7.kapitola - Další pondělí 1/3

12. dubna 2013 v 23:07 | Ewiline |  Podezření
Tenhle týden jsem zase nestíhala... :D pomalu se mi z toho stává zvyk :P
Zase jsem si všimla, že v našem... no ... okruhu blogů... jsem já zase jediná co nemá někde napsané oblíbence...
Tak jsem se chtěla zeptat, jestli mám založit rubriku oblíbenců... (já totiž neumím dávat hypertexťáky na lištu:)
Zítra - druhá a možná (možná, jasné?:) i třetí část téhle kapči+obrázek čarodějnice co jsem nakreslila na soutěž - vlasně je to postava z jedné z mých povídek ale to si řeknem až později...
Carter nechám na chvíli odpočinout, aby si promyslela co bude dělat dál :D
Takže přeju příjemné čtení! :*








Víkend skončil, stejně rychle jako začal. Jako vždycky… Znáte ten pocit, že se strašně moc těšíte na prázdniny (víkend) a potom nevíte co dělat?? Mě se to stává skoro pořád…Sice nebydlím od přátel moc daleko, jenže já jsem radši zalezlá s knihou v ruce. A ano, přitom sedím pitomě zkroucená na posteli u zdi. Všichni - táta, teta a babička - mi nadávají, že si je křivim a že mám potom páteř do S. Zatím se jim nepodařilo mě zastrašit.

Stála jsem v kuchyni a jen tak si pohrávala s myšlenkami. Čaj se mi louhoval a já měla asi ještě půl hodiny před tím, než vyrazím… No jo… Dneska pro mě Lukas přijede. Vůbec jsem se na to netěšila… Šílenci.

Sáhla jsem po čaji a vytáhla pytlík. Zmáčkla jsem ho, aby z něj vytekla voda. Hned na to jsem ho se syknutím upustila - strašně to pálilo. Sebrala jsem ho ze země a hodila do dřezu.

Táta musel odjet už někdy v pět ráno. To znamená, že jsem se vzbudila sama!! To jsem ale šikovná, co? Náhodou, je to pro mě velký pokrok! A zase - když tu je, nerada stávám a nechávám se z postele tahat provazem, naopak když tu není, vstávám o asi hodinu dříve. Chmm…

Sedla jsem si ke stolu. Připadám si jako ve svém vlastním bytě… Jen já…

Nad tou představou jsem se ušklíbla. Vlastně by to nebylo tak moc špatné. Ale já to tady mám takhle vlastně furt a upřímně řečeno, za chvíli to omrzí. Každý druhý týden není táta doma.

Znova jsem si kousla. Už jsem říkala, že zbožňuju jahodovou marmeládu?? Ne? Tak to říkám teď. Hodila jsem si nohu přes nohu a pohodlně se opřela. Sama… Nuda!! Teda, aspoň mám víc času na vnitřní monology ale podle mě je mluvení někdy lepší. Ovšem záleží na úhlu pohlednu a situaci.

Znovu jsem si kousla, tentokrát asi třikrát. Nezdá se vám, že jsem se dneska vyspala do moudra?? Mě to příde… Znovu jsem si sedla normálně a odložila chleba. Nechci čekat, než ten pitomej čaj vystydne. Radši si spálím jazyk i se zubama. Usmála jsem se a usrkla. Vlastně neusrkla, ale ucukla. Možná počkám ještě chvililinku… Položila jsem si hrnek zpátky na stůl a znovu kousla do chleba. Dneska mi to vůbec neleze do žaludku a ten chleba je snad nesmrtelnej!

Bohužel budeme psát z matiky… Díky bohu za Colina! Neberte mě doslova… A nebo jo - berte. Sice je někdy (pořád) úplně blbej ale to každej.

Ticho v kuchyni bylo narušovaný jen mým chroupáním a pitím. Zauvažovala jsem, že si pustím rádio… Ale vážně nemám chuť poslouchat něco o vraždách a tomu podobným událostem. Už jen z toho, že to slyším, se mi roztřesou kolena.

Je to takový divný, protože se koukám docela ráda na horory. Ovšem ne sama. Luri říká, že je na mě strašně dobrý jak si dokážu z některých situací udělat srandu. Například horor Sleepy Holow nebo jak se to píše. Každou chvíli jsem vykřikovala "Pozor rajče!" nebo " Kutululů!" když se nějaká ta hlavička odkutálela za svahu dolů… To jsme se potom smáli třeba ještě den… A když mi to někdo připomněl… Svíjela jsem se v křečích smíchu…

Povzdechla jsem si. Dneska se mi do školy obzvlášť nechce… Nevim proč… Odpoledne hlásili, že bude pršet. Táta pro mě nejspíš nepřijede takže, buď pudu pěšky, nebo mě svezou kluci na těch koštětech, co mají kola. Ani jedna představa není příliš vábivá…

Znovu jsem se napila tentokrát už o něco vlažnějšího čaje. Už mám jen dvacet minut. Vlastně to je tak akorát…

Možná bych mohla dělat nemocnou, když táta není doma… Ale to už jsem v minulosti zkoušela a táta se mě potom ptal, proč jsem nebyla ve škole a já jsem mu říkala, co všechno mě bolelo a on potom vytáhl, že půjdeme za doktorem, že se to musím léčit. Skočila jsem mu na to asi dvakrát.

Dopila jsem čaj a zase se pohodlně rozvalila na židli. Natáhla jsem se pro chleba. Stěží jsem ho chytila a musela jsem se ušklíbnout. Kousla jsem si a…

CRRRRRRRRRRRRRRrrrrrrrr!!!

Leknutím jsem nadskočila, přičemž jsem upustila chleba na svoje bílé tílko. Vztekle jsem zaúpěla a zvedla chleba ze svého břicha. Málem mi upadl na pytlovité šedé tepláky. Naštvaně jsem ho hodila na talíř. To je určitě znamení, že už to nemám jíst!

Vstala jsem, až se židle se zaskřípěním posunula k lince. Ten kdo zazvonil, to bude mít pěkně vytmavené!! Když nepočítám nějakou úřední osobu.

Vmžiku jsem byla u dveří. Vztekle jsem je otevřela.

" Kdo to…?!" za dveřmi stál Nathan. Neskrývala jsem své překvapení a udiveně na něj zazírala.

Nathan se na mě díval a potom se uchechtnul - zadržoval smích.

" Ha-ha-ha." zašklebila jsem se a uhnula mu ze dveří, aby mohl vejít.

" Jak se ti to povedlo?" zasmál se na mě.

" Jednoduše…"odsekla jsem "Sedím, snídám. A najednou CRRRRR a chleba mi upadne - ani nevíš, jak sem se lekla!!"

" Ber to s tý lepší stránky," vešel do kuchyně a posadil se na židli "Máš teď bezvadnej potisk!"

" Fakt vtipný!" odstrčila jsem židli zpátky ke stolu, popadla nádobí a skoro ho hodila do dřezu.

" Nebýt tebe, neměla bych to!"

" Nemusíš děkovat." uculil se. Udiveně jsem se na něj otočila od linky. Asi už jsem říkala, že vypadá skvěle, úžasně, božsky! Měl na sobě jako vždycky otrhaný rifle a černou džínovou vestu, pod ní černé triko…Nejsem do něj poblázněná, jenom tohle musím uznat!

" Taky to nečekej." odvětila jsem.

"Taky nečekám,"řekl lhostejně "Na to tě znám docela dobře." Pustila jsem si vodu na ruku a cákla na něj. Zase se začal smát, když polovina vody skončila na mém bílo-červeno-šedém tílku. Zaúpěla jsem a šla se převlíct.

" Kam deš?" byl hned za mnou.

" Možná že sis toho nevšim," otočila jsem se k němu čelem " Ale dneska se de do školy."

" Né, fakt?"

" Ano, fakt. A představ si, že ty lidi chodí do školy oblečený." s tím jsem se otočila a vydala se po schodech. A samozřejmě jsem zapomněla na opatrnost… Na třetím schodě mi zase uklouzla noha! Padala jsem po zadu na zem ale Nathan mě chytil za boky a díky bohu nepustil.

" Víš, co tam bylo napsaný?," zasmál se mi do ucha " Zvedej nohy, vole!"

" Fakt?," vymanila jsem se mu ze sevření "Já bych řekla, že tam nic napsanýho nejní."

"Děkovat netřeba." usmál se.

" Potřebuješ za to mít u mě službičku?" protáhla jsem " Nebo ti stačí obyčejné ¨díky¨?"

"Vzhledem k tomu, že už to je asi po třetí, co ses mi tady málem zabila… mi bude stačit díky."

" Dobře. Děkuju Nathe, si zlato." otočila jsem se a vyběhla nahoru, tak abych se nezabila. Tílko jsem hodila do koše na prádlo a šla se převlíct do svejch parádních kalhot a rozevlátýho tílka s námořnickými proužky.

Učesaná, umytá jsem seběhla schody ke dveřím, kde už čekal Nate. Usmál se na mě a otevřel mi dveře. Přehodila jsem si tašku přes rameno a vydala se za ním. "Kde je vlastně Lukas?"

"Čekala si jeho, co? Si hodně zklamaná?" legračně našpulil pusu.

" Upřímně?" otázala jsem se.

" Radši ne." zazubil se a přeskočil ten nízkej plůtek, tak jako hned potom já. Podal mi helmu a sám si nasadil svojí.

Sedla jsem si za něj na to pekelný koště. Vzal mě za ruce a přitáhl si mě k sobě blíž.

" Že pojedeš pomalu?!"

" Kvůli tobě?" prsknul. Dloubla jsem ho přes bundu do žeber, ale pochybuju, že to cítil.

" Samozřejmě…" zasmál se a rozjeli jsme se. Směr Wildseská střední. A právě když jsme míjeli nějakou kavárnu, jsem si uvědomila, že jsem Nathovi neřekla, kolikrát jsem spadla…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 13. dubna 2013 v 16:54 | Reagovat

Po dlouhé době Vymítač... No s tím chlebem, to mi připomíná mě :D Taky jsem takový tele :D

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 13. dubna 2013 v 17:54 | Reagovat

Ta poslední věta mě dostala! Do tý chvíle mi to nedošlo! Ó, Bože, dej, ať se to rychle vyřeší. Nebo spíš: Ewil, dej, ať se to co nejrychleji vyřeší... :D
Jak to Nathan mohl vědět? Jak je to možné? Nutně potřebuji vysvětlení!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama