Hause • 2

2. listopadu 2013 v 18:35 | Ewiline |  House
A já si myslela, jak je to slabý... a hle ty komentáře :D (díky moc, jste zlatí!! .3)





2)

Záclona u okna se vzdouvala. Vítr neúprosně foukal a bušil do okenic. Červeně puntíkatá peřinka a polštář ležely na zemi těsně vedle postele. Záclona se zvedla a vznesla se skoro až ke stropu a chytla se za kovový lustr, ve kterém kdysi dávno nejspíš byla žárovka.
Na černé čalouněné skříni byly dlouhé škrábance a rýhy. Vypadaly, jako by je udělala kočka, ale ta by tak vysoko nedostala.

Dveře pokojíku se začaly neslyšně otevírat. Klika od nich bezmocně visela směrem k zemi.

S jasným zaduněním se uvolnila a skončila na zemi, kterou lehce škrábla.
Oknem pronikl ještě silnější vítr. Dveře tloukli o popraskanou zeď, a záclona vyletěla ještě o něco výš uvězněná za kovový hák z lustru.
Tmavá poškrábaná skříň se otřásla zimou, která proudila oknem. Vítr byl tak silný, že mírně odsunul peřinku, co ležela vedle postele. Odhalila tak ouško malého králíčka. Zpod peřiny vykukovalo ono sešité ouško, ale při bližším pohledu i kousek zadní packy s malým perleťově růžovím knoflíčkem.

Vítr přestal narážet do záclony a dveří. Záclona se vyvlíkla a pomalu se snesla k zemi.

Domem se rozezněl dětský smích.

Jemný veselý a šťastný.
Byla to spíš ozvěna. Jako vzpomínka s ozvěnou. Zvonivý smích se protáhl chodbou…
Zněl jen chvíli a potom ustal… Zmizel.
Zbyla po něm jen vzpomínka. Stejně jako na to co se tady stalo.


***


Černé auto zaparkovalo před vchodem do domu.

Vystoupila z něj vysoká žena ve formálních černých šatech a v ohromném klobouku téže barvy. Otevřela zadní dveře a z nich pomalu a váhavě vystoupila malá holčička ve světle zelených šatičkách, které ladily k jejím velkým nefritovým očím.
Stoupla si na zem a s černým kufříkem v ruce se vykuleně rozhlížela kolem sebe. Dům byl veliký… Bílá krytá terasa, bílé dveře s kovovými obručemi ve tvaru listů a stonků. Nahoře byl balkón s velmi nízkým zábradlím a třemi židlemi v rohu.
Vepředu na spodní straně byly dórské sloupy také v bílé barvě. Po jednom se až k horní terase plazil světle zelený břečťan. Okna byla lesklá a očividně i čerstvě umytá. Nebylo ale vidět nic kromě jednoduchých záclon.

Krásný dům

Před stěnami, po obvodu se táhly malé zelené keře. Jen před schody nebyla ani jedna jediná rostlinka… jen udupaná bílá mozaika.
Z druhé strany auta vystoupil blonďatý chlapec. Jakmile zavřel dveře, trochu poklesl v ramenou. Lhostejně a možná i s náznakem otrávení se rozhlédl kolem.
Dáma si jich nevšímala a elegantním pohybem přešla od auta k domu. U dveří si strhla náhrdelník tak rychle, že sebou holčička polekaně cukla. Žena odemkla dveře a otevřela je dokořán. Z druhé strany byly hnědé.

" Nový domov čeká," mávla rukama žena v chabém pokusu o uvítací gesto.

" Není to domov," odsekl mladík a zvedl ze země svůj kufr. Se vzdorovitě vystrčenou bradou vzal za ruku holčičku, která se pořád ještě ohromeně rozhlížela kolem, a táhl jí směrem k domu.

" Nervi ji tak prudce, Johne," prohlásila žena na oko ublíženě, " Ona přece umí chodit sama."

" Ona," odsekl, " Má také jméno."
Žena pevně semknula rty. Měřila si ho pohledem a nakonec k němu vztáhla ruku s klíčem v sevřené pěsti. Aniž by John uhnul pohledem, nechal do své dlaně spadnout klíč.


***

Od první chvíle, co Melissa vešla do haly jejich nového domu, nemohla odtrhnout oči od všech těch věcí, co tam byly. A to byla zatím jen v hale. Připadalo jí to tak velké pro dva malé lidi.
John zavřel dveře a jedním nebarevným sklíčkem v kruhu mozaiky na dveřích pohlédl ven, jak žena nasedá do auta a následně odjíždí.
Melissa se pořád rozhlížela kolem sebe, div jí neklesla pusa na zem, když jí vyklouzl kufřík z ručky. Sehnula se pro něj a přitom jí zaujal barevný propracovaný koberec. Vzala kufřík pevněji do ruky a otočila se na bratra.
" Podíváme se, kde budeme mít pokoje," promluvil rozmrzele. Dívenka kývla a vydala se s ním po schodech nahoru. Vrzaly a sténaly jako by po nich nikdo nešel už staletí.
John otevřel první dveře naproti schodům. Pokoj byl prázdný, šedý bez tapet nebo barvy či koberce. Na okně byly krvavě červené muškáty a uprostřed místnosti leželo prostěradlo špinavé od sazí. John pohlédl víc dovnitř a potom jen tak namátkově za dveře, které následně zabouchl.

Mezitím šla Melissa chodbou dál. Spousta bílých stěn a dveří jí zaplnily hlavu. Tolik dveří…

Přistoupila k jedněm po své pravé ruce. Vztáhla jí na kliku, kterou měla téměř ve výši očí a otevřela je. Pomalu nakoukla dovnitř a blonďatá ofinka jí přitom spadla do očí.
V pokojíku byl zatažený závěs. Tma však nebyla tak velká. Melissa pustila kufřík na zem. Vešla do pokojíčku. Postel pod svažujícím se stropem byla velká a povlečená s peřinou bílou jako téměř všechno v domě. Naproti dveřím bylo to zatažené okno a hned vedle něj poškrábaná čalouněná skříň.
Holčička se rozhlížela po pokoji. Dotýkaly se jí studené prsty průvanu a ona se bezděky otřásla. Vykročila k oknu a vztáhla ruku k závěsu dlouhému až na zem. Její prstíky se jemně dotkly látky.
Dveře se hlasitě zabouchly a Melissa se leknutím otočila čelem k nim. Zorničky měla rozšířené a rozhlížela se po pokojíku jako králíček na poli. Studené prsty průvanu se kolem ní znovu prohnaly a ona se otřásla. Ne však jako jediná… Skříň vedle ní se zatřásla též. Jako by jí byla taky zima.
Meli s udiveným vzdechem odsoupila od toho rohu. Chvíli jen tak stála… a potom se s křikem rozeběhla ke dveřím.


***

Dveře balkonu se otevřely pod náporem větru a stromek se srdcovitými temně zelenými lístky se začal pohybovat. Tancoval v neslyšitelné hudbě a jeho lístky šustily a ševelily jako by si povídaly. Možná dokonce zpívaly.
Židle na balkoně se posunula dál od stolku a potom zase o kousek blíž. Že by si na ní někdo sedl??
Břečťan, který už dosahoval na podlahu na terase, se také roztančil jako had ovinutý okolo sloupu. Javory okolo příjezdové cesty se začaly zmítat a jejich listí se ve vírech snášelo k zemi.
Jezero bylo neklidné. Šplouchání vody bylo slyšet až k terase… Listy keříků okolo obvodu domu začaly tančit také. Vznášely se v obloucích přes trávník na cestu.
Začalo pršet. Dlouhé provazce deště padaly na zem stejnoměrně a vytrvale. Trhaly a drásaly všechno, co jim přišlo do cesty jako ničivá armáda krutých bojovníků.
Záclona z dveří se vyhoupla ven a hned zase tvrdě klesla k zemi pod vahou deště. Po silnici se začala tvořit řeka.

Déšť mohl trvat téměř deset minut, ale nakonec ustal. Stromy okolo cesty byly holé, když se nepočítá sem tam nějaký ten lístek.

Za to na zemi tvořily listy tlustý a promáčený koberec. Keříky okolo domu byly též holé… až na jeden. Keřík byl nenápadný mezí ostatními, ale ten jeden jediný zelený lístek z něj udělal někoho výjimečného. Vítr však začala znovu ševelit.
Lístek se pohnul. Hladil vítr jako koně po hřbetu. Obracel se a nechával unášet vábením.
Vítr ustal. Jezero ztichlo a všechno se jako když zastavilo… byl jen lístek.
Pomalu se utrhl. Jako kousek živé látky se snášel k zemi v houpavém rytmu. Vyslyšel volání svých bratrů… Brzy se k nim připojí. Lístek už byl jen kousek nad zemí.
Lehce se položil na ostatní bratry… a v tu chvíli odbyla půlnoc.
Jen jeden úder. A bylo ticho.


Bílá stěna, černá skříň
o jednoho v domě míň



4- Brian Crain - Wind (the capital song of Hause)


Hle na Craina :D Jestli byste někdy měli chuť - hlavní z těch songů je ta 4.
Už víte, proč mám tenhle design?? :D


XOXOXOXOXOXOXOXOXOXO Ewil :D


◄ Předchozí částDalší část ►

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 2. listopadu 2013 v 19:02 | Reagovat

Ten verš na konci mě dorazil. O můj Bože, to bylo tak krásný! Tak nádherně napsaný. Nechápu sice, co sourozenci dělají v tom domě a spoustu dalších věcí, ale i tak se to nádherné četlo!
Písničku Wind jsem měla stáhnutou v mobilu od té doby, co jsem ji našla u Luri. :-D A to s tím layem... ano, už to chápu.

2 Ami Ami | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 19:33 | Reagovat

Jo, ten verš je vážně úžasněj! Jinak jako obvykle nádherný a ten dess: House :-D
Napsalas to vážně skvěle, Ty píšeš všechno nádherně, co? Řekni mi 1 věc co Ti nejde/co neumíš? To by mě fakt zajímalo :-) Jednou napíšeš třeba nějakej...Megahustej horor kříý´ženej s fantasy a vydáš knížku :-)

3 DorkaJ. DorkaJ. | 2. listopadu 2013 v 20:00 | Reagovat

"Bílá stěna, černá skříň
o jednoho v domě míň."
Wau to si úplne dorazila :) Uhm zaujímalo by ma koľko "kapitol" to má :) Teda či sa mám dopredu tešiť :-D
Tie songy sú vážne dobré, o Crainovi počujem prvý krát, no už som si posťahovala tie z prvej kapitoly :)
A lay predpokladám kvôli domu(?)

4 Milča Milča | Web | 2. listopadu 2013 v 22:19 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:Viďte? Je to naprosto boží :D.
Mmt jediný, co drahá Ewilka neumí je chovat se normálně :-D. :D :D :D
Taky by mě zajímalo, jak to bude dlouhé čertíí! :D

5 Kačíí Kačíí | Web | 3. listopadu 2013 v 15:04 | Reagovat

Úžasně napsané, opět, hrozně moc tě obdivuju, miluju tvoje povídky, všechny, ale nejvíc tuhle s Šachovnicí :D :D Prostě krásně napsané :-)  :-)

6 Camilla Camilla | Web | 4. listopadu 2013 v 15:12 | Reagovat

??? To je úžasné... ten verš na konci... všechna ta přirovnání... No prostě super. :D Jdu si dát obrázek k téhle povídce na blog :-)

7 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 4. listopadu 2013 v 18:48 | Reagovat

Je to úžasné! Celé je to tak tajemné a zamotané! Dokonalost! Celou dobu jsem děsně napjatá a ten konec! Co to má sakra znamenat? Rychle piš dál! :-)

8 Xanya Xanya | Web | 4. listopadu 2013 v 21:49 | Reagovat

Úžasný,úžasný,úžasný! Já bych to mohla opakovat do soudnýho dne. :-D No,všechno co jsem chtěla už napsaly holky takže nazbývá mi nic jinýho než ti to(oprávněně) vychválit. :D

9 Ariadne ^^ Ariadne ^^ | 6. listopadu 2013 v 16:19 | Reagovat

Tak ten verš na konci, úplně nejvíc ! O_O
Naprosto úžasné ! :)

10 Zoe Zoe | Web | 6. listopadu 2013 v 17:03 | Reagovat

Ten verš na konci (vím že jsi to slyšela mockrát) ale dokonale mě odrovnal...
Je to skvělé, potřebuju...potřebuju další kapitolku!!! A TO HNED :D už se moc těším, až ji sem dáš :)
Je to DOKONALOST, a...a...a já prostě nemůžu najít další slova na popsání mých pocitů...
Jinak Brian Crain, má úžasné písničky, poslouchám ho ve dne v noci (no dobře, škola se nepočítá) a ty co jsi vybrala se skvěle hodí k té povídce :) Celkový dojem: ehm, no... já nemám slov. :-D

11 Rea Moonlight Rea Moonlight | E-mail | Web | 16. listopadu 2013 v 15:47 | Reagovat

Absolutne dokonalé. Toto ma celkom uchvátilo. Nehovoriac o konci a o tom verši... Ty tak dokonale píšeš! :-) Toto si viem predstaviť aj v knižnej verzií, celkom určite.

12 Violett Violett | Web | 19. listopadu 2013 v 22:05 | Reagovat

Zajímavé a absolutně dokonalé, jak bylo v posledním komentáři :) Popravdě tě obdivuje, že nepíšeš příběh, jako já. Například: Já jsem byla atd. Ty píše Ona byla... (pokud si to pochopila) :DD Prostě tě obdivuji za to a taky za to, že píšeš vážně skvěle :-D

13 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 13:21 | Reagovat

Ten koniéc :O :D To čo bolo? Dokonalosť, Ewil, dokonalosť :D

14 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 0:48 | Reagovat

" Nový domov čeká," mávla rukama žena v chabém pokusu o uvítací gesto.--> od této části se mi to líbilo nejvíce! Jinak nápad s třesoucí se skříní, šoupajicími se židlemi, odbití půlnoci při dopadu posledního lístku -moc se mi to líbilo :)) až se vrátím z Rakouska, udělám si čas a přečtu si zbývající kapitoly :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama