11.kapitola *Divoká* 3/3

14. března 2014 v 21:56 | Ewiline |  1. díl
Tak další kapitolka je tu :)
Docela mě po jejím dopsaní bolí nohy... xD
Nenapsala jsem to tam, doufám, že vám dojde - utekla z lesa, je normálně doma atd. ;)



Otevřela jsem oči do tmy pokoje. Někde pomyslně pod sebou jsem modré světlo dopadající na podlahu v mém pokojíku. Zvrátila jsem oči zpátky na strop, abych znovu počítala hrbolky, jenže… Proč bych to měla dělat? Už spím, ne??

Ne. Něco mě přece vzbudilo.

Moje ospalá mysl si uvědomila, že jí vzbudil vytrvalý zvuk. Vytrvalé pískání ve frekvenci jednoduchého pískání v uchu. Málem bych si zasmála, jak… jednoduché

Zvedla jsem se a mračila jsem se nad zvukem, který opravdu nemohl být dílem mých ušních bubínků.

Postavila jsem se jen tak, že jsem se jedním kolenem pořád ještě opírala o postel, když zvuk zesílil v bolestivé vřeštění.

Zavřískla jsem tak hlasitě, že se mi ohnul krk dozadu a hned v tu chvíli jsem bolestivě pšíkla. Snažila jsem se kýchnutí zastavit a tím pádem tlak vybuchl v mojí puse a rozškrábal mi hrdlo. Znovu jsem zaječela pod šílenou bolestí, která vystřelila od mé paty až k pasu jako dlouhá jehla, a skácela jsem se k zemi, přičemž jsem se bradou uhodila o vysokou postel, až jsem si bolestivě prokousla ret oběma špičáky. Rána po nich se ale okamžitě zahojila.

S pocitem, že mi nějaký chirurg dává páteř do tvaru písmene Z, jsem se skácela na záda. Do pravé nohy mě chytla neskutečně silná křeč. Okamžitě jsem popadla své koleno a hýbala jsem sebou ze strany na stranu za vzlykavého zvířecího řevu psychopata. Hlava se mi zvrátila do zadu a jakési jehličky pronikly od klíční kosti pod kostru mojí spodní čelist a vyrazily ven pod jazykem. Narvala jsem si prsty do úst ve snaze ty pitomé jehly vytáhnout, ale nemohla jsem je nahmatat, nedošlo mi, že tam ve skutečnosti nejsou.

Noha, do které mi vletěla křeč, se začala třást, pod kůží, kterou jsem viděla díky krátkým kalhotám pyžama, se začaly hromadit žíly jako hadi, co mě chtějí uštknout!!

Na zápěstí mi popraskala kůže a trhala se dál, až k tenkému místu uprostřed paže odkud se obyčejně bere krev. Zároveň se hojila a trhala dál. Žíly a cévy v ráně se vrtěly mezi kostmi a masem, každou chvilku praskla jedna malá žilka. Zařvala jsem a zvrátila jsem hlavu víc dozadu a uchopila jsem pevně tu moc, co mi umožňovala se hojit. Přikázala jsem jí, ať to zmizí, ať zmizí ty rány na zápěstí!!!

Rány se zhojily, ale…
Stokrát radši bych se dívala na své hýbající věci pod kůží, než abych zažívala tohle.

Břicho se mi začalo třást jako bych upadla do epileptického záchvatu s rozdílem, že všechno plně vnímám. Pod nehty na nohou i rukou mi praskala kůže a vysouvaly se drápy, chytla jsem se za hruď a nechtěně jsem si v dekoltu vytvořila dlouhé bolestivé a krvácející škrábance.

Křeče a jehly mi zmítaly celé tělo, zlomilo se mi žebro, praskla Achillova šlacha…Viděla jsem svůj vlastní kloub v boku vysazený ven.

Tmou se ozývalo nechutné počínání síly ničící mé tělo a moje zubožené vzlyky a pokusy o dýchání. Potom mě to otočilo na břicho a cítila jsem se jako by se mi od konce páteře nahoru ke krku prodíraly ostnaté kořeny nakaženého stromu. Střídavě jsem na sobě cítila srst a potom zase hrubou kůži.

Rysy v obličeji se mi změnili a rukama jsem si vytrhla dva husté chomáče svých vlasů. Kořeny pnoucí se mi po zádech najednou prudce změnily směr, jako hadi. Prudce.

Cítila jsem tu bolest v nohou, v rukách v hlavě… Ale to nejhorší co se v tu chvíli rozhodl mnou nazvaný kořen udělat, bylo to, že prorazil cestu k mému srdci.

Jasně jsem cítila, jak mi srdce buší díky přímému dotyku s věcí, kterou jsem nazývala kořenem. Letmý dotyk kůry ve mně vyvolával nezměrné pocity agónie a nutil mě kopat nohama, házet rukama do všech stran, zarývat drápy do podlahy, stejně jako zuby a kosti, co mi ještě zbyly.

Jen ty letmé dotyky mi trhaly s hlavou do všech stran a rozběhly se mi po lebce až k čelu a očím, jako by mi pod kůží stékala plazivá, mastná voda.

Celou dobu jsem ječela a lapala po dechu. Nemůžu to vydržet, nehojím se!!

Ale přišlo něco mnohem horšího.

Kořen se napnul. Všechny konce v mém těle se najednou rozšířili a na sekundu jsem byla zticha. Tu sekundu co se rozmnožené výrůstky onoho kořenu obalily okolo mého srdce.

Otevřela jsem ústa tak moc až mi začaly praskat koutky a horká krev mě začala dusit, dělalo to efekt bublavého zvuku, když jsem začala řvát.

" NE, DOST!!! PROSÍM, DOOOST!!!! NE!!!" zavyla jsem a kořen stiskl ještě víc. Z úst mi vyplul bolestný sten a síla něčeho v mém těle mě přehodila jako palačinku tak, že jsem měla hlavu na druhé straně. Praštila jsem se do hlavy a z nosu se mi vyřinula krev, jednoduše ale zajela zase zpátky a bolset v hlavě také hned ustoupila, i když jí v chaosu hned nahradil strom.

Prsty mi pomalu jeden po druhém odcházely z kloubů a zase se vracely zpátky. Proces regenerace byl naprosto nesnesitelný. " DOST!! NECHTE TOHO!!" Ani nevím, proč křičím na někoho, když nevím, kdo to dělá a jestli to vůbec někdo dělá.

Můj zrak se zamžil, když jsem pod skříní uviděla dýku. Lačným zvukem, který si nejspíš jen domyslely moje uši, se zablýskla a radovala se, že jí konečně vidím.

Nadzvedla jsem se na bok. Když se mi veškerá bolest přesunula do zad a donutila mě si lehnout zpátky na záda. Začala jsem se plazit.

Horké slzy mi stékaly po ranách, co bývaly kdysi tváře, po křehké kůži v koutcích očí, která praskala spolu s koutky mých úst. Určitě mám naprosto rozdrásanou kůži všude na těle. Ruce mě pálily, když jsem rány přiložila ke dřevu, abych se přisunula blíž. V tříslech jsem znovu ucítila napnutí, jako bych si je zlomila. Následoval hořící déšť, jako milióny kapiček co mi ohřály celé tělo. Znovu jsem hlasitě zařvala. Kde je princ, když ho potřebuju?!

"NE!!" vykřikla jsem znovu ztrápeně a překotila jsem se zpátky na břicho. Moje ruka sama od sebe odletěla na stranu, jako bych ukazovala na svojí židli. V tu děsivou chvíli jsem si všimla, že se mi něco opravdu vlní pod kůží a ovládá to nervy v mé ruce. Zařvala jsem a silou jsem stáhla svou ruku zpátky k sobě a přitáhla jsem se o dost velký kus k úkrytu pod skříní. Dýka mě povzbuzovala, nebo jsem to tak aspoň chtěla. Bylo by hezké vědět, že mi tady někdo fandí.

Co bych dala za telekinezi!

V uších mi znovu vybuchl zvuk a cítila jsem, jak se napíná i kůže na lalůčku, kde jsem měla kulaté peckovité náušnice.

Bože, já to nevydržím!! Už ne!!!

Moje vlastní o něco zdravější koleno mě koplo do čela a já ucítila krev až v nose. Všimla jsem si kouřícího černého otvoru v mém stehně.

Vycítila jsem snad tu správnou chvíli, kdy strom v mém těle zjistil, že jsem odhalila jeho slabinu. Použila jsem rychlost, které jsem byla schopná při útěku a popadla jsem dýku. Představovala jsem si, že mi letí do ruky, aby to bylo pro moje tělo lehčí.

Se zaječením vlka, sebe a stromu, kterému jsem dělala hostitele necelé tři minuty, jsem vrazila dýku do rány, kterou se do mě parazit dostal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 15. března 2014 v 10:31 | Reagovat

Počkat... počkat.. ještě jednou... cože???? :DD Tohle byla kapitola... omg.. kapitola.. omg já z ni nemůžu! :D Naprosto boží kapitola! Byla sice tak trochu morbidní, ale úžasná!

2 Kačíí Kačíí | Web | 15. března 2014 v 12:24 | Reagovat

jaj.... úžasná kapitolka, opravdu se ti velice moc povedla..!! :-D  :-D  :-D

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 15. března 2014 v 16:40 | Reagovat

Já si to přečtu až tam těch kapitol bude víc xD protože pak protestuju že chci další kapču.. :-D

4 Xanya Xanya | Web | 15. března 2014 v 18:12 | Reagovat

Chudák Carter :( Blbej strom! A ty to zrovna tady usekneš! Doufám,že si s dalších kapitolou pohneš jinak... Však já na něco přijdu! :-D

5 Porcelánová baletka Porcelánová baletka | Web | 15. března 2014 v 18:20 | Reagovat

Panejo, běhala mi husina po zádech, jak to dokážeš všechno tak barvitě vylíčit? :D

6 Rexxanna Rexxanna | Web | 15. března 2014 v 19:05 | Reagovat

To je božíííí!!! Divokou jsem hodně oblíbila... A tohle to je prostě něco :D je to úžasné... Prostě božíí... Moc a moc se mi to líbí... Rychle další... Rychle další... pokud to budeš stíhat :) :D :-D

7 Joss Joss | E-mail | Web | 16. března 2014 v 14:58 | Reagovat

Ewil, ja ťa zbijem tuším... nie v zlom, samozrejme od radosti, je tu predsa nová kapitola, ale proste... ách, chudinka Carter, ako si jej to mohla spraviť? Dúfam, že si pohneš s novou kapitolou, lebo som zvedavá, ako to dopadne a či bude v poriadku.

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 16. března 2014 v 20:11 | Reagovat

Krásná kapitola, ale trochu jsem se ztratila. Co se jí sakra stalo?! Proč měla takový záchvat? Vůbec to nechápu, ale napsaný to byla úžasně. Četla jsem to jedním dechem až do konce. Dost dobrá kapitola! :-)

9 Kessi Kessi | Web | 17. března 2014 v 20:33 | Reagovat

Wow!! To byla síla! Naprosto super jen mi přijde divný že jsi vynechala kapitolu 2/3 a hned je tu 3/3. Moc nechápu o co tam vlastně jde, je v předchozí kapitole něco o tom jak se k tomu parazitu dostala?

10 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 18. března 2014 v 16:23 | Reagovat

[9]: Jůů, děkuju :-D
2/3 tady někde je, u jsem jí vydávala O.o Ale nic tam není ;)

11 Scriptie Scriptie | Web | 18. března 2014 v 19:38 | Reagovat

To bylo... naprosto... nechutné, ale tak zvráceně boží!!!!!!!!! Ježišmarja, sice moc nemusím takový ty příběhy, kde jsou nějaké moc ošklivé věci popsány do tak podrobna ale tohle bylo luxusní. o.O Myslím to vážně. A Cart je mi opravdu líto. Nechci si to ani představovat. Přestože stylem, kterým jsi to napsala, mi nedáváš jinou možnost. Uch.

12 Violett Violett | Web | 19. března 2014 v 22:31 | Reagovat

To muselo dost bolet, ale stále střebávám co se v této části stalo :D Je mi Cart dost líto. Pěkně si to napsala a i popsala :D

13 Val. Florenci Val. Florenci | Web | 23. dubna 2014 v 18:32 | Reagovat

tak to bolo moc ....som zvedavá na ďalšie kapitoly ale kým čakám na novú aspoň si prečítam ďalšie tvoje poviedky. inak píšeš super napínavo ale aj sa to dobre číta. No nič idem na niečo ďalšie od teba :-) ;-)

14 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 19:42 | Reagovat

[13]: Páni :D Díky moc!! :D Seš borec, žes to přečetla :) :D

15 Kikča Kikča | E-mail | Web | 15. května 2014 v 20:14 | Reagovat

Tak sem to všechno dočetla a jestli sem nedáš další kapitolu tak tě vážně zažaluju! EWIL! SAKRA Chudák holka.. tys jí takhle nechala potrápit D: hej... hod' sem další kapču at' se to vyjasní C: :-D

16 bara bara | 1. července 2014 v 18:55 | Reagovat

super doufam ze pridas brzy dalsi :-)

17 Domča Domča | E-mail | Web | 8. července 2014 v 20:27 | Reagovat

Tak teď mne poslouchej!!
Okamžitě sedneš a začneš vymýšlet další kapitolku téhle úžasné povídky.
Jestli ne...pošlu na tebe smečku vlkodlaků a upírů a bůhví čeho ještě!!
A ti tě nemilosrdně umučí k smrti tak pomalu, že i při tom stihneš dopsat tuhle povídku.
Dofám, že jsi to pochopila.

18 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 8. července 2014 v 21:13 | Reagovat

[17]: Díky, chápu to :-D
Už jímám rozepsanou... Ale předepsala jsem si tolik detailů a zjistila jsem, že už mi tak moc psát nejde :/ Ve čtvrtek jí tady uvidíš! :-D
Moc díky, že to čteš!! :) :*

19 Jess Jess | 8. července 2014 v 23:08 | Reagovat

OMG!
To jako vážně?!?
Chudák Carter! :(
Ale dokázala jsi to úžasně popsat tu bolest co vnímala. :O
To mě ohromilo.
A pokud jsem správně pochopila ve čtvrtek bude další díl!!! :) :O
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!Nemůžu se dočkat! :)

20 Domča Domča | E-mail | Web | 9. července 2014 v 11:00 | Reagovat

[18]: Neděkuj tahle povídka je prostě jedna z nejlepších co jsem četla a nečíst jí je hřích. :-D  :-D

21 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 9. července 2014 v 12:02 | Reagovat

[20]: Stejně moc děkuju! :3333 :D

[19]: Nevím, jestli se ti ten díl bude líbit... :)
Děkuju, že to čteš! :) :D

22 Pítra Pítra | Web | 9. července 2014 v 15:35 | Reagovat

[21]: Jasně, že bude!
Do Divoké jsem se totálně zbláznila! :P xD
Já děkuju, že píšeš tak úžasné povídky. O_O  :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama