20.kapitola 2/2

8. srpna 2013 v 16:06 | Ewiline |  Podezření
Možná bych měla udělat ještě další kapitolu... ale jsem moc líná :P Takže Vymítač - Podezření je tímto u konce :( Doufám, že se vám líbil a že se budete těšit na další díl... který by se mohl oběvit třeba zítra :D Tím myslím, spíš anotaci a takové ty technické věci ;)

No... já si to asi přečtu ještě jednou a rozloučím se s mojí první dopsanou povídkou (respektive s prvním dopsaným dílem:)

Enjoy it :'(





Jako první koho jsem viděla, když nepočítám Luri, byl Colin, co přiběhl hned na to moje ječení. Luri byla psychicky v horším stavu než já. Očividně. Proto Colin zůstal u ní a přitom volal na policii nebo na záchranku - co já vím.
Já stála sama na rohu a opírala jsem se o studenou zeď. Odolávala jsem nutkání svést se podél ní na zem a rozbrečet se. Kolikrát už jsem si myslela, že mě pohled na mrtvolu nezaskočí… neprovrtá skrz na skrz. Chyba.
Obličej jsem měla zakrytý rukama, abych neviděla nic z toho, co bylo okolo mě…Ale stejně jsem ruce stáhla pod oči. Ten pohled byl magnetický a odpuzující zároveň.
Možná to bylo tím, jak jsem měla zaslzené oči… ale zdálo se mi, že se vzduch nějak podivně mihotá. Jako když sedíte u táboráku a podíváte se do kouře.
Sundala jsem si ruce z obličeje a zamračila se. Kaluž krve se pořád zvětšovala. Stékala ze schodů kolem těla jako miniaturní vodopád. Ale na okraji té louže byla díra. Opravdu to byla díra. Protřela jsem si oči i s řasenkou a stíny (je ze mě zombie) a podívala se tam líp.
Okolo černého oblázku se pomalu uzavíral kruh krve. A potom se zase stočil dál jako by se samotná krev popálila.
" Kde je Ewil??"
Cukla jsem sebou při zvuku toho hlasu a otočila se k jeho majiteli. Colin kývnul směrem ke mně a Nathan ke mně okamžitě vykročil. Beze slova mě pevně objal. Co kdybych si zahrála na uraženou?? Ne, to bych nedokázala. Ne teď.
Zamžilo se mi před očima a celé tělo mě zabrnělo. Povzdechla jsem si a taky ho objala.
Opatrně jsem si stoupla na oblázek pár centimetrů ode mě. Přisunula jsem si ho pod šaty tak aby nebyl vidět.
" Moc mě to mrzí," pohladil mě po hlavě.
" Já…" vydechla jsem "Radši bych už šla dom-mů."
" Odvezu tě," odtáhl se a podíval se mi do očí. Ztrácela jsem se v zelené… Proč jen musí být takový?? Stoupla jsem si na špičky a snažila se zahlédnout Luri.
" Před chvílí odešla s Colinem… Myslím, že u něj přespí," poznamenal s očima přikovanýma k oknu za mnou.
Po stěně a po podlaze začala běhat červená a modrá světélka…asi tady za chvíli bude pořádně dusno. Pomyslela jsem na to a už přiběhla učitelka s několika dalšími lidmi…V zářivých barvách žluté a červené. Shromáždili se kolem ní jako vosy okolo medu.
Nathan se ke mně otočil zády, když se ho nějaký policista začal vyptávat. Neposlouchala jsem, co říkají… Opatrně jsem se sehnula k zemi a dělala jsem, že si nazouvám botu.
Stoupnula jsem si s černým kamenem v ruce.


***


Lukas hodil domů Colina i s Luri a popřál jim dobrou noc. Nebylo to zrovna chytré ale i on byl rozhozený…
Colin otevřel dveře a hned táhnul Luri do svého pokoje. Sice nebyl doktor ale tak by řekl, že je na velkém pokraji zhroucení. Celá se třásla a pořád si něco mumlala.
Posadil jí na postel a odběhl do kuchyně pro teplý čaj.
Když se vrátil Luri seděla tak jí nechal a broukala si nějakou písničku, při které se mírně houpala zezadu dopředu.
Povzdechl si. Tohle se nemělo stát. " Luri vypij to," natáhl k ní ruku. Když se k ničemu neměla, sedl si vedle ní a dal jí hrneček s puntíky do roztřesených rukou.
" Aspoň se napij," hnul jí s hrnkem směrem k ústům a Luri si z něj trochu usrkla. Podívala se na něj jako by nevěděla, kdo to vedle ní sedí a potom se znova napila. Colin pozoroval, jak do sebe s chutí hodila celý hrnek čaje. Složila si ruce i s hrnkem do klína a zadívala se na svého společníka.
" Jak si mohl tak rychle přiběhnout??"
Colin se zamračil a vzal si od ní hrnek. " Asi už seš hodně unavená."
" Ne to nejsem, Coline!!" zvýšila hlas " Ohlédla jsem se a nikdo na chodbě nebyl a najednou jsi byl vedle mě!!"
Natáhl se k ní a objal jí. Hodně dlouho spolu nevedli žádné rozhovory.
"Víš… něco. Některé věci, se… člověk nikdy za svůj život nedozví," zašeptal jí do vlasů " A tohle ti říct nemůžu ani, kdybych chtěl. Už kvůli tomu, že…"
Zmlkl a opatrně vstal. Luriel usnula.
Pozoroval jí. Na místě Savannah dnes klidně mohla být ona. Jak by se s tím asi vyrovnal?? Prudce zavrtěl hlavou a zakázal si na to myslet.
Teď už musí jít. Otočil se a pomalu se vydal ven z pokoje. Na chvíli se ještě zastavil a chytil se trámu dveří.
"…tě miluju." zašeptal a zmizel.


***


Můj táta nezvedal mobil a tak jsem prostě nasedla k Nathanovi do auta. Otázku: Jak to, že tady máš auto?!, sem zatím nechala být. Neměla jsem na to sílu. Neměla jsem ani sílu mluvit a Nate to očividně chápal, protože celou cestu ani nemukl. Ani nezapnul rádio. Kdybych zavřela oči, uvěřila bych, že to auto řídí duch.
Projel okolo svého domu a podíval se, jestli se nesvítí, ale všechny okna byla tmavá. Otočil se a díval se před sebe.
Zabočil okolo obchodu a zastavil u mého domu. Tady se bohužel taky nesvítilo. Snad mi táta nechal vzkaz…třeba na ledničce.
Otevřela jsem dveře a vystoupila s auta. Nate udělal to samé a zamknul ho.
" Ty deš domů se mnou??" zeptala jsem se ho.
" Ano," odpověděl jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.
" Zajímá tě můj názor??" zamračila jsem se. Nelíbilo se mi, že to bere jako samozřejmost.
Podíval se na mě jako bych byla socha co právě promluvila. Protočila jsem oči a vydala se ke dveřím. "Trhni si kořenem," procedila jsem skrz zuby.
" Prosím??" zasmál se.
" Snažím se odlehčit atmosféru," odpověděla jsem mu a otevřela dveře. Ani jsem si nesundala boty a vběhla jsem do obýváku. Tam jsem sebou švihla na gauč.
" Tak takhle ty se chováš, když seš tady sama, jo??" odhodil svoje sako na křeslo a svalil se vedle mě.
" Nate, co to bylo??" zamračila jsem se napůl zavřenýma očima.
" Já nic neslyšel,"
" Ehrm…" zvedla jsem se do normálnější polohy " Myslím to na tom plese. Naprosto si mě ignoroval."
" Já tě neignoroval," hrál si se čtvrťákem v pravé ruce a ani se na mě nepodíval.
" Ne??" povytáhla jsem jízlivě obočí " Dneska jsi se mnou promluvil až když jsem stála u Savannah!!"
Začala jsem z neznámých důvodů hysterčit. Obraz mrtvoly a krvavých vodopádů se vrátil a já se začala neovladatelně třást. Dech se mi zadrhával v hrdle a dusil mě při každém pokusu o nádech. Nohy mi zdřevěněly a ruce mi sami od sebe zatínaly nehty do tváří.
" Ewil," zaúpěl zoufale. Dal mi ruku kolem ramen a možná mě chtěl i obejmout ale neudělal to… Myslím, že začínám mít díru v srdci. Ale proč vlastně?? Proč se chovám tak, debilně??
Setřásla jsem jeho ruku a setřela si slzy. Už dávno nebyly černé… řasenka už se mi smyla nejspíš všechna.
" Nech toho," zadívala jsme se na něj. V jeho krásných zelených očích se zračilo něco, co jsem nedokázala rozpoznat.
" Víš, já-" prudce zatnul pěsti tak až mu vystoupily žíly. Dlouho je zatínal. Střídavě otevíral pusu jako by chtěl něco říct. " To nevadí, nech to bejt. Už budu muset jít…"
Zvedl se, vzal sako a vyrazil do haly. Prudce jsem se zvedla a málem sebou švihla. Zapomněla jsem na ty podpatky. Už otevřel dveře, ale po mém výkřiku jeho jména se na mě nechápavě otočil.
" Nate," zopakovala jsem. Byla jsem rozhodnutá… Trhala jsem si s pravou rukou.
" Ano," hypnotizoval mě očima. Na chvilku jsem zapomněla, co chci.
Rozevřela jsem dlaň a něco divně zamručelo. Takové jako lehké vytahování meče z pochvy s lehounkým omamujícím efektem.
" Co je tohle?" zvedla jsem k němu ruku s černým oblázkem.


***


Savannah ležela v posteli na nemocničním pokoji. Všechno bylo čistě bílé… jako sníh, který tuhle zimu bohužel chyběl. Šíleně ji bolela hlava. Měla chuť si rukou otřít čelo, ale nemohla se pohnout. Měla zatažené žaluzie od oken ven i od okna na chodbu. Žádné spolubydlící neměla. Ale vlastně měla. Samotu a temnotu, i když s nimi si asi moc nepopovídá. Myšlenky jí v hlavě vířily pořád dokola o jedné a té samé osobě. Zhluboka trhavě dýchala a snažila se otočit hlavu na jakoukoli stranu. Její oči neviděly nic jiného než bílý strop, na kterém se hýbalo několik stínů z chodby.
Do jejího pokoje vešel doktor a sestřička.
" Ztratila hodně krve, ale drží se," konstatoval doktor. Zašustil papíry, co měl v deskách a vytáhl jeden do okrajů popsaný.
" Bude potřebovat dárce??" zeptala se sestřička a nabodla dívce do ruky další jehlu.
" Pravděpodobně," doktor začal čmárat po papíře a poté zaklapnul desky. Přistoupil k ní a dal jí ruku na čelo. Cukla sebou a příšerně zařvala, protože jí do krku vletěla křeč.
" Hm-musi," zachroptěla. Sestřička se naklonila blíž, aby jí slyšela a naznačila doktorovi ať je potichu.
" Ehr-kasi," prudce otočila hlavou směrem k oknům a na krku jí vystoupily tmavé žíly. Sestřička polekaně uskočila, protože se vlastně otočila směrem k ní.
" Dojděte pro nějaké prášky na spaní," zavelel jí doktor a narovnal se. Sestřička okamžitě odběhla a doktor už se také vydal ke dveřím, když ho zastavila dívčina slova.
" Lukasi!!" vydechla "Proč?!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 8. srpna 2013 v 16:18 | Reagovat

Proč??? Taky se ptám i když jsem se už ptala :D
Hajzl jeden!! :D
No, jsem zvědavé, jak to vše dopadne- se mnou a Lukasem, Natem a tebou a Colinem a Luri :D

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 16:20 | Reagovat

[1]: Ještě řekni Colinem a Bárou a jdu si fakt hodit mašli!! :-P

3 Xanya Xanya | Web | 8. srpna 2013 v 17:59 | Reagovat

Wow,moc pěkný zakončení :-D
Na další díl se samozřejmě těším-kdybys ho sem dala zítra bylo by to super
A gratuluju k první dopsané povídce(dílu) XD

4 Niki Niki | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 18:54 | Reagovat

Skvělé :)

5 Eliza Eliza | Web | 9. srpna 2013 v 13:51 | Reagovat

Ahojky, spřátelím ráda :) Jdu si tě přidat ;)

6 Ilía Ilía | Web | 9. srpna 2013 v 18:21 | Reagovat

Hajzlík malej. Proč jí to proved?? Nechápu! Hned honem další kapitolu! Jsem zvědavá co bude s Colinem a Luri.  A co bude ten oblázek. Hádám ale, že se kvůli tomu Nate naštve....ale je to jen takovej pocit... :-)

7 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 9. srpna 2013 v 18:47 | Reagovat

*Nemám slov. Vytřeštěně hledím na posledních pár slov.* ...
Počkej... To jako fakt? To-to je konec? Nemyslíš to vážně, viď že ne! Chápu, že je to působivé zakončení nějaké části, ale dost jsi mě nakrkla. Víš, teď se to všechno začalo ještě víc zamotávat, jelikož Colin se (ne)veřejně přiznal, že miluje Luri (co jsi to říkala o Báře a Colinovi??). Ewil se vyzbrojila tím kamenem, a jsem si jistá, že Nate ztratil řeč. A Savannah... Eh, no, kéž by tak věděla že, ten kdo ji zabil snad ani nebyl Lukas... :-D
Moc se těším na další sérii. Snad nás nenecháš dlouho čekat!

8 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 13:20 | Reagovat

Ahoj :D Niako sa mi nechce čítať 20 kapitolovú poviedku... Ale neboj, aj k tomu dojde :-D Wow, dopísaná poviedka? Pekne ;-)

9 Eliza Eliza | Web | 10. srpna 2013 v 16:36 | Reagovat

Ahoj, k tomu, cos mi napsala na blog:
Jasně, klidně hoď EotW do Wordu a vezmi si to s sebou na dovču, naopak mě to těší ;) Budu ráda, když copyright mě a mého blogu dodržíš a nebudeš text nějak dále šířit, jinak nevidím žádný problém, proč bys nemohla ;).
Přeji hezkou dovolenou ;)

10 Ami Ami | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 20:49 | Reagovat

Úžasný :-D

11 Nee Nee | Web | 11. srpna 2013 v 9:32 | Reagovat

Pěkně napsané,přesně pro mně :D

12 Elizabeth Elizabeth | Web | 11. srpna 2013 v 17:57 | Reagovat

Tak na túto poviedku sa ešte len chystám ale podľa toho čo som si už prečítala je to super... tak sa do toho pustím.. :D

13 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 11. srpna 2013 v 18:04 | Reagovat

na to, že jsem nečetla předchozí díly je to dost dobrý a jako affko tě beru :D :D

14 Rexxanna Rexxanna | Web | 13. srpna 2013 v 9:39 | Reagovat

Nádhera je to velice pěkně napsané :D Moc se mi to zalíbilo ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama