9.kapitola *Divoká* 3/3

18. ledna 2014 v 22:53 | Ewiline |  1. díl
A tohle je 3.ČÁST, upozorňuji abyste nečetli na přeskáčku... tady by mi to trošku vadilo, ale nepoznám to, že?
No pokud jste prostě četli jen první část z 9.kapi tak se prosím vraťte trochu níže a uvidíte část kapi, kterou jste ještě nečetli O:) :D






Byli otočení ke staré skříni vedle umyvadla, tudíž zády ke mně. Tělem mi projel neskutečný třas. Pachatel se přece vždycky vrací na místo činu… Co když si budou myslet, že jsem to byla já?

Naprosto ztuhlá jsem je pozorovala, jak se hýbou a když se školník otočil, skočila jsem za skříň vzadu. Zády jsem se o ní opírala a nohy jsem příčila na zdi před sebou. Pod skříní byla totiž jasně znatelná díra, protože měla vysoké nohy. Zarytě jsem se dívala do zdi a nehty jsem pevně zarývala do zvláštního povrchu skříně. Momentálně jsem se držela bez extra velkých potíží, ale klidně se vsadím, že mě zítra bude pekelně bolet břicho. Ehrm… svaly na břiše.

Pánové právě diskutovali o skle a já jsem si přiložila tvář nad rameno, abych naklonila hlavu k lepší slyšitelnosti.


Byly u okna a někdo z nich zkoumal škody na té dolní tabulce. Uvědomila jsem si, že celou dobu nedýchám a hned jsem prudce nasála vzduch do plic, ale asi ne dost potichu. Náš třídní se odpojil od skupinky a pomalým krokem se vydal ke skříni. Ruka mi sklouzla po hrubém povrchu a já se křečovitě zapřela chodidly o zeď, abych sebou netřískla o zem.

I pro mě ale bylo mírně obtížné dostat se za skříň a pořád jsem byla o něco menší než učitel, takže jsem doufala, že maximálně skříň otevře a to mi vadit nebude.

Ale pomalé vrzání podrážek se neustále přibližovalo spolu se šustěním umělé látky učitelova potiskaného trička. Skousla jsem si ret, nedýchala jsem a křečovitě jsem tiskla dlaně pod sebe. Udržet se bylo najednou mnohem těžší než bych čekala. Bála jsem se, že se učitel nakloní a podívá se sem. Zadržela jsem dech a posunula jsem se trochu výš. Ozvalo se zaklepání na dřevo za rohem hned vedle mě.

" Ty skříně už musíme konečně přesunout," řekl a já uviděla stín, jak se otočil, ale neodešel. Tiše jsem zaklela.

" Jo to asi jo," ozval se školníkův suchý hlas. Ruka mi jemně podklouzla a já se šíleně lekla, že padám. Učitel znovu poklepal na dřevo a obrátil se směrem k nim. Za dalších spekulací se přesunuli ven ze třídy.


Když byli cítit dostatečně daleko, unaveně jsem spustila nohy a zem. Vyhrabala jsem se zpoza zapavučinované skříně a všimla jsem si svého černého batohu vedle lavice s rytinou. Pozvedla jsem obočí a vzala jsem si ho do ruky. Nejdřív jsem ho jen tak potěžkala a potom jsem ho s pokrčením ramen hodila na záda a vydala jsem se ven ze třídy bez jediného ohlédnutí. Každý můj krok se rozléhal a mě neskutečně znervózňovalo, že to zní jako bych vysílala tělem ze školního rozhlasu. Na schodech do přízemí jsem zrychlila ještě víc a najednou už jsem ztěžka tlačila na kliku vchodových dveří.

Nadechla jsem se svěžího vzdychu, který mi slastně roztáhl plíce. Odpoledne lehce pršelo, takže byly na asfaltu louže. Pořád mi připadalo, že trochu mrholí… Ale to bylo asi tím, že tolik foukal vítr. Teď, když jsem zvedla hlavu k obloze, byla přesně půl na půl. Místy svítilo a jinde bylo černo. Nesnáším, když to je takhle nerozhodně.

Zabočila jsem k Darkovu autu, které bylo hned za rohem, a málem jsem se udusila svým jazykem.

Na Darkově autě seděla pětice kluků z Leonovi třídy. Smáli se a pili z vlašek z tmavého skla bez nálepek ale s lepidlem od nich.

Zastavila jsem se a opravdu nevěděla co dělat. Seděli, nebo ne, abych je neurazila, pouze se opírali o kapotu ze strany řidiče na Darkově autě a na straně spolujezdce sousedícího auta. Jelikož nevlastním klíče, nemůžu mu s autem odjet.

" Hele, kdo přišel!" Joey ke mně máchl rukou s flaškou a všechny oči se na mě upřely. " Leonova ségra nám přišla dělat společnost!"

" Ani ne," zamračila jsem se a pořád jsem sledovala Darkovo auto jako bych si myslela, že do něj naskočí a jen tak si odjedou.


" Ale no tak!" zasmál se ten nejblíž ke mně a doslova mě stáhl mezi sebe a toho co na mě ukázal. Vyjekla jsem, protože jsem to nečekala a hned jsem se od nich snažila dostat pryč. Ale skončila jsem ve středu, ze kterého jsem se nedokázala nijak dostat…

Pomalu se zvedli a utvořili okolo mě kruh s nějakou tou dírou, kterou bych ale neproběhla jen tak normální lidskou rychlostí.

Otřásla jsem se, když mi jeden z nich sebral batoh a hodil ho na kapotu k přednímu sklu.

" Carter," zazubil se Joey. Měl krásné modré oči, ale dojem kazil alkohol, od kterého byly zakalené. Hnědé a krátké vlasy měl rozdrbané a vypadal jako by byl celý oblečený na křivo. " Kde máš brášku?? Toho malýho bílýho hajzla." Rozkašlal se a znovu s úsměvem se ke mně naklonil, takže jsem nebyla ušetřena odpornému dechu. Bože v čem to zase lítám?! Co si dovoluje říkat o mém bratrovi?!!

Rychle jsem odstrčila kluka na východě, pokud to je teda prostě ta pravá strana a chtěla jsem zdrhnout, jenže mě něčí ruce zase chytili a já zase skončila uprostřed. Kruh byl těsnější, jako bych byla kořist a oni vlci…

Do těla mi vjel žár a sežehl mi každé nervové zakončení. Vnitřnosti mi udělali přemet, a pokusili se bouchnout. Držela jsem se jen ztěžka. Opravdu hodně ztěžka. Prudce jsem se otočila k Joeyimu a zavrčela jsem, což mu smazalo úsměv z tváře. Vyžívala jsem se v měnícím se výrazu jeho očí. Nejdřív potměšilých a náhle nechápavě vyděšených.

Viděla jsem, že se mě bojí a že o krok ustoupili, ale to mi nepomohlo se uklidnit. Právě naopak mě to ještě víc rozzuřilo. Zuby mi prořízli dásně. Neskutečně mě to zabolelo, ale bolest jsem přestala vnímat hned, jakmile Joey postřehl, co se se mnou stalo. Jeho výraz byl výraz čiré hrůzy. Michael vedle něho zalapal po dechu…

Ale pánové za mnou neviděli, co jsem udělala, takže mě jeden plácnul se smíchem přes zadek. Otočila jsem se tak prudce, až se okolo mě zatočilo pár uschlých lístků a chytla jsem jeho ruku ještě na zpáteční cestě a prudce mu s ní trhla, ne však na tolik, aby se zlomila. Z hrdla se mi vydralo další zavrčení a ruce mě zabrněli, jak jsem ho do nich chtěla chytit… Užila bych si ten výraz v očích. Ano užila bych si ho do sytosti!

" Carter!!" zavolal najednou někdo a všechny znaky mé vlkosti zmizeli jako mávnutím proutku, když jsem se otočila a pohlédla jsem do tváře svého bráchy stojícího na rohu. " Co si myslíte, že děláte vy zmrdi?!!!"


Zamrkala jsem nad jeho výběrem slovníku, ale to už se kolem mě prořítil Frank i Joey a ostatní směrem k autům na druhém konci parkoviště. Nějak jsem se jim nedivila, ale v duchu jsem si začala nadávat, že jsem na ně zavrčela. Pokud jsou chytří, nikomu to neřeknou…

" Hej, Cart si v pohodě???" Leon stál u mě a sebral mojí tašku ležící vedle kola.

" Jo, nic mi neudělali," usmála jsem se, ale i já jsem cítila, že ten úsměv je trochu falešný. Nebudu si nic nalhávat, měla jsem od nich pěkně nahnáno. Bála jsem se. Ale nejspíš jsem nebyla jediná, kdo se bál, v duchu jsem se zazubila.

" Darku dělej!" křikl Leo za rameno a podíval se mi do obličeje jako mrtvole na pitevně.

" Nekoukej se na mě tak divně a už pojeď! Nic se nestalo," ujistila jsem ho a obešla jsem auto ke straně spolujezdce.

Dark rychle odemkl auto a nasedl. Rozjel se tak prudce až jsem se lekla, že narazí do značky u vjezdu, ale díkybohu se tak nestalo a vyjeli jsme na silnici.

" Co po tobě chtěli??" ozval se hned Leon.

" Nic," odpověděla jsem jednoduše. " Byly opitý Leo, nevěděli, co říkali."

" Já myslím, že to věděli moc dobře," ozval se Dark " Tak zhulený zase nebyli."

" Hele, jsem tady a sedím s vámi v autě a nic mi není, ano? Je mi fajn." zachrčela jsem trochu podrážděně a odkašlala jsem si.

" Fajn? Opravdu??" Leon se naklonil, takže jeho hlava byla mezi sedadly. " Asi přijde stres, tak za dvě hodiny. Ale jinak seš asi úplně v pohodě, protože tě jen trochu osahávali, že?"

Ublíženě jsem se na něj otočila. " Co to meleš?? Neosahávali mě, ani se mě nedotkli!"

" Stejně bys mi to neřekla, tak s čím se tady vlastně snažím."

" Nech toho Leone!!"

" Čeho??"

" Hej!" ozval se Dark " Nechte toho oba. Leone já myslím, že jí opravdu nic není. Princezna by jinak byla přece pěkně vedle, ne??" Mrkl na mě a já po něm hodila vyzývavý pohled. Ráda bych od něj slyšela celou verzi příběhu.


Všichni jsme mlčeli a já se zadívala z okna. Na louce utíkaly tři srnky a jejich roztomilé bílé zadečky se zářili jako naprostá pěst na oko. Vsadila bych se, že je někdo chytí.

Silnice byla sytě modrá, jak pršelo, a já se po chvilce zaměřila na sledování bílé čáry vedle sebe. Chvilku byla pruhovaná a chvilku zase ne. Krásně jsem na ní rozeznala rýhy a různé nerovnosti povrchu a na chvilku mě opravdu fascinovala. Ano, fascinovala mě utíkající bílá čára. Potom jsem uviděla stín mezi stromy, když mi zmizela bílá čára a auto se poprvé otřáslo na děravé vyježděné cestě. Černá se mihotala mezi stromy a zdálo se, že utíká nesmírně rychle ale pořád tak pomalu, že jsme jí stíhali mít skoro pořád na druhé hodině.

Napnula jsem se a nahnula se blíž k čelnímu sklu.

" Chceš mi sežrat kapotu nebo co??" zasmál se Dark a já si uvědomila, že jedu s nimi.

" No jasně, mám hlad!" zazubila jsem se a Leon se uchechtl.

" Ty vždycky," naklonil hlavu zase do mezery mezi sedadly " Dneska ráno zblafla extra velkou porci sendviče a ještě jsem jí musel dělat tři další malí jako zákusek!"

" Tak určitě," zasmál se Dark a já se taky zažulila " A Santa Claus je gay co obtěžuje mladistvé-"

" Nech toho!!" zasmála jsem se a odepla jsem si pás.

" Čeho?? Já tě tady bráním a ty mě ještě okřikneš?" vyvalil oči naoko nevěřícně.

" To víš, já jsem taková mrcha." poslala jsem mu vzdušnou pusu a se smíchem jsem vylezla z auta, když zastavilo. Dark na mě zakřičel ať nemlátím z dveřmi, ale už bylo pozdě, takže hlasitě zatroubil a já začala utíkat k domu.

Za mnou zachrastil štěrk, jak odjelo auto a Leon šel ke mně, přičemž mi hodil klíče. Obratně jsem je chytla a začala jsem hledat klíč v objemném svazku celkem tvořeného přívěsky. Když jsem ho našla, odemkla jsem dveře a nadechla jsem se sladké vůně skořice a vanilky, která voněla naším domem skoro vždycky.


" Hni se," zasmál se Leon a strčil do mě, takže jsem sebou málem sekla ještě na prahu.

" Hej!" ozvala jsem se dotčeně a zula jsem si boty. " Ty seš ale parchant!"

" To odvoláš." zastavil se najednou s naprostým vážným výrazem, který mě ještě víc rozesmál.

" Myslíš," zazubila jsem se a rychle jsem shodila batoh na zem a rozeběhla jsem se po schodech nahoru.

" Počkej, až tě chytim!!" se smíchem vyrazil za mnou. Stejně jsem před ním ale měla velkej náskok.

Vyběhla jsem do patra, kde měl pokoj a rychle jsem běžela dál.

" Tak já se skočím převlíct, ty než to vyběhneš nahoru," zakřenil se a zalezl do svého pokoje.

" Srabe!" zavolala jsem za ním ještě, ale už jsem zvolnila krok a stoupala jsem do zbytku schodů ke svému pokoji. Břicho mě začínalo tahat a já jsem si začínala vyčítat, že jsem ve čtrnácti nechodila cvičit.

Ztěžka jsem otevřela dveře a zůstala jsem se dívat na balkonové dveře otevřené naprosto dokořán. Možná jsem je nezavřela…

Vykročila jsem k nim a zavřela jsem je. Sklo bylo krásně studené a já na něj na chvilku přitiskla ruku. Na balkonové plošině bylo hodně mokro a ze stromů občas spadla nějaká ta kapka vody…

Ve skle jsem se odrážela já. A za mnou moje postel…

Obočí mi vylétlo vzhůru, když jsem pohlédla na úhledně složenou bílou vlaštovku. Přešla jsem k posteli a vzala jí do ruky. Opatrně jsem jí rozbalila a znovu bez dechu jsem četla různě napsaná písmena, slova, ze kterých mi přeběhl mráz po zádech…



ADIURO TE PER EUM, QUI VENTURUS EST IUDICARE VIVOS ET MORTUOS
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kíík :D kíík :D | Web | 18. ledna 2014 v 23:25 | Reagovat

jako předchozí část i tato se ti povedla.. jen by mě zajímalo co znamená ta poslední věta. Asi něco o tom že je v nebezpečí nebo tak hádám dobře? :-D
A to s tím rozbitým okně... Loen se určitě s někým pral ale s kým? žeby nějakej nepřítel... fakt nevim.. no uvidím co se z toho vyklube. Už se těším na jejich ksichty až jim Carter řekne že je vlkodlak :-D
Kdy přidáš další kapču?

2 Scriptie Scriptie | Web | 19. ledna 2014 v 21:20 | Reagovat

WOOOW! Vážně, bylo to skvělý! Nezávidím sice Carter situaci, do níž se dostala, ale škodolibě jsem se chichotala, když na ně vycenila své zoubky a zavrčela na ně. To se jí fakt povedlo. *velký palec nahoru*
Mate mě, že Leonovi říkali bílý hajzl - proč a co provedl? Proč zrovna bílý? Má to nějaký postranní význam? Taky jsem zvědavá, od koho je ten vzkaz, kdo se jí tam vloupal, a kdo nakonec rozbil to okno. :-D

3 Kačíí Kačíí | Web | 20. ledna 2014 v 11:06 | Reagovat

Carter je skvělá.... zbožnuju jí :-)  :-)  :-)
Leon je taktéž super... to jsou asi moje dvě nejoblíbenější posatvy :D :D
Skvělá kapitolka, moc se těším na další :-)  :-)

4 Xanya Xanya | Web | 21. ledna 2014 v 9:37 | Reagovat

Sakra,proč může mít Carter normálního bráchu a já ne? :-D Taky jsou to moje dvě nejoblíbenější postavy,ale v anketě jsem hlasovala pro Carter,myslím. :))
Kapitola skvělá,koukej pohnout s další. :D

5 Calla Calla | 21. ledna 2014 v 18:11 | Reagovat

Úžasná kapitola! Konečně jsem si přečetla všechny kapitoly a celá tahle povídka je naprostoooooooooooooooo božská!!!!!!!!§ Opravdu krása! :D A ta poslední věta. Mazec! :D

6 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 18:13 | Reagovat

[5]: Děláš si srandu Call??????? O_O  O_O  O_O  O_O  O_O Celý??? xD :D :D :D
Tw smekám před tebou! O_O
Děkuju! :D

7 Calla Calla | 21. ledna 2014 v 18:41 | Reagovat

[6]:  Ne nedělám si srandu. Opravdu jsem všechny přečetla. :DD A musím ještě jednou říct, že tahle povídka je naprosto úžasná. Už jenom kvůli toho, že v něm jsou vlkodlaci. A já jsem prostě naprostý milovník vlkodlaků takže... :DDD

8 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 19:10 | Reagovat

[7]: Páni O_O
Moc ti děkuju, jsem ráda, že se ti líbí! :D Snad se brzy dostanu na tvoje povídky, i když už čtu Veram story :33333 :D ;)

9 Joss Joss | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 18:14 | Reagovat

Ešte by som chcela vedieť, čo má ten nápis znamenať. Musím sa ti však priznať, že s tou scénou s poloopitými spolužiakmi si mi riadne nahnala, ja som mala strach, že sa premení na vlka a akurát vtedy ju uvidí Leon a tak sa to prevalí, ach.... ale ten koniec, no zase to skončilo nejako tak, že už nech je tu pokračovanie. :D

10 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 14:31 | Reagovat

Ewil, ja som si to dala do prekladača :D :D To vyzerá veľmi zaujímavo :3 :D Som zvedavá, či si z nej náhodou nevystrelili :D

11 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 30. ledna 2014 v 17:25 | Reagovat

Super kapitola.. Když jsem si přeložila ten text, tak se ani nedivím že ji běhal mráz po zádech. Kdyby to dal mě někdo na postel, tak... ani nevím :D A ti kluci byli fakt divní. A ta narážka na jejího bratra mě docela deptá, co tím mysleli?

12 Kessi Kessi | Web | 9. února 2014 v 16:11 | Reagovat

Juj tak bylo naprosto super že na ně zavrčela a oni trochu poznali co je zač, přesně to jsem chtěla :D A potom ten dopis to bylo taky super, musela jsem si to přeložit, je to užo :D Jdu číst zase dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama