Prolog + 1.kapitola

24. prosince 2013 v 18:03 | Ewiline |  Pravda
Přináším vám první kapi i s prologem - není tak dlouhý, nevím, proč bych ho tedy měla dávat do extra článku, když je dlouhý skoro jako drabble xD :D
Omlouvám se, že jsem nekomentovala, ale máme doma strašný frmol... Někdo možná víte, jaká jsme početná rodina... To mě ale ovšem neomlouvá :(
Taky se chci zaměřit na svoje "Výkeci", které se vám snad trochu líbí - baví mě psát je a možná bych někdy mohla spíchnout i povídku ve stylu diáře :D No, uvidíme, nebudu si toho navalovat tolik :D O:)

Nikdo jste vlastně nenapsali kromě Script a ta si řekla o VP a tahle kapi už je napsaná celkem dlouho, tak proč ji sem nedát?? Jen nečekejte pokračování - mám pro sebe slib, že nejdřív pude Divoška :D




Prolog

Tma mi vstupovala do očí. Vsakovala se do mě jako by mě chtěla pohltit. Měsíc chvíli zářil v plné síle a najednou mi přišlo, že od obzoru začíná svítat. Slyšela jsem hlas. Volal mé jméno. Zoufale a bezmocně. Přibližoval se, ale potom zmizel v strašném až ohlušujícím řevu. Před očima jsem měla mžitky. Chytla jsem se za břicho a prudce jsem dýchala. Vykřikla jsem. Ale proč??
Spadla jsem na kolena a potom do jemné trávy. Jediné co jsem viděla, bylo něco jako portál… černá svíjející se pavučina. Něčí ruce mě zvedly a já nebyla schopna odporovat, i když jsem chtěla. Neovládala jsem svoje tělo. V uších mi hučel tlak, ale byl příjemný. Jakou usínání…

Zavřela jsem oči.


1.kapitola - Dopis


Vjemy se zaostřovaly. Věděla, že už je vzhůru ale proč vstávat když tam venku stejně není nic úžasného?? Převalila se na druhý bok a na krku jí zastudil přívěsek. Bylo to, jako by jí někdo udeřil ledovou palicí přes hruď. Vzpomněla si…
Prudce otevřela své oříškově hnědé oči, až se jí zornička stáhla na malou tečku a odhalila tak světlejší hnědou až oranžovou. Vztáhla ruku k očím, že si je protře ale, jakmile ucítila na prstech ztuhlou řasenku, podrážděně zaúpěla a zvedla se do sedu.
Zamračeně se rozhlédla po malém pokoji se skříní psacím stolem a oknem bez záclony. Postel, na které ležela, byla sice širší než normálně ale čistě bíle a voňavě povlečená. Sklonila hlavu a blonďaté vlasy jí spadly do očí. Netrpělivě je odhrnula a naprosto samozřejmým pohybem si přivoněla k peřině.
Citron, oříšky a levandule.
Ano, takhle voní. Usmála se a odhrnula peřinu, přičemž se málem shodila z postele. Nevšimla si, jak blízko okraje leží. Usmála se a vstala.
Protáhla se s rukama za zády a chystala se zavolat, ale na poslední chvíli se zarazila a zaposlouchala. Neslyšela nic. Vůbec nic. Ani vrzání schodů. Kapající kohoutek či sklo, do kterého by se opíral vítr. Prostě jedno velké NIC.
" Coline," zachraptěla a rozkašlala se nepoužíváním svého hlasu.
" Coline?" zavolala už nahlas a trochu se zamotala. Před očima se jí udělaly mžitky. Pomalu se vkrádaly od koutků očí, do středu jejího zorného pole, ale za vteřinku zase odezněly. Luri se opřela o rám dveří a pohlédla do malé chodby.
Vedle dveří byl botník a na něm byly její boty. S úsměvem k nim doběhla a obula si je. Vydala se do kuchyně. Byla prostorná a světlá s odstíny okrové. Nebo možná béžové - to se určit nedalo.
Bylo jí divné, že není doma ani Colinova sestra… nebo třeba jen jeho máma.
Všimla si papírku, co visel na lednici. Byl silně červeně orámovaný a Luri okamžitě skoro automaticky protočila oči.

Ahoj Luriééélinko :D
Nechtěl jsem Tě tady nechat samotnou, ale musel jsem ještě za sestrou. Asi se divíš, proč tady nikdo není, ale všichni jeli někam do prdele na nějakej vejlet do krápníkových jeskyň. (Nejspíš chápeš, proč jsem zůstal doma)
A potom je tady ta včerejší nehoda…
No, nebudu a nechci o tom mluvit přes cár papíru. Když jsme u toho papíru, doufám, že sis ho všimla… Dal jsem si práci a vybarvil ho hezky do červena abys ho viděla :D
Přichystal jsem ti snídani - máš jí v ledničce

Pusu (xD)
Tvůj Miláček :3


Luri nevěřícně zírala na dopis a přitom si říkala, jestli má vybuchnout zlostí nad jeho lehkovážností, nebo se smát nad tím, jak se k ní najednou chová. Nebyli na sebe před osmi hodinami naštvaní??
Byli. A tohle je něco naprosto…
Musela se usmívat jako debil a pěkně dlouho, když jí zakručelo v břiše a ona vstala s cílem vybrakovat mu ledničku.
Její obsah byl celkem skromný, ale na talíři byl sendvič prokládaný zeleninou. S úsměvem ho vzala a všimla si, že je nahoře kečupem vyvedenou kostrbaté Luri. Opřela se zády o linku a zakousla se do něj.
Představovala si Colina, jak sedí u stolu a píše. Připadal jí přitom neskutečně…
Zaskočil jí kus, který právě žvýkala. Tentokrát by dokonce uvítala pořádnou herdu do zad. Těžce polkla a hned sáhla po skleničce, kterou naplnila několika doušky vody a ty naráz vypila.
" Bože," strnule se opřela zpátky a dojedla sendvič bez jediného pohledu na místo, kde seděl Colin.
Zastrčila si vlasy za ucho a vrátila se do jeho pokoje. Nejradši by se zase svalila zpátky do peřin… ale potom by znovu usnula. Řekla si, že na něj počká.
Sedla si k psacímu stolu na kterém byl složený notebook, štos papírů a kelímek s potiskem žirafy ve kterém byla na dně guma a tři tužky číslo dva. Uchechtla se nad potiskem a vzala do ruky pár papírů. Většina byla prázdná, na některých něco načmárané.
Vrátila je zpátky a podepřela si bradu rukou.
Vyťukávala prsty rytmus zmrzlinářského auta a prohlížela si nástěnku s fotkami, která visela nad stolem.
Na jedné fotce, která byla až úplně nahoře, byla ona, jak stojí na houpačce a Lukas co jí houpe za řetězy držící plochý kus dřeva na konstrukci. Mohlo jim být tak pět možná šest.
Pohledem se přesunula na další fotku. Byl tam Colin, Ewil a Nate. Stáli před kašnou na náměstí a v rukách měli lízátka. Ewil k tomu ještě zelený balónek. Tady už si to pamatovala dobře - bylo jí sedm a byla pouť. Prohlížela si malé roztomilé tvářičky skoro o jedenáct let zpátky a připadala si naprosto cizí. Její malé já jí připadalo cizí. Věděla v tom okamžiku na další fotce, kde byla ona a Colin na lavičce, že se stane tohle?? Věděla, že někdo brutálně zabije její spolužačku, která chodila s Lukasem?? Možná měla tušení… někde hluboko v sobě. Nedokázala si představit, že by tak důležitou věc nevěděla.
Pohled jí chtě nechtě sklouzl na další fotku z poslední třídy na základce, kde byli všichni. Ona, Ewil, Nate, Colin i Lukas. Všichni se usmívali a drželi okolo ramen. Luriel už se začínala poznávat. Už si přestávala připadat cizí ale pořád…Měla takový divný pocit.
Na další fotce byl Nate a Lukas, jak sedí na lavičce v parku (na opěradle lavičky v parku) ale jsou otočení zády a ukazují prostředníček. Usmála se. Tohle fotila ona v létě před několika lety. Za lavičkou byla kašna a všude bylo všechno zelené, ale slunce nesvítilo.
Přeskočila několik nedbale napsaných poznámek a cárů papírů a objevila další fotku.
Tři kluci při nástupu na střední. Frajeři?? Možná. Pořád v nich byli vidět děti. Všichni se usmívali a Lukas na foťák vyplazoval jazyk. To už je jenom pár let zpátky.
Další fotky byly momentky z bazénů, kde Luri s Lukasem a Nathanem házeli naprosto směšné placáky do vody a vystrnadili tak z okraje opravdu hodně lidí.
Taky tam bylo, jak všichni společně hází Ewil v červených šatech do vody. Luri se zasmála nahlas a dívala se dál. Kde už nebylo nic…
Pokrčila rameny a pohlédla na všechny fotky naráz. Všichni vypadali šťastně…Úsměvy na tvářích jen hrály a neslušná gesta také.
Luri vzala do ruky jednu tužku z kelímku se žirafou a vytrhla jeden papír z Colinova bloku. Poklepala si gumou na konci tužky na čelo a začala kreslit. Namátkově načrtla několik čar, ze kterých následovně vznikly schody. Zamračila se, ale kreslila dál.
Ve finále ležela na schodech postava s rozedraným břichem a ústy. Chyběla jí jedna ruka a vlasy nad čelem chyběly. Luri se otřásla nad tím, co nakreslila. Zmačkala papír a odhodila ho za dveře. Dělá mu tady nepořádek. Usmála se sama nad sebou a chystala se uklidit tužku, když jí spadla a skutálela se za stůl. Ohnula se, aby jí sebrala.
Pod stolem byl jednoduchý umělohmotný mřížkovaný koš a jinak nic. Nahnula se dál, přičemž spatřila tužku a nějaký papír. Vytáhla je. Tužku položila na stůl, ale oči zabodávala do fotky.
Jediná fotka, kterou viděla z toho jejich tábora, kam jeli dělat praktikanty.
Seděli na nějaké kládě u ohně. Jen oni tři na jedné a po stranách fotky byly ruce, takže asi nebyli samy. Vypadali ale úplně jinak.
Lukas byl oblečený celý do černé. Tvářil se nepřístupně a měl natržený ret. Krátké husté vlasy měl sčesané do obličeje a u spánku měl asi tři čárky nejspíš od uhlí nebo tužky. Ale to bylo divné - přece by po sobě nekreslil uhlím…
Colin se nepřítomně díval do ohně. Na tváři mu tančili stíny plamenů a krátké vlasy se v matném světle leskly. Na rtech mu hrál nepřítomný úsměv a ruce měl rozmazané - nejspíš točil palcema.
Nate se díval někam na stranu. Ruku si strkal do kapsy u bundy a v očích měl ostražitý až vražedný lesk. Jako by si hrál na nějakou šelmu.
Luri se zvedla a dala fotku na stůl.
V porovnání se všemi fotkami na nástěnce a s těmi dalšími, které na nástěnce nebyly, ale byly v albech založené někde ve skříních, vypadala to fotka cize. Tak cize, jak jí připadala malá hnědooká a blonďatá holčička na fotce s Lukasem.
Něco se tam muselo stát, uvědomila si Luri. Přeložila fotku napůl a vložila ji do své kabelky, kterou nechala na nočním stolečku.
Vyndala odsaď i mobil a vytočila Colinovo číslo. Nebude na něj čekat další hodinu - bude si myslet, že ještě spí.
Okamžitě se ozval hlas operátora. Luri podrážděně zaklapla telefon. Nepotřebovala slyšet tu hatmatilku znova a znova. Znala jí nazpaměť.
Vyrazila ke vchodovým dveřím a vytočila číslo svého táty.
***
Už po čtvrté jsem stiskla zvonek vedle dveří do Luriina domu ale nikdo se neozýval. Možná jeli do nemocnice, nebo nakupovat… Ne nakupovat nejeli. Luri by v žádném případě neměla náladu na nakupování. A navíc jí vlastně vezl domů Colin…
Usmála jsem se a otočila se na patě.
Nejsou doma?? Fajn já pudu domů a prostě budu sedět a snažit se zapomenout na tu scénu, kterou vidím před očima, pokaždé když je zavřu.
Savannah. Holka. Normální holka na normální střední v nenormálním městě. Kdo by jí ale chtěl něco udělat?? Dobře, možná měla pár rivalek a několik kluků, kterým dala košem, ale rozhodně to nemohlo bejt tak silný, aby jí zabil. Rozhodně ne takovým způsobem.
Pravdou je, že lidi v silném citovém rozpoložení jednají neuvážlivě. Na situaci, která se stala před týdnem, se díváte jinak než právě v té chvíli. Třeba někomu něco udělala a…
NE!! Byl to prostě vrah a tečka!! Zamračila jsem se.
Prošla jsem vrátky a nemotorně je za sebou zavřela. Bylo velice bledé ráno. Auta okolo jezdila v plném proudu. Netrvalo dlouho a připomínali mi blyštivou řeku plnou barevných aligátorů. Šla jsem dál a dokonce jsem i míjela pár lidí spíš důchodců, co šli z obchodu na rohu našich ulic.
Takhle časně ráno dokáže někdo vstát… jen proto, aby měl čerstvé rohlíky. Já nedokážu poslední dobou (a jsem si jistá, že teď už určitě ne) ani vstát na nějaký seriál co dávají ráno, natož bych si šla pro rohlík.
Usmála jsem se nad malinkým bolderteriérem a kráčela jsem si to davem budoucích zombie vpřed. Málem jsem narazila do stěny ze starejch babiček, co šly všechny vedle sebe jako slepice, že už jim fakt musím zanadávat.
Takovej frmol tady nikdy ráno nebývá.
Došla jsem až k domu a líně jsem přelezla přes nízký plůtek. Přeběhla jsem zelený trávník a vyběhla schody ke dveřím.
Otevřela jsem je a málem uklouzla po něčem na zemi.
" Krucinál fagot do prkenný vohrady s červenejma hrnkama místo poklic na vaření vrabčích vajček!!!" můj hlas byl jedno velké naštvané crescendo (*zesilování). Nakonec jsem si ještě dupla a nakvašeně jsem zvedla papír, co ležel na zemi.
Zavřela jsem dveře a zula jsem si boty s očima přikovanýma na obálku a vztek z mého málem dalšího pádu rychle vychladl.
Dověhla jsem do kuchyně a jemně jsem si navlhčila ruce.
Sedla jsem si ke stolu a opatrně jsem začala oddělovat lepivý okraj obálky, tak abych jí neponičila. Nádherným krasopisným písmem, jako z pohádky, na něm bylo vyvedené moje jméno a adresa a v rohu nějaký naprosto úžasně viditelný podpis, nad kterým jsem otráveně mhouřila oči jako bych si myslela, že se vlivem mých očí zvětší.
Podařeně jsem odloupla úplně celou obálku a vytáhla jsem jeden Ačtyřkovej papír přeloženej na půl. Byl jen jeden a naprosto dokonale složen - nikdy nebyl ni záhybek navíc.
Zamračeně jsem ho rozložila.
Byl prázdný.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 18:56 | Reagovat

Není to moc dlouhý? :-D Ten prolog je sice kratší, ale co! Mě se to maximálně líbilo! Je to prostě luxus a doufám, že tady brzo mude další kapča!

2 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 24. prosince 2013 v 19:00 | Reagovat

Páni! Díky díky moc! Bylo to absolutně skvělý! Jsem zvědavá, co to vlastně kluci skrývají. A ta její nadávka byla taky dobrá. Asi se to naučím nazpaměť. :-D A ta obálka je hrozně zvláštní. Co to jako má být?!

3 kíík :D kíík :D | Web | 24. prosince 2013 v 19:29 | Reagovat

Krásný Prolog :-D fakt moc, moc hezký.
Ale jestli sem okamžitě nedáš další kapitolu Divošky tak začnu stávkovat! :-D
PROSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM DEJ SEM SALŠÍ KAPITOLKU DIVOŠKY.. to by byl krásnej dárek k Vánocům :3
Jo a Veselé Vánoce :D :3

4 Camilla Camilla | Web | 24. prosince 2013 v 21:10 | Reagovat

Tak konečně jsem se dostala ke čtená povídek. :D
Colin se mi nelíbí :D
Jinak, krásný prolog i kapča. :-)

5 sarush ef sarush ef | Web | 25. prosince 2013 v 12:34 | Reagovat

To je výborný! :)

6 Kačíí Kačíí | Web | 25. prosince 2013 v 14:09 | Reagovat

Tak tohle se mi hodně líbí,.... Úžasný :-)  :-)  :-)

7 Violett Violett | Web | 25. prosince 2013 v 18:40 | Reagovat

Krásné :) Jen mě překvapila ta prázdná obálka, takže musíš tu dát další kapču :D

8 DorkaJ. DorkaJ. | Web | 26. prosince 2013 v 15:12 | Reagovat

Páni zaujímavé. Už by som si prečítala aj druhú kapitolu a neviem čo máš s tým prológom, je fajnový. I keď veľa toho som z neho nezistila, teda aspoň zatiaľ.
Tuším som si obľúbila rozprávačku príbehu a to nielen kvôli tej podarenej nadávke z ktorej sa my pletie jazyk. Inak je to fakt dobrý jazykolam, ani prvý krát som to nevyslovila a už som sa zamotala :-D

9 Joss Joss | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 18:32 | Reagovat

Uau, tak toto vyzerá dosť zaujímavo, rozhodne si to musím pridať na zoznam a budem sa tešiť na pokračovanie, pretože píšeš skutočne krásne, síce sa mi to zdalo trochu dlhšie, ale tiež píšem dlhé kapitoly, takže mi to nejako neprekážalo, rada čítam v takejto kvalite a to sa oplatí počkať si na ďalšiu kapitolu. Nech už bude hocikedy, toto bolo skutočne pekné. :)

10 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 27. prosince 2013 v 18:08 | Reagovat

To bylo velice zajímavé. To jak namalovala ten obrázek, to se stane, nebo co? To mě nejvíc zaujalo.. Už se těším na další kapitolu... :-)

11 Ilía Ilía | Web | 28. prosince 2013 v 23:06 | Reagovat

Není to dlouhý?! Děláš si ze mě srandu?!!!?!?!

Ta nadávka je naprosto bestovní! :-D určitě se ji naučím! :-D
A co ta kresba. Souhlasím s Il, že nad tím teď nebudu moct spát.
Zajímalo by mě, co kluci skrývají...
Pání to bude krvák, že jo?! Perfektní počtení po jedenácté večer :-D

12 Angela Angela | Web | 2. ledna 2014 v 9:31 | Reagovat

Ne, vůbec to není dlouhý... :-D
Je to úžasné... a ta nadávka. :D
Vrtá mi hlavou ta kresba, a taky ta fotka... Snad se to brzy objasní...
Bude co nejdřív další kapitola? :D

13 Calla Calla | 20. ledna 2014 v 19:31 | Reagovat

Hustýýýýý!! :D Naprosot úžasný! Sice na mě až moc dlouhý.. Já raději krátký kapitoly, ale prostě píšeš skvěle! Ta věta: " Krucinál fagot do prkenný vohrady s červenejma hrnkama místo poklic na vaření vrabčích vajček!!!  To jsem nikdy v životě neslyšela ale neskutečně mě to rozesmálo. :DDDD

14 Hermi Hermi | Web | 26. července 2014 v 14:20 | Reagovat

To je ÚŽASNÝ! Musíš napsat další kapitolu! [:tired:]  [:tired:]  :-D
A úplně mě dostalo to (cituji): "Krucinál fagot do prkenný vohrady s červenejma hrnkama místo poklic na vaření vrabčích vajček!!!" :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama