Šachovnice /3

4. října 2013 v 23:59 | Ewiline |  Šachovnice
Tak a je tu další díl :D Vím - slibovala jsem ÉRU Divošky ale nějak mi zaostává v hlavě. Ještě ke všemu v sobotu končí ta soutěž o básničku na pisálkovi a já ještě nemám ani verš!!! Hlavně, že jsem si říkala v červenci to co jsem si říkala... O.o

No to nevadí .D Přežiju to...

Přeju hezké počtení :3 Snad se bude líbit :D




Clarissa rychle uskočila před protivníkovým mečem a vyskočila na obrubu kamenného květináče s vyrytými znaky. Malinko se zapotácela a hned zase vyskočila vysoko do vzduchu, když se jí soupeř ohnal mečem po nohách. Přetočila se v saltu a skončila za ním. Byl však dost rychlý a stihl její útok odrazit přesně od svého srdce.
Provedl prudký výpad vpřed a tmavovláska ho jen tak tak odrazila od svého břicha a přitom mu kopancem zaútočila na nekryté rameno, ve kterém to následně křuplo. Mladík zasyčel, ale neměl čas se zastavit. Clary kolem něj protančila a druhým koncem meče se mu chystala dát ránu za zátylek. Otočil se a stihnul se sehnout, přičemž po ní máchl mečem. Dívka uskočila a v jejích vlčích očích se podrážděně zablýsklo. Vyrazila kupředu a jejich meče se zkřížili nad jejich hlavami. Oba vyjekli a začali se přetlačovat. Clary ale měla hlavu a věděla, že proti němu moc síly nemá, tak uskočila do dřepu a bodla ho mečem do kolena. Mladík zaúpěl a rychle si rukou v rukavici prohrábl zpocené platinově bílé vlasy.
Clary se postavila a vyzývavě se zazubila. Jejich meče se jako hadi zaklesnuly do sebe ve výši chlapcových očí (byl o něco vyšší než Clarrissa). Dívka zákeřně nahnula meč dopředu a škrábla ho do krku. On jí od sebe odstrčil kopancem do břicha, přičemž Clary zafuněla jako raněný medvěd, protože jí málem vyrazil dech. Přitočil se k ní a prudkým seknutím, před kterým nestačila tak dobře uhnout, jí sekl do tváře. Dlouhý červený šrám začal okamžitě krvácet a Clarissa cítila horkou tekutinu na své tváři. Chtěla si jí utřít aspoň rukávem bílé košile, ale soupeř znovu zaútočil. Otočila se bokem pryč a jeho ostří jen o kousek minulo její korzet.
Uskočila a přitom pohybu jí do nosu praštil velký kovový anch co jí visel na krku. Vyjekla a zaměstnaná šňůrkou si nevšimla, jak se k ní nepřítel přiblížil. Zasadil jí ránu do zad rukojetí meče, tak silnou, že spadla na zem. Rychle se otočila, aby se stihla převalit, ale to už na ní mířila špička meče, ze které se odrážel sluneční jas.
Chlapec se nad ní udýchaně tyčil. Clary ležela pod ním a se vzpurným výrazem v očích na něj vyplázla jazyk.
Rozesmál se a sklonil meč. Natáhl k ní ruku a pomohl jí vstát.
" Nesmíš se soustředit na maličkosti," vyčetl jí a ukázal na její krk " A tohle bys vůbec neměla ve válce ani na cvičišti mít."
Dívka našpulila rty a upravila si volné rukávy bílé košile. Vytáhla jí trochu nahoru na ramena, i když ta byla záměrně odkrytá a zkontrolovala korzetovou blůzku, jestli není natržená.
" Na," podal jí kus bílé látky namočené do zelené látky " Dobře víš, jak to pálí."
" To vím," promluvila a se zasyčením si přiložila hadr na tvář.
Prohlédla si mladíka, jestli mu taky něco nenatrhla ale bohužel. Byl celý. Stejné kožené kalhoty…Vlastně měli i stejný vzor. On na vestě a ona na korzetu. Znovu si prohlédla jeho potetovanou pravou paži a v duchu se zachvěla.
" Vedla sis dobře," utáhl si opasek s mečem, otočený k fontáně zády k ní " Zákeřnost a lstivost jsou tvé nejsilnější vlastnosti."
" Jaké jsou potom ty tvoje??" opáčila jízlivě.
" Mám radši fér a vyrovnané souboje… tak co bys řekla??" otočil se a s tázavým pohledem v křišťálově modrých očích si od ní vzal bílou látku.
" No…" zamyslela se.
Otočil se zpátky k fontáně a rozhlédl se po nádvoří. V tuhle odpolední dobu tu nikdo nebyl… nehrála žádná hudba, ani tu nebyl nikdo, kdo by přinesl korbel piva na zažehnání žízně. Prostorný ovál se teď zdál víceméně stísněný…
Jeho myšlenky se zastavily a celý ztuhl, když se mu o kůži na krku otřel studený kov a vzápětí mu v uchu zazvonil rošťácký smích. " Clarisso?"
" Nesmíš se zabývat maličkostmi," zasmála se a přitlačila na meč. Zaklonila ho tím do zadu protože na něj samotná nedosáhla.
" Už jsme skončili," opáčil.
" Fajn," odstrčila ho od sebe dřív, než se po ní ohnal dýkou.
" Velmi dobře, vlčku," pochválil jí.
" Velmi špatně, albíne," vyplázla na něj jazyk a dala se na útěk, když k ní vyrazil s jasným úmyslem… jí dát co pro to.
Dvakrát oběhly dokola kašnu s mořskou pannou, které tryskala z úst do rukou voda, a potom se zastavili každý na jednom konci.
" Neříkej mi albíne," procedil skrz zuby. Nebyl naštvaný - bral to s humorem, ale nesnášel to oslovení.
" A proč ne??" zamrkala Clary a popoběhla stranou jako jeho odraz v kruhovém zrcadle.
" Protože to nemám rád,"zafňukal.
" Kdybys to měl rád, neříkala bych ti tak Rene," zagestikulovala a zase popoběhla.
" Počkej!! Až já tě chytím," vyrazil kupředu tak rychle, že Clary ani nestačila uhnout a oba dva skončili v ledové vodě fontány.
Clarissa zaječela a hned se škrabala ven z vody, ale Ren jí stáhl zpátky a začal jí lechtat.
Ona se začala šíleně smát a svíjet, kopat, cákat ale jemu to nevadilo. " NECH TOHO!!" snažila se zakřičet o pomoc, ale nešlo jí to. Začala se potápět a lokla si vody. Chutnala jako borůvky, ale přesto jí hned vyplivla.
" Tak odříkej: Už nikdy ti nebudu říkat albíne." vyzval ji a ještě víc jí zlechtal.
" Už nikdy…" odfrkla si " Tak mě nech - glogloglo - to aspoň vyslovit!!"
Na chvíli jí pustil a to byla osudová chyba, protože se Clary hned vrhla vpřed a skončila zády natažená na dlažbě. Zprudka oddechovala a kašlala borůvkovou vodu.
Ren se objevil na okraji fontány a opřel se o ní, přičemž si hlavu položil na spletené prsty. Vlasy mu trčely do všech, stran jak nejspíš hodil hlavou… Na kráse mu to však neubralo.
" Tak??" pozvedl obočí, když se Clary namáhavě posadila do tureckého sedu.
" Tak co??" opáčila.
" Nevadí mi, když mi říkáš albíne," zašklebil se.
" Lhát umíš dobře to jo," prohlásila ironicky a pokusila se zvednout.
" Chceš pomoct??" opáčil též ironicky.
" Tak určitě," podepřela se mečem, který si předtím vsunula do pochvy " Určitě budu chtít pomoc od druhý mořský panny."
" Za takovou pomoc bys měla být vděčná," nadzvedl se na rukou a přelezl okraj kašny. Polovina vody se s ním vyvalila na dlažbu. Clary se zasmála a shodila ho tam znovu. Tentokrát si málem narazil hlavu, ale stihl se zabrzdit rukama. Chytil se ploutve mořské panny a postavil se. " Ty jedna zrádkyně!!"
" Ano??" opáčila.
Uchechtnul se a rychle vyskočil z fontány. Také se převalil na záda a chvíli jen hleděl na oblohu z modrého safíru. Po chvíli mu výhled zastínila postava s nataženou rukou. Nadzvedl se na loktech a vrhl na Clary výraz, který by mohl říkat: Nejsem tak pitomá kráva, jak si myslíš, holčičko.
" Postav se, ještě se musím přichystat na večer," oznámila netrpělivě.
" Ach ták," natáhl k ní ruku ale, když ho chytla, zvednout se nenechal.
" Reniere Gorbishi Frayne!!" v jejím hlase se ozval výhružný tón " Okamžitě zvední svůj zadek z tý země a padej!!"
" Clarisso Alexandro Writerová," pohrozil stejně a nechal se zvednout.
Na nádvoří vešlo několik dalších lidí. Clary na ně neviděla, ale měla tušení, o koho jde… Prudce zalitovala, že musela na cvičení místo toho aby byla ještě chvilku s Erikem. Nechápala, proč jsou poplachy poslední dobou tak časté, možná chtěl král své vojsko vycepovat tak dobře, že mu vyhraje každou zpropadenou bitvu, co si zamane. Jestli si tohle myslí, šeredně se mýlí!!
Clary pomohla uklidit Renovi zbraně a vzala do ruky luk s toulcem a terč, k tomu ještě pár malých dýk. Počkala vedle Rena, až si taky dobere všechno, co potřebuje vzít a vykročila směrem k dvojici, která se k nim blížila.
Malá dívka na sobě měla stejné kožené kalhoty a vysoké boty, blůzu se stejným vzorem akorát s šedou košilí bez rukávů. U pasu se jí houpal dlouhý mírně zahnutý meč, který táhnul celý její pásek ještě s několika dýkami víc na stranu. Srdcové tváři dominovaly třpytivě modré oči s podobným leskem, jako měl její bratr, když se usmál. Ryšavé vlasy měla rovné a vepředu postupně sestříhané, takže u očí tvořily krátkou nadýchanou ofinu.
Kluk, který šel jen kousek za ní zběsile, zamával a odhodil se z očí kštici kudrnatých inkoustově černých vlasů. Měl na sobě stejnou zbroj jako Ren jen s tím rozdílem, že jeho kůže byla velmi opálená, tak tolik nevynikaly vlny na jeho vestě. Oči měl mandlového tvaru s hřejivou hnědou uprostřed.
" Jdeme vás vystřídat," ohlásila zrzka, jakmile stanula před Clary. Opatrně jí obejmula přes meče šípy a dýky aby si něco neudělaly.
" Všimli jsme si," opáčil Ren a také se nechal od sestry obejmout, akorát schytal pusu na tvář.
Mladík stál kousek za ryšavou dívkou. Zamračil se a malinko poodstoupil. Potom se vrátil zpátky. "Čéče, já si nejsem jistej… ale to opravdu pršelo a jediný vy dva ste mokrý??" zasmál se nakonec a přitom se trochu zaklonil dozadu.
" To von," vyhrkla Clary, než stačil Ren něco říct " Řekla jsem mu 'albí-'" zmlkla, když se na ní otočil s vražednou tváří.
" -Ne'" dořekl to za ní druhý kluk a poplácal zmíněného "albína" po rameni " Neber si to tak brácho! To víš - ženská, ne??"
" Jo," zakřenil se " Mořská panna to je."
" Takže proto, je u kašny takový mokro?" pozvedla obočí zrzka " Co jste vy dva proboha prováděli??"
" Nechtěj to vědět," naklonil se k ní kudrnáč šeptem.
" Já nevím kdo je tady Cassanova, Jacobe," opáčil Ren a založil ruce na hrudi.
" Já to taky nevím, kdo??" usmál se nevinně a pohlédl na Clary, která je mlčky pozorovala " A co ty, vlčku??"
" Na dnešním plánu bude očividně souboj s dvěma alfy naší smečky," přejela je posměšně pohledem " Rene, já bych opravdu chtěla přijít ještě před koncem." Vyčítavě se na něj podívala, ale on se tvářil lhostejně a potom se začal hádat s Jacobem.
Clary protočila oči a prosebně se zadívala na Annu-Liu. Ta se zasmála a tasila meč. Jeho ostří se zablesklo a Jacob se na ní překvapivě podíval. V jeho očích se všechno odráželo jako v zrcadle. Netrvalo to ani sekundu a už vyrazil s mečem v levé ruce na soupeřku, která kolem něj elegantně tančila v úskocích.
Clary se zasmála a odhodila si vlasy z ramen. Dala se do rázného kroku směrem k bráně a snažila se o udržení všech těch věcí ve svém náručí. Ren jí brzy dohnal. Kráčeli vedle sebe ulicí plnou lidí a zvířat. Domy na sebe byly naskládané a většina oken byla přebita prkny z tmavého dřeva. Ulička ústila do dalšího vchodu, kterým se šlo velkou halou k Rozcestníku, odkud vedlo nespočet chodeb na jakékoli místo na hradě.
Když stanuli před chodbami a šum ulice nechali za sebou, vydali se přes chodbu, co byla třetí z leva. Clarissa si nepamatovala, že by znala tolik chodeb a tolik míst a nitro jí stále sžíral červíček zvědavosti, však šla dál a nevšímala si jeho žvýkání.
Chodba byla zdobená přeplácanými malbami a malými soškami bohů střídavě se svíčkami na mramorové podlaze. Dveře byly z tmavého dřeva se vzory ze železa a klikou ve tvaru dlouhého listu. Dveře se táhly z obou stran chodby až za roh odkud vycházelo zlaté světlo slunce.
Ren zabočil do dveří po jeho levici, které měli na svém čele zkřížený meč a ozubenou kouli. Vešel dovnitř a poskládal věci na stůl. Clary hodila dýky do pytle u země a luk s toulcem pověsila na věšák vedle stolu.
V místnosti se nejspíš už dlouho nevětralo, tak oba dva vypadli ještě předtím, než se stačili udusit.
" Mělo by se tam udělat okno," zamával si před nosem Ren a popošel o šest dveří dál na opačnou stranu " Uvidíme se přesně za půl hodiny tady."
" Ano, pane učiteli," otočila se a popošla o pár dveří zpět. Zaplula do svého útulného pokojíku s velkým oknem, které ústilo do balkónu, a hned zamířila ke skříni, kterou prudce otevřela.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 5. října 2013 v 5:29 | Reagovat

Je to skvělý, ale to už jsem ti říkala :-D

2 Kačíí Kačíí | Web | 5. října 2013 v 9:29 | Reagovat

Tahle byla delší a úžasnější, miluju tenhle příběh a to je teprve začátek :D :D

3 Xanya Xanya | Web | 5. října 2013 v 20:40 | Reagovat

Wow,čím dál lepší a lepší. Opravdu nádhera :-)

4 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 5. října 2013 v 23:00 | Reagovat

Úžasné :D Ako každá tvoja poviedka :D

5 *Petra a Kath* *Petra a Kath* | Web | 6. října 2013 v 10:48 | Reagovat

Tábor polokrvných
Niekde na Long Islande sa nachádza zvláštne miesto. Miesto pre ľudí ako si ty. Polobohov. Je to jediné bezpečné miesto pre náš druh. Musíme neustále bojovať aby sme mohli žiť vonku a bojovať s obludami. Ak chceš ešte dlho žiť, neváhaj a pridaj sa k Táboru polokrvných!

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 6. října 2013 v 12:57 | Reagovat

Je to krásná kapitola.. :-) Se naučím z tvých povídek šermovat...:D

7 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 6. října 2013 v 17:13 | Reagovat

To je úplně skvělý! Jak to jen děláš? Píšeš fakt moc krásně! Velmi se těším na další díl!!

8 Ilía Ilía | Web | 7. října 2013 v 20:12 | Reagovat

[6]: asi tak :DDD !!!
Ta kapitola je super. Ten začátek byl skvělej!!! A myslím, že začínám mít ráda Rena...tedy jen v tom případě, že na něj nemáš výhradní právo. Pak bych ti ho samozřejmě nechala :DDDD
.....no ale to nic. Dneska mi zase trochu hrabe :) Nevšímejte si mě :D Jen doufám, že brzo přidáš další :DDD

9 Luri Luri | Web | 8. října 2013 v 17:35 | Reagovat

Je to super, taková šermovací kapitolka :D

PS - čekání na další kapču je kruté... :D

10 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 8. října 2013 v 18:11 | Reagovat

[9]: Snad bude zítra :D Tenhle týden je mamka odpoledne doma... :-D

[8]: Nemám s tím problém :D Jestli chceš Reniera, tak sis o něj právě řekla :-D Ale ještě nevím co na to řekne on ;)

11 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 14. října 2013 v 23:38 | Reagovat

Je to super a moc hezky se to čte ;) a jen detail, nebodla Clary náhodou Rena do kolena? :D

12 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 16. října 2013 v 19:46 | Reagovat

Ne.... :-D  :-D  :-D  8-O  :-D  :-D Menší... no ber to tak že jen promáčkla ty kožený kalhoty, ju?? O:) Pardón! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama