Hause • 1

30. října 2013 v 23:59 | Ewiline |  House
O půlnoci před Halloweenem se prý děli různé věci... No tak ať se u mě taky něco dějě, ne? :D
Tahle "povídka" byla původně psaná jen tak z nápadu... ale potom jsem jí poslala i do Milčiny soutěže :D Doufám, že se bude líbit - užijte si Halloween :3
Nevím jak vy, ale myslím, že u této povídky, je hlavně důležité si to zároveň se čtením představovat... Ale nemůžu vám samozřejmě přikazovat jak máte číst, to fakt ne xD
Kapitolka je věnovaná Clar (za Mistra celkově :3), ale nevím jestli si to přečte, protože toho má poslední dobou celkem dost... Ale jinak pro všechny, kterým se to bude líbit ;)




1)


Točité schody ze dřeva plné suků a trhlin zavrzaly. Dveře prosklené barevnou mozaikou se otevřely a dovnitř vnikl studený podzimní vítr. Na koberec, který se rozprostíral přes celou halu, se sneslo několik načervenalých lístků z blízkých javorů.
Dveře zůstaly otevřené a jemně sebou pohupovaly, jak vítr proudil dovnitř. Po chvíli začali skřípat. Několik lístků se přichytilo za kovové linie, které byly pečlivě svařené do okrajů dřeva v dolní části dveří.
Na koberec přistály další lístky z javorů. Vůbec se nehodily do směsice bílé a černé na červeném podkladu.

Vítr začal zesilovat a dveře bouchly o protější stěnu. Několik obrázků se výhružně zatřáslo. Zvonečky nad vchodem se tiše rozcinkaly, až začaly jemně přecházet do crescenda.
Listí šustilo v hale na pestrém koberci. Dveře v pravidelných intervalech narážely do zdi s obrázky. Vítr se rozeskučel a poháněl zvonky víc a víc. Stejně tak i dveře.
Schody pod jeho náporem zavrzaly stejně, jako když vítr poprvé vnikl do domu.
Crescendo listí, větru, dveří, zvonků… přešlo do hlasitého fortissima… potom v jemné decrescendo. A nakonec to všechno ztichlo.
Dveře se zavřely a zvonky umrzly uprostřed pohybu. Listí přestalo šustit. Obrázky se přestaly kývat. Jako by někdo zastavil všechno dění.
Schody se prohnuly pod další tíhou… tentokrát ale bez vrzání.

*


Chodbou zněl dětský smích. Jemný, veselý a šťastný.

" Chyť mě… chyť mě Johne," volal dětský hlásek. "Chyť mě!"

Malá holčička s dlouhými blonďatými vlásky proběhla halou po barevném koberci, rovnou ke schodům. Její květinové šatečky povlávaly, jak rychle běžela.

" Nechytíš, nechytíš mě!" smála se a vesele skákala do schodů. Za ní se objevil mladík. Blonďaté vlasy nakrátko sestříhané jindy pečlivě učesané měl teď rozcuchané z běhu. Nepřirozeně modré oči mu rošťácky jiskřily a na rtech mu hrál rozverný úsměv. Rychlým krokem prošel halou. Jeho černé společenské kalhoty šustily při každém kroku a jasně bílá košile splývala se všudy přítomnou bílou v domě.

" Jen počkej," zavolal za ní. Holčička už vyběhla schody a vydala se na terasu. Běžela a poskakovala po chodbě plné obrazů, svící, stolků a dveří. Její smích se odrážel od stěn do dáli.
Doběhla k proskleným dveřím na terasu a prudce je rozrazila. Z terasy byl nádherný výhled na jezero a javory, co lemovali příjezdovou cestu.
Otočila se a vyjekla. Mladík jí chytil a s vítězným výkřikem jí zvedl ze země. Začali se smát a točit dokola.

John se zastavil a kleknul si naproti ní. Vlasy měl ještě víc rozcuchané. Holčička se usmívala a v tvářích se jí udělaly roztomilé dolíčky. Prosebně se na něj zadívala a začala mu mávat s rukou ze strany na stranu.

John se rozhlédl po bílé terase. Bál se, že je někdo poslouchá.

" Meli, už bys měla jít spát," pohladil jí po blonďatých vláskách svojí volnou rukou.

" Když jdu spát tak…" odmlčela se a potom zašeptala: " Přijde." Našpulila ústa a zamračila se.

" Tentokrát ne," zavrtěl hlavou, " Věř mi."

" A co když jo??" vyvalila oči, takže z nich byly dvě velké nefritové kuličky. " Já se budu bát…"

" Nemáš čeho," zvážněl " Nikdo kromě nás tu není."

" Ale-"

" Ne, Melisso nikdo tu doopravdy není," usmál se a vyzvedl si jí do náruče. Vyšli z terasy.
Melissa se převlékla a vyčistila si zoubky. V dlouhé světle modré košilce se jí nechodilo nejlíp, ale koupelnu měla hned naproti svému pokoji.
Vlezla si do velké postele a čekala na Johna, až jí přijde přečíst pohádku.
Odhrnula puntíkatou peřinku a pod polštářem našla svého králíčka. Jednu packu už měl přišitou a celkově vypadal hodně staře. Melissa se ho ale nechtěla za žádnou cenu vzdát.
Posadila si ho na klín. Vzala ho za packy. Jedno ouško mu ohnula dopředu a pohladila ho po velkém červeném knoflíku, co byl místo nosu. Zadívala se mu do malých černých oček a promluvila k němu: " Já se tady vlastně bojím, víš??" zabořila se hlouběji do polštáře " John říká, že nic takového neexistuje. Říká, že mám strašně bujnou fantazii. Ale já si to nemyslím. On to říká proto, že nevidí." naklonila se ke králíčkovi jako by mu sdělovala velké tajemství " Ale já vidím."
Rozhlédla se a objala plyšáčka. Na chodbě se ozvaly kroky…
John vešel do pokoje a s knížkou v ruce přešel k sestřině posteli.


***


Slunce pražilo na krajinu, jako by jí chtělo usmažit. I když se odpoledne začínalo svažovat do večera, neustávaly jasné sluneční paprsky. Za domem už téměř nesvítilo ale i tak si pár pramínků našlo cestu až k Johnovi.
Seděl na schodech u zadního vchodu a pozoroval listnatý les, který se mu táhl přes celý jeho horizont. Mezi ním a lesem byla louka porostlá zvláštními žlutými květy a zarostlá vysokou půlmetrovou trávou. Vítr jí česal a sem tam se tu mihl jakýsi hnědý motýl.

Ptáci nezpívali a John napínal uši, aby něco zaslechl. Bohužel nic.
Zaklonil hlavu a opřel se rukama za zády. Hleděl na prodlouženou bílou střechu, která se spolu s ním nořila do šerosvitu.
Povzdechl si. Bylo to tu moc velké… Ten dům nemá být jejich. Bál se ho… Ano konečně si to přiznal. Bojí se toho. Toho co nevidí. Možná, že má Melissa nějakou poruchu…
Okamžitě sebou trhl a zakázal si na to myslet. Žádnou poruchu nemá! Je to tím domem… Byl i tím jist a věřil své sestře, i když byl pořád trochu na vážkách.
Zvedl se a upravil si bílou košili. Věnoval poslední pohled ztemnělé krajině a vešel zpět do domu. Dveře se za ním zabouchly průvanem až moc rychle.
Ocitl se ve tmě malé chodby, která vedla do kuchyně. I v ní, jako v každé jiné chodbě, byla spousta dveří, ale převeliká většina byla zamčena a klíč se nenašel.
John nahmatal zeď. V duchu si zanadával, že neví, kde je vypínač. Vykročil dopředu, ruku stále podél stěny. Ta mu náhle zmizela a on se nechápavě zastavil.

Máchl rukou do zadu a narazil na zeď. Máchl s ní dopředu a také narazil na zeď.
Uvědomil si, ž vlastně ohmatává rám dveří a málem se praštil do čela. Vešel jednou nohou do dveří a namátkově ohmatal levou stěnu, jestli tam není vypínač.
Našel ho téměř hned a rozsvítil. Žárovka uprostřed stropu bezvládně vysela na tenkém drátu, a rozsvítila se prudkým bílým světlem, které zaútočilo na chlapcovi modré oči. Johnova zornička se zmenšila na minimum a odhalila tak bezedný modrý oceán.
Musel se odvrátit a přitom omylem znovu zhasl. Zběsile mrkal, aby zahnal barevné fleky, které mu vyvstávaly pře očima. Znovu opatrně rozsvítil.
Čekal, ale nic se nestalo.
Pohrdavě si odfrknul a třikrát zahýbal s páčkou nahoru a dolů. Světlo se znovu blikavě rozsvítilo.
Špinavá místnost bez oken byla přímo rájem pro pavouky a plíseň. Tvar čtverce po stranách lemovaly police jakoby sbité do chlívečků. Zaprášené a plné pavučin.
John se rozhlédl a žárovka znovu blikla. Pomalu vykročil k protější stěně. Zdálo se mu, že je na ní něco…
Červená pastelka už byla víc než zašlá, ale při bližším pohledu byla vidět dobře. John poklekl a prohlížel si kresbu.
V duchu si představoval asi tak desetiletého chlapce s tmavými vlasy jak má v ruce dvě červené pastelky a tou třetí kreslí na zeď dvě postavičky s hranatými tělíčky, střapatými vlasy, co trčí ze všech stran a vidličkovité končetiny. Velké vypoulené oči s malou tečkou uprostřed a za nimi velký dům s výraznými sloupy vepředu.
Johnovi proběhla hlavou myšlenka… že ví, co je na tom obrázku.
Žárovka znovu blikla.
John vztáhl ruku ke stěně. Cítil jemné brnění a hlas v jeho hlavě opakoval, že je příliš paranoidní. Ale on si nemohl pomoct. V konečcích prstů mu běhala statická elektřina.
Žárovka začala zběsile blikat a poté zhasla úplně. Johnovi se objevili před očima mžitky…
Domem se rozlehl dívčí křik a mladík sebou trhl.





Další část ► TU

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 All€$a All€$a | Web | 31. října 2013 v 12:04 | Reagovat

Úžasné :3 ^^
(Tímto bych tě chtěla i pozvat na můj druhý blog, kde je pár soutěží, v Halloweenském duchu :) →http://cinema-bizarre-are-stars.blog.cz )

2 DorkaJ. DorkaJ. | Web | 31. října 2013 v 14:01 | Reagovat

Páni nemám slov. Normálne som v mysli počula ten krik, akoby som pozerala film. Krása

3 Ami Ami | E-mail | Web | 31. října 2013 v 14:20 | Reagovat

Nádherný, horory miluju, teď zrovna na nich ujíždím, ale většinou na filmech, ale Ty, to máš úžasně napsaný :-)

4 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 31. října 2013 v 14:45 | Reagovat

Moje reakce byly pootevřené ústa. :D
Povídka hrozně fajn, dokonce i celkem... hrůzunahánějcí. :-D Rozhodně bych ráda věděla, co se stalo s Johnem a Melissou. Takže se moc moc moc těším na další kapitolku.

5 Xanya Xanya | Web | 31. října 2013 v 16:17 | Reagovat

Nádherně strašidelné,i ten čas se ti povedl. Kdybych si to četla v noci asi nemám nejhezčí sny. :D

6 Kačíí Kačíí | Web | 31. října 2013 v 18:02 | Reagovat

Tak to bylo nádherně napsaný, at' žijou hororové povídky, miluju je :-)  :-)

7 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 1. listopadu 2013 v 12:43 | Reagovat

To je drsný holka :D

8 Milča Milča | Web | 1. listopadu 2013 v 12:45 | Reagovat

Myslím, že k tomu nic dodávat nemusím :-D.
Prostě mňamka čertíí :3!

9 kiiikiseek kiiikiseek | Web | 1. listopadu 2013 v 14:39 | Reagovat

WOW :OOO fakt krásný :-D moc se ti to povedlo... nemám co dodat... fakt povedený :-)

10 blogctvrteholky blogctvrteholky | 2. listopadu 2013 v 14:23 | Reagovat

To je krásné! Já se teď budu bát ve svým vlastním domě, kvůli tobě. .:D A zajímalo by mě ta malá vidí.. Chtělo by to pokračování..

11 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 16:11 | Reagovat

Moc povedené :)) Hra na honěnou, něco mi to připomíná :D

12 Lily "Aravis" Starfall Lily "Aravis" Starfall | E-mail | Web | 8. listopadu 2013 v 21:09 | Reagovat

Wow, strašně se ti povedla :) John i jeho sestřička jsou mi strašně sympatičtí, zajímalo by mě, co se z toho Melissiného "přízraku" nakonec vyklube! ;)

13 Rea Moonlight Rea Moonlight | E-mail | Web | 16. listopadu 2013 v 15:33 | Reagovat

Óóóóó!!! To je perfektné! Napínavé, strašidelné a naháňajúce zimomriavky. To milujem! Idem hneď čítať ďalej :)

14 Violett Violett | Web | 16. listopadu 2013 v 23:49 | Reagovat

Jééé! Nečekala jsem, že tak dobře píšeš :D No co dodat. Je plno neobjevených talentů :D

15 Enna Enna | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 9:33 | Reagovat

viem, neskoro dávam koment :D Ale je to úplne geniálne, teším sa, keď budem môcť prečítať ďalšiu kapitolu :D

16 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 10:33 | Reagovat

[15]: A hele kdo je zpátky! :D
Děkuju :3

17 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 13:11 | Reagovat

Júúú :333333 No toto :D Idem čítať ďalej :3333
P.S. pozastavenie zrušené :-D blog zas ide ;-)

18 Happy DemoN Happy DemoN | Web | 6. července 2014 v 16:30 | Reagovat

Ty kraso o.O Dokonala kapitola, dokonaly zacatek povidky, napinavy a krasne popsany :) Tesin se na dalsi dil!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama