5.kapitola *They

29. června 2014 v 12:51 | Ewiline |  They
Další kapitolka They je tady!! :D Já vím, asi jste si toho nevšimli, je to takové nenápadné... :D
Každopádně se mi to trochu zvrtlo na konci a stalo se to,co se stalo. Žádný extra převrat, ale opravdu něco neplánovaného :D Nevadí, aspoň bude mít Jassie s Cassi trochu společnost navíc... :D






Jassie se zastavil a zůstal otočený zády. Cassi polilo horko a strach z toho, co jí řekne. Nebo neřekne. Co když jí na místě zabije, pokud ty bomby nastražil on..?

" Skočila si přede mě," zašeptal celkem neslyšně a potom se otočil. Měl poraněný ret, který ošklivě odstával od jeho zubů. Přes rozcuchané vlasy na čele mu do obličeje padal zlověstný stín.

" Cože?" její strach jí najednou přišel naprosto absurdní.

" Pamatuješ? Skočila si přede mě!" neohleduplně položil spícího Quentina na zem a Cassi to po chvilce napodobila.

" Skočila před tebe?" zeptala se nevěřícně a vyděšeně cukla, když k ní vykročil. Výraz v jeho očích byl zmatený, ne vražedný, ale i tak polekaně couvala.

" Ano!" vyhrkl a zastavil se. Nervózně si hrál s kapsou na pravé noze a nechápavě se na ni díval, když se přestala posouvat dál. " Copak nevíš? Chvilku ses dívala na mě, nebo snad za mě, a hned potom si vykřikla a vrhla ses přede mě…"

Vysvětloval to spíš sám pro sebe. Cassi ho zaujatě poslouchala… Ano, pamatovala si, jak uviděla tu bombu a skočila. Ale proč teda není ohořelá aspoň ona?

" A proč teda nic není mně?" šla zpátky a postavila se před něj.

" Protože máš tohle," vzal jí za levou ruku. Lekla se, ale ten dotek byl příjemný, takže se nepokoušela vytrhnout. Na celém předloktí až k zápěstí byl lesklý jemně poškrábaný kov. Navzdory příšernému teplu byl zahřátý jen jemně. " Pravděpodobně to je nějaká slitina, která odvádí teplo. Teda, jako myslím, že teplo vůbec nevede."

" To je jedno, nemusíš to vysvětlovat tak inteligentně," zavrtěla hlavou a ukročila zpět ke Quentinovi. " Tak honem, za chvilku tu bude západ."

" Jasně… Můj lokátor nezaznamenal žádnou pohybovou aktivitu motoru nebo jiných přístrojů, co by v sobě měli čip, který bych mohl sledovat. Ale támhle na té stěně," ukázal do mezery mezi horami, ke kterým už to opravdu neměli daleko. Už se téměř tyčili nad jejich hlavami. " je nějaký dům. Pravděpodobně starý, ale základní vybavení by v něm mohlo být. Nebo je to jen nějaká stará vodárna. Každopádně by to mohlo na jednu noc stačit."

Cassi přikývla. Byla ráda za to, že pochopila alespoň část z jeho monologu.

Zvedli Quentina a dali se znovu do chodu, tentokrát směrem od silnice k široké mezeře mezi pískovcově červenými horami.

" Do večera tam budeme," oznámil udýchaně Jassie a sevřel uzel Quentinových nosítek pevněji, aby mu nevyklouzl mezi zpocenýma rukama. Cassi už také supěla a uzel se jí nesl špatně v rukou. Vak se zbytky jídla a flaškou vody vzala z nosítek a dala si ho na záda, aby to Quentina netlačilo - přece jenom byl celý ohořelý. I ta látka ho musí pálit. Nebo ne? Je přece v bezvědomí.

Chvilku uvažovala, že mu ten vak hodí k boku, ale nakonec si řekla, že by to vůči němu nebylo fér. Ani se nemůže bránit a říct jí, že se má trochu snažit.

Ale jak by se mohla snažit víc?

Hubená kolena jí občas dřela o sebe a podrážka na patě plátěných bot se jí prošoupala, takže cítila tvrdou zem pod sebou. Vzdychla a přendala váhu uzlu do druhé ruky. Celá se leskla potem a těžce oddechovala.

Rukou si rychle otřela čelo a vyhnula se balvanům, které jí málem podrazili nohy.

" Vydrž!" křikl na ní se smíchem Jassie zepředu. " V tom stínu si na chvilku sedneme. A potom už to nebude daleko."

" Už se těším," zafuněla. Nemohla to vydržet. Zvedala Quentina výš a snažila se nepovolit - vždycky, když dala ruce výš, se jí chvilku zdála námaha snesitelnější.

" Kdo ne?" odvětil. Nezdál se jí udýchaný, ale třeba jen blbě slyšela.

Z posledních sil přidala do kroku a Jassie taky, když ucítil, jak ho uzel tlačí dolů i s rukama.

" Hej! Klid Cassi. Jen kousek," zavolal, ale taky přidal do kroku a jako první prorazil pomyslnou cílovou čáru - hranici mezi světlem a stínem.

Cassi klopýtala za ním a udýchaně se zastavila v příjemném stínu pod ramenem hory. Rozklepaně vydechla. Cítila se jako po naprosto extrémním výkonu.

Nemotorně položili Quentina na zem.

Jen, co byla nosítka na zemi, se Cassi z posledních sil rozeběhla ke stěně hory. Doufala, že bude studená.

Prudce na ní dopadla rukama a čelem. Slastně vdechovala vzduch a prach z načervenalé horniny a začala se smát. Úlevou. Obrátila se zády ke stěně a svezla se podél ní dolů.

Pohlédla na Jassieho, který vyndaval z vaku láhev a jeden sendvič ve třpytivé dóze.

"Bude ti hodně vadit, když…" odkašlal si a hodil k ní láhev jako správný gentleman. " Si sundám triko?"

Cassi rychle spolkla doušek mírně zahřáté vody, aby jí nevyprskla. Vzhlédla k němu a pobaveně se usmála. " Myslím, že i když ti řeknu, že mi to bude vadit, uděláš, co chceš," znovu se napila a odvrátila hlavu stranou.

Jassie se zasmál a po chvilce usedl vedle ní. Opřel se o studenou stěnu a hlasitě oddechoval.

" A ta voda je jen tvoje?" poznamenal s úsměvem a nastavil ruku.

" Přesně tak," otočila se zpátky a podala mu láhev do ruky. Přitom jí zčervenaly tváře a snažila se na něj nedívat.

" Pokud ti je taky takový vedro, nejsem proti, aby sis to triko sundala taky," poznamenal laškovně, když se napil.

" Myslím, že to ještě přežiju, když jsem v tom vydržela tak dlouho," zamumlala a zavřela oči.

" Tu hlavní debatu máme na plánu hned, jak dojdeme do toho baráku a zjistíme, co se dá dělat s naším zevnějškem," zdálo se, že zvedl svoje tričko a přičichl k němu. " Úúúú! Protože tohle je fakt síla."

Cassi se zasmála a opřela si hlavu o jeho rameno. Ne, naschvál! Nevěděla, že ho má u sebe tak blízko. Ale přesto se nepohnula a klidně dýchala dál. "Asi usnu," zamumlala a vzala do ruky třpytivou krabičku s jídlem.

" No tak to ne, potom bych vás nesl dva!" zamračil se a sebral jí z ruky krabičku. "Ani to neumíš rozdělat, Cassiopeio."

" To nevíš," vzala si jí zpátky a přitom mu pohlédla do safírových očí. Usmíval se a ona si všimla potetovaného pravého ramene. Rozhodla se nijak se neptat, potom bude mít času na otázky víc než dost.

" Ale vím," vzal si jí zpátky, ale Cassi jí nepustila, takže jí vlastně vytáhl k sobě i s krabičkou.

" Ne, nevíš," vysmívala se mu do obličeje a opřela se mu rukou o hruď, aby mohla vstát.

" Tak do toho - zkus jí otevřít," nechal jí vstát i s krabičkou a sledoval ji.

Cassi stiskla rty v pokřiveném úsměvu a prohlížela si krabičku.

Byla obdélníková a po stranách zaoblená se zvláštním okrajem, který vypadal jako sýr vložený do oválné housky. Průměrně mohla být tak patnáct centimetrů široká a třicet dva dlouhá, z toho výška byla nejméně osm centimetrů. Povrch byl pevný a vypadal nepoškozeně i přes výbuch. Cassi ale nikde neviděla žádnou páčku nebo náznak otevíracího otvoru.

Už se začínala být nahraná, když palcem přejela po hladké stěně na kraji, která se propadla a začala hýbat celou skříňkou.

Cassi vykřikla a upustila tu hýbající se věc na zem, přičemž sebe upustila taky. " Jassie!! JASSIE!! Ono to-"

Ale Jassie se jen smál, až se téměř nemohl nadechnout a pomalu se k ní přesunul. "Sleduj," pokynul hlavou směrem ke krabičce. Podepřel si hlavu rukou a natáhl se, aby viděl Cassiin výraz. Ona seděla s rukama na kolenou a sledovala tu věc, jak řekl.

Ze stěn se vytáhly další plochy a začaly se skládat na sebe do tvaru nohou a zároveň se svářely dohromady. Stále se vytahovaly další a další, přičemž okolo lítali malé jiskřičky a svištivý zvuk kovu se odrážel od stěny hory.

Nohy se poskládaly. Byly celkem malé a vypadalo to, že se z kovu skládá postava o výšce metr-dvacet.

Cassi otevřela pusu a zadívala se na Jassieho, který se mezitím zvedl a sledoval proměnu trupu a hlavy. Štíhlé nohy na kolečkách vyzkoušely terén a umělé oči na zaoblené hlavě, která bez krku přesně seděla na válcovitém tělíčku, se rozsvítili. Na ploché hrudi se objevil malý monitor s nápisem Hello, I am android 8615D202.

Chvíli se nic nedělo a potom se androidovi prudce vysunuly z postraních otvorů pružné kabely se čtyřprstýma rukama. Cassi přitom pohybu vykřikla a android na ni zaměřil svou pozornost.

Z hlavy mu vyjeli malé růžky, které se pružně jako hadi rozprostřeli po hlavě a zbytku kovového těla, přičemž z chladného kovu setřely všechen lesk a nahradili jej temně modrým solárním panelem, který pokrýval celé tělo malého robota.

" Cassi," mávl Jassie rukou ke stroji, " to je android. Bohužel je starší, takže ještě nemá čip a potřebné vybavení, které by mu umožňovalo komunikovat hlasem, ale za to je to vlastně velký solární panel, který nepotřebuje dobíjet. V noci čerpá alespoň částečnou energii z měsíce, která mu stačí alespoň k jednoduchým funkcím a k úspornému režimu.

Cassi," řekl znovu s nádechem teatrální slavnosti, " seznam se s DND. Quentinovým výtvorem."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 29. června 2014 v 14:32 | Reagovat

Mám pocit, že tahle kapitola byla ve znamení pokládání Quentina na zem xD Zdálo se mi to, nebo ho na ní fakt odložili víc jak dvakrát? :D
Každopádně jsem ráda za délku, dobře se to četlo, supr ;) Jsem zvědavá, co bude dál a nevím, jsem asi jediná, komu tohle připomíná roztomilé robůtky ze Star Wars, co? :/ :D

2 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 29. června 2014 v 16:14 | Reagovat

Je roztomilý jak spolu laškujou a přitom házej věčně Quentina na zem :DD a ten android xD, dělám správně, že si ho představuju jako toho zeleného robůtka? :D Úúúú! Těším se na další kapču Protože tohle je fakt síla. :DDDDDD

3 Mayline Mayline | Web | 30. června 2014 v 0:04 | Reagovat

Hezký ! :D Ten android nejlepší! :D :D představuju si ho jako replikátora z Star Gate :D :D

4 Camille Camille | Web | 30. června 2014 v 10:07 | Reagovat

Je to vážně dobrá kapitola :) Dobře se to čte a moc se těším na další :)

5 Lilly Lilly | Web | 8. července 2014 v 20:41 | Reagovat

Nové kapitoly They? Úúú, musím to rýchlo dohnať :D

6 Scriptie*13* Scriptie*13* | Web | 9. července 2014 v 21:52 | Reagovat

Přijde mi, že Quentin je takovej vlastně křen. Jen jim překáží, protože ho Jassie a Cass musí nosit.
Co se týče toho Androida... to ho jako Quentin postavil sám? Úplně sám? o.O

7 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 29. července 2014 v 10:15 | Reagovat

Kapitola je moc hezká, sic jsem ji četl vytrženou z kontextu :D Musím si to projít od začátku :)
- Nechceš spřátelit blog?

8 Miti Miti | E-mail | Web | 29. července 2014 v 17:09 | Reagovat

Bezvadný! Casiopea je dokonalý jméno, bude ti vadit, když si ho půjčim do povídky nebo do šuplíkovky?? :-D dej sem další díl, prosím :-) a divokou taky :-)  :33

9 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 6. října 2014 v 15:14 | Reagovat

Oooo... Mala som pravdu... TOTO je vážne dobré. Fakt fakt fakt. Takže Quentin je šikulka! Jassie je sexi kanec... Cassiopeia je ten typ hlavnej hrdinky ktorú si každý zamiluje a dej... Dej je čoraz zaujímavejší. Fakticky... By to chcelo pokračovanie. Ako si na tom? Pracuješ vôbec na tejto poviedke ešte? (mala by si! naozaj stojí zo to!) Ak áno, pekne veľmi pekne ťa prosím o pokračovanie :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama