17.kapitola 1/3

28. května 2013 v 16:03 | Ewiline |  Podezření
Hele, Mílisku neuháněj mě jo?? Další bude v sobotu... A vůbec se mi nelíbí, jak mě k tomu honíš, páč to je potom hrozně uspěchaný a mě se to nelíbí!!!! (Děkuji za pochopení .P)


Pro všechny co mě nekamenujou tak často :D





Byla mi docela zima… Na to, že není žádný sníh, je pořádná kosa. Šly jsme s Luri po setmělé ulici. Všude zářily poslední vánoční ozdoby, ale stejně už bylo na nakupování pozdě a tohle nebylo žádné nákupní středisko.

Přeběhly jsme silnici na červenou. Luri měla kozačky, co dostala ode mě a Natea - složili jsme se na ně společně. Já měla svoje staré a ošoupané… ale pohodlné. Nepotřebovala jsem žádné nové. Navíc jsem se už tak mohla potrhat smích, protože Luriiny kozačky měli podpatek hodně tvrdý… ale na ledu to cinkalo jako zvonečky.

" Nesměj se mi!" křikla na mě ale ona sama ten smích taky zadržovala stěží.

" Já se ti nesměju," nasadila jsem vážný výraz a taky mi tam díky bohu zůstal.

" Je mi kosa," nadhodila a přidala do kroku. Už jsem viděla blikající ceduli Crazy pocket. Naposledy jsme přeběhly silnici a ocitli se v nádherně vyhřátém prostoru - oproti venku to byla šílená změna.

" Zase tady ještě nejsou," prohlásila znuděně Luri a šla ke stolku v levém rohu úplně na konci rozlehlé světle modré místnosti. Bylo tady hodně lidí… Hlavně mladí. Parket, okolo kterého jsme museli projít, byl přeplněný skoro stejně jako stoly u dveří a bar s vysokými židlemi. Mám takový pocit, že celý tvar tohohle podniku je tlusté L s krátkou nožičkou.

Luri si sedla do křesla a já se svalila na pohovku. Sundala jsem si bundu a s přesnou trefou jí hodila na věšák vedle pohovky.

" Kde zase sou?!" naštvaně se zabořila do křesla.

" Nevim… kolik času jim dáme??" prohnula jsem se v zádech a vytáhla z kapsy otrhaných přiléhavých džín svůj mobílek.

" Je sedm tak… Čtvrt hodiny?" ohrnula jsem ret.

" Začíná mi to lést na nervy," Luri přimhouřila oči " Nate to ode mě schytá."

" Kam že jeli??"

" Měl mě vzít s sebou, ale jel někam do prčic! Měli nás sem vlastně dovíst, víš?" falešně se usmála.

Povzdechla jsem si a opřela si hlavu o ruku. " Vysvětlí to. Tentokrát se z toho nevykroutí."

Přesně ve čtvrt na osm, kdy jsme si řekli, že půjdeme domů, se naši opozdílci objevili.

"Čau dámy," Lukas se svalil vedle mě. Colin se svalil vedle něho a Nate si sednul do křesla naproti Colinovi.

" Tak vysvětlujte," pobídla je Luri. Já zatím zůstávala zticha.

" Čtvrt hodiny ještě nikdy nikoho nezabilo, ne?" ozval se Lukas vedle mě a hned se tomu zasmál.

" Ty už si něco pil?" nasála jsem vzduch do plic… Smrděl po pivě nebo něčím podobným.

" Ani nápad!!" vykřikl. Tak jo, je střízlivý.

" Fajn, tak kde ste byli??" zopakovala Luri s trpělivostí v hlase. Kluci začali něco motat a každý mlet něco jinýho. Až Nathanův hlas přebyl ty ostatní " Jen sme se trošku zdrželi na semaforech."

Luri už se nadechla k nějakému argumentu, ale vyrušil jí příchod číšníka. Kluci si objednali pivo…Prostě chlast. Protočila jsem oči. Objednala jsem si Cappuccino a Luri po chvíli váhání taky.

" Už to není vtipný," dořekla Luri hned jakmile číšník odešel.

" Co není vtipný??" zatvářil se Nate nechápavě.

" To, že nikdy nepřijdete včas. Vždycky se na vás musí čekat jako na malý mimina, co si museli jít vyměnit plínu."

Nate zmlkl a uraženě se na ní zadíval. Luri musela po chvíli uhnout očima.

" Mohli byste se aspoň snažit nelhát," teď jsem se ozvala já " Semafory tě nezdrží na čtvrt hodiny Nate. Když připočtu to, že si odjížděl jen chvíli před ségrou."

Mučednicky se na mě zadíval a potom protočil oči. " Proč si myslíš, že lžu? Opravujou to tam."

" Ale…" Luri se nadechla k dalšímu argumentu, ale Colin jí zastavil.

" To budem celej večer řešit, proč sme přišli pozdě?? Hele, omlouváme se, jo??" odfrkl si.

" Fajn." uzavřela jsem to ještě před Luri. Ta kývla hlavou. " Půjdu si pro vodu…" usmála se na mě a zmizela jako pára nad hrncem. Podívala jsem se na Colina a kývla jejím směrem. Pozvedl obočí, ale nakonec se pomalu zvedl a vydal se jejím směrem.

" Colin se nám rozhoupal?? Že by?" usmál se Lukas.

" Myslím, že jo." Nate se otočil a sledoval, jak oba zmizeli za parketem.

" Doufám, že to vyjde." zamumlala jsem a snažila se je v tom zmatku na druhém konci najít.

" Vyjde… nevyjde. Jednou se usmíří." nadhodil Lukas. Očividně nemá na mysli to co já.

Nate se zvedl a natáhl ke mně ruku. " Poď si zatancovat."

" Já??" zvedla jsem obočí, jak nejvýš to šlo.

" Ne, Lukas." zasmál se a vytáhl mě na nohy. Otočila jsem se na Lukase, ale on se jen usmíval. Právě k němu přišla číšnice se vším, co jsme si objednali.

Nate mě pevně držel za ruku, ale nechvátal. Bezděky jsem se otřásla. Začala hrát pomalá písnička. Už se tomu ani nedivím. Život mi ty naschvály dělá pořád.

***

Když odešla i číšnice chvíli sledoval jak se Ewil s Nathanem ztrácejí mezi siluetami a pak si povzdychl. Byl docela zvědavý, kdy se Nate odváží a svěří se třeba jen jim. Lukasovi i Colinovi už se delší dobu zdálo, že se s ním něco děje… Kromě toho, co už se stalo.

Vzal do ruky láhev coly a jen rukou jí otevřel. Hltavě se napil. Byla sice přeslazená ale ne tak moc špatná. Postavil jí zpátky na podnos a chvíli sledoval okolí. Všechna slova a zvuky mu zanikly a slyšel zase ž jen to jemné ale přece otravné pískání.

S tichým zaúpěním se zvedl a vyšel ven na vzduch.

Alew seděl na střeše a naznačil Lukasovi, aby šel blíž. Ten po chvilce váhání přešel do stínu vedlejší budovy a Alew se spustil na zem.

" Čau Lukasi, brácho!!" dal mu pěstí do ramene. " Jak se máš??"

" Hele, dneska sme si chtěli s kámošema udělat pěknej večer a ty to zase musíš všechno zkazit!" zavrčel, ale potom mu došlo pár faktů… "Cos dělal u Ewil doma?!"

" Vždycky seš tak předvídatelnej…" povzdychl si a začal si otáčet s Tygřím okem mezi prsty.

" Cos tam dělal??"

" Jen jsem se za ní chtěl jít podívat… Zjistit jak se má." zašeptal vychytralým hlasem a přistoupil k Lukasovi blíž.

" Dobře to nechám bejt…" zabručel Lukas " Co chceš teď??"

Měřili se navzájem pohledy. Lukas se neúnavně díval do Alewových uhlově černých očí bez bělma i zornic.

Alew se usmál a prohrábl si vlasy, které se rázem staly světlejšími… skořicovými. A potom si přejel rukou před očima… Stáli tam dva Lukasové.

" Fajn," usmál se Lukas " Už seš tak ubohej, že mě napodobuješ… Co dál?? Už bych chtěl jít."

" Bude ještě větší sranda… Ale nebudeš to ty Lukasi, kdo se bude smát… Budu se smát já." blahosklonně naklonil hlavu na stranu " Škoda, že mě nestihneš zastavit… Ta holka je někdy docela milá." Zasmál se a jeho rysy i vlasy a oči se zase změnily na původní.

" Říkal jsem si, že by se každému, i když nulovému detektivovi měla dát nějaká stopa…"

" Co…?" Lukas se tvářil nechápavě.

" Zjistíš to," usmál se Alew a hodil mu k nohám Tygří oko " Už brzy."

A zmizel. " Jak já tě nenávidím, brácho!!" kríkl za ním a věděl, že ho ještě slyší… A taky už věděl, co mu tím Alew chtěl nebo nechtěl naznačit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 milca milca | Web | 28. května 2013 v 16:07 | Reagovat

Ja ze te uhanim? =-O
Neni to spis naopak??
Jink skvela kapi :-)

2 Lukáš Lukáš | Web | 28. května 2013 v 18:11 | Reagovat

[1]: jasně že...souhlasím :) Paráda.

3 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 29. května 2013 v 14:55 | Reagovat

Neříkej, že Alew je Lukasův biologický bratr. Ale to by snad nešlo, ne? A jestli mám být upřímná, absolutně mi nedošlo o čem to mluvil. :-D Ale tak dobře. Budu si muset počkat na další část. :-)

4 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 29. května 2013 v 15:22 | Reagovat

No, neříkáš, říkám to já. :-D :-D

5 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 29. května 2013 v 16:29 | Reagovat

Já vim. Vypadají příšerně. Ale strašně se mi líbil ten Willův účes, i když je maximálně vtipný. A Darren... ten se taky tváří jako osel. :-D  :-D

6 Livv Livv | 29. května 2013 v 19:19 | Reagovat

JÁ nekamenuju :) A nezapomněla jsem, neboj se :D Ale nemám pořád počítač se základy. Takže jsem teď zabavila tátův, abych mohla napsat úvahu do školy. Ale PD ani Přízraky tam nemám. Prostě nic :( Fňuk :'( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama