9.kapitola *Divoká* 2/3

18. ledna 2014 v 22:52 | Ewiline |  1. díl
Tak tady je 2. část, zase jsem to musela rozdělit a to to vypadalo, že se vejdu jen do dvou... :(

:D





Na konci vyučování se měli všichni ze školy shromáždit v tělocvičně. Šla jsem vedle Jackie, která se už zase mračila. Situace se jí zjevně moc nelíbila. Nikdo ani zatím netušil co se děje nebo jestli bude třeba nějaké představení, či co.

" Nikdo okolo taky nemá tušení co se děje," za námi se objevil Alex a vtěsnal se mezi nás.

" A ty tušení nemáš??" zeptala se ho Jackie s nezvyklým výrazem v jemné tváři.

" Ani já ne," pokrčil rameny.

Poslouchala jsem je. Ale ne příliš pozorně. Vešli jsme do velké tělocvičny. Vchod byl úplně v rohu, zem byla posetá novými značkami a na stranách se pyšnily branky spolu s koši na basket.

Narazila jsem do uměle opálené blondýny před sebou. Hned se podrážděně ohlédla " Neumíš dávat bacha?!"

" Promiň, promiň," okamžitě jsem se jí omluvila, ale nemyslela jsem to doslova vážně a taky jsem nebyla doslova vážně přítomná svým duchem. Nejspíš si toho všimla, ale otočila se zpátky a začala na mě nadávat svýmu společníkovi…

Na tváři se mi rozlil udivený výraz, když jsem si uvědomila, že to je ten kluk co se včera stal nejzajímavější osobností třídy/školy. Bohužel se mi nikde nedařilo zaslechnout jeho jméno.

Hned se ale stal BFF ♥ s Brandonem, kterej byl u jeho lavice pokaždé jako poslušnej pejsek. Nevadilo mi, že mě neotravuje, ale vadilo mi, že toho kluka neznám jménem. Taky jsem si ho ještě nedokázala zařadit do třídy - snob, hezoun, namyšlenec, snílek…

No tak třída hezounů už mu patří, ale pořád jsem se nějak nedostala do úhlu, ve kterým bych se mohla podívat na jeho obličej.

A to bylo dost divný. Ale nebudu se okolo něj ometat, jen abych mu viděla do obličeje. Dřív nebo později ho na nějaký hodině vyvolají, a on půjde před tabuli, tak co? Moc zajímavej zase není.

Zatímco blondýna s ním konverzovala, a teď už jsem si nebyla jistá, jestli na mě pořád nadává nebo se normálně baví, zaslechla jsem parkrát i jeho hlas. Dobře, hlas není to hlavní, ale ten jeho by se hodil na dabování. Byl takový klučičí (kupodivu) a nadrzlý i při normálním tónu.

Otočil se. Co když je tohle telepat a já tady přemýšlím nad tím, jestli je hezkej nebo ne??

Už jsem chtěla protočit oči a říct Zatraceně ve stylu Ronalda Wesleyho, protože se otočil na druhou stranu a zabodl svůj pohled do Alexe mezi mnou a Jackie.

Alex zamlaskal se žvýkačkou a přímo před ním vyfoukl bublinu. Než se ale stihla bublina rozprsknout, škrábla jsem do ní nehtem a Alexe pokryla jemně narůžovělá žvejkačka. Měl jí po celé bradě a kus ještě na nosu.

Všichni jsme se začali smát a i ta blondýna se krátce otočila. Ale hned potom vedla toho kluka pryč a ztratili se v davu.

" Nechceš mi s tím pomoct, princezno??" ozval se Alex, zatímco se snažil si to z obličeje sundat. Žvejkačka vypadala jako napodobenina plnovouse Santy.

" Ne, nebudu to po tobě dojídat," zatvářila jsem se naoko znechuceně a odvrátila jsem se od něj.

" No tak! Já to sám nesundám," zaúpěl.

Jackie se na mě podívala a usmála se. Taky jsem se na ní usmála a sledovala, jak mi jediným tahem sloupává celou žvýkačku z pusy jako uschlou sádru.

" Máš to i ve vlasech," řekla jsem mu jen tak okrajově.

" COŽE?!" začal úplně šílet a prohrabovat si vlasy jako v nějaké reklamě. Začaly jsme se s Jackie smát a zastavili jsme se v chumlu, který se zatím vytvořil.

Alex se najednou zastavil jako by celou dobu blafoval. Podíval se na mě a řekl: " Ty si děláš prdel, viď?"

Nevinně jsem se zazubila a rychle jsem ho obešla k Jackie, aby mě ochránila. Alex zamyšleně stál se svojí žvýkačkou v ruce. Bála jsem se, že jí po mě hodí, ale on jí šoupl zpátky do pusy. Ovšem ještě předtím z ní udělal kuličku.

" Och! Blebleble ble bledlé!" zatvářila jsem se znechuceně a otočila jsem se jinam.

" Já věděl, že ti to bude vadit," cítila jsem, jak se Alex směje " No tak, princezno! Podívaj jako helám hublinu, he?"

Otočila jsem se na něj. U pusy měl chřadnoucí bublinu a ukazoval na ní prstem.

" Seš nechutnej!" zasmála se Jackie a mírně sebou trhla, když se ozvalo zapískání mikrofonu.

" Ech, Zkouška! Raz, dva, tři." ředitel poklepal na mikrofon a zadíval se na studenty před sebou. Několik učitelů zklidňovalo své svěřence na okrajích davu utvořeného okolo bedny, na které stál náš prošedivělý ředitel.

" Dobrý den, žáci," usmál se. Všechny jeho úsměvy jsou ironické… Po sborové odpovědí, které jsem se nezúčastnila, otevřel znovu pusu, ve které se zablýskl náhradní zlatý zub.

" Ve vaší milované škole," odmlčel se nad posměšnou reakcí " Se stala jedna mírně závažná věc. Sice jsem velice vděčný, že ještě nemáme nová okna, ale i tak, bych chtěl poprosit toho, co rozbil okno ve staré třídě číslo 14, aby se přihlásil."

Ozvalo se zašumění a všichni se začali ohlížet a remcat. Mně se v hlavě spojovaly body… Do té třídy včera přece šel Brandon a Leon s Petem. Že by rozbili okno? To snad ne.

Otočila jsem hlavu, abych na ně viděla. Zahlédla jsem Darka a Leonovu hlavu někde uprostřed ale vůbec se netvářili nějak zúčastněně, i když se mezi sebou tiše bavili. Pocítila jsem strašnou touhu, vědět o čem si šeptají. Jen jedno slovíčko!

" Klid, ticho!" zvýšil ředitel hlas a mikrofon hlasitě zapískal. " Okna se sice budou vyměňovat hned za měsíc, ale to není důvod je rozbíjet. Pokud se dotyčný nepřizná, bude se muset celá škola složit na jedné okení tabulce."

Většina se rozkřikla, Proč to máme platit my, když se dotyčný prostě nepřizná, to je přece jasný, ne?! - a horší verze.

Mě to bylo upřímně jedno, protože lidí na škole bylo jako much a kdyby z toho vypadly i ty lidi co měli stoprocentní alibi, nevyšlo by to nikoho extra draho. Ale tady jde o zásah do ega.

Ten někdo vlastně třeba ani není přítomný a někde se právě směje, že se na to budeme muset složit. Zašklebila jsem se a znovu jsem se usoustředila na slova vycházející z ředitelových seschlých rtů. "…takže můžete jít, jsme domluveni a usvědčili jste mě po této krásné reakci."

Sžírala mě zvědavost vědět, kdo to byl. Prostě jen tak se podívat a říct si Ha tohle byl on/a. Nemohla jsem to prostě vyhnat z hlavy ani, když už jsme vycházeli z tělocvičny za pobouřeného mumlání ostatních. Byl tam Pete, Brandon, Leon… A co když se porvali?

Uchechtla jsem se. Tak to asi ne. Nebo možná ano, ale důvod mi opravdu není známý. Možná to opravdu udělali, a proto se vůbec nevyjadřovaly - ale já nejsem taková bonzačka, abych to na ně jen tak s klidem práskla. Ale jsem tak velká bonzačka, abych se tam podívala.

Leona a Darka jsem opustila hned po té přednášce s tím, že se sejdeme u auta. Nic nenamítali a ani nemohli, protože jsem hned zdrhla. Chodby byly prázdné jako by byli prázdniny. Všichni letěli hned domů nebo aspoň nešli nahoru.

Vyhopsala jsem schody a nakoukla jsem za roh do chodby před sebou. Na druhé straně právě mizely nějaké tři holky, ale jinak byla chodba dočista prázdná. Vyšla jsem zpoza rohu a otevřela jsem poměrně dobře vypadající dveře naší nejstarší a nejnepoužívanější třídy s číslem 14.

Místnost na mě vydechla pachem nevětranosti, jako bych vlezla do chřtánu sedmihlavé saně, kterou trápí zubní kameny. Vzduch se ale začal čistit kvůli průvanu otevřených dveří a pavoukovitě rozložené díře v první tabulce okna hned vedle místa učitele.

Dveře vedly do třídy z rohu a stůl učitele byl u stěny hned naproti. Jinak byla třída úplně stejná jako naše 28. Okenní tabulka byla skoro na rozsypání. V jejím pravém rohu byla díra o velikosti kočky domácí a ještě dvě další pavučinové trhliny, takže jsem vlastně neviděla žádný úplně nepoškozený kus skla.

To, že jsem v téhle třídě vlastně nikdy nebyla, mi přišlo divné. Vypadala opravdu naprosto stejně jako ta naše. Přešlápla jsem a pohodila jsem s batohem víc na rameno.

A co jsem si vlastně myslela? Že tady pachatel nechal svou fotku?? Pravý koutek úst se mi zvedl. Já se prostě nepoučím! Ještě jednou jsem přelétla pohledem po zaprášených lavicích a najednou jsem byla skokem u své lavice. Na místě, kde bych seděla…

Na desce bylo něco vyryté. Zamračila jsem se a prsty jsem se dotkla vyrytého nápisu

Gwendolyn S. 1995

Mimoděk jsem se usmála. Pod nápisem bylo ještě srdíčko, ale to bylo sloupnuté, takže by to mohlo být klidně i něco jiného. Rytina byla vytažená liháčem, ale přes vrstvu prachu to nebylo ani poznat. Sfoukla jsem své otisky prstů a zakřenila jsem se. Pohled mi padl na dveře, ve kterých se objevil ředitel se školníkem a naším třídním.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kíík :D kíík :D | Web | 18. ledna 2014 v 23:08 | Reagovat

úplně úžasný... hned se jdu vrhnout na další část.. :-D se vsadím že to svedou na ní :-D no uvidim.. :-D

2 Scriptie Scriptie | Web | 19. ledna 2014 v 21:07 | Reagovat

Skvělý!!! Je zajímavé, že zrovna na místě, kde by seděla, má něco takového vyrytého!! A myslím, že ředitel ji začne podezírat z toho vandalství. Ale teď letím na druhou část!

3 Xanya Xanya | Web | 21. ledna 2014 v 9:33 | Reagovat

Myslím si to samé co Script,ředitelové jsou mrchy. :-D Ale možná je tenhle jeden z mála normálních a rozhodne se to nejdřív prošetřit než to zase uvalí na někoho kdo je zrovna po ruce. XD Jdu na další. :))

4 Joss Joss | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 18:00 | Reagovat

Tak ten koniec tejto časti kapitoly ma docela zabil, dosť dlho som sa nemohla dopracovať k jej prečítaniu kvôli škole a stresom so známkami, ale dnes som sa k tomu dostala a páni.. tak to som nečakala a tiež by ma zaujímalo, či tam nezohrá rolu aj ten nový chalan, ktorý sa tam objavil. Som zvedavá, či bude mať nejaké problémy, musím ísť rýchlo prečítať pokračovanie k tejto kapitola, inak sa zbláznim.... to je ako naschvál, ten koniec. :D

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 27. ledna 2014 v 20:54 | Reagovat

Super kapitola.. To jméno tam vyrytý je boží. Moje hodně oblíbený jméno. Doufám, že ji teď něco neudělají, jako že ji neobviní, že se tam ukázala a tak.

6 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 14:18 | Reagovat

Ježiš Ewil :D Ty každého zatiahneš do nejakej brindy -.- :D Snáď sa z toho nejak vymoce :D

7 Kessi Kessi | Web | 9. února 2014 v 15:52 | Reagovat

Hehehe a má problém :DD To je fakt dobrý, ještě když o ní řeknou že to byla ona :D Jdu číst dál.

8 Violett Violett | Web | 12. února 2014 v 16:12 | Reagovat

Tak to má Car blbý, že jí tam chytli. Zajímá mě jak se z toho vyvlékne...no uvidíme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama