17.kapitola 2/3

8. června 2013 v 20:56 | Ewiline |  Podezření
Páni... To se teď asi všichni učíme, což??
Tak já jsem včera byla na výletě... měli jsme pět úrazů, 23 kiláků, a noc ve škole. Vážně totálně zmožená - to si musím postežovat ;)
Tak... jsem docela zvědavá kdy stihnu další, ale teď se du konečně koukat na Mumii :D


P.S. Že by "Romcom"?? :D









Colin se proplétal lidmi ve snaze chytit Luri za ruku dřív než odejde někam, kde bude víc na očích. Možná by na ní měl zavolat. Říct, že se jí chce omluvit a ať ho vyslechne. Poslouchala by??

Cítil se tak hrozně. A to si myslel, že toho zažil dost. Trable s holkama jsou ještě horší, než si do teď myslel. Jenže Luriel nebyla jen tak nějaká holka… Ani sestra jeho kámoše… Byla… Něco víc. O hodně víc.

Luri došla k baru a naklonila se blíž k barmanovi, aby jí slyšel. Pokývl hlavou a sáhl pro láhev neperlivé vody. Nalil jí trochu do sklenice.

Stál kousek za jejími zády. Nevěděla o něm. Možná se ani nedozví… Dneska si nepříde svůj - ve své kůži. Možná by měl ještě počkat. Promyslet si, co chce vlastně říct, za co se chce přesně omluvit.

Zavrtěl hlavou. Ne, když to bude dál odkládat, mohl by to vzdát naprosto. Vykročil. A přesně v tom momentě také strnul.

" Ahoj krásko," Nicolas se k ní z boku přitočil a teď jí držel ruku kolem ramen. Ohlédl se na Colina s vítězným výrazem v očích. Kdo zaváhá, ten nežere.

Colin už chtěl začít vraždit, když mu málem spadla brada na podlahu. Luri ho od sebe odstrčila a zamířila se svojí vodou pryč… Colina si naštěstí nevšimla.

Nicolas se za ní díval s přimhouřenýma očima. Colin nadhodil vítězný škleb, a i když byl jeho mozek proti… Vydal se za Nicolasem.

" Teda kámo," opřel se loktem o bar " Je celá tvoje."

" Říká ten, kdo ztratil," blýskl úsměvem.

" Říká ten, kdo ztrácí," přistoupil k němu blíž a přimhouřil oči " Přísahám, že jestli se jí dotkneš…Najdou si tvoji hlavu zakopanou ve hnoji a zbytek těla v chlívě u prasat."

" Jo?? Neprovokuj nebo první mrtvá skončí ona," zasyčel na oplátku Nicolas.

" První po nule," Colinovi na krku vystoupily žíly " A ta nula už potom nikomu ubližovat nebude."

Nicolasovi se rozšířily zorničky a jejich černota se rozlila do duhovek a bělma. Byl to impozantní pohled ale v tomhle smyslu spíš výhružný - žádná přehlídka schopností.

" Jak jsem řekl, Gerlangu. Luriel mi věří. A já toho využiju…Možná mě nakonec pozve do domu."

" Luri??" pozvedl obočí " Na to zapomeň. Navíc má u sebe Ochranu."

" Tu částeční," nakrčil nos " Jako Elena… Jen na jednu možnost. Chtělo by jich to víc."

" Pořád to odstraňuje možnost škvarku," zamračil se " A teď mě omluv, kámo. Vypadá to, že za Lukasem někdo přišel."

Bez dalšího pošťuchování se odlepil od baru a šel za Lukasem na pohovku. Vypadá to… No spíš takhle, nevypadá to pěkně.


***


Nate mi pevně držel ruku. Cítila jsem se opravdu nesvá a nervózní. Mám tancovat s ním?? Bože…

Vešli jsme do prostoru, kde se tančilo. Tu písničku jsem nedokázala identifikovat, protože jsem měla hlavu plnou Natea. Měla jsem nejspíš říct ne, že nepudu, že se mi prostě nechce.

Vzal mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Trochu jsem sebou cukla a on se usmál. Pomalu jsme začali tancovat a moje srdce mi hrozilo jumpnutím z hrudi.

Natáhl si mojí ruku na rameno.

" Meghan by zešílela," konstatovala jsem s lehkým úsměvem.

Zasmál se. " To asi jo… Možná by mě už potom nechala na pokoji."

" Proč jí to prostě neřekneš??" naklonila jsem hlavu na stranu. Sevřel mě trochu pevněji.

" Říkám… Pořád," vlasy mu napadly do očí, jak se naklonil " Chceš se o ní bavit??"

" Ne," vydechla jsem " Jen tak mě to napadlo… Prolítlo mi to hlavou."

Usmál se a zabodával se mi do očí. Ruku, co jsem měla na jeho hrudi, jsem zaťala v pěst.

" Vážně se nic neděje??" zeptala jsem se opatrně.

" Nic. Naprosto nic." sladce se usmál " Nepřemýšlej o tom. Nic se neděje."

" Můžu ti věřit?"

" Myslím, že jo." asi jsem ho tím trochu zarazila.

Přestali jsme mluvit a já se mu zahleděla na hruď. Zamračila jsem se. Odtáhla jsem ruku trochu vedle. Pod tílkem mu prosvítalo něco tmavého…

" Co to máš tady??" zašeptala jsem a přejela po tom lehce prstem.

Mírně sebou trhl. " Já… Dával jsem do motorky nový chladič."

" Ty nejsi takový nemehlo," zamračila jsem se ještě víc. Náhle mi došlo… Proč se starat o tyhle věci, když ta písnička za chvilku skončí??

" Promiň," ohrnula jsem ret a přitiskla se k němu víc. Tvář jsem si položila na jeho hruď a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce… Rychlý dvojzvuk se začal zpomalovat, až přešel do velice klidného tempa. Zavřela jsem oči a povzdechla si.

" Měl bych s tebou tančit častějc," zašeptal mi do ucha.

" Myslíš??" zvedla jsem k němu oči. Rozeznala jsem temně zelené střípky v jeho očích… I trochu oranžové… Ale jen trochu.

" Vím to," usmál se a pohled mu sklouzl k mým rtům. Neovladatelně jsem se roztřásla. Jeho sevření bylo ještě těsnější než na začátku… Ale já nebyla schopná se od něj odtrhnout.

Vzdálenost mezi našemi obličeji by se asi nejlíp počítala v milimetrech, ale přesně v tu chvíli skončila písnička a většina lidí začala odcházet. Nesnáším to. Tyhle… Schválnosti!!

Vzala jsem ho za ruku a odtáhla se od něj. Bylo to pro mě docela těžké… Propletl si se mnou prsty a nechal se vést ven z bludiště, které právě začalo znovu tancovat. Hlavně, se mu nesmím podívat znovu do očí.

Vyjdu z toho o poznání chytřejší…

" Co to tam…" zaslechla jsem ho, jak si téměř neslyšně mumlá…Ohlédla jsem se. Oči měl přimhouřené a koukal se k našemu stolu. Podívala jsem se tam taky.

Lukas něco horlivě vysvětloval Colinovi. Podle nadšení by mohlo jít o nějakou novou videohru. Mé tvrzení se ale nepotvrdilo, když Lukas ukázal k oknu, co se táhlo skoro přes celou zeď. Colin se tam podíval a hned něco taky řekl.

Stála jsem tam s Nathanem skoro jako solnej sloup, dokud se nepohnul a nedovedl mě zpátky ke stolu.

Vážně mluvili o videohrách. Ale oba byli tak rozvalení, že tam na mě nezbylo místo. Uraženě jsem našpulila pusu.

" Poď sem," Nate mě zatahal za ruku, kterou mi ještě pořád svíral.

" Kam?" usmála jsem se nevinně. Stáhl si mě k sobě a já si zase položila hlavu na jeho rameno. Ruce měl pevně semknuté okolo mého pasu a já je měla pevně semknuté na jeho rukou.

" Vzala sis ho," zahuhlal a vzal do ruky to kolečko, co mi viselo ve výstřihu. Chvilku ho mnul v ruce… Které byly mimochodem strašně studené.

Vzala jsem ho za tu ruku a schovala jí do té své, i když to nebylo zrovna tak lehké.

" Hele vy dvě hrdličky," zakřenil se Lukas " Nejsme tady pro cukrování ale pro zábavů!"

" Zábava je široký pojem," protáhl Nate s bradou na mém rameni.

" Záleží na tom, jak jí bereš," dořekla jsem za něj.

" Nechte toho," zasmál se Colin.

Luri se vrátila a sedla si do svého křesla, přičemž ohodnotila moje místo významným ohledem. Ovládla jsem chuť na ní vypláznout jazyk.

" O čem dáme řeč??" Lukas zbystřil a posadil se do vzpřímenější pozice.

" Co třeba… o filmech a tak??" navrhla Luri.

" Já sem pro pomlouvání učitelů!" křikl Colin a pořádně si přihnul z láhve piva.

" Mě je to jedno… Docela," usmála jsem se. Ohlédla jsem se na Natea, protože mi připadalo, že usnul. Usmíval se na mě a v očích mu tančily jiskřičky. Vypadal strašně roztomile.

" Příští víkend bude ve škole vánoční ples," nadhodila Luri " Je to povinný nebo ne??"

" Ono něco takovýho bude??" vyvalila jsem oči.

" Jasně," ozval se Nate za mnou a zasmál se " Mohl bych se zeptat, cos dělala, když nám to Heltz před prázkama říkal…"

" Ale potom by ses to mohl dozvědět - neříkej to," zakroutila jsem hlavou a škrábla ho do ruky.

" Nechte toho," zopakoval Lukas.

" Ty drž kušnu," řekla jsem s Natem sborově a hned se tomu začala smát.

" Tak si budem vyprávět vtipy ne??" zasípala jsem mezi chvilkovým hihňáním.

" Já začnu!!" vykřikl Nate a hned začal vyprávět něco o… zajíci a lišce?? Nějak se mi zamžilo před očima… Malátně jsem zvedla hlavu a natočila ji na stranu.

Někdo stál za oknem…

Asi jsem usnula…


***


" Vzbuď se ospalče - sme doma!" povědomý hlas mi něco říkal do ucha… a mě chvíli trvalo, než mi došlo co. Byla jsem v Lukasově autě… Ale to je asi jediné co jsem zjistila.

" Co…?" zvedla jsem se ze sedačky a chytla se něčí ruky, co se ke mně napřahovala z venku.

" Usnula si a nebylo možný tě vzbudit," Nate mě chytil, protože jsem sebou málem sekla na dlažbu. " Seš v pohodě?"

" Já… Sem nějaká malátná," zamračila jsem se. Vykročila jsem, ale podlomila se mi kolena.

" Vem jí tam Nate - než by tam došla, mohla by zestárnout nejmíň o…"

" Sklapni!" zasmála jsem se. Přišla jsem si jako zhulená. Částečně vnímající, částečně nevnímající. Potrhlý tichý smích a šílenost v očích…

Byla jsem na chodníku kousek od domu. Ulice vypadala strašně strašidelně a já si přišla taková malá… a bezvýznamná. Všude se mi hýbaly stíny. Keře šelestili ve vánku, co vál jen mezi jejich lístky a hrály smutnou píseň na pavučinové varhany, co se proplétaly mezi kůrou, která se roztáhla do zlověstně zúžených očí.

Otřásla jsem se a zase sebou málem sekla. Nate mě chytil kolem pasu a vyzvedl si mě do náruče. Rychlým krokem odešel od auta a přeskočil náš plůtek. Hlava mi klesla na jeho rameno…

Loktem otevřel dveře. " Kde máš tátu?"

Nebyla jsem schopná to říct, něco mi svazovalo jazyk! Mávla jsem rukou do strany. Mohlo to znamenat cokoli… " Takže je asi v práci," odtušil Nate. Slabě jsem kývla a pevně sevřela lem jeho riflové vesty. Povzdechl si a zakroutil hlavou. Zavřel dveře a vykročil ke schodům. Ladně a rychle je zdolal. Snažila jsem se ho na to zeptat, ale nešlo to… Měla jsem pocit, že mi v uších nepříjemně narůstá tlak.

Otevřel dveře do mého pokoje a posadil mě na židli. Rozhodil bílou deku a kývnul na mě. Málem jsem spadla za židle a on mě musel znovu chytit.

" Co se stalo?" držel mě za ramena.

" Já… ty oči!!" vydechla jsem hystericky. " Já… Bože Nate ty oči!!" Sevřela jsem látku jeho vesty na hrudi tak pevně, že mi dočista zbělely klouby.

" Ty oči…" opakovala jsem pořád dokola. Úplně jsem viděla, jak vypadám - jako šílená ženská co utekla z protidrogové léčebny. Oči rozšířené do neuvěřitelných rozměrů… jako bych si nakapala kapky s tý kytky, díky který se rozšiřují panenky. Vlasy rozcuchané a určitě spletené do mini dredů.

" Dobře," málem mi to vzalo dech, ale vypadalo to, že ví, co myslím. " Teď si lehneš a bude to pryč." Sundal mi bundu a jemně mě za loket dovedl k posteli. Snažila jsem se říct, ať nikam nechodí… že se bojím tu být sama!! Já chci, aby tady se mnou zůstal.

" Tak… Lehni si. Bude to v pořádku." sedla jsem si na postel a pořád se snažila si rozvázat jazyk. Dokonce mi ani nešla otevřít pusa. Připadalo mi, že se dusím.

Najednou to bylo pryč… " Nate nechoď nikam, já tu nechci zůstat sama!!" Prudce jsem sebou trhla. Cítila jsem se tak hrozně…

" Ewil… to bude v pohodě, neboj." usmál se na mě. Pevně jsem mu svírala ruce, co jsem držela před svým obličejem. Přestal se předklánět a klekl si ke mně.

" Asi máš horečku," konstatoval a dotkl se dvěma prsty mého čela. Jako první den ve třídě…

" Ne nechoď!!! Ty oči!" vykřikla jsem a hystericky se rozplakala. Takovéhle byly moje halucinace… v dětství. Po tom, co…

" Nikam nepudu," zašeptal. Jeho hlas byl jako lék…

" Nechoď, nechoď…" mumlala jsem furt, a co chvíli sebou trhala a škubala.

" Zůstanu tady s tebou," usmál se na mě. Prudce jsem ho objala a znovu se rozbrečela. Spadla jsem za ním na podlahu a zoufale se k němu tiskla. Byl jako světlo a já ho nehodlala ztratit.

" Fajn," trochu mě od sebe odstrčil " Tak poď čím dřív usneš, tím dřív to bude pryč."

" Nate, je něco v nepořádku??" ozval se Lukas a za chvíli jsem uviděla, jak stojí ve dveřích. Najednou jsem začala přemýšlet o tom plesu… Není žádný sníh a je asi patnáct stupňů. Jak to asi dopadne?? CO si vezmu na sebe??

Nechci na to myslet. Proč na to myslím??

" Zůstanu tady s ní," pronesl Nate tiše.

" Seš si jistej, že je to dobrej nápad?" cítila jsem, jak zvedl obočí.

" Jeď domů… a zavolej prosím Luri že nepřijedu."

" Fajn," Luk se otočil a za chvíli byly slyšet i kroky na schodech.

" Nate já se bojím… Ty oči!!" vykřikla jsem.

" Lehni si," pohladil mě po tváři.

Zmohla jsem se na kývnutí a znovu si sedla. Potom jsem se zkusila položit. Hruď se mi vzdouvala jako bych běžela marathón a snažila se, být v první pětici.

Nate mezitím shodil vestu a usedl z druhé strany na postel. Přitáhl si mě trochu víc k sobě a potom mě donutil si lehnout.

Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a poslouchala jsem tu úžasnou ukolébavku…

***

Hlava mi třeštila a žaludek se mi zvedal jako bych měla kocovinu. Ale já přece nic nepila!! Otevřela jsem oči.

Můj pokojíček… Mžitky před mýma očima ustaly a já začala zase všechno vnímat. Zvedla jsem hlavu, otočila se na bok a nadzvedla se na loktech.

Okno bylo otevřené a záclona vlála… Studený vítr mi popálil horkou kůži.

Nebe bylo popelavě šedé a hnusné (stejně fascinující) jako popel.

I když přestaly mžitky, pořád jsem ještě nic moc neviděla… Spíš jsem měla ještě zalepené oči. Asi bych se měla podívat kolik je hodin… Tak sedm, osm ráno??

Otočila jsem hlavu a spatřila svůj mobil na nočním stolečku… za Nathanem. Vlasy měl rozcuchané jako vrabčí hnízdo a ruku měl v mírně nepřirozeném úhlu… Tam, kde jsem spala já.

Deku jsme oba měli asi po pas… přičemž jsem si všimla, že na sobě nemá tílko.

Cítila jsem, jak jsem zrudla a uvědomila si tuhle pitomou situaci. Povzdechla jsem si a přisunula se k němu blíž. Spal ale moc daleko od kraje, takže jsem se přes něj musela hodně natáhnout. Už jsem měla v ruce mobil, když jsem šíleně zaječela, protože se hnul. Ne hnul, on mě chytil a převalil se se mnou o něco blíž ke stolku a mému mobílku, co skončil tvrdě na zemi.

" Proč tak ječíš?" zeptal se rozesmátě a taky úplně nevinně.

" Zatraceně Nate!! Kvůli tobě jednou skončim pod kytkama!!" mračila jsem se. Ležela jsem na něm totálně zamotaná do deky.

" To si nemyslím, já tam totiž budu ještě dřív!" zakřenil se " Já sem tady s tebou musel zůstat, páč ses bála tmy."

" Já se bála tmy?" moje obočí vylítlo až na vrh hlavy.

" Proč myslíš, že sem tady??" zeptal se tiše.

Chtěla jsem říct, že nevím, ale to by mě musel přestat hypnotizovat očima. Uraženě jsem na něj vyplázla jazyk a hned se začala smát, protože mě začal lechtat.

" Nech toho!!" vyjekla jsem a chytla ho za ruce, které jsem mu následně přišpendlila vedle hlavy. Vyplázl na mě jazyk a provokativně se usmál.

" Ty…" začala jsem, ale přerušilo mě odkašlání, které se ozvalo ode dveří. Vzhlédla jsem a spatřila svýho tátu. Vypadal rozespale a vlasy mu trčely do stran podobně jako Nathanovi jen s tím rozdílem, že táta má ty vlasy o hódně kratší.

" Můžu se zeptat co se to tady děje??" pozvedl obočí, ale usmíval se.

" No…" sedla jsem si a slezla z Natea " Večer sem podle něj," ukázala jsem na něj palcem " Byla úplně mimo… a že sem se strašně bála tmy a že sem ho prosila, aby tu se mnou zůstal."

" Tak to jo," opřel se o rám dveří do mého pokoje. " Dáš si kávu Nate??"

" Rád pane Lanbergu," usmál se Nate a nadzvedl se na loktech.

Odkopala jsem ze sebe deku… Měla jsem na sobě ještě oblečení ze včerejška. Otočila jsem se na Nathana. Taky už se vymotal z deky a začal hledat vestu s tílkem. Jeho hruď vypadala v tom našedlém světle zvláštně bíle. A já si všimla toho co má na hrudi blízko srdce…Jizvu.

Trochu váhavě jsem k němu přistoupila a mlčky se zadívala na jizvu.

" Chladič," zopakoval, pokrčil rameny a zvedl ze židle bílé tílko.

Otočila jsem se a začala se hrabat ve skříni. Dneska je poslední den vánočních prázdnin.

Povzdechla jsem si a s oblečením v ruce zabouchla skříň.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 milciik- aneb Sav :-P milciik- aneb Sav :-P | Web | 8. června 2013 v 21:14 | Reagovat

Boze boze boze.... Ja  chci dlsi ta kapi je uuzasna!!!!!! :-D:-D:-D:-D:-D:-D

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 9. června 2013 v 20:44 | Reagovat

"hrozilo jumpnutím z hrudi," to mě rozesmálo. :-D Ale je to divné, ta jizva, jak Ewil pořád dokola opakovala "Ty oči!" a následně si nic nepamatovala... Celé je to divné, no, jsem strašně happy, jak se to rozvíjí mezi Ewil a Natem♥ :-D  :-D

3 Xiloli Xiloli | Web | 10. června 2013 v 21:25 | Reagovat

Je to skvelé..

4 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 13. června 2013 v 19:55 | Reagovat

Tvé recenze jsem si všimla až teď. Ale je to naprosto úžasný. Hlavně když se podíváš na fotky na deviantartu, tak jsem se prostě zamilovala. :-D
To o Einsteinovi jsem nevěděla ani já, ale tak... tetička Wikipedie vždy poradí. xP
Já vím, ta Angeliina schopnost je zvláštní. Ale prostě mi to nedalo, no. Nevím, ale přijde mi to, že je skoro neporazitelná. Ještě štěstí, že se to něco stane dřív, než dokáže plně svou moc ovládat. :-D  :-D

5 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 14. června 2013 v 19:14 | Reagovat

Deviantart.com, tam je spousta úžasných fotek a kreseb velmi talentovaných lidí. Bohužel, jede pouze na anglický jazyk, takže pokud tam chceš vyhledat třeba Město kostí, musíš tam napsat City of Bones. :) A jo, klidně si je postahuj. Pokud s nimi však nemáš něco v plánu... :-D
No, co se stane v TBN bys mohla brzy zjistit. Nechci to totiž nějak dlouho protahovat. Jen nevím, jak bych to napsala. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama