech mě bejt!"

" Nech toho, ty bručoune!" ozvala se Luri a hodila po něm ubrousek od svého chleba.

" Zatraceně!! Nech toho!!" okamžitě se postavil a hodil ho po ní zpátky. Luri přistál ubrousek na hlavě jako čepička, takže se kluci začali řehtat jako řehtačky.

" Tak poďte!" zvolal Lukas a zvedl se. Luri se taky zvedla a Colin se odvalil z dosahu deky. Já jsem deku složila a vsoukala jí do Nathovi tašky.

Luri s Lukasem posbírali všechny možné papírky a nastrkali je do Colinovi tašky. Takže všichni kromě Natha a Colina něco udělali.

" Jedu napřed…" zamumlal Colin a nasednul na motorku.

" Proč?!" zastavila jsem ho.

" Esej," ukazoval na prstech " Ostatní úkoly, a taky musim cvičit přihrávky… možná i dojet pro trochu víc paliva."

Odfrkla jsem si " Tak čau…"

" Čau všichni!" zavolal a odjel.

" My už taky jedem!" křikl Lukas a nasedl na to svoje pekelné koště. " Jestli to nechcete šlapat, měli byste si sednout."

" Jojo…" zabručela Luri a sedla si za něj. Nathan si dovedl motorku zpátky na silnici a mávl na mě. Usmála jsem se a vydala se za ním. Upřímně jsem měla takový zvláštní svíravý pocit…

" Máme na vás čekat??" zeptal se Lukas. Oba dva už měli helmy a jen čekali na silnici za Nathanem.

" Ne!" křikl Nathan - ani jsem nestačila nic říct a už kolem nás prosvištěli.

" Hraješ si na hlasnou troubu??" protáhla jsem.

" Ne ale je mi jasný, že budu muset jet hodně pomalu, tak nemá cenu je zdržovat." zašklebil se. Nasedl.

" A co helmy?!" prohlásila jsem.

" Nechal sem je u Colina… Tak si nasedni nebo to budeš muset dojít."

" Bez helmy nejedu!" našpulila jsem pusu.

" Kecáš!" zasmál se " Tak sedej - slibuju, že nepojedu rychle…" koukal se na mě jako štěně. Chvíli jsem mu pohled oplácela, ale nakonec jsem si povzdechla a sedla si opatrně za něj.

" Jestli jo - budeš mít ze života peklo!!" zahrozila jsem mu.

" Nebude to horší než teď." usmál se a rozjel se. Pevně jsem se k němu přitiskla, na můj vkus se rozjel až moc rychle. Asi ucítil, jak jsem zkoprnělá a zpomalil.

" Ty seš ale cíťa!" křikl na mě.

" Já se neohánim po ubrousku!" odvětila jsem.

" To já taky ne…" vjeli jsme zpátky do lesa…

" Počkat!" vykřikla jsem, když odbočil na lesní stezku " Nate kudy to jedeš?"

" To je překvapení!" zasmál se.

Vyjeli jsme zpátky na nějakou silnici. Neznala jsem to tu. Rozhlížela jsem se na všechny strany ale ani bod co bych si pamatovala.

" Tady to neznám…" zamumlala jsem.

" Ani bys nemohla - nikdy jsme tudy nejeli."

" A proč tudy jedeme teď?!" protáhla jsem naštvaně.

" Protože…" zaculil se. Teda, já to neviděla, ale jasně jsem cítila, jaký mu dělá potěšení, že se bojím.

" Nate…" chystala jsem se říct, že vyskočím a zavolám domů tátovi, aby mě odvez zpátky… Jenže mě něco zastavilo.

" To nemyslíš vážně…" vydechla jsem a oči upírala před sebe na silnici.

" Ale jo myslim!" zasmál se a najednou se strašně rychle rozjel, až přední kolo nadskočilo. Zaječela jsem jako školní zvonek…

Projeli jsme minimálně tři metry dlouhou louži. On se smál a já ječela. Kousek za louží smykem zastavil… Pořád se smál. Oba dva jsme byli mokří až na kost.

" Ty hajzle!!" flákla jsem ho do zad. Ale stejně jsem nedokázala zadržet smích.

" To máš za to věčný otravování…" zašeptal varovně.

" Já tě otravuju??"

" Hm."

" A jak prosím tě??" sesedla jsem a postavila se před něj, aby si nemusel kroutit krk. Sjel mě pohledem a zaculil se. " Ehrm…" zdvořile jsem si odkašlala.

" Pořád mě otravuješ s tím, že mám holku, když jí ve skutečnosti nemám… Tady je moje odplata." znovu se zaculil a zabodával se mi do očí. Udělalo se mi horko navzdory tomu, že jsem teď byla pořádně ochlazená.

" Ewil…" nedořekl to… V lese vedle nás něco zapraskalo. Trhla jsem sebou tak silně, že mi vystřelila prudká bolest do krku.

Nathan se napnul a trochu odstoupil od motorky směrem ke mně. To samé jsem udělala já směrem k němu. Oba dva jsme měli oči přikované k lesu. Nevím, jak on, ale mě se zdálo, že se tam něco hýbe…

Vzal mě za loket a zašeptal, ať si rychle nasednu. Jakmile seděl přede mnou, chytla jsem se ho jako klíště. Rozjel se, nevadilo mi, že jel rychle, protože jsem celou dobu měla zavřené oči. Zastavil u nás doma… Na mém mobilu bylo šest a něco. Sestoupila jsem z motorky. Mokré vlasy mi padaly do obličeje. Zastrčil mi je za ucho.

" Co to bylo??" zeptala jsem se.

" Asi jen nějaký zvíře…" zamumlal. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli lže nebo jestli mluví pravdu. Už zase mě hypnotizoval očima, už zase jsem slyšela v hlavě svůj zrychlený tep a dech, už zase jsem nevěděla, co to se mnou je.

Usmál se. Nadechla jsem se a otočila. " Ještě jednou ti moc děkuju za tu sprchu…" zakřenila jsem se.

" Vůbec nemáš zač…" zašklebil se a popošel ke mně. Zatajila jsem dech. Setřel mi z tváře rozmazanou řasenku. Uchechtla jsem se. No bezva - už se úplně vidim s tou řasenkou na tvářích.

" Neměl bys už jít?" hlesla jsem. Skoro jsem nemohla dýchat. Stál příliš blízko…

" Už du…" hlesl na oplátku. " Měj se hezky."

" Sladké sny…" vydechla jsem. Cítila jsem jako by ze mě spadlo napětí nebo něco takového. Otočila jsem se a vyrazila k domu. Předtím než jsem otevřela dveře jsem se ještě ohlédla. Díval se mi do očí a usmíval se. Zvedla jsem pravý koutek úst a zaplula do baráku. Hned na to jsem uslyšela, jak jeho motorka odjíždí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mili mili | Web | 26. dubna 2013 v 21:22 | Reagovat

Kdy ze je dalsi ??!:-)
Btw jko porad uper ;-)

2 Clarush* Clarush* | Web | 27. dubna 2013 v 12:26 | Reagovat

Pěkný. Kdy bude pokračování ? :)

3 cool-stories-bro cool-stories-bro | Web | 27. dubna 2013 v 21:27 | Reagovat

Ahoj, můžeš se prosím podívat na můj nový povídkový blog? děkuji ;33

4 Livv Livv | Web | 28. dubna 2013 v 18:44 | Reagovat

Romantika! Romantika! Romantika! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama