13.kapitola

12. května 2013 v 12:58 | Ewiline |  Podezření
13... sladká třináctka :D
Tak tahle kapi není moc dlouhá :p
Stejně doufám že se bude líbit ;)


Před třemi hodinami…


Opíral se o jednu ztrouchnivělou zeď.

V téhle zubožené čtvrti Wildses se potuluje jen málo lidí…

Chtělo by to na tohle místo upoutat pozornost!! pomyslel si, A už se tak brzy stane…

Musel se držet, aby se nerozesmál.

Kolem něj projelo auto se psem, co na něj obzvlášť hlasitě štěkal. Byla to spíš zvířata… Ti, co je vnímali líp. Lidi neměli ani tušení, do té doby, než se s nimi začalo něco dít, jako například hromadný úbytek krve.

Znovu potlačil hořký úšklebek.

Lukas mu v tomhle nezabrání… Ne v tomhle.

Pomalu se odlepil od zdi a přešel trochu blíž k velkému stromu na straně silnice, která byla kvůli němu pokroucená, jak měl silné kořeny.

Cestou se začal šklebit ještě víc. Déšť ustal, jako mávnutím proutku.

Přešel ke stromu a ještě kousek za něj k jednomu z těch hnusných baráku. Tenhle měl opadanou sytě béžovou omítku.

Oči se mu zaleskly a objevilo se bělmo s černýma očima. Prohrábl si vlasy, které jakoby mu znovu narostly, ale měly pořád stejnou délku. Jen barva se změnila na skořicově hnědou.

Sebejistě se usmál na svůj odraz v jedné louži a upravil si koženou bundu.

Obrátil se k budově a čekal.

Lidi jsou tak nedochvilní!! otráveně protočil oči.

Popošel ještě kousek blíž ale ne moc… Pořád od něj byl vchod vzdálený nejmíň sedm metrů.

Na schodech se ozvaly kroky a brzy vyšla ze dveří světlovlasá mála slečna. Rozhlédla se, a když ho uviděla, trochu strnula. Jeho pohled jí trochu zhypnotizoval… I když "trochu" je špatné slovo.

Pomalu s vítězoslavným úsměvem se k ní blížil jako šelma k oběti.

Dívce se zadrhával dech v hrdle a třeštila na něj oči v čiré hrůze…

" Lukasi co to…" zalapala po dechu, jako by jí někdo dusil.

" Copak??" opáčil nevinně. Věděl, že má daleko jízlivější a chytráčtější hlas než Lukas… To ta dívka už zjistila taky. Nadechla se k zuřivému zaječení ale místo toho jí oči málem vypadly z důlku děsem.

Alew se znovu usmál a jen tak ležérně natáhl ruku a dívka se začala doslova smažit… bez jediného hlesu.


***


Proč si přídu tak prázdná??

Seděla jsem jen tak za oknem ve svém pokoji a sledovala déšť.

Momentálně mi to příde, že všechno stojí za prd.

Prostě se jen tak koukat ven a nic nedělat… A přitom se mi to líbí!!

Jsem doslova zabalená ve svetru a černých teplákách. Je mi tak akorát… možná se mi občas ještě klepou ruce.

Opřela jsem si hlavu o zeď. Cítím nudu a pohodu zároveň. " No jo. Tohle holt dokážu jen já…" pokrčila jsem rameny a svalila se na postel. Prostě jsem jen tak ležela se zavřenýma očima, poslouchala tlukot deště na moje okno.

Už jsem se zmiňovala, že poslední dobou nemůžu z hlavy vyhnat jednoho konkrétního člověka?? Jestli ne… Právě ano.

Nate…

" Bože…" zaúpěla jsem a převalila se na bok.

Poslední dobou mi příde, že se chová divně… ke mně.

Málem mi dal pusu… Zamračila jsem se, ale zároveň jsem se nad sebou usmála. Och… jak já jsem naivní. Nathan by si se mnou nikdy v životě nic nezačal!!

Nebo ano??

Ne ne ne!! Sakra, je to brácha mojí nej kámošky. A známe se už hódně dlouho. Prakticky něco okolo těch sedmnácti let.

No a??

Připadá mi že se hádám sama ze sebou…

A taky jo, ne???

Zasmála jsem se a pomalu se posadila. Necítím k němu náhodou něco??

Zatřásla jsem hlavou… NE!!

Nebo možná…


***


Asi jsem usnula. Ovšem jen na pár velice drahocenných minut. Probudil mě takový divný pocit… Zvedla jsem se a pomalu se přesunula k oknu.

Už nepršelo, ale z oblak se snášela mlha, nebo co to bylo. Oči se mi přikovali ke kousku toho co, jsem viděla z domu Kristolových.

Někdo vyskočil z okna…

Zalapala jsem po dechu a snažila se zaostřit na osobu co z toho okna vyskočila/vypadla. Bohužel… Otevřela jsem okno a zadívala se tam znovu. To už tam ale nebylo nic a nikdo.

Zase se mi jen něco zdálo.

Zakroutila jsem hlavou a znovu si sedla. Nemám si pustit rádio?? Natáhla jsem se tak abych se nemusela zvednout, ale bohužel mi to nevyšlo. Uchechtla jsem se a nadzvedla se, abych došáhla na poličku, co jsem měla nad nočním stolkem.

Chvíli byly jen nějaké reklamy na střechy, dřevo a taky pár časopisů… Potom začala hrát písnička od Enrique Iglesias Hero. Docela se mi zalíbila, i když je na můj vkus moc pomala. Zahýbala jsem pomalu hlavou a zavřela oči. Prostě jsem se jen nechala unášet tou muzikou… Jen to nebylo ono. Útroby mi svíral pocit, že jsem něco udělala špatně, že jsem udělala chybu. Ale jakou??

Proti své vůli jsem se zvedla a nechala hrát rádio. Seběhla jsem schody do kuchyně a zamířila k nově nainstalované telefonní lince. Zvedla jsem mrtvolně bílé sluchátko a chvíli jen tak stála. Přemýšlela jsem, co jsem chtěla udělat.

Nakonec jsem prostě vytočila číslo na pevnou linku Kristolových.

TŮT!

Zvedněte to někdo.

TŮT!

Počkat… Proč jim vlastně chci zavolat??

TŮT!

Prostě jen tak říct, že jsem viděla, jak u nich někdo vyskočil z okna??

TŮT!

To bylo naprosto absurdní! Pošlou mě do blázince.

TŮT!

Ale co když odtamtud opravdu někdo vyskočil?? Ukončila jsem hovor a opřela se o stůl. Ruku jsem měla založenou na pase a druhou rukou jsem se mlátila telefonem do ramene.

To je tím, že nikdy nevíš, co chceš! okřikla jsem se. Zítra o tom řeknu Luri… Nebo Nathanovi??

Zašklebila jsem se. Tak to asi těžko.

Znovu jsem se podívala na telefon a přemýšlela a přemýšlela.

Hodiny tikaly, jako by se chtěly každou chvíli zastavit. Povzdechla jsem si a položila telefon zpátky. Objala jsem se okolo ramen a vydala se zpátky po chodech do svého malého království.

Že bych si zašla do knihovny??

Ani náhodou!! okřikla jsem se podruhé.

Místo do pokoje jsem zamířila do ložnice. Táta má ještě pořád postel pro dva. Cítila jsem, že kdybych o tomhle s někým mluvila, měla bych místo hlasu zkažený citron nasáklý octem. Na menší skříni byla jeho svatební fotka…

Ignorovala jsem ji a svalila se mu na postel s pruhovanými peřinami. Kdybych aspoň měla sourozence!! Ale to ne…

Hleděla jsem do stropu na žárovku. Začala jsem jí zkoumat. Asi už se mnou vážně něco je když se začínám starat o to, jak vypadá žárovka v tátově pokoji.

Uvolnila jsem se a uslyšela… Na rádiu zrovna běžely zprávy.

Prudce jsem se zvedla a jako uragán se přiřítila do svého pokoje. Bohužel jsem stihla jen "… více se dozvíte ve večerních zprávách." a potom taková ta otravná melodie.

Vypnula jsem to rádio a pak jsem z čirého zoufalství hrábla po učebnici francouzštiny. Mám velmi velké pochybnosti o mé známce z dnešního testu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 12. května 2013 v 15:40 | Reagovat

Co to...? Co se to jen stalo? Alew... to je jako kdo? A kdo vůbec vyskočil z toho okna? Že by se začínalo něco skutečně dít? Argh... hlavně prosímtě rychle přidej další. :D

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 13. května 2013 v 15:59 | Reagovat

Lucas a Alew u baráku? Jo aha! Já říkala, že mi to jméno něco říká. Ale stejně nevíme, kdo je to, takže co? Ale jedno vím tedy na stopro: Alew není člověk. A taky bych chtěla vědět, co je to za holku, kterou... usmažil? Prosím, že to není Luri. O_O

3 Livv Livv | 13. května 2013 v 18:53 | Reagovat

Fuuuu :O :D Zbytečné mluvit :-D
PS: Samozřejmě že můžeš ten banner použít. Že se ptáš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama