3. Hillarin náramek 1/2

9. dubna 2014 v 14:24 | Ewiline |  Raven Scream
Očividně se vám LB'D líbí, za což vám moc a moc děkuju!! Užijte si další kapitolku ;) :D
Prosím komenty a názory! :)
Varování: kapitolka o 2 304 slovech! :D o:)





Hádala jsem s Wandou a to bylo teprve ráno. Její naštvanou odpověď na urážku jejího účesu přerušil zvonící telefon.
"Co to je?!" zeptala se, v hlase pořád ještě nádech hysterie.
"To je telefon, Wando. Vynalezl ho Alexander Graham Bell, jen o kousek s nějakým dalším chlápkem, jehož jméno si nepamatuju… To víš, to za tvý dinosauří doby ještě neměli. Proč tě vlastně rozmrazovali?" nechápavě jsem se za ní zadívala a zamíchala jsem lžičkou v jogurtu. Neposlouchala mě, prostě zvedla telefon a zjistila, že to nějaká její super kámoška, takže si pohodlně sedla do křesla a mě nechala konečně být.
Znechuceně jsem ohrnula ret nad tou divnou směsí v kelímku a hodila jsem to do koše za svými zády.
Seděla jsem u malého kulatého stolu, za zády linku a lednici, vedle které byly za rohem zastrčené skříně s kabáty a vstupní dveře. Přede mnou, a tím myslím za stolem, byl pelíšek Rhoniny kočky, se kterou jsem si zrovna dvakrát do oka nepadla - ale stejně mám větší drápy. A nakonec další vchody do ostatních místností, napravo obývák a nalevo chodba, která ústila ve tři pokoje. Po kuchyňo-jídelně, byly rozházené všechny možné věci, jako třeba klíče, obaly, cédéčka, prázdná kofola, dráty, čipy a smetí… Wanda se chystala uklízet, když mě sprdla za to, že nerecykluju hliníková víčka od jogurtů a že piju mléko z krabice. Na to jsem reagovala tak, že mléka bylo v lahvi málo a že jí šetřím nádobí a na recyklování jsem odsekla, že než bychom nasbírali jedno kilo, byla by třetí světová. Samozřejmě se se mnou začala hádat a hovor se prostě zase stočil na její žlutě zbarvený účes. Tak to prostě končí vždycky - poslední slovo mám já.
Odsunula jsem židli a vzala jsem svojí modrou tašku ze země. Hodila jsem si jí na rameno a rychle jsem si nazula boty, přičemž jsem spěšně zavolala, že děkuju za skvělou snídani a rychle jsem zmizela ze dveří.
Vylezla jsem z hlavních dveří paneláku a hned jsem se zařadila do proudu lidí na ulici. Toužebně jsem pohlédla do výlohy pekařství o dvě budovy dál, ale musela jsem silnici přejít, abych stihla ten pitomý autobus.
Sice jsem se rozhlédla, ale i tak to auto v koloně prostě nepochopilo, že má počkat a tak řidič rychle dupl na brzdu a já se lehce prosmýkla okolo kapoty s nadávkami za zády. Usmívala jsem se a přeběhla jsem zbytek čtyřproudové silnice.
Autobus už čekal a tak jsem jen vystoupala schody za nějakým malým klukem. Řidič mi kývl na pozdrav a já se ještě na schodech rozhlížela po volných místech.
Obyčejné sedačky z nějaké béžovo-šedo tečkované látky s obloukovými opěradly v našem modrém busíku byly skoro všechny obsazené. Asi ve čtvrté řadě jsem zahlédla Jane, a proto jsem rychle zamanévrovala a sedla jsem si na volné sedačky hned ve předu naproti dveřím.
Kdo je Jane? Ano, k ní se za chvilku dostanu.
Domů jsem se včera vrátila docela pozdě, takže jsem už ani neměla chuť jít spát, prostě jsem si jen potřebovala ozkoušet všechno, co mi Rocky řekl. Takže jsem seděla na posteli a vrtěla ocasem. Střídavě jsem měnila iluzi a zase si jí nandávala, abych se v tom procvičila - už mi to vůbec nepřijde těžké. Možná by vás zajímala záležitost s mýma ušima.
Busík se rozjel na další zastávku, už poslední a potom rovnou do školy.
Abych pravdu řekla, ani já nevím jak to, že je mám najednou na hlavě. Uši jako člověk mám jen v iluzi a jako catlionka/jako normálně mám uši nahoře. Po stranách mi pravděpodobně nějak zakrněly či co. Nebo mi je někdo uřízl, mám tam jen hojící se jizvy.
Každopádně jsem konečně zjistila, jak to z iluzí pořádně funguje a přesto, že jsem zase musela rozpárat kalhoty na zadku, jsem si myslela, že pokud není vidět ocas, stoprocentně musí bejt vidět ta džuzna. Jenže není. Je to opravdu šikovné, ale ještě bych si potřebovala něco málo upřesnit.
Sedla jsem si pohodlněji a ocas jsem natáhla vedle sebe směrem k okýnku. Opřela jsem se loktem o koleno a sledovala jsem koloběh venku. Zkoušela jsem změřit jeho délku… Ne, vážně! Když jsem se trochu zaklonila, dosáhla jsem si skoro až na paty. To jsem ale borec, co?
Busík zabrzdil a znovu se rozjel do zatáčky tak prudce, že jsem se praštila rukou do zubů. Zaprskala jsem a nevraživě jsem probodla řidiče pohledem, ale on mě nevnímal.
Prudce jsme zastavili na další zastávce. Upravený chodník se táhl po dvouproudové silnici, co odbočovala od hlavní a vyznačovala se krásným anglickým trávníkem.
Autobus s trhnutím zastavil a hlouček mých spolužáků začal pomalu nastupovat. No jo, pondělí.
A kdo je ta Jane?? Nezmiňovala jsem se někdy o ní? Jestli ano tak mi jednu vražte. Tu holku nesnáším. Je to šílenej ocas, mě by vůbec nevadilo být sama, toulat se sama, na oběd chodit sama, stejně tak hrát sama hry na mobilu a taky chodit na hodiny a ze školy sama. Jenže mi na sebe všude doslova vycházíme! Je to naprosto dokonale iritující. Navíc ona je tak… A.R.G.H. Naprosto nezajímavá a jen mluví o nějaké technologii. Ze začátku mě to bavilo, ale potom jsem si uvědomila, že mluví pořád o jedné a té samé věci a to jí seškráblo první body. Jinak to vypadá, že se prostě o ničem nebavíme, kromě chvíle kdy vyluzuje hodně podivné zvuky.
Upřímně jí pohrdám a všechno na ní mě deptá. Má světle šedé oči a to se na ní jako jediné dá považovat za opravdovou krásu, potom slámově zbarvené vlasy, které většinou vypadají neučesaně a nemytě. Postavou je jen o malilinko silnější než já, ale nosí tak strašně opatá tílka, že i anorektička by vypadala jako panáček "Mišelin", kdyby si sedla. Má alergii na všechny možné věci, jednou jsem na ní omylem vylila mlíko a ona se za chvilku osypala - prý to strašně svědí.
Zanechala jsem monologu o mé kamarádce Jane a začala jsem silněji vnímat ohýbání autobusu, když do dveří vešel trošku silnější kluk. Vysupěl schody a pravděpodobně se chtěl posadit vedle mě, ale nakonec si to rozmyslel a šel dozadu, když jsem se na něj podívala.
Sama pro sebe jsem se usmívala a mírně jsem ztuhla. Je to takový reflex oproti dalšímu člověku, který mě deptá jen o něco míň než Jane.
Je to kluk a jmenuje se Chase. Viděla jsem, jak vyběhl za rohem za zády svýho kámoše Willa. Něčemu se smáli a rychle dobíhali k autobusu oblečení v polokošilích a stylových džínách s batohy od značky "Puma".

Chase je kluk, se kterým jsem se kamarádila ve třetí třídě, nebo tam někde. Opravdu se to dalo nazvat přátelstvím, protože se mnou se normálně žádný kluk nebaví, páč jsem prej u rozhovorů hodně nepřijemná a sarkastická. Já neříkám, že nejsem, prostě si nemůžu pomoct. Ale on se se mnou bavil normálně, dokonce jsme spolu chodili i na hřiště a hráli si tam. Jenže po prázdninách za tři roky už to nebyl on, ten milý a -nemůžu uvěřit, že to říkám- galantní Chase, ale debil co se všemu směje a ignoruje všechny holky. Po třídě pořád volá s kámošema sprostá slova a přihlouplý dětinský vtipy, který jen dokazují to, že se pořád ještě kouká na pořady pro nemluvňata a mexický telenovely. No, to ode mě možná bylo trochu hrubé…Ale co? Změnil se a já na něj mám momentálně takový názor.
Doběhli k autobusu. Něčemu se pochechtávali a Will vlezl dovnitř jako první. Jelikož už nezbyly žádné volné sedačky vzadu, museli si sednout do stejné řady, jako já, přes uličku.
Will je takový veselý tip, ale podle všeho mě nemá moc v lásce. Je malý asi o celou hlavu než Chase a jeho kaštanově hnědé vlasy jsou pokaždé vepředu pečlivě nagelované. Stejné barvy má i oči a nízké obočí. Na nose a na tvářích pod očima se mu dělají roztomilé pihy, takže vypadá jako malý a roztomilý klouček.

Chcete znát můj poznatek? Podle mě je to gay. Je zamilovaný do Chase až po tu nagelovanou ofinu a snaží se to skrývat. A docela se mu to daří, kdybych ho jednou nenačapala, jak se po něm o těláku kouká, vůbec bych si to nemyslela. Od té doby jsem na ty jeho pohledy vůči Chaseovi byla citlivější a brzy jsem si dala dvě a dvě dohromady. Můj závěr je logický, ale i tak se můžu mýlit.
Will si sedl a Chase šel až kus za ním.
Kývl hlavou na řidiče a rozhlédl se po okolí, přičemž mu pohled zabloudil i ke mně, ale nevnímal, kam se kouká, to jsem poznala jen podle výrazu ve světlých modrozelených očích, co vypadají jako dva úlomky barevného skla, co se natočí proti sobě, takže se odráží. Vážně, jeho oči vypadají jako popraskané zrcadlo, jsou nádherné. Opětovala jsem mu ten pohled, dokud se neotočil a nevyhnal Willa z místa u okýnka. Přátelsky si vrazili jednu pěstí do ramene a Chase se nasoukal do rohu a hned se začal něčemu tlemit. Ale já se na ně nedívala, upřeně jsem sledovala silnici a vysoké budovy před sebou, když se autobus vrátil zpátky na hlavní silnici. Jenom jsem je poslouchala. Pravé ucho mi na hlavě malinko cuklo a slyšela jsem o něco líp. Opřela jsem si ruku o parapet a bradu o zápěstí. Sledovala jsem lidi okolo a potom jsem si všimla, že vidím odraz protější sedačky ve skle (stejně jako auta, co vypadají jako by narazili do neviditelné stěny). Chase si prohrábl svoje celkem krátké temně černé vlasy a vzal Willovi z ruky mobil (nebo iPhone, je to prostě malá bílá krabička), něco tam naťukal a potom se oba rozesmáli.
Přestala jsem s tím posloucháním a místo toho jsem zavřela oči. Ráno to chtělo dvojnásobnou dávku korektoru pod oči. Nechápu, jak to, že se ani necítím moc ospalá, spíš bych se šla ještě někam podívat.
Stejně ale za dva dny kleknu únavou a ta příšerná písnička mě ráno nevzbudí. Wanda totiž přišla na to, jak nahrát do budíku nějakou normální písničku a tak si počíhala a zjistila, co nejvíc poslouchám. A jak to dopadne, když si dáte svojí oblíbenou písničku na budík?

Katastrofálně.

Autobus konečně zabočil do Rezervace. No, takhle tomu říkám já, nelekejte se. Jde prostě o dva zelené ošlehané parky s lavičkami okolo velkých šutrů (že by meteority?), co vedou k naší škole.
To je zase poměrně nová budova, co vypadá jako nějaký polochrám z dob antiky. Jde hlavně o ty sloupy, i když nejsou moc vysoké. Stejný interiér je i vevnitř, vysoké stropy, klenutá zábradlí.

Takhle to zní docela dobře, co? Jenže to má háček.

Budova je ošlehaná stejně jako parky, akorát u parků jsem tím myslela prostě nezalévanou trávu a psí exkrementy, u budovy je to jinak. Bývalá veselá jemně nažloutlá omítka se loupe, po bocích jsou stěny posprejované a navíc je to porostlé psím vínem - což signalizuje spoustu všemožné havěti. A další třešnička na dortu jsou žvýkačky na zdech.
Autobus zastavil a já se rychle zvedla, abych nemusela čekat, ale měla jsem to štěstí, že Will dostal stejný nápad, takže jsme se srazili a oba jsme si sedli zpátky a mezitím už vchodem z naší strany proudili ven ostatní.
" Seš blbá?!" zaúpěl na mě přes drmolící studenty, přes které jsme na sebe skoro neviděli.
" Asi tě zklamu, ale ne," zrovna jsem ho uviděla, jak se mračí přes škvíru mezi dvěma batohy. "Měl by ses naučit koukat, kam jdeš, to že si z očí zvedneš vlasy, očividně nestačí."
" Haha, fakt vtipný, ty vole," obrátil oči v sloup a Chase za ním se začal smát. Will zčervenal a znovu se na mě naštvaně podíval, nebo se o to alespoň snažil přes ostatní.
Konečně došel poslední člověk a já se rychle vyhoupla ze sedačky. Naštěstí už jsme se nestrefili znovu do sebe, ale i tak jsem nepotřebovala zavést další rozhovor.
Vyskočila jsem z busíku a můj pohled hned upoutal náramek pod schody do budovy. Sebrala jsem ho a prohlížela jsem si třpytivé kamínky, vyvedené do jediného jména: Hillary.
Členky klubu Královny školy mají takovéhle náramky. Hillary je ta hlavní, ta královna. Nemají žádný oficiální název, ale říkají jim tak a ani jedna z nich neprojevila snahu o to, na tom něco měnit.
Rozhlédla jsem se po okolí a hned jsem uviděla Hillary u jednoho sloupu spolu s Jill a Jordan. Vydala jsem se k nim.
Holky jako ony se nebaví s holkami, jako jsem já, ale nikdy jsme mezi sebou neměly žádné extra nepřátelství, takže myslím, že na mě nezačne prskat, že jsem se dotkla jejího drahocenného náramku.
Hillary je vlastně kluky ze Šachového kroužku přirovnávána k ledové královně. Má ledově modré oči a dlouhé rovné vlasy až do pasu, k tomu bezvadnou figuru a přátelskou povahu. Má ale přesně určené s kým se baví a s kým ne. Proto jí holky jako Jane nazývají nafoukanou Berbie. Rychle jsem vyběhla schody, když jsem za sebou uslyšela, jak Jane volá moje jméno.
Zastavila jsem se před sedící trojicí a ukázala jsem Hill její náramek: "Je tvůj?"

" Tys mi ho vzala?" vytrhla mi ho z ruky a věnovala mi svůj zamračený pohled skrz sluneční brýle.
" Jasně, chci se překřtít na "Hillary" abych to mohla nosit. Ne, byl pod schody," vysvětlila jsem jí blahosklonně, ale ona pochopila, s jakou ironií jí to říkám.
" Tak to ti opravdu děkuju," zvedla si brýle na hlavu. " Nechodíme spolu náhodou na děják?"
" Na němčinu," otočila jsem se k odchodu, ale ona se energicky vymrštila a chytla mě za ruku.
" To je super, můžeme jít spolu na první hodinu," zasmála se a propletla si se mnou lokty " A mimochodem, krásná bunda."Obyčejná riflovina, jediná nová věc, kterou mám.
Co to do Hillary vjelo? Pokrčila jsem rameny a zamířila jsem s ní ke třídě. Tam se ode mě slečna dokonalá odpojila a zamířila k Chaseovi (kterého se snaží sbalit). Ale dokonce se se mnou i rozloučila. Byla jsem docela vyjukaná, ale tím víc rozladěná, když jsem si sedala na své obvyklé místo a přede mnou se objevila Jane.
To bude zase super hodina.


Další kapitola ►

◄Minulá kapitola

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nila Nila | Web | 9. dubna 2014 v 15:19 | Reagovat

Pobavilo mě jak jí řekla to s tím telefonem :D
Páni Jane...zajímavé :-)
Hillary...aspoň,že k ní byla přátelská :)
Jsem zvědavá jestli se jí podaří sbalit Chasea :-D  :-D

2 Scriptie Scriptie | Web | 9. dubna 2014 v 17:50 | Reagovat

To bude. Jane jí bude určitě spílat, jak se může s nafoukanou Barbie bavit. :-D
A upřímně? Ani mi to jako těch 2000 slov nepřišlo. Bylo to hrozně fajn a čtivé. To by se dalo vydat! x)))
Rozhodně moc těším na další díl.

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 9. dubna 2014 v 20:09 | Reagovat

Krásná kapitola, i když mi připadá zbytečně dlouhá. Jsou tam části, které nejsou moc zajímavé a bylo by lepší je vyhodit. Ale jinak je to dobrý. Trochu mám teď zmatek v těch jménech, ale to se srovná. Taky by mě zajímalo, co to do Hillary vjelo. Snad to není nic hrozného :-)

4 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 21:53 | Reagovat

OMG hned ten začátek xD Naše Catlionka celkem slušně stírá Wandu xD
Slovo "busík" mi přijde neskutečně moc roztomilé :33 (Jen jsem to musela říct xD prakticky to nijak nemění fakt, že celá kapitolka je boží :3 )
Vážně jsem si to četla celé znovu a hledala tuto skvělou větu "Podle mě je to gay. Je zamilovaný do Chase až po tu nagelovanou ofinu a snaží se to skrývat." trhala jsem se smíchy při té nagelované ofině (Představila jsem si toho chlápka ze Star treku XDD )
Každopádně je to (řekla bych) úplně jiný level než na jakém jsi se vždy zdržovalo. Zní mi to profesionálněji a sarkastické postavy, gaye a kohokoli se jménem William prostě žeru xD
"A jak to dopadne, když si dáte svojí oblíbenou písničku na budík?" něco praktického ze života xD dopadne to jednoduše tak, že oblíbená písnička už nebude oblíbenou písničkou xD
Doufám, že tento komentář není tak dlouhý, aby si jej všichni přečetli a došlo jim, jak nad touhle povídkou slintám xD

5 Ilía Ilía | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 8:06 | Reagovat

Já tě miluju! A taky miluju tu povídku a to všechno!!! :DDD
Ale fakt. Tohle mi už nedělej. U nagelované ofiny jsem si poprskala monitor. A taky jsem se musela smát u věty, že má delší drápy. :DD TY JSI PROSTĚ ÚŽASNÁ SPISOVATELKA!!!

6 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 17:30 | Reagovat

[1]: Díky moc! :D Uvidíme, ale z mého pohledu ne :-D

[2]: Jezus, děkuju moc Script!!! :333

[3]: Díky za názor, Il :D Možná by to chtělo trochu vyždímat, ale já to chtěla nějak uvést do koleběhu, aby byla ta "akce" víc neočekáváná, jak z pohledu Ness, tak čtenáře O:)

[4]: Ty si úžasná Mrs.D.!!! :333 Děkuju ti moc!!! :_D

[5]: Bože, díky moc!! :_D Ještě budu brečet! :)xD TY jsi úžasná! :333

7 Kikča Kikča | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 18:38 | Reagovat

Nějak sem pozapoměla ten zbytek.. ale to se napraví.. musím si to přečíst celý znovu (a slibuju) že dneska se na to vrhnu xD... :D
Dokonalá kapitolka...Vážně se ti moc povedla..hele proč nevydáš knihu :OO

8 Nila Nila | Web | 10. dubna 2014 v 19:37 | Reagovat

[7]: naprosto s tebou souhlasím :P

9 Elizabeth Elizabeth | Web | 10. dubna 2014 v 20:27 | Reagovat

fakt dobrá kapitola! túto poviedku som začala čítať nedávno a veľmi ma zaujala, takže sa teším na ďalšie časti! :)

10 DorkaJ. DorkaJ. | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 22:38 | Reagovat

Hurá ďalšia kapitola LB´s D je na svete! Super! S tým budíkom a obľúbenou pesničkou si mala úplnú pravdu. Biela krabička :).

" Asi tě zklamu, ale ne," zrovna jsem ho uviděla, jak se mračí přes škvíru mezi dvěma batohy. "Měl by ses naučit koukat, kam jdeš, to že si z očí zvedneš vlasy, očividně nestačí."

Smejem sa na plné kolo :D. Wilko očividne žiarli na našu Catlionku :)

11 Calla Calla | Web | 12. dubna 2014 v 10:30 | Reagovat

To jsem ale borec, co?  :DDD To mě dostalo! :D Ale jinak skvělá kapitola! Promiň, že komentuju až teď, ale v poslední době nějak nestíhám.. Příjmačky na krku :D

12 Joss Joss | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 11:46 | Reagovat

To slovo busík ma doháňalo do šialenstva, stále som si to zamieňala za buzík. :D Nie prepáč, ale mi to to slovo trochu pripomínalo, ale inak úplne skvelá kapitolka, zase som sa dostala viac do príšerkinho života. :D :D Tá Hillari má určite niečo v pláne, keď sa s ňou tak rozpráva a je na ňu milá, ale nechám sa prekvapiť, nebudem o tom zbytočne uvažovať. :D A Jane? Hm, no mne by bola asi sympatická v skutočnosti, ale v tejto poviedke vystupuje asi trochu inak. XD
Mimochodom, ten začiatok si zabila. :D :D Som sa tlemila nad tou hádkou. :D :D

13 Ami Ami | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 17:22 | Reagovat

"To je telefon..." :D
Bože, Ewil! Já Tě tak tbožňuju! Jsi naprosto úžasná! Celý je to úžasný! Já...Prostě nádhera!

14 Xanya Xanya | Web | 12. dubna 2014 v 20:57 | Reagovat

Tady se někdo dal na dlouhý kapitoly. :D :3
Hillary je taková ta typická bárbína,co? Prej,chci se přejmenovat... Nebudu citovat doslovně. xD
Ewil,ty jsi boží jak všem zkracuješ ty jména nebo dáváš přezdívky! Hrozně se mi to líbí,Xan,Hill,Jossie... :33 :-D
Takhle povídka je strašně moc úžasná a s tou "super" hodinou absolutně souhlasím,ale kdo ne,že? :D

15 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 21:05 | Reagovat

[14]: :D Mě se to líbí, nechce se mi "vypisovat" celý jméno! :D Aspoň, že to nikomu nevadí... doufám :) :D
Díky xD

16 Kessi Kessi | Web | 13. dubna 2014 v 20:36 | Reagovat

Hihi fakt dobrá kapitola. Jane na na ni bude naštvaná že šla s tou Hillary :D

17 Kačíí Kačíí | Web | 19. dubna 2014 v 13:23 | Reagovat

Úžasná kapitola, piš je pořád takhle dlouhý..!! :-D  :-D  :-D Těším se na další :-)  :-)

18 Ellnesa Ellnesa | Web | 26. dubna 2014 v 12:41 | Reagovat

Asi jsem zapomněla, kdo je Wanda. Je to skvělá kapča, prostě nemám slov, jdu dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama