12.kapitola 1/2

7. května 2013 v 19:38 | Ewiline |  Podezření
Tak a jsem tu :D
Omlouvám se ale dostala jsem zaracha a pro jednou jsem se to rozhodla řešit tak, že jsem to prostě nechala uplynout... Mělo to i svoje plus např. jsem přečetla mrak knížek :D




V neděli jsem se stala nezvěstnou… Se všemi jsem se viděla až dneska - v pondělí. Ájinu už mám díkybohu za sebou.

Dneska mám hodně otrávenou náladu a nemám vůbec tušení z čeho… Možná za to může to, že jsem pozdě vstala nebo taky to, že mi dneska Nate zase vyhrožoval louží. Dvě třešničky už na začátek dortu. Co se dá dělat? Nic… jen sníst ten celej otrávenej dort.

Lukas s Natem už na mě čekali na konci chodby. Přidala jsem do kroku a přitom si strkala do tašky učebnice a podobně.

Pevně jsem sevřela rukávy svého karkulkovského svetýrku. Meghan s Karin si to rázovaly chodbou. Nevím proč, ale hned jakmile je uvidim tak mám chuť do něčeho kopnout. Třeba do těch jejich plastických zadků.

Možná ale měly nějaký tak důležitý rozhovor, že se Meghan neobrátila a nevydala se za Natem. Takže jsem k nim dorazila bez potíží. " Čau kluci." vydechla jsem a opřela se o Nathanovu skříňku.

" Proč si tak letěla?" protáhl Nate a odstrčil mě od dvířek, aby si vyndal učebnici.

" Jen jsem si hrála na vlaštovku." pokrčila jsem nevinně rameny a zase mu je zabouchla. Protočil oči a nechal mě na pokoji. "Někdy se chováš jako malý děcko!" odsekl směrem ke mně.

Lukas se zakřenil "Proč by to měla dělat??"

Když si všiml měho nechápavého výrazu dodal: " Proč by si měla hrát na něco co je??"

" Ani nevíš jak je to vtipný Luku!" přimhouřila jsem oči.

" Bude to ještě vtipnější, když toho necháme a půjdeme do třídy jako správný děcka." zasmál se a pelášil po schodech nahoru.

" Dámy první." zašklebil se Nate a mávl rukou ke schodům.

" Haaáá!!" taky jsem se zašklebila a vydala se po schodech ke třídě. Slyšela jsem, jak vykročil, ale potom se zarazil. Už jsem ho neslyšela ani nadávat. Otočila jsem se.

Trochu zanikali mezi ostatními, ale většina postupně začala mizet do tříd. Stála jsem jako solnej sloup a jen tak se na ně koukala. Stáli kousek od sebe a jen se měřili neutrálními výrazy. Pomalu jsem sešla schody zpátky k Nathanovi.

Pomalu jsem k němu vztáhla ruku, abych ho vzala za loket, ale připadalo mi, že se spálím - tryskala mezi nimi skoro hmatatelná dávka napětí.

Protočila jsem oči a vzala ho za paži, ale on se ani nehnul.

"Ahoj Ewillin." pronesl Daniel tiše.

" Ahoj." vzhlédla jsem a dokonce vykouzlila úsměv.

" Co máš teď za hodinu?" zeptal se. Normální otázka mi připadala v jeho podání trochu divná.

" To tě nemusí zajímat." ozval se Nate.

" Možná sis toho nevšimnul," přejel ho pohledem a potom zabodl oči zase do mě " Ale ta otázka byla mířená na někoho jiného."

Nate pozvedl obočí. "Máme francouzštinu," vyhrkla jsem rychle "A už musíme jít… Měj se!"

Dan se na mě usmál a v pohodě odešel chodbou někam úplně někam jinam. Už mi s tím začínají lézt na nervy.

" Poď sakra!" trhla jsem s ním a vydala se ke schodům.

" Já umím jít sám Ewil!" vymanil se mi a přidal do kroku, aby šel vedle mě.

" Já to vím, neboj se." zakoulela jsem očima.

Otevřel mi dveře a vešli jsme do třídy. Vydali jsme se k naší lavici bohužel úplně vepředu. Luk už byl zase v zajetí Kristin. Myslím, že si pomalu začíná zvykat. Nebo se už naučil jí aspoň trochu ignorovat.

Nate si vyndal věci na lavici a stoupnul si - do třídy vešla Strengová.

Setkala jsem se s jejím pohledem, který mi jasně oznámil "Nestoupneš si, máš poznámku!" Tak jsem se trochu vrávoravě postavila.

Pomalu a jistě se mi začínal zdát tenhle den ještě horší a horší, páč učitelka právě rozdala papíry…


***



Ze třídy jsem vystřelila jako namydlenej blesk. Ta pitomá Úpa dala písemku z nových slovíček!

" Nečerti se," Nathan vyšel ze třídy a vydal se za mnou " Nesluší ti to."

" Rrrrr…" zabručela jsem a nechala se od něj vzít kolem ramen.

" Fakt toho nech,"zaculil se " De z tebe hrůůůza!"

Uchechtla jsem se "To určitě."

" Ty nevidíš jak se třesu??" namítl a seběhl zbytek schodů před tím, než jsem stačila odpovědět. Seběhl schody a skončil u své skřínky. Povzdechla jsem si a vydala se za ním, i když trochu pomaleji…

" Člověk by čekal, že když seš tak nasraná, ž-" můj výraz ho přerušil. Jen se na mě zašklebil a vyndal si ze skřínky literku. " Netvař se jako bys mě chtěla zabít."

" Jestli se mnou ještě jednou projedeš louži tak to v sebeobraně udělám." zákeřně jsem se na něj usmála.

Zamkl skřínku " To bys musela nejdřív zastavit tu motorku…"

" Žádný problém." odemkla jsem svojí skřínku a taky vyndala učebnici.

"Tak tolik si zase nevěř."

" Já pouze konstatuju… Seš lechtivej ne??" vítězně jsem se na něj zazubila.

" Takže ti pomůže, když strhnu řízení do něčeho, co stojí na kraji cesty??"

" Necháme toho jo??" zašklebila jsem se na něj a zamkla skříňku.

" Já sem pro!" vydal se napřed.

" Od kdy ty spěcháš na hodinu??" zavolala jsem za ním. Zastavil se a počkal na mě. Chodby už se zase začaly plnit víc a víc.

" Jen nechci být v aréně až to začne." pokrčil rameny a vydal se pomalu do schodů. Pár kluků mu uhlo z cesty. Zakroutila jsem hlavou… To vážně působí tak autoritativně???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 detimesice detimesice | Web | 7. května 2013 v 20:30 | Reagovat

Im happy children :-)

2 Livv Livv | Web | 7. května 2013 v 21:16 | Reagovat

Yeah, me too :D

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 7. května 2013 v 22:13 | Reagovat

Jaj! Finally! I'm not good in English, so it will by strange. :D
I like this story. I thought you forget for us (?). But, I can see, you didn't.
Argh! To je hrozný. Raději budu psát česky, ještě bych si uřízla ostudu. :) Pokud jsi to nepochopila, tak jsem strašně ráda, že jsi na nás nezapomněla a napsala další kapitolu!

4 Clarush* Clarush* | Web | 8. května 2013 v 13:42 | Reagovat

Yeah, I'm happy too. Very nice :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama