Průhledná

30. května 2014 v 16:56 | Ewiline |  Jednorázovky
Dobrá, takže znovu.
U téhle byly tak strašně krásné komentáře :( :D Ale aspoň si je pamatuju a vím, že se vám docela líbila, což mě jenom těší! :)




Nikdy mě nevidí. Neslyší mě, nebo to hraje, jakože neslyší. Připadám si tak už dlouho, už hodně, hodně dlouho, co jsem to slyšela. Už se o mě totiž nezajímá.


Jsem mu ukradená, jako byly všechny ostatní. Říkal, že já jsem jiná? Ano, říkal. Říkal mi to každý večer. Každou zpropadenou minutu, co jsme byli spolu. Každou chvíli, kdy si vzpomněl, co pro něj znamenám.

Co jsem znamenala.

Pokaždé, kdy jsme seděli v trávě a prostě si povídali… nebo byli zticha.

Ticho může být hodně příjemné, když ho trávíte s někým, koho máte tak rádi, jako jsem měla já jeho.

Často jsme si hádali myšlenky z očí.

Vždycky uhodl, na co myslím.

Znal mě tak dobře, až mě to chvílemi děsilo a zároveň mi to lichotilo. Zajímal se o mě a věděl, kdy kde budu. Usmál se, když jsem to nečekala.

Jednoduše by se dal nazvat okouzlujícím a interesantním.

A podle něj jsem byla já ta hvězda. Ta zářící hvězda, která přebila v jeho očích všechny ostatní a ukradla mu srdce. Že jsem tak jasná jako Slunce.

Ale všichni víme, že i Slunce jednou umře, že? Asi za 6 milionů let.

No, u mě to bude o něco málo dřív.


A tak jsem se vrátila na místo, kde jsme spolu byli absolutně šťastní naposled. Možná ne naposled, ale pamatuju si to tady.

Studený vítr se do mě navážel, a když náhodou přestal, zapotácela jsem se a čekala, až se o něj budu moct znovu opřít. Nebylo slyšet nic, kromě šustění listí a hlas větru. To nezaměnitelné kvílení.

Stála jsem na mostě, ve ztichlém městě, jehož oranžové pouliční lampy osvětlovali zčernalý a špinavý sníh. Osvětlovali také ticho. Nikde nebylo nikoho vidět, nikde nikdo nebyl.

Nikdo mě nemohl slyšet.

Pokud se objeví auto, skočím o to dřív.

Už jsem se vlastně rozhodla docela dávno. Možná bych se měla víc podívat nad věc a zjistila bych, že to je vlastně úplná prkotina, a že se to dá přejít. Jenže já si nechci lhát. Stejně dřív nebo později zemřu, tak proč ne teď?

Jestli nemám zemřít, tak se prostě nezabiju.

Most byl dvouproudový a krátký. Pod ním se táhla zamrzlá řeka. Zamrzlá, no… Nezamrzlá, tence pokrytá ledem a sněhem.

Po okrajích mostu stály stromy. Vysoké a hlasitě ševelící. Stejně tak ty vedle v parku s lavičkami, kde ve dne sedávali lidi se psy a hráli si malé děti.

Usmála jsem se nad tím, že ž nic takového nikdy neuvidím. Ale koneckonců jsem už jednou upadla do bezvědomí. Prostě nic nevíte, nic není.

Spíte bezesnou noc.

A nic vás nezajímá.

Bude mi úplně jedno, že to nebudu vidět víckrát.

Ano, přesně tak to je.


Vítr mi házel krátké hnědé vlasy do tváře a světle béžový kabát trhal z těla. Jednou nohou jsem stoupla na bílé a tlusté zábradlí podepřené baňatými sloupky, co vypadaly jako kuželky na bowlingu.

Usmála jsem se a narovnala se. Není třeba umírat se smutkem na tváři, i když on by si pravděpodobně přál opak.

Potichu jsem se zasmála a pomalu jsem se převážila dopředu.


Dělala jsem to už hodněkrát. Zkoušela jsem spadnout. Prostě zavřít oči a nic nevnímat, jenže jsem vždycky cukla a nastavila pod sebe nohu. Pitomý reflex.


Na most už jsem ale zpátky ukročit nemohla.

I přesto, jak moc jsem se připravovala, jsem vyděšeně vypískla a zamáchala rukama. Ale let byl krátký a já se stihla uklidnit, když se nádherně modrá a blyštivá stěna ledu protrhla a ozval se naprosto strašný zvuk křupání ledu, který ovšem v tuhle chvíli představoval rajskou zahradu.

Do naprosto ledové vody jsem dopadla měkce jako do peřiny.


Tak takové je umřít…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 30. května 2014 v 17:35 | Reagovat

Je krásné si to přečíst znovu! Ta povídka je tak plná emocí až to bolí (v dobrém!). Prostě dokonalá povídka :-) ^.^

2 Aynarra Tulrgar Aynarra Tulrgar | Web | 30. května 2014 v 21:22 | Reagovat

Tohle se četlo tak lehoučce. Moc hezky napsané :)

3 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 1. června 2014 v 9:19 | Reagovat

Perfektní, prostě perfektní!
No, co bych k tomu dodala? Že chci taky umět psát smutné povídky či jednorázovky.
Hodně zdaru! ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama