5.kapitola *Divoká* - 2/2

31. května 2013 v 17:31 | Ewiline |  1. díl
Z Vymítače už mi asi hráblo... Tak jsem se rozhodla přidat Carter s jejími problémi co se táče jejího trojného já xD

Když přežiju ty postupovky... ve čtvrtek!! (Uááááááá) můžete čekat... Tři básničky. Jako na stupni vítězů - nejdřív třetí potom druhá a nakonec podle mě ta nejlepší. Možná by se potom mohly i přiřadit k některé povídce ale to zatím neřeším...
(Napsáno 28.května)

Enjoy this KAPI xD





Probudil mě Leo ale, když uviděl, jak jsem zbídačená (asi že fakt hodně) beze slov odešel zpátky dolů. Přinesl mi vodu a lehkou snídani. Zmohla jsem se na díky, ale všechno mě bolelo. Lépe řečeno bolí… Připadám si jak přejetá tramvají. Možná k tomu ani nemám daleko.

Zrovna sedím v obýváku u televize. Nic pořádnýho tam nedávaj tak jsem si tam pustila Spidermana… Ani nevím jaký díl - nekoukám se na to.

Trvalo mi skoro čtyři minuty, než jsem vyšla schody zpátky. Jo, tak moc jsem měla namožené svaly. Aspoň vím, co jsem měla dělat při těláku. Každá zkušenost je k něčemu dobrá, ne??

Jakmile jsem to teda vylezla, opatrně jsem si sedla na kraj postele. Černé hodiny se žábou ukazovaly 08:26. Povzdechla jsem si, teď mám zase dost času.

Ty tři hodiny (a mám tušení, že i ty zbývající) jsem přemýšlela, co se stalo… A tomu podobné otázky.

Opatrně jsem si lehla, ale něco bylo pod peřinou. Zavrtěla jsem se s myšlenkou, že to je prostě jen nahrnutá deka. Jenže hrbol tam zůstal dál. Sykla jsem a sedla si. Odhrnula jsem deku a pohlédla na černé pouzdro dýky…

Já jí sem donesla?? Vyvalila jsem oči a jemně se dotkla koženého pouzdra. Opatrně jsem jí vzala do ruky.

Potěžkala jsem jí v dlani jako nějakou cihlu a pomalu ji vytáhla z pouzdra.

Ozvaly se takové pěkné zvuky svištění… něco jako když Potter udělal nějaký to zaklínadlo, asi Lumus Maxima.. Prostě takovej zvuk, kterej je slyšet hned u znělky pátýho dílu.

Takový, že se nedá popsat - museli byste ho slyšet.

Štíhlá linie dýky byla posetá žilkami temně modré barvy, která se následně změnila ve fialovou. Proč, že jsem jí vlastně hledala??

Najednou jsem si připadala jako nějakou super hrdina. Ta dýka bude mojí zbraní. Budu jí u sebe nosit… Tak tohle jsem nedomyslela.

Rozklepala jsem se a až teď mi došlo co se se mnou včera (nebo vlastně dneska) stalo.

Vždyť jsem se proměnila ve vlka!! Nebo něco podobného… Bože!! Začalo se mi hůř dýchat. Zavrtěla jsem hlavou a vzala do ruky dýku. Měli jí u sebe ty zrůdy, takže by se dalo předpokládat, že patřila jim… Bude lepší, když jí nikdo kromě mě neuvidí.

Klekla jsem si na postel a hned bolestně sykla, jak jsem natáhla ruku. Chtěla jsem dát dýku za rádio… ale tam by to nebylo dobré.

Slezla jsem z postele a přešla ke stolu. Nastrkala jsem jí mezi papíry ve třetím šuplíku, ale nakonec jsem jí odsud taky vyndala.

Zlostně jsem zaúpěla a nehledě na bolest jsem dýku vrazila pod skříň.

" Tady tě nikdo nenajde," vítězoslavně jsem dala ruce v bok.

Otočila jsem se a šáhla do postele pro župan. Natáhla jsem si ho na záda a seběhla do druhého patra ke koupelně.

Vlk nevlk, jsem zmožená a potřebuju se uvolnit. Shodila jsem ze sebe župan. Hmátla jsem po levandulové a mořské soli. Od každé jsem nasypala do vany hrst a rychle napustila vanu horkou vodou. Povzdechla jsem si a nasála do plic vůni, která se rázem roznesla po celé koupelně - levandule a moře.

Stiskla jsem tlačítko na boku a pustila se vířivka. Nerada čekám - takhle se to aspoň rychleji rozpustí. Voda měla lehce fialovou barvu… asi jsem tam dala míň moře.

Hmátla jsem po pěně a nalila tam asi čtvrtinu z láhve. Okamžitě začala pěnit. Prohrábla jsem jí rukou a přitom z legrace ucpala jeden výfuček bublin. Rázem mi to vystříklo do oka. Zasmála jsem se nad vlastní hloupostí a zastavila bublinky.

Chvíli jsem se koukala na své veledílo, které vypadalo jako hrneček co právě dovařil.

Shodila jsem ze sebe tílko a kraťasy. Pomalu jsem vlezla do horké vody. Ještě než jsem si sedla, jsem hmátla po skřipci z police a nedbale si sepnula vlasy do drdolu.

Ponořila jsem se až po ramena. A hned se cítím líp. Zazubila jsem se na svůj odraz… Vlastně jsem se ani moc neviděla, to jen můj kousíček hlavy.

Povzdechla jsem si. Docela by mě zajímalo, co budu dělat. Když to neřeknu nikomu, mohli by si myslet, že jim nevěřím, ale když to někomu řeknu… Odvezou mě do blázince nebo do laboratoře na zkoumání.

Možná bych měla jen něco naznačit… Jo, to by nebylo tak špatný.

Narovnala jsem se, něco mě pálilo na pravém rameni. Opřela jsem se tím místem o studenou stěnu vany a přestalo to.

Takže… moje možnosti. Za prvé: Říct to komukoli (z blízkých) a riskovat zavření v blázinci. Zamítá se.

Za druhé: Jenom to naznačit… " Mami tati?? Co byste dělali, kdybych byla štěně??" no… To radši ne.

Za třetí: Říct to Leonovi nebo někomu kdo o mě vůbec nic neví… To je možná ještě horší.

Ale ta parta co jsem jí viděla ve druhé části města, nevypadala tak nepřátelsky jako ti tady na louce… Rozhodně se za mnou nehnali a nepokousali mě.

Tak tentokrát jsem doslova zavrčela. Sáhla jsem si na lopatku s rukou plnou pěny a potom s rukou plnou ledové vody.

Naštvaně jsem plácla rukou zpátky do vody a nabrala si na celou délku paže pěnu.

Nebylo by v knihovně něco o vlkodlacích??

Zamračila jsem se, ale nechala jsem tu myšlenku rozvíjet.

Ráno u toho stromu jsem si přece říkala, že by bylo dobrý mít u sebe nějakou knihovnu. Tak proč se jednoduše nezeptat v té naší??

Usmála jsem se. Tak první bod mám jasný… Vlastně spíš několikátý bod. Co budu dělat před mámou?? Lhát jí?? Stačí, že jsem se vymluvila na procházku v lese… Ale to zase nebyla taková velká lež. Vážně jsem šla do lesa a vážně jsem si tam na chvilku zdřímla. Jen jsem vynechala ty zmutovaný upíry a skutečnost, že jsem asi vlčice.

Měla jsem najednou chuť se zasmát… Kdyby mi tohle někdo řekl před týdnem, asi bych si ťukala na čelo.

Podívala jsem se na své ruce. Už se mi začínaly krabatit. Naposledy jsem se celá ponořila do vody. Jo, peču na vlasy. Úplně celá i s hlavou.

Vynořila jsem se a celá se osprchovala. Vlasy jsem si hodila do osušky a vzala jsem další ručník. Když jsem přejela ručníkem po místě na pravé lopatce, zase jsem se málem zkroutila bolestí. Otočila jsem se zády k zrcadlu a podívala se na svoje rameno…

No bezva!! Teď budu kromě svýho vlčího já skrývat i tetování!! Přejela jsem prstem po vytetovaném kruhu přepůleném na čtyři části a po čtyřech vlnovkách, které se z každé strany táhly, i když do kruhu nesahaly.

Chvílema se mi zdálo, že to tetování probleskuje tou samou září jako ten závoj a přesně v tu chvíli taky šíleně pálí. Bylo ale krásné, to jsem musela uznat. Kruh… Krom těch vlnovek úplně stejný jako ten na kmeni stromu.

Natáhla jsem na sebe zase tílko a kraťasy plus župan a shodila z hlavy osušku. Trochu jsem si vyfénovala vlasy, když najednou někdo zazvonil. Vypla jsem fén a zamířila po schodech dolů. Utáhla jsem si pásek u županu co nejpevněji. Hodiny ukazovaly 09:13. Co tady někdo dělá v tuhle dobu??

Šla jsem chodbou, když někdo zase zazvonil. " Jó!! Už du!!" křikla jsem.

Otevřela jsem dveře a strnula. Tak chlapa, bych tady v tuhle dobu rozhodně nečekala. Hezky se na mě usmál a sjel mě očima. Po zádech mi přejel mráz, ale taky jsme se donutila k úsměvu.

Měl zlatavě hnědé oči skoro jako med a bronzově hnědé vlasy trochu rozčepýřené. Vypadal tak na třicet ale docela se podobal mým rodičům, takže bych si tipla tak 37…

" Dobrý den," znovu jsem se usmála.

" Ahoj Carter, rád tě konečně poznávám," medově se usmál - pff " Když jsem tě naposledy viděl, byla jsi ještě takový malý škvrně." Jo, celej medovej.

" A vy jste?" pozvedla jsem obočí.

Zase se usmál. Nebo spíš zazubil. " Kamarád tvých rodičů," jeho oči zajiskřili " Pustíš mě dál??"

" Cizí lidi by se neměli pouštět do domu," usmála jsem se " Jak mám vědět, že nelžete??"

" Jdu jim předat jisté… Papírování," natáhl ke mně ruku s papíry. Claire O'Connelyová.

" Pardon," zčervenala jsem a uhnula mu z cesty.

" To je v pořádku. Nikdo by neměl pouštět do domu cizí lidi."

" Máma vám neřekla, že nebude doma??" šla jsem do kuchyně.

On za mnou. " Bude, prý přijede v půl desáté."

" Ale to ještě není," otočila jsem se na něj " Dáte si kávu??"

" Rád." usmál se a hodil papíry na stůl. Pomalu si sedl a sledoval, jak dávám vařit vodu. Když už máma přijede taky, vytáhla jsem ještě druhý hrnek a taky do něj dala kávu a cukr.

" Neměla bys být ve škole?" zeptal se mě s neskrývaným zájmem.

" Měla, ale ráno mi nebylo zrovna nejlíp," ještě štěstí, že jsem teď otočená zády.

" Smím se zeptat proč??" teď už jsem se otočila, abych vypnula konvici. Pořád mě sledoval. Jestli jsem si pustila do domu úchyla…

" Včera jsem byla na procházce a slítla jsem ze srázu," pokrčila jsem rameny " Celá já."

" Nestalo se ti nic??" vyhrkl až příliš rychle. Cukla jsem sebou a podívala se na něj.

" Ne, jen jsem si poškrábala koleno a zničila svetr." bezstarostně jsem se usmála.

" Ach tak," pohodlně se opřel " To si s nikým nešla??"

Donesla jsem mu kávu a postavila jsem jí před něj. Sedla jsem si na své obvyklé místo a to bylo shodou náhod vlastně vedle něj, přes hranu stolu.

" Ne, jela jsem domů dřív, protože mě rozbolela hlava." potom jsem ještě dodala " Ženský záležitosti." a široce jsem se usmála. Zasmál se a napil se kávy.

" Nějak jsem přeslechla vaše jméno," zúžila jsem oči.

" Wick," zaculil se " Wick Yien." Natáhl ke mně ruku. Přijala jsem jí a potřásla si s ním. Měl pořádně pevný stisk.

Wick… "Rozhodně by sme to měli hlásit Wickovi…" Měla jsem co dělat, abych sebou netrhla. O něm mluvili oni!!

Ale může tu být i víc Wicků! napomenula jsem se.

" A odkud se znáte s našimi??" teď jsem neskrývala svůj zájem zase já.

" No… Chodili jsme spolu sem na střední. A potom různě. Já jsem něco jako jejich šéf."

" Nikdy jsem vás tady neviděla." zamračila jsem se.

" To je dost dobře možné… Bývali jste oba ve škole, když jsem přijel." opřel se lokty o stůl.

" Vy se znáte s Leonem?" nadhodila jsem ledabyle.

" Ano." jen to jediné slovo a po zádech mi zase přejel mráz. Vzhlédla jsem k němu a všimla si, že mě pozoruje. Měla jsem chuť na něj vypálit ať nečumí ale nějak mi ztuhl jazyk.

" Kolik ti je Carter?" znovu se usmál.

" Ehrm… Osmnáct." stáhla jsem si vlasy jen na jedno rameno. Jazyk se rozvázal.

" Máš přítele??" teď už se neusmíval.

" Proč se ptáte?" zamračila jsem se.

" Čistá zvědavost." asi pochopil, že to ze mě nedostane… Možná taky proto, že nebylo co. Znovu se napil kávy. Upřel na mě rentgenový pohled a kruh na zádech mě začal pálit. Dělala jsem, že se drbu na rameni.

" Asi mámě zavolám," prolomila jsem ticho.

" Není třeba. Jen se zdržela," opřel se a začal si hrát s hrnkem " Počkám na ní."

" Ste si jistý??" střelila jsem pohledem k hodinám. Třičtvrtě. " Máma je dochvilná."

" Když se jí něco připlete do cesty, tak se zdrží." usmál se na mě a dopil kávu. Zvedla jsem se a přitom se natáhla po jeho hrnku. Lehce jsem zavadila o jeho ruku. Měl ruce rozpálené, jako by je právě vytáhl z ohně. Měla jsem co dělat abych nesykla a vzala jsem od něj hrnek.

Postavila jsem ho do dřezu a nalila do něj vodu. Ucítila jsem ho kousek za sebou.

" Vážně byste jí měl zavolat," zakroutila jsem hlavou. Vyhrnula jsem si rukávy a začala hrnek drhnout. Dala jsem si na houbičku trochu jaru.

" Nechceš mi tykat?" zeptal se polohlasem. Byl jen kousek za mnou a já ucítila, jak mě pálí lopatka. Málem jsem se neudržela a zavrčela, kdybych v tu chvíli neuslyšela auto.

" Fajn," otočila jsem se na něj a rovnou trochu zaklonila hlavu, abych se mu podívala do očí.

" Rád jsem tě zase viděl…" natáhl ruku a pohladil mě po tváři. Celá jsem ztuhla a potlačila další zavrčení, které se mi dralo z hrdla.

" Ráda jsem vá-" zarazila jsem se, když se zamračil a opravila se " Ráda jsem tě poznala."

" Wicku??" ozvala se máma ze dveří. Otočil se a já jsem měla šanci vidět její vyděšený pohled. Naklonila jsem se víc a zamávala jí. Její výraz se okamžitě změnil.

" Carter drahoušku, moc jsem se o tebe bála!!" přeletěla přes kuchyni ke mně a objala mě. Wick to celé sledoval.

" Abys jí neumačkala Claire, byla by to škoda."

" Můžu jí mačkat, jak se mi bude chtít. Je moje." usmála se. Nehodlala jsem to komentovat.

" Dělala jsem kávu…tady máš hrnek mami," přelétla jsem očima z jednoho na druhého " Pudu se podívat jestli se už vypustila všechna voda."

Mamka mi věnovala významný pohled a kývla. Wick se na mě usmál, jako asi po miliónté, za tu chvíli co ho znám.

Vyběhla jsem schody a docela si vydechla. Co bych asi tak dělala kdyby… to byl vážně úchyl a máma ho neznala??

Zatřepala jsem hlavou a vlezla si do postele. Natáhla jsem krk a zkontrolovala dýku. Vypadala jako naprosto neškodný stín… Ale já už věděla, co dokáže.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 milča milča | Web | 31. května 2013 v 18:11 | Reagovat

Ehm... :-D tn Wick byl trochu divný no uznej, že mu přeci jenom bylo 37 a Carter 15!!
No kažko pádně super kapi a těším se na pokráčko vp :P

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | 1. června 2013 v 15:59 | Reagovat

Wick je divnej a vůbec se mi nelíbí. Připadá mi, jako pedofil. XD
No dobře. Kapitolka moc pěkná (jako vždy) a já se těším na další. Teď si nejsem jistá, jestli na Divokou, nebo na Vymítače. :D

3 Joss Joss | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 17:59 | Reagovat

Páni, ten chlapík ju skutočne divný a ak sú jej úvahy skutočne správne, potom sa to teda riadne zaplietlo, ale vyzerá to tak, že to bude práve ten Wick, o ktorom sa rozprávali aj v lese.... chjaj, idem rýchlo pokračovať. :)

4 Violett Violett | Web | 26. ledna 2014 v 19:26 | Reagovat

Hmmm Wick :D Nevím proč ale cítím se divně, že jsem tak pozadu, ale co dodat, snažím se :D
Jinak krásná a velmi zajímvá a plus dlouhá kapitolka :D Těším se až si přečtu další :)

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 26. ledna 2014 v 20:19 | Reagovat

Krásná kapitola... Mě se ten Wick líbí, i když na ni trochu naléhal..On určitě ví, co ona je. A že doopravdy není dcerou jejich rodičů... Hned letím na další kapitolu.. :-)

6 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 12:27 | Reagovat

Skvelé :-) en Wick je určite šéf tých vkodlakov :D

7 Kessi Kessi | Web | 8. února 2014 v 19:57 | Reagovat

Wick je divný ale určitě je vlkodlak nebo s nima má něco společnýho. Jinak je to moc hezký díl, brzo si přečtu další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama