8.kapitola 1/2

17. dubna 2013 v 18:56 | Ewiline |  Podezření
Moc se omlouvám ale došlo mi k chybičce!!
Luri nemá francouzštini první hodinu! Berte to jako že měli náhradní hodinu, ju??


Luri stála jako přimrazená. Myslela si, že sebou taky za chvíli šlehne. Strengova se na zemi zmítala v křečích, s očima obrácenýma vzhůru. Luri se roztřásla… Bože, bože, bože! Několik lidí vystřelilo ze třídy pro zdravotnici. Přitom se málem přerazili o židli, která ležela u vchodu. Luri měla hlavu najednou úplně vymetenou… před očima i v mysli jen ten strašný výjev. Ztěžka si sedla na zem a složila hlavu do dlaní. Vždycky si přála, aby se tý ženský něco stalo… ale ne takhle. Rozhodně ne takhle.

V tu chvíli se učitelka přestala zmítat a z úst jí vyšel vzdech. Upadla do bezvědomí - nebo usnula. Luri se přistihla, že nedýchá a že si rve vlasy.

Do třídy přispěchala zdravotnice, za zády armádu hlav, co jí nakukovala přes ramena. Sehnula se k učitelce a přiložila jí prst na krk. Potom nařídila klukům, aby jí dali na stůl.

Zatím co kluci stěhovali učitelku, se Luri zvedla. Roztržitě se rozhlédla a vydala se ke dveřím. Naštěstí si jí nikdo nevšímal. Snad potichu otevřela dveře a proklouzla jimi jako šedá myška. Chodba byla prázdná - vymetená skoro jako její hlava.

Malátně došla až do přízemí, kde jsou skříňky.

U oken naproti skříňkám jsou lavičky. Luri se doslova svalila na jednu z nich. Nevěděla proč, ale cítila vinu… Nějaký pocit jí říkal, že kdyby se učila… nebo ještě líp kdyby se nenaštvala…

To je přece absurdní! Nevěděla, proč se jí honí v hlavě takové myšlenky. Připadalo jí, že jí na ramenech sedí čert a anděl. Hádali se, jestli na tom měla nějaký podíl nebo ne.

Tak dost! okřikla se. Jestli má učitelka epilepsii a dostala záchvat v momentu radosti z mého neúspěchu, ať si!!

Kdyby neměli suplovanou hodinu, nic by se jí nestalo…

Posadila se pořádně a opřela se o studenou zeď.

Začínalo jí pomalu docházet všechno, co se stalo ve třídě… i potom.

Došlo jí, že je úplně sama na chodbě…Není žádné děcko… Jenže si prostě zničehonic připadala bezmocně a stísněně.

" Luriel?" trhla sebou tak prudce, že se sesunula na zem. Něčí ruce ji hned zvedaly zpátky na nohy.

" Luri??" zeptal se znovu ten hlas "Si v pohodě?" pohlédla mu do obličeje.

" C-Co tady děláš ty??"

" Mám omluvenku… du k doktorovi." pustil jí a o krok ustoupil. "Nevypadáš zrovna nejlíp."

" Tak to dík." zamumlala skepticky.

" Tak sem to nemyslel. Máš šíleně velký kruhy pod očima."

" Já sem se nekoukala do zrcadla…"

" Dovezu tě domů." vzal jí za ruku a vedl za sebou ven ze školy.

" Já nemám omluvenku a navíc musíš k doktorce!" bránila se.

" Doktorka počká," na dálku odemknul svýho černýho golfíka " Za chvíli by ses mohla sesypat."

" Ne ne já -" nedořekla větu. Jako by to chtěla potvrdit, se doslova zamotala a málem sebou sekla.

" Cože si to chtěla říct??" protáhl pobaveně a přitáhl si jí k sobě. Sice se chovala jako chodící mrtvola a dokázala ho od sebe ještě trochu odstrčit. Asi si uvědomil, že jí svírá… pustil jí a otevřel dveře od sedadla spolujezdce. Zabouchnul za ní dveře a sám rychlým krokem přešel na stranu řidiče.

" Zapni si pásy."

Malátně nahmatala pás a ještě malátněji si ho zapnula.

" Vážně ti to nevadí?" zeptala se ho.

" Co?"

" Že mě vezeš domů…"

" Nabídl sem se ti dobrovolně," vyjel s autem z řady a zamířil k silnici "Navíc bych byl nerad, aby se ti stalo to samý co tý učitelce."

" Tys to viděl??!" zhrozila se.

" Ano." odvětil a víc nic.

" Nerozvineš to trochu?" ozvala se žalostně. Když odbočili, nechápavě se na ní zadíval.

" Zdravotnice mi řekla, ať jí přinesu nosýtka… tak sem tam pro ně ještě s někým zaběh."

" Ty si měl taky první hodinu francouzštinu??"

" Ne."

"Ne?"

"Ne."

" A nic víc??"

"Ne."

"Tak jak ses tam dostal?!" ten teda dokáže člověka vytočit. On zatím seděl naprosto klidně.

" Nesl sem jí třídnici." zamumlal s očima přikovanýma k vozovce.

Zabočil a už jel ulicí kde Luri bydlela.

" Jak víš, kde bydlim??"

" Jednou sem tudy jel a viděl sem tě tady."

Pokývala hlavou a vzala za kliku. " Moc ti děkuju."

" Neděkuj." podíval se na ní. Z toho tónu i výrazu jí zamrazilo v zádech. Nakonec se usmál a kývnul. Pokusila se o úsměv a vystoupila. Zabouchla dveře a on se zavrzáním kol odjel.

Luri si připadala tak rozhozená, že by dokázala projít plotem a neotevírat vrátka - ale nehodlala to zkoušet.

Otevřela si branku ale nezavřela jí. Necítila, že má na to sílu. Prošla po cestičce a nohy se jí pletly.

Nakonec úspěšně otevřela dveře.

Sundala si jen boty a hned šla po schodech do svého pokoje.

Proč se vlastně cítí tak rozhozená?? Na tý ženský jí nezáleží!!

Povzdechla si a vpadla do pokoje. Přešla k oknu a otevřela ho. Závan vzduchu jí sfoukl vlasy z ramen. Usmála se a sedla si na postel.

Zavřela oči…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mili mili | Web | 17. dubna 2013 v 19:00 | Reagovat

Super!! Dalsi

2 Ewiline Ewiline | Web | 17. dubna 2013 v 19:02 | Reagovat

[1]: Vždyť sem říkala! - jak u doktora - "Další!" :D

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 17. dubna 2013 v 21:01 | Reagovat

[2]: xD
Nebudu se moc zdržovat, musím se rychle přemístit na druhou část. :D Shrnu to: parádně úžasný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama