16.kapitola

25. května 2013 v 21:52 | Ewiline |  Podezření
I nám se u téhle povídky blíží konec... .D
Ale ne doslovný xD moje povídka má totiž čtyři díly: Podezření, Pravdu, Vánek a Bouřku...
Přístí týden mě tu ale moc nečekejte, páč budu mít postupovky a nerada bych rupla, když se toho chci konečně zbavit a být absolvent (za dva roky) ;)

Jinak varuju, že jsme se přehoupli do jiného období xD - přečtěte si a uvidíte sami.
Jinak kdyby mi Milciako nepřipomněla ani bych nevěděla, že je dneska Violy: Tak jestli už máš Livví spravenej počítač, přeju ti všechno nejlepčí :*
A Janče taky - i když trochu opožděně .D






Tak…

Je po Vánocích. Kdo by tomu věřil?? Já teda ne. Už možná jen kvůli tomu, že jsem to všechno zažila až příliš rychle. Svátky a to všechno, prostě uběhli moc rychle.

Táta měl o Vánocích a den potom volno tak je strávil se mnou. Byla to docela legrace - ještě nikdy jsem ho neviděla, že by se takhle uvolnil. I poslední dobou se se mnou snaží trávit co nejvíc času a pořád mi vtloukává do hlavy, že nesmím nikde chodit sama.

Taky si myslím, že se mnou tráví tolik času, aby měl jistotu, že jsem v pořádku. A popravdě mi to někdy doopravdy leze na nervy.

Možná bych ale měla být ráda… Za poslední tři týdny zemřelo asi pět lidí. Většinou okolo dvaceti let. Žádného z nich jsem neznala, ale ta holka, co se stala obětí úplně první vraždy v tomhle řetězci, prej byla Lukasova bývalka…

Nebo se aspoň znali, co já vím, nemontuju se mu do toho.

A když už jsem u Lukase… Ten večer co si ke mně přišel pro ten šutrák, druhý den jsem se ho na to ptala. Nejdřív se mi zdálo, že vůbec neví, o čem mluvím.

" Lukasi?" přišla jsem k němu chvíli před francouzštinou.

" Copak??" usmál se na mě a dal si učebnici do skřínky.

" Co to mělo včera znamenat??" zamračila jsem se na něj.

" No tak sem ti nepřihrál míč - to je toho," zakroutil očima a zabouchnul skřínku.

" Já nemluvím o tomhle," teď jsem zakroutila očima já " Šel sis ke mně pro ten kamen a choval ses tak divně… Stalo se něco??"

Koukal na mě jako bych spadla z višně.

" Ehrm… já… Asi sem nebyl moc při smyslech, víš," opáčil a těkal očima ze strany na stranu.

" Seš si jistý?" opáčila jsem.

" Ano," narovnal se " Hele omlouvám se jo?? Nechtěl jsem mluvit o…"

" V pohodě… nechci to slyšet znova," usmála jsem se a vydali jsme se společně na francouzštinu. Od té doby ve mně tohle zasadilo semínko pochybností, které momentálně vyrůstá.

Taky mám pocit, že vyroste do nečekaných rozměrů, ale zatím nemá ani délku sedmikrásky.

Co se týče Nathana, o kterém se mi zmínil Lukas při našem rozhovoru, byla to další kytka, zasazená v mojí hlavě. Začínala jsem si myslet, že k němu možná něco necítím… samozřejmě jsem to okamžitě zavrhla. Ale to, jak se ke mně poslední dobou choval, mě mátlo a jeho možná taky. Někdy jsem ho přistihla, jak se na mě kouká… a sladce se přitom usmívá, ale potom zavrtí hlavou a zamračí se, jako by si říkal, Co to dělám?!

Dalším mým bodem je Luri… a její nová a velká bublina, kterou je Nicolas. Tím se dostáváme do trojúhelníku… Colin, Luri, Nicolas.

Luri mi po telefonu slíbila, že mi to všechno poví a k mé nevelké smůle to taky udělala. Zjistila jsem, co všechno se stalo, to jak si spolu dali pusu i to, jak je našel Colin. Nejdřív jsem to nechápala, to jak mohl Colin jít z druhé strany, když oni byli vlastně jen za rohem před jídelnou… Colin asi musel jít nejdřív horním nebo spodním patrem a potom teprv do prostředního. To mi v hlavě vlastně proběhlo jako první.

Potom se dostavila stísněná verze toho, že mi to Colin řekl a jak moc přitom vypadal zničeně. V hlavě se mi to přehrálo celé znovu a dílky mi zapadly do skládačky.

Bylo to doslova jako šetřit nějakou detektivku, jen s tím rozdílem, že tohle jsou normální středoškolské motanice…

Tak proč mám pocit, že je něco špatně??

Mám pocit… a bojím se to říct nahlas, protože by to potom mohlo být skutečné!! A taky bych na to potom už nemohla zapomenout. A když ne zapomenout, tak aspoň dočasně vystrnadit z hlavy.

Nechám tohohle tématu… jen mi z toho naskakuje husí kůže.

K Vánocům jsem dostala hromadu knížek… jak taky jinak. Vůbec to ale není nudné nebo ožehané (jak mi pořád tvrdí Luri). Jsem za to neskutečně ráda.

Nevím od koho, protože mi nikdo nechce říct, co mi dal, stejně jako to já odmítám říct jim, ale dostala jsem takovej krásnej řetízek… Luri ho dostala taky. Takové kolečko. Myslím, že v něm něco je, ale je na koncích svařené takže nejde otevřít. Skoro mi to připadá záměrné. Každopádně jsem si ho okamžitě zalíbila. Skoro jako ten modrý kamínek, který mám od třetí třídy.

Seděla jsem v obýváku a četla si V temnotě - knížku co jsem taky dostala k Vánocům.

Když jsem říkala, že jsou Vánoce, je asi nutné podotknout i to, že to tak vůbec nevypadá.

Sníh je slezlý a vůbec to nevypadá pěkně, všude samý bláto a žblechtanice…Prostě Vánoce jak mají být.

Vzala jsem do ruky kolečko a začala si s ním kroužit po bradě. Zavřela jsem knížku a protáhla si ztuhlá záda. Už jsem se rozhodla, co udělám.

Vím, že Luriel Colina vyslechne, když jí o to poprosí. Tak jsem si vymyslela… že ho zkusím donutit k tomu, aby se jí omluvil. Ona vlastně stejně ani nic jinýho nechce, takže to nebude tak těžké. Teď už jsem si naprosto jistá, že ji miluje. A on si to očividně začíná uvědomovat taky, protože se s ní už i parkrát snažil mluvit, ale moc se mu to nedaří. Navíc je den ode dne zničenější… a to se nelíbí ani klukům ani mě a vsadím se, že se to nelíbí ani Luri.

Popravdě už s tím i Nate začal něco dělat. Luri říkala, že prej jí udělal asi dvě přednášky.

Zvedla jsem se a šla do kuchyně. Popadla jsem telefon a obtočila si šňůru okolo ukazováčku.

" Haló?" ozvala se Mell.

" Můžu poprosit tvýho brášku??" zazubila jsem se.

" Jasně Ew!" hlas se trochu ztišil, jak se odtáhla od telefonu, ale přesto jsem slyšela, jak zařvala "Coline!!"

Chvililinku to trvalo. " Ano?" ozval se Colin.

" Čau Coline, mohl bys dneska přijít?" opřela jsem se ramenem o zeď.

" Proč?"

" Jen jsem chtěl s něčím poradit na počítači… já- "

" Jo fajn budu tam za chvilku jo??"

" Jasně,"

" Čés!" a položil to.

" Jo a zapomněla jsem se zmínit, že s tebou potřebuju probrat tvoji budoucí holku," řekla jsem ještě do hluchého sluchátka a s rošťáckým úsměvem jsem položila sluchátko.

Tak tohle bude zajímavý…


***


" Běž do obýváku, já přinesu noťas," popostrčila jsem ho ke dveřím do obýváku a vyběhla po schodech. Uvnitř jsem se tetelila radostí… jestli mi tohle vyjde!

Vrátila jsem se ale bez notebooku.

" Kde máš ten note?" zamračil se.

" Hele Coline," sedla jsem si vedle něj " Kvůli tomu jsem ti nevolala."

" Tak kvůli čemu?" opřel se lokty o kolena.

" Chci ti pomoct s Luri," ovětila jsem jednoduše ale on se na mě zadíval vražedným pohledem.

" To je moje věc," odsekl.

" Možná je, ale ty si s ní nevíš rady," opáčila jsem a věděla jsem, že jsem zasáhla cíl. Zatnul zuby a podíval se na mě přes clonu svých vlasů.

" A já ti říkám, jak sbalit Natea?" opáčil jízlivě a opřel se vedle mě ramenem, takže ke mně byl čelem.

" Co?" zamračila jsem se na něj.

" Všichni jsme si všimli, jak se na tebe kouká," usmál se.

" Nekouká se na mě!" zrudla jsem " Chceš se s Luri udobřit já to vím! A taky vím, že k ní něco cítíš!" S vítězoslavným úsměvem jsem sledovala, jak teď rudne on.

" Coline," vzala jsem ho za ruku " Když se jí omluvíš, bude všechno zase OK - jako dřív. Teda, jen s tím rozdílem, že z vás dvou budou hrdličky."

" A to chceš udělat jak?" opřel se zády a rozvalil se po pohovce.

" Zařídím, aby šla chodbou sama a narazila na tebe," usmála jsem se. " Jen nevím kdy. Prostě jí řeknu, že musím k zubaři a že jsem si nechala klíče ve třídě, aby mi pro ně skočila… a ty tam za ní pudeš - oba víme, že seš strašně nenápadnej, když chceš - a potom na ní zavoláš… Prostě řekneš něco od srdce a takhle…" podívala jsme se mu do očí, usmíval se " Ale je to na tobě, já ti v tomhle nemůžu rozkazovat… Je to návrh,"

" Nechám si to projít hlavou," usmál se " Ale nemusela bys jí posílat pro klíče… Odchytnu si jí někde sám," už vypadal skoro jako sluníčko.

" No vidíš," zasmála jsem se " Nám už se taky nelíbí, když se ignorujete… Tohle bude ještě příjemnější změna než před tím,"

" Taky doufám," natáhl se a obejmul mě. Colin je úžasnej…Trochu výbušnej ale úžasnej.

" Dneska večer dem s rukama do Crazy pocket pudete s Luri s námi??"

" Teď pudu za ní, tak se jí zeptám," usmála jsem se a oba dva jsme se zvedli.

Celou cestu jsme jen kecali… a připadal mi šťastný. Jako doopravdy. Když jsme došli k brance, rozloučil se se mnou a šel domů.

Zavrtěla jsem hlavou ale pocit toho, že jsem pro něj udělala dobrou věc, nahradil pocit, že…Proč se mi zdá, že mě vodí i na ty nejmenší vzdálenosti jako prcka do školky??
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 milča milča | Web | 25. května 2013 v 22:02 | Reagovat

wow krasna pohadka na dobrou noc a tky je dobra proti migrene :)
Kdy ze bude dlsi?? O:)

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 25. května 2013 v 22:32 | Reagovat

Žblechtanice. To mě rozesmálo. Já tomu říkám čvachatnice. :-D A... dost mě mate ten vývoj událostí. Lukas je divnej, Nate je divnej, i Colin je divnej. Vraždy jsou taky divný. No, jsem zvědavá, jak to celé vlastně dopadne.

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 25. května 2013 v 22:38 | Reagovat

Řekla bych, že je to prozrazení děje. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama