Zlodějka knih

17. dubna 2014 v 15:47 | Ewiline |  Jednorázovky
Předem vás všechny upozorňuji, že se nejdná o žádnou recenzi ani fanfikci (doufám) :D
Podobnost s knížkou je pravděpodobně pouze v názvu - já Zlodějku ještě nečetla ;)
Moc vám děkuju za komentáře v předchozím článku! :D Už vím jak to udělám, rozešlu maily!! DĚKUJU!!! :333333333 :D
A teď už jednorázovka :)






Malý obchůdek v ulici byl zavřený a knížky ve výloze smutně vyhlížely ven. Kapky deště stékaly po skle a nápisu "Knihkupectví", stejně jako po nápisu "zavřeno". Ale proč teda byl v zámku klíč?
Muž s bílými vlasy a vousy, dobráckou tváří a kulatými brejličkami, v dlouhém černém kabátě s deštníkem přistoupil k výloze a naklonil se, aby nahlédl dovnitř.
Jeho obchod vypadal jako obvykle… Ale ten žebřík k polici vlevo určitě nedal.
Potěšeně se usmál. Věděl, že sem přijde.
Vytáhl klíč ze zámku a vešel dovnitř za roztomilého cinkání malého zvonečku nad svou hlavou. Teplota v obchůdku byla výrazně příjemnější než mrazivý déšť venku a proto muž sklonil deštník a pověsil ho na věšák vedle dveří. Sice v místnosti nebylo moc vidět, ale on se neodvážil rozsvítit. Pověsil i svůj kabát a urovnal si hnědou kravatu, vestu a košili. Rozhlédl se po středně vysokých policích před sebou. Knížky všech možných barev a velikostí a autorů, od hororů po romány a pohádky, byly naskládané v šesti regálech. Tři velké regály a za nimi další tři. Byly vysoké a knížky byly poskládané z obou stran. Ty nejvýš dělily od stropu jenom občasně se vyskytující zaprášené žárovky.
Od muže, který stál na koberci vedle výlohy, před kterou byla čtyři pohodlně vyhlížející křesla s konferenčním stolkem a polštářky, se až k regálům táhl perský koberec, zaprášený a zašlý, přesto okouzlující. Mezi regály vedla jen dřevěná podlaha.
Dřevěné obložení na stěnách se lesklo a jemná meruňková barva na stěnách s obrázky přírody na podzim, tvořila místo útulným a světlým i při takovém počasí.
Muž přešel ke svému pultu, pod kterým schovával zamluvené knížky před zraky ostatních zákazníků. Pult byl nalevo od výlohy schovaný v přítmí.

Muž se ohnul ke knížkám pod tmavou deskou. Prohlížel si potrhané desky románů a úzkých knížek a potom si všiml, že jedna chybí. Usmál se a jeho oči za brejličkami se zaměřili na místo v prachu. Přiblížil se, aby se podíval, ale v tu chvíli hlasitě kýchl.
Narovnal se a zavrtěl hlavou.
Ano, byla tu.
Šťastně přešel peršana do uličky mezi prvním a druhým regálem. Tam z výlohy viděl posunutý žebřík a nyní si všiml i několika knížek válících se po zemi. Zvedl zelené desky bez názvu a dal je zpátky na jejich místo. Potom vzal další a ještě dvě. Vrátil je zpátky a všiml si.
Mezi nimi chyběla ještě jedna. Do barevného tónování by se hodila červená - místo bylo mezi modrou a zelenou.
Muž se ještě víc usmál, vzal žebřík a sunul ho zpátky na jeho místo u kraje. Nejspíš už má tušení, po čem ta malá nejvíc jde.
Když vrátil žebřík zpátky, šel se podívat do posledního regálu v první řadě, z vnitřní strany. Knížky byly srovnané normálně, nikdo by si nevšiml, že jsou poskládané jinak.
Muž se nadechl vůně starého papíru a sehnul se k nejnižšímu regálku u země. Pamatoval si, že dvě knížky se do řady nevešly a tak byly nad ostatními vleže. Ale teď nahoře nebylo nic.
Buď vzala ty dvě knížky, nebo ty dvě knížky dosadila na místo těch, které si vzala. Na to by pravděpodobně nepřišel.
Otočil se a šel k dalším policím vzadu, do prostřední uličky. Rozhlížel se po obou stranách a všiml si dalších prázdných míst. Mezi dvěma cestopisy, kde býval starý výtisk Pohádek a potom téměř naproti mezi Doubravkou a Letním sluncem v září chyběly další dvě.
Už se mu chtělo smát.
Nakonec se vypravil do skladu. Tam byly knížky v krabicích, ve skříních, na všem možném. Ve štosech dlouhých tak, že by je nejspíš sebemenší proud vzduchu shodil na zem a potom by se skácely všechny jako domino.
Ale muž se o ně nezajímal, i když v duchu věděl, že se jich nemůže jen tak ledabyle dotknout. Nejvíc ho zajímala vysoká hnědá stará skříň bez kliky vedle malého okna, které bylo jediným zdrojem světla ve skladě.
Dokázal si jí tam představit, díky vodítku, které mu tam nechala.
Před skříní byl starý papírový kotouč, ze kterého se odmotala všechna lepenka. On sám na něm často sedával, když třídil knížky, co bude prodávat. Ale tentokrát byl kotouč přiražený těsně ke skříni a na sobě měl velký polštář ve tvaru kytky, ve kterém byl znát otlaček po malých botkách.

Nad skříň do krabice muž totiž schoval několik krásných dětských knížek. Přesně šest knih zabalených v papíru červenou stuhou se šesti záložkami, do každé zvlášť.
Představoval si tu malou holčičku s dlouhými světle hnědými rozcuchanými vlasy s velkou motýlí sponkou, jasnýma modrohnědýma očima, oblečenou v pruhovaném svetru a sukni a v malých sandálech s malýma sedmiletýma ručičkama, jak se sápe po povrchu skříně, aby dostala až nahoru, kam schoval to, co chtěla nejvíc…
A potom náhle uslyšel cinknutí zvonečku a klapnutí kliky. Přerušil svou představu, a co nejrychleji běžel ke dveřím. Otevřel je a pohlédl ven.
Naštěstí na něj nepršelo, protože byl ještě pod střechou, ale i ten kousek mu stačil na to, aby viděl malou holčičku s dlouhými vlasy, jak utíká s náručí plnou pohádkových knížek.
Nahlas se zasmál a zavolal za ní. " Počkej příště, ty zlodějko knih!"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 16:04 | Reagovat

moc pěkné!:) Být já tím chlápkem a mi někdo čornout knížky, tak na něj jdu málem s nožem!:DD

2 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 16:53 | Reagovat

Toto bylo soooo cute :3
Úplně jsem si představovala toho prezidenta Snowa, ale to je zase jiná xD Je to krásně sepsané do detailů a vysvětlila jsi to tak, že jsem přesně věděla, kde je jaká kniha x)) Já bych sice dělala jiného (určitě bych se nesmála) kdyby mi někdo čořil knihy, ale tak xD
Povedené :))

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 17:26 | Reagovat

Nádherné :D

4 Xanya Xanya | Web | 17. dubna 2014 v 20:13 | Reagovat

Čorka byznys(já si to nemohla odpustit) :-D
Mě kdyby někdo takhle kradl knihy tak ho asi zabiju jako Nemesis :-D
Je to moc krásně napsané,povedlo se ti to jako vždy :333

5 Ellnesa Ellnesa | Web | 17. dubna 2014 v 20:19 | Reagovat

Je to skvělé, Ewil! A souhlasím s Nemesis a Xan! A doufám, že mi to taky pošleš!

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 17. dubna 2014 v 20:33 | Reagovat

Krásná, taková pohádková, povídka. Celou dobu jsem se u toho usmívala, jak magor. Ten muž musel ale být chytrý, když na tohle všechno došel. Nevím, jestli bych na to přišla já. :D Ale dokázala jsem si taky představit tu holčičku, jak chce tu poslední knížku. Moc čtivě napsaný, povedlo se ti to! :-)

7 Ilía Ilía | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 20:55 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale tohle pro mě byla nejlepší povídka jakou jsem od tebe kdy přečetla!!! Nádherná, pohádková, skvěle zapsána. Úžasná.
Mmchd. Taky jsem si představovala prezidenta Snowa :-D Jenže on by jí nejspíš zabil, kdyby mu tak čórovala knížky...nebo spíš...on by jí v klidu zabil i normálně :-D

8 Luri Luri | Web | 17. dubna 2014 v 22:03 | Reagovat

to bylo roztomilý... ^^ :-D
hah, nejdřív jsem si myslela že to bude recenze, ale tohle je ještě lepší. Miluju tvoje povídky :3
Moc se mi líbila část, kde našel ty otisky bot :D každopádně to bylo skvělé a rozhodně opravdu povedené :)

9 Milenne Milenne | Web | 17. dubna 2014 v 22:24 | Reagovat

Páni, trochu mi to připomnělo Nekonečný příběh, jen záměna dívky a chlapce...povedlo se ti to, Ewil! :D

10 Camilla Barnet Camilla Barnet | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 23:50 | Reagovat

Krásné! Takové hezé, pohádkově napsané. :) Ale asi bych si také nenechala jen tak s úsměvem krást knihy. :D

11 Kačíí Kačíí | Web | 18. dubna 2014 v 16:28 | Reagovat

Nádherné,... :-)  :-)  :-) Moc se mi to líbilo :-)  :-)

12 Elizabeth Elizabeth | Web | 18. dubna 2014 v 16:56 | Reagovat

Pekná poviedka, celkm ma zaujala... Zlodejku kníh som tiež nečítala, ale chcela by som... :-)

13 Mayline Mayline | Web | 18. dubna 2014 v 22:34 | Reagovat

Je to moc hezké! :) Holčička co krade pohádkové knížky, to je super! :) Ale mohlo by to být delší :D :D

14 Scriptie Scriptie | Web | 19. dubna 2014 v 14:11 | Reagovat

Tak to bylo roztomilé. A krásné. Opravdu se mi to moc líbilo. Hlavně jak důmyslně to udělala jak se ten starý muž ani tolik nezlobil. Aspoň doufám. o.O Každopádně, vážně nádherné. :3

15 Nila Nila | Web | 19. dubna 2014 v 16:40 | Reagovat

Je i film,koukni na něj ;-)
Jinak je to krásně napsané (y)

16 Lilly Lilly | Web | 19. dubna 2014 v 19:24 | Reagovat

Roztomilý príbeh :-) Určite mohol byť dlhší. Vyčaril mi úsmev na tvári, bolo to veľmi pekné :-)

17 Evik Evik | Web | 19. dubna 2014 v 22:01 | Reagovat

Určitě je podobnost jen náhodná? Viděla jsem film a byl podobně emotivní jako tvoje povídka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama