19.kapitola 1/2

29. června 2013 v 22:19 | Ewiline |  Podezření
Mám zmrzlý prsty a málem mi ani nefunguje klávesnice, což mírně omezilo moje dnešní přepisování - ale jak jsem slíbila Milče... (a já jsem na porušování slibů docela háklivá - ano Milčo jsem na to háklivá!) tak to sem vložím...





S Luri jsme se připravovaly u mě doma. Kluci se totiž navalili k Nathanovi domů a Luri se tam nechtěla ochomýtat… Právě mi sundávala natáčky (nenechala se přemluvit a musela mi je dát) když mi zazvonil mobil.
" Haló??" ozvala jsem se překvapeně a hned na to sykla, když mi Luri stáhla hlavu víc dozadu.
" Pojedu tě vyzvednout, ano??" ozvalo se na oplátku.
" Počkej, táta říkal, že mě tam odveze…"
" Tak má smůlu," cítila jsem, jak se usmívá.
" Dane, já- "
" Zajedu k tobě, a když tak dostanu od tvýho táty přes zadek jo??"
Uchechtla jsem se " Tak fajn,"
" Domluveno," a zavěsil.
" Nezajímá se o tebe až moc??" vyplázla na mě Luri jazyk a laškovně mrkla " Můžu ti jít za svědka???"
" Ty vole, Luriel Kristolová neštvi mě!!" prudce jsem vstala a hned si zase sedla, protože mi spadla jedna horká natáčka.
" Kdyby něco, tak jsem kráva a teď se nevrť, ať ti to můžu dodělat!" pokárala mě a srovnala před zrcadlem.
Sundala mi zbylý natáčky a prohrábla mi vlasy rukou. Potom si dala na ruku nějakou divně vyhlížející bílou pěnu a vmasírovala mi jí do hlavy.
" Hotovo," usmála se a pyšně se na mě podívala.
" Jo… Ten horor už je konečně za mnou," ušklíbla jsem se na ní a posadila jí na židli místo sebe. Vzala jsem žehličku z umyvadla a začala jí žehlit vlasy.
" Takže tam půjdeš s Nicolasem??" zeptala jsem se jí.
" Jo…Ve středu mě pozval," odvětila. Hlas měla odměřený. Podle mě, už je pro ni ten baby boy na obtíž.
" Tak ho prostě odmítni ne??"
" Ne," zamrkala " Už jsem to chtěla několikrát udělat, ale vždycky jsem to nechala radši plavat… A proč ty si vlastně řekla, že s ním půjdeš??"
" Já nevím," povzdechla jsem si " Asi jsem byla zoufalá…," pokrčila jsem rameny a usmála se " Navíc tam stejně dem spíš jako kamarádi… kdo ví, jestli ne ještě něco míň."
" Z tvýho úhlu pohledu," usmála se na mě.
Otřásla jsem se. Po zádech mi běžel mráz už od rána. Mám z toho divný pocit.
" Ne jen z mýho," odpověděla jsem a načechrala jí vlasy rukou. Teď už jsme byly obě hotové.
" Mám pocit, že už sem přijel," naklonila krk na stranu a zadívala se z okna koupelny. Venku zastavilo nějaké černé auto.
Vzala jsem si svou kabelku a zhasla v koupelně. " Myslíš, že to přežiju bez kabátu??"
" Jasně," Luri si vzala svojí tašku a obula druhou botu.
Já zatím už běžela po schodech dolů a vysvětlila tátovi, že s ním nepojedu. Ale asi to nepochopil.
" Vůbec ho neznáš, ještě tě někam odveze a…" nedořekl to - přeťal ho zvonek. Okamžitě vyrazil ke dveřím a otevřel je.
Moc jsem přes něj neviděla, i když je táta hubený, ale pravděpodobně tam stál Daniel v černých společenkách a temně modré vykasané košili. Jako vždy naprosto ledově elegantní.
" Dobrý den pane Lanbergu," usmál se na něj Dan a kouknul mu přes rameno na mě. Ale já nebyla zatím moc vidět.
Připadalo mi, že táta ztuhl. Jako by mu chtěl zavřít před nosem a zavolat policii. Sešla jsem poslední schod a vydala se za nimi.
" Dobrý," táta mávl rukou a pomalu odešel zpátky. Brala jsem to jako souhlas.
Daniel hvízdnul a sjel mě pohledem.
" Co je???" zamračila jsem se.
" Sekne ti to," zašklebil se. Vzal mě za ruku a vedl k autu. Luri už běžela za mnou a ještě si dopínala řetízek. To kolečko co jsme dostaly od "ježíšků".
Auto vypadalo jako zmenšená limuzína… tak elegantní a černá jako pohřebák. Dan mi otevřel dveře spolujezdce a nechal mě nastoupit - potom za mnou zavřel.
Za mnou seděl Nicolas, který mě kývnutím pozdravil. Usmála jsem se na něj. Dan už nasedl vedle mě a Luri seděla vzadu vedle Nica. Natáhl se a dal jí lehkou pusu.
" Tak jedem," zašeptal Daniel a auto se pomalu rozjelo. Sníh stačil za dva dny roztát. Takže když se nepočítá ta hnusná břečka, a sem tam nějaký kousek běloby na zahradě, nebyla po sněhu ani stopa. Zajel za roh okolo našeho domu a potom i staré garáže s hóoódně starým autem…
" Těšíš se??" zeptal se mě Dan.
" Jak se to vezme," dívala jsem se z okna " Ty se… těšíš??"
" Celkem ano," podíval se na mě a potom zase rychle zpátky na silnici " Třeba se trochu líp poznáme."
Na tohle jsem radši zůstala mlčenlivá. Já chtěla, aby mě pozval…
" Asi tam bude narváno," řekl o něco víc nahlas.
" Ani bych neřekla," natočila jsem se směrem k němu " Teď se dobře předstírají nemoce."
" Jako bys s tím měla nějaký zkušenosti," zazubil se na mě. Vjeli jsme na hlavní silnici.
" Par krát," přiznala jsem s úsměvem.
" Já taky," zahnul doprava.
" Kolikrát už si byl na nějakym plese??"
" Hodně krát," zamyslel se. Znovu zahnul doleva a já už viděla parkoviště a školu. Okna byla vyzdobená vločkami (já to nenavrhla!!) a na parapetech byly zelené třásně, které měly možná napodobovat jehličí. Holá vrba naproti jídelně na sobě měla ty samé zelené věci ověšené hvězdami a smrk napravo od parkoviště byl celý potažený světýlky. A já si myslela, že Vánoce už byly…
" Asi jsem se v kalendáři o nějaký ten den poposunul," zamračil se Dan se špatně skrývaným úsměvem.
" Taky mi to přijde," otevřela jsem dveře a vystoupila z auta. Hned se do mě dala zima. Objala jsem se rukama a přestoupila na stranu řidiče, kde vystoupil můj společník. Už jsem říkala, že na podpatkách se moc necítím?? Připadám si moc vysoká. Ale i tak sahám Danovi po ramena.
Nabídl mi rámě a já se do něj zavěsila. Už tak mi byla strašná zima.
Pomalu jsme se vydali ke škole a Luri s Nicolasem šli vedle nás. Na parkovišti bylo celkem hodně lidí a všichni se hrnuli do velké tělocvičny. Postavili jsme se do řady a čekali. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno… Po zádech mi běhal mráz a byla jsem si téměř jistá, že to pěkně schytám rýmou.
Popošel za mě a objal mě zezadu, takže mi začalo bejt možná až moc velký horko.
" Co si myslíš, že děláš??" sykla jsem na něj.
" Už ti není zima," konstatoval a utáhl mi ruce kolem pasu.
" A co si čekal?? Měla se ze mě stát ledová socha??" neodpustila jsem si jízlivost.
" Ani ne," zašeptal mi do ucha " Aspoň si mě hned neodstrčila - bod pro mě."
Uslyšela jsem známý vrkot Lukasova motoru. Poznala bych ho, i kdyby bylo na místě tisíce jiných aut. Po zádech mi přejel ještě silnější mráz… ale ne ze zimy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milčíík Milčíík | Web | 30. června 2013 v 7:54 | Reagovat

Jéé :)
Jsem zvědává na to, jaký budu mít šaty :P
Btw dneska pokráčko?

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 30. června 2013 v 13:50 | Reagovat

Sprosťák Dan! Že se nestydí! Pf...
Ale asi jsme trochu skočily v čase, co? Nevadí mi to, já jen že jsem to musela konstatovat.
Na rovinu, Nic ani Dan se mi vůbec nelíbí. Už jen kvůli tomu, co jsi o nich napsala v minulé kapitole. :-D

3 Clarush* Clarush* | Web | 30. června 2013 v 15:26 | Reagovat

Souhlas se Scriptie :D Ta anketa je dobrá :D jen jsem tam měla dát všechny, ne Lukase xD škoda že si nemůžu hlásnout znova :-D

4 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 30. června 2013 v 16:20 | Reagovat

Jé! Promiň! Přehlídla jsem 18. kapitolu. 8-O Ne, v minulé kapitole, ale prostě... V 17. dílu, jak jsi lehce poodkryla clonu, víš. Bože, já jsem pitomá. :-?  :-D

5 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 30. června 2013 v 23:21 | Reagovat

Jojky, toto si musím dočítať! :D Zajtra sa posnažím :D

6 DarkRose Strange SaanKun DarkRose Strange SaanKun | Web | 1. července 2013 v 17:26 | Reagovat

Děkuju

7 Argonna Argonna | Web | 1. července 2013 v 18:02 | Reagovat

Dobre sa mi to citalo, myslim ze si precitam aj dalsie casti. A ten tajomny koniec! :)

8 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 3. července 2013 v 10:31 | Reagovat

pekne píšeš :D a myslím že to dopadne ako s jednou poviedkou u kamošky: začnem čítať osemnásť kapitol za sebou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama