8.kapitola *Divoká* 2/3

7. ledna 2014 v 16:10 | Ewiline |  1. díl
Moc se omlouvám za svou neaktivitu, ale dostala jsem zaracha, i když vlastně ani nevím za co O.o
V pátek to všechno doženu, nebojte!
(Snažím se být nenápadná, protože právě dělám referát o hurikánech na Filipínách... Moc na výběr teda není.)

Užijte si kapču a nezlobte se na mě, prosím! O:)






Nasedla jsem do zadní části auta a místo spolujezdce přenechala Peterovi. Vyučování skončilo a Leon mě hned odchytil jako nějaká ztřeštěná chůva. O ránu se naštěstí nezmiňoval, ale možná mě to nemine. Ježiši, vždyť se vůbec nic nestalo.
Leon i Pete nasedli dopředu a zapnuli si pásy. Po chvíli jsem je váhavě napodobila. Pořád jsme ještě stáli a já se naklonila dopředu, abych se podívala, co jim je.
Leon si četl esemesku od Jennis, a Pete si prohlížel časopis. Nejspíš vytušil, že se na děj dívám, protože mu zacukaly koutky úst a trhl rukou v opakovaném blafování zapnutí rádia. S triumfálním úsměvem jsem protočila oči, natáhla se a zapnula rádio sama.
Pete složil časopis a s hranou nevěřící tváří se na mě zadíval.
" Má asi horečku." poznamenal pištivým hláskem.
" Myslíš?" Leon se konečně otočil na mě a schoval mobil do kapsy " Máš pravdu je celá zelená!"
Zabořila jsem se od sedačky a kolena jsem si opřela o bráchovu sedačku. Rytmickým boucháním jsem ho začínala kopat do zad.
" Ale nainstaloval ti masážní křeslo." pokýval Peter hlavou a já jsem Leonovu sedačku bouchla ještě silněji. Potom jsem si sedla normálně, rozhodnutá radši nic nedělat.
" Šikovná holka, ale asi ne moc zručná," zasmál se Leon " Vyplo se to."
" Asi došly baterky." pokrčil Pete rameny a zesílil nějakou písničku.
" Dovezem jí do nemocnice, a potom pojedem pro nový baterky." Leon nastartoval a auto hladce vyjelo z řady.
" Ne, nejdřív pro baterky." zasmál se Pete.
" Nechte toho," ozvala jsem se.
Začali na mě pokřikovat ještě víc. No, tak je to lepší, než kdyby mlčeli. Na mysli mi ale vyvstala otázka…
" Hele, proč ste šli ráno s Brandonem do tý starý třídy??" zamračila jsem se na ně a Pete, který zrovna mluvil, se zarazil.
" Mysleli jsme, že to kvůli němu si ráno jela dřív." Peter se na mě vědoucně zazubil.
" Kvůli němu?! Ha ha ha ha ha." Jak si o mně můžou tohle myslet?!
" No, dobře. Řekl to samý akorát ve svý osobě." ozval se Leo a mrkl na mě do zpětného zrcátka. Má docela dobrou náladu. Usmála jsem se na něj.
Vjeli jsme do lesa. Vůbec jsem si nevšimla, že tak dlouho žvanili o tom, jestli se mnou jet do nemocnice nebo ne.
Leon zastavil na odbočce, která vedla k domu Petera. " Dojdeš, brácho?" zeptal se ho.
" Jasně," Pete se zeširoka usmál a otevřel dveře " Moc rád."
Zasmáli se a Leon šlápl na plyn. Než se mi Pete ztratil z očí, všimla jsem si, že mizí za houštím vedle té úzké cesty. Nebo jde po cestě už za tím houštím.
Otočila jsem se zpátky dopředu a zahleděla jsem se na Leonovu sedačku.
Klidně dýchal a zaváněl playboyem. Měla jsem nutkání zakrýt si nos a tak jsem otevřela okno. Automaticky ho zepředu zavřel.
" Hej!" zasmála jsem se. Znovu jsem stiskla tlačítko. Okno dojelo do poloviny, ale tam se seklo a vrátilo se zpátky.
" Pustím klimošku jestli chceš," pokrčil rameny a usmál se " Ale už jsme doma."
Už jsem viděla náš dům, za chvilku k němu dojedeme. Zdálo se mi, že auto ještě ani nezastavilo a Leon už byl venku. Čekal, až ho dojdu.
Já jsem si posbírala věci a ztěžka jsem se vytáhla ven ze dveří. Ozvalo se hlasité bouchnutí, jak jsem dveře zavřela, a Leo zmáčkl můj klíč. Auto se zamklo.
Vydala jsem se k domu.
Máma ani táta zase nejsou doma. Tentokrát prý jeli dokonce až do Mexika kvůli nějaké schůzce. Nevrátí se nejspíš moc brzo. Začínala jsem se zajímat o to, co dělají na svých jednáních, když jich je tolik jen v jednom týdnu.
Zastavila jsem se a otočila k Leonovi. " Ty nejde-"
Když jsem se však otočila úplně, š a zbytek věty mi zůstal někde v mozku připravený, ale neschopný vyjít do tisku.
Vystrašeně jsem se rozhlížela po okolí. Kam zmizel?? Není tady nějaká další stvůra??? Ne, počkat, to by to tady smrdělo. Pro jistotu jsem popotáhla nosem. Kromě toho pitomýho playboye nebylo cítit nic.
Otočila jsem se ke dveřím. Třeba mě obešel, zatímco jsem se já otočila k němu. Ale ani u dveří nikdo nestál. Podívala jsem se zase na auto. A potom jsem i zvrátila hlavu dozadu, ale tady není žádný strop, aby na mě vybafl zezhora.
Už jsem se nadechovala, že na něj zavolám, když se objevil přede mnou na pomyslné stezce, kterou vždycky chodím.
" Kdes byl??" vyhrkla jsem na něj.
" Poď," otočil se a zase šel.
Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a hodila jsem si batoh víc přes rameno, než jsem se za ním vydala. Nechápu, proč mám jít za ním někam do lesa. Ale přece jenom jsme sourozenci. Znovu mě přepadla myšlenka, že Leo je možná taky vlk. Ale kdyby ano a celá rodina by byla vlčí, proč bych nic nevěděla??
Leon seděl na větvi jednoho nahnutého a zvláštně vyrostlého stromu. Poklepal na místo nad sebou, jako by hladil pudla. Shodila jsem tašku před větev a nechala jsem se vytáhnout Leonovou rukou až nahoru.
" Co se děje??" zeptala jsem se, když jsem seděla na větvi a držela jsem se té nad sebou jako na horské dráze.
" Myslím, že si musíme promluvit," zvedl ke mně zrak " Jako bratr a sestra."
" To zní… děsivě." nevěřícně jsem se na něj podívala a čekala jsem, co z toho všeho praskne. I když vlastně všechno to vede jen k jedné věci.
" Co se to děje, princezno??" zeptal se, ale mluvil dál " Před pár dny si byla ještě v pohodě, ale teď se chováš… Jinak. Co se stalo?? Kdyby se ti před týdnem stala havárka, byla bys vyděšená, ale když si přijela s Peterem, vypadala si jakkoliv jen ne vyděšeně nebo ztrhaně."
Podíval se na mě. To je asi pauza a já mám odpovědět.
" Peter mě uklidnil," snažila jsem se o lhostejnost " Cestou sem jsem se smála."
" Když se nad tím tak zamyslím," natočil se ke mně víc a já stiskla větev pevněji " Začala ses chovat divně od tý doby, cos spadla z toho srázu v lese."
Pozvedl obočí jako by čekal mou reakci, ale já jsem se na něj radši jen dívala čekajíc, co řekne dál.
" Nevyhrožoval ti někdo?? Neublížil ti někdo???"
" Ne," vyjekla jsem " Vůbec ne, proč?"
" Mám o tebe strach, princezno," seskočil z větve a elegantně dopadl na zem s lehkým pokrčením v kolenou. Obrátil se ke mně a zase začal mluvit "Je to tady strašně velké. Máme úžasnou rodinu. Já mám úžasnou sestru a kopu přátel, o kterých někdo jenom sní…" odmlčel se " Ale teď se má úžasná sestřička chová jinak. Tak nějak… prostě jinak! Jackie si dělala starosti hned po tom, co si ten den přišla. Něco se ti stalo. Já to vím, cítím to."
Přišel ke mně blíž a já se bála, že mě tíha jeho pohledu shodí se stromu.
" Co se ti stalo Carter," Bylo to řečeno jako výzva a zároveň otázka. Cítila jsem, že se mi do očí hrnou slzy. Řeku mu to… Já… Musím! Je to můj bratr. Ne nemůžu!
Musíš! Myslíš, že by tě ještě měl rád, kdyby zjistil, že si mu něco takového zatajila??
Je to můj bratr!
To může, jak chce, ale co když tě potom bude nenávidět? Co když mu bude líto, že jsi mu nevěřila??
To neřekne! Nemůže to říct!!
Myslíš?? Sama si říkala, že to bude on, kdo tě odhalí. Tak proč tu dobu nezkrátit…
" Leo," vyhrkla jsem " Já…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kíík :D kíík :D | Web | 7. ledna 2014 v 19:14 | Reagovat

Nevadí Ewil.. ale musela si to ukončit zrovna v tom napínavém!!! :DDD okamžitě další část

2 Joss Joss | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 19:47 | Reagovat

Ježíš, ten koniec a keď si pomyslím, že som sa konečne za dnešok dopracovala ku koncu, teda ku koncu, konečne budem čítať aktuálne kapitoly, ale.... ja som sa zľakla, že jej povie, že vie, že je vlk a on začal hovoriť o jej správaní, ach, prečo to robíš? Už sa teším na ďalšiu kapitolu, dúfam, že tu bude čoskoro. :D

3 Scriptie Scriptie | Web | 7. ledna 2014 v 20:21 | Reagovat

Nejdřív budu hodná a sdělím ti, že tvá neaktivnost je respektována. A pochopena. A taky musím pochválit tvou ďábelskost, když jsi vložila tuto kapitolku, přestože děláš projekt.
Ale teď budu zlá. A hodně, hodně naštvaná a velice napnutá, protože tohle zakončení je absolutně...! Argh! Doufám, že další přidáš brzy, protože jsem hrozně zvědavá, jestli to teda řekne, nebo ji někdo přeruší...

4 Xanya Xanya | Web | 8. ledna 2014 v 16:06 | Reagovat

V poho u když jsem si říkala kam jsi zmizela :-D Jj,tajný lezení na blog když děláš projekt dobře znám. Naposledy jsem ho aplikovala v neděli. :D
Taky tě mám chuť zabit za ten konec. Tak řekne to nebo ne?  A jestli jo,jsem zvědavá na jeho reakci. Koukej si pohnout s další kapitolou,to ti říkám. :-D

5 Rexxanna Rexxanna | 9. ledna 2014 v 19:09 | Reagovat

No takhle to zakončit... :D Njn... Člověk se pak více těší... :D Jinak úplně suprová kapča. :D

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 27. ledna 2014 v 20:38 | Reagovat

Sakra.. takhle ukončovat kapitolu?! Chceš abych umřela?! Mám jednu výhodu a to, že se okamžitě můžu vrhnout na pokračování, jinak by mě opravdu asi kleplo.. :D

7 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 13:53 | Reagovat

Ewil, asi by som ťa zastrelila, keby si ďalšiu kapitolu ešte nemala :D Tak som zvedavá, čo mu povie. Či mu povie, že je vlkodlak, alebo len niečo trepne, alebo sa tam niekto zjaví... Už nevládzem od zvedavosti písať, idem čítať ďalej :D

8 Kessi Kessi | Web | 9. února 2014 v 15:31 | Reagovat

Áaaa to je úžasný!! Ten konec! Ať mu to řekne, prosíím! Chci aby to o ní už někdo věděl , asi se zblázním :D jdu číst dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama