11.kapitola - Výlet 3/3

29. dubna 2013 v 7:00 | Ewiline |  Podezření
Je to jen kousek... Říkala jsem si, že asi nechcete aby to bylo jen tak - cik cak. Já to rozhodně nechci!! :D
Takže jsem se rozhodla, že budu teď psát hlavně VP... Ostatní teď pude trochu stranou.
Tohle jsem napsala už v sobotu večer...
Tk si jí užijte :*



Luri seskočila z Lukasovi motorky. " Myslíš, že bylo rozumný je tam nechat samotný?" zašklebila se.

" On jí nerozkouše…" zasmál se Lukas.

" Jestli jo bude mít co dělat se mnou!" zasyčela Luri.

" S tebou nemusí nic dělat - ty se o sebe postaráš sama."

" No jo no… Já sem holt taková…" zazubila se na něj a otočila se k odchodu.

" Počkej!!" zakřičel a málem se přerazil o tu motorku. Slezl z ní, popoběhl a postavil se před ní. Luri pozvedla obočí, jak nejvýš to šlo. Přitom se uculovala.

" Můžu se tě na něco zeptat??"

" Už ses zeptal." zakřenila se na něj.

" Tak můžu se zeptat na dvě otázky??" protočil oči.

" Jasně." začala si upravovat nehty.

" Tak… no… já jen kdy…" podrbal se ve vlasech a přešlápl "Kdy se zase začneš bavit s Colem??" váhavě k ní zvedl hlavu.

" Proč?!" zeptala se trochu mrazivě.

" Už nás to všechny štve…" odmlčel se " Mě, Ewil, Nata a vsadím se, že i vás dva… Nejste na to zvyklí!"

" Pomalu si na to začínáme zvykat." zlomyslně se usmála.

Povzdechl si " To je možný… Ale řekni mi jedinej důvod proč!"

" Jedinej?!" rozkřikla se " Mám jich milióny! Nasral se, když mi bylo špatně a Nic mě hodil domů - to by ještě šlo, ale potom si vedle sebe posadil tu káču, potom se o těláku popral a potom MĚ FLÁKL!!" po tváři jí stekla jedna zrádná slza.

" Snad si nemyslíš, že to udělal schválně!" vzal jí za ramena a mírně s ní zatřásl " Od tý doby co to udělal, se chová divně."

" No a? Já ho přece nepraštila!" odfrkla si a obešla ho. Zastavil jí a znovu jí vzal za ramena tak, aby se mu dívala do černých očí.

" Neudělal to naschvál… Jestli nevěříš jemu tak věř mě!"

" Já nevím, čemu mám věřit! Je to přece úplná prkotina! Jenomže mně nevadí to, že mě praštil - já vím, že to bylo omylem Lukasi!!" nadechla se a slzy se jí spustily proudem. " Mě vadí, že mi nevěří… Jak bych potom mohla já věřit jemu?"

Lukas byl zřejmě trochu ochromený. Nečekal, že by řekla tohle - ani na to nemyslel. Přitáhl si jí k sobě a objal jí.

" Nic se vlastně nestalo…" zašeptala " Jen se přes to prostě nedokážu přenést."

" Já to chápu… Jen už by se ti měl omluvit. Nebo bys ho mohla trochu popostrčit."

" Nemluví se mnou." pokrčila rameny a odtáhla se. Šla k domu. " Uvidíme se asi zítra." ještě se otočila a zamávala. Steřela si slzy a vešla do domu.

Lukas nasedl na svou motorku a jel směrem domů. Neměl to daleko a jel hodně rychle. Málem narazil do auta, co jelo zhruba stejnou rychlostí jako on.

Přemýšlel, jak to udělat, aby se spolu zase bavili. Vůbec se mu to nelíbilo - navíc věděl, že přesně tohle ten pitomec chtěl.

Zabočil k domu a otevřel velká vrata, zajel s motorkou před auto a zase je zavřel.

A potom to ucítil… Napnul se skoro jako struna a pomalu se otočil. Zorničky se mu rozšířili. Nebylo to skoro vidět, vzhledem k tomu, že už tak má černé oči.

Malý černý předmět na zemi jen asi dva metry od něj, jakoby k němu vysílal nějaké vlny. Slyšel to jemné bzučení a viděl ten zčeřený vzduch…

Pomalu vykročil směrem ke kamenu. Tygří oko…údajně má chránit svého nositele před zlem… Kdo by tušil, že se ten účinek dá obrátit jen tím, že se nechá trochu načichnout černého kouře.

Sehnul se a opatrně vzal kamen do ruky. Pomalu se postavil.

Věděl, že stojí před ním. Ani se nemusel dívat do jeho očí - ani sebou necukl, když Alew promluvil.

" Lukasi! Jak dlouho jsme se neviděli," rozpřáhl ruce - skoro to vypadalo na přátelské gesto " Jak sis užil výlet?" dodal šeptem.

" Co tě to zajímá," zasyčel a hodil mu do ruky Tygří oko " Nech si ty svoje krámy!!"

" Ale - ts - ts - ts," zakroutil prstem ze strany na stranu " To nejsou moje krámy."

" To je mi příteli docela ukradené."

" Ale nemělo by být." přešel k domu a elegantně se o něj opřel.

" Nemluv tak nahlas! Někdo nás uslyší."

" A ty si myslíš, že mi to bude vadit? Já budu jen rád, že se ti dostane ještě nějakého dalšího problému…"

" Tak vyklop to, co doopravdy chceš!" prohlásil naštvaně Lukas.

" Přišel jsem ti jenom říct, že je neuchráníte navždycky… Navíc o nich víme skoro všechno. Ale ty asi nevíš, že plány á nikdy nevycházejí." pokrčil rameny a rozesmál se.

" To už si tak ubohý, že se směješ vlastním vtipům?" Lukas naklonil hlavu na stranu " Nebo tím svým skřehotáním chceš rozesmát i mě?"

" Chceš mě vyprovokovat co??" uznale pokýval hlavou a odlepil se od stěny " Dneska ne bratříčku!" ledově se usmál a byl pryč.

Lukas si povzdechl. Má pravdu… Ne navždycky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mili mili | Web | 29. dubna 2013 v 16:41 | Reagovat

Jupijej :-) nej. Zprava dne;-);-);-)

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 29. dubna 2013 v 21:10 | Reagovat

Ohó! Že by malý naťuknutí toho, cože se to tam vlastně děje? Nejsem proti! :D
Omlouvám se, že jsem nic nenapsala, za celý skorotýden jsem byla ráda, že jsem vůbec stihla napsat úkoly. :/
Každopádně, pokusím se to napravit. Pokud mě však nejdřív "někdo" nevyžene.

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 29. dubna 2013 v 21:27 | Reagovat

Ne, nevyžene. Ale jo, i nesežere. Každopádně já už musím. Dobrou. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama