5. Šílíme? 1/2

13. června 2014 v 18:10 | Ewiline |  Raven Scream
Vrátila jsem se z výletu a totálně mám rozežrané nohy -_- Chodidla :D Snad už mi po tomhle mamka koupí lepší boty O.o :D

Haha! Tak tohle už mám napsané docela dlouho :D Opravdu jsem na to asi nějak pozapomněla... Pamatuju si, jak jsem tuto kapitolku psala a říklala jsem si, že je to strašně uspěchané a že to musím přepsat. Ale když jsem to usekla po tenhle kus, tak se mi to zdá celkem krásné... Prostě v pohodě :D O.o
No, uvidíme :) Díky moc za komentáře u té básničky!! :D Jste best! :3333
A jinak bych ještě chtěla upozornit na ten znovu zápis - pár lidí mi tu normálně chodí a komentuje, ale do toho článku se nezapíšou O.o Tak já nevím co mám dělat :D Když na mě normálně nezapomínají, není fér to prostě vyškrtnout... No, nevadí, času do konce je dost :D

" A taky bez oken," přihodila si černoška. " UV záření škodí mozku."

" A mají vůbec nějakej?" konstatovala jsem teatrálně zamračeně...









Šla jsem po chodbě s krásným pocitem, že už mám pondělí za sebou a že jsem blbá, protože jsem nedošla (spíš zapomněla na-) pro peníze z tý telky, co jsem na stanici našla. Ale jelikož si Wanda ničeho nevšimla a Frank už tuplem ne, nechala jsem si tuto připomínku ve svém budíčku na později.

Proplouvala jsem davem s knížkami na hrudi a taškou na boku jako ryba proti proudu. Nikdo stejným směrem nešel nebo nebyl nikdo takový vidět. Moje myšlenky se točily jen kolem oběda a kolem večera, kdy jsem chtěla jít spát brzo, protože jsem dneska už málem usnula při hodině. Ještě lepší bylo, že si toho všiml i učitel.

No, nevadí, nebudu to řešit.

Vnímala jsem tváře spolužáků okolo a jak to tak druhý den bývá…Moje fobie z odhalení pomalu odeznívala a začínalo mi být jedno, jestli se někdo přiblíží tak blízko, že by mohl nějak zaregistrovat můj ocásek.

Odbočila jsem na stranu a málem jsem vrazila do hloučku čtyř celoškolsky známých holek.

" Vanesso!" ozvala se Hillary okamžitě a zmařila tak moje plány na nenápadné zmizení. Přestože je to holka docela fajn, žádná extra namyšlená, je mi už tak proti srsti.

" Ahoj Hillary," usmála jsem se a povytáhla jsem si tašky přes rameno.

" Dneska ti to moc sluší. Ty kraťasy jsem někde viděla, nejsou z Tally Weil??" zeptala se hned se zájmem a já se rozpačitě podívala na své kraťasy, do kterých jsem měla volně zakasanou bílou košili.

"Nemám nejmenší tušení, odkud jsou," usmála jsem se na ní a konečně jsem přestala věnovat pozornost jen Hillary, ale taky hloučku tří holek, co stály za ní.

Hillary to samozřejmě neuniklo. Hned mě vzala za paži a stoupla si vedle mě. " Ty je vlastně ještě neznáš, co? Tohle je Jordan," ukázala na vysokou, krátkovlasou blondýnu v minišatech se špatně skrytými pihami na obličeji. " Potom její dvojče Jill a tohle je Dasha."

I když nejsem na holky (ještě aby!) Dasha mi připadala ze všech nejhezčí. Byla to černoška se skoro rovnými černými vlasy lehce pod ramena se srdcovým obličejem a velkýma čokoládově hnědýma očima. Rty měla obtažené meruňkovou rtěnkou, která ladila s krásnými šaty stejné barvy. Měla na sobě černé boty na podpatku, i když přesto byla nejmenší. V levé ruce držela kabelku a v pravé nesla kožené sako. Všimla jsem si, že má na obličeji a pažích hodně znamínek, které zakrývá make-upem.

Usmála se na mě a já jí gesto oplatila.

Hillary pohodila vyžehlenými vlasy a nedbale se zeptala: " Máš po škole čas? Sejdeme se u brány!"

A už byla za rohem. Jill a její dvojče se hned vydaly za ní, přičemž mě málem převálcovaly. Podrážděně jsem za nimi zavolala, ale nebylo mě slyšet přes zvonek a strašlivě silný permanentní hlahol chodby.

" Co máš teď za hodinu?" zeptala se mě černoška a když jsem se dala znovu do kroku, šla vedle mě.

" Nic normálního," odvětila jsem, " fyziku."

"Fakticky? Já jdu teď na němčinu, mám náhradní hodinu, páč jsem tam dlouho nebyla… Ale jinak tam chodím taky." Z jejího hlasu bylo znát, že neví, jak to že si mě nevšimla.

" Většinou sedím, co nejvíc vzadu to jde," usmála jsem se a vyhnula jsem se klukům, co si nevšímali okolí a možná by mě i smetli jako mouchu čelní sklo auta. " Co se to najednou s Hillary stalo? Ne, počkej, takhle: Co se to, sakra, se vším stalo?" nechápavě jsem naklonila hlavou a zastavila jsem se před třídou, Dasha naproti mně.

" Nevím, dala si do hlavy, že se s tebou dneska chce vidět," pokrčila rameny a zamyšleně se mi zadívala do obličeje. " Možná si tě prostě najednou všimla."

" Myslím, že obě víme, jaké je procento téhle teorie," zasmála jsem se.

" To jo, no," zasmála se taky a odhrnula si pramen z očí. " Nic ve zlým, seš fajn, ale Hillary má svojí soukromou elitu. Moc tu holku nemusím, ale ona je fajn. Když jí něco řekneš tak to další den neví celá škola."

" Jo, Hill je fajn. Ale stejně mi na ní něco vadí." vyhrkla jsem ze sebe a hned jsem se rozhlédla, jestli mě neslyšel někdo, kdo by jí to hned vyslepičil.

" Taky mi na ní něco vadí. Přijde mi moc populární na to, že se chová tak obyčejně," zasmála se. "Dobře, to znělo divně. Chtěla jsem říct, že se mi prostě nezdá ničím výjimečná."

" Mě taky ne," přitakala jsem a hrála jsem si s obalem učebnice fyziky.

" Myslím, že bysme mohly být docela dobrý kámošky," ozvala se Dasha a já jsem k ní zvedla oči.

" To rozhodně ano," usmála jsem se. " Ale stejně mi na celé téhle situaci něco nevoní."

" Prostě to nech být," mávla lhostejně rukou. " Tak odpoledne."

" Jasně," kývla jsem hlavou a otočila jsem se ve stejnou chvíli jako ona.

Ze třídy na mě doslova dýchl pach nevětraného vzduchu.

*


Seděla jsem na schodech někde nahoře pod štěbetajícími asiatkami a snažila jsem se nekoukat o tři schody pod sebe, kde Chase a jeho parta kritizovaly každou holku, která okolo prošla. Myslím, že kdyby to takhle někdo vyfotil, bylo by to super. Já nad nimi sedící s podepřenou bradou se slunečními brýlemi a pode mnou tlemící se banda výrostků.

Někdy si připadám tak zbytečně dospělá, až je mě to děsí.

A taky je mi líto těch holek, co okolo projdou. A taky doufám, že se ani jeden z nich nepodívá-

" Ahoj, Vanesso!" Dasha si sedla vedle mě a pod nohy si hodila tašku. Taky si myslíš, že se chovají jako malé děti? Pozoruju je už od té doby, co jsem vyšla ze školy a řeknu ti," naklonila se ke mně.

" To jsem nikdy v životě nechtěla vidět."

Zasmála jsem se. " Zkazilo ti to dětství? Mě teda jo. Jsou to taková telata, že bych je nejradši zavřela do nějakého ústavu s oddělenými celami."

" A taky bez oken," přihodila si černoška. " UV záření škodí mozku."

" A mají vůbec nějakej?" konstatovala jsem teatrálně zamračeně, když okolo nich prošla holky s copánky a oni se po sobě začali válet smíchy. Chudák se za nimi dvakrát otočila, a potom se schovala za hlouček lidí, kde zřejmě našla svou kamarádku a hned jí o svém zážitku vyprávěla.

" Nemám huť zkoumat vnitřnosti mimo učebnu biologie," mrkla na mě a zvedla se. "Poď, Hillary stojí tamhle u těch stromů."

" Nevezmeme to nějakým okruhem?" nerozhodně jsem se postavila a natáhla jsem si tašku přes hlavu.

Dasha se na mě ohledla a pozvedla obočí. "Prosím tě, tak strašně určitě nevypadáš. A můžem si aspoň říct, že smích prodlužuje život, takže jim vlastně pomáháme k celkovému zvýšení průměrného věku."

Zamračila jsem se a vyrazila jsem za ní. "Nebudeš politik?"

" Plánuju to," zasmála se a seběhla schody.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zoe Haak Zoe Haak | Web | 14. června 2014 v 11:05 | Reagovat

Ten koneac: UV záření škodí mozku/ smích prodlužuje život.
Tak dlouho jsem se pořádně nezasmála a to mi pomohly jen tyto dvě věty.
Jen tak dál! :-D  :-D

2 Scriptie Scriptie | Web | 14. června 2014 v 16:13 | Reagovat

Ani jsem si neuvědomila, jak moc mi tahle kapitolovka chyběla, dokud jsem si jí nepřečetla. No fakt, nepřestávám žasnout nad tvým umem (a to ještě nepočítám Děti noci) a tím, jak vtipně a poutavě píšeš. Hrozně se těším na další kapitolku. :3

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 14. června 2014 v 19:38 | Reagovat

Miluju ty běžné situace, které vyzvihne jen málokdo! :3 Nesnáším, když na mě dýchne ten odporný odér třídního, nevětraného vzduchu.. :ú.
A Dasha vypadá tak moc sympaticky :33 Každopádně situace, kdy projdu a strhne se vlna smíchu, zažívám víc než často xD Nádherné, Ewilko :3 Těším se na další kapču! :D

4 Mayline Mayline | Web | 14. června 2014 v 23:55 | Reagovat

Výborné! :-) Je to vtipné, čtivé :) A přidané po dlouhé době :D :)

5 Nila Nila | Web | 15. června 2014 v 12:26 | Reagovat

vsadím se,že ti mamka už konečně koupí lepší boty,když jí to  ukážeš :D

,,I když nejsem na holky (ještě aby!)" to je nejlepší :D Hm..Hillary se chce najednou bavit s Vannessou? zajímavé..
" UV záření škodí mozku."

" A mají vůbec nějakej?"

tohle bylo přímo bombové! je fajn,že se s ní holky chtějí kamarádit,jsem ale zvědavá jestli to neni nějaká léčka..zajímavé :D a strašně super napsané!

6 Xanya Xanya | 15. června 2014 v 15:31 | Reagovat

Takže Nessie začíná být oblíbená,jo? Tak to jsem zvědavá jak se to vyvine a co bude s Hillary.
Luxus jako vždy ^^

7 Callia Callia | 15. června 2014 v 20:35 | Reagovat

Prej: Můžeme si říct, že smích prodlužuje život. :DDD To mě dostalo! :D Skvělá kapitola. Moc se mi líbila a já se těším na další. :) :D

8 Kikča Kikča | E-mail | Web | 16. června 2014 v 19:33 | Reagovat

Pěkná kapča.. :D zase si se překonala.. :D

9 Ilía Ilía | E-mail | Web | 17. června 2014 v 10:52 | Reagovat

UV záření škodí mozku :DDD Tak tos zabila :D Chyběla mi tahle kapitolovka. Doufám, že teď budou části přibívat rychleji. Rozhodně by to bylo lepší. Musela jsme trochu přemýšlet nad tím, co se stalo minule. Přece jenom je to už nějaká doba. :)

10 Eliz Eliz | Web | 17. června 2014 v 15:40 | Reagovat

Ty, jo, to se ti moc povedlo! :-D  :-D Jen tak dál

11 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 23. června 2014 v 6:01 | Reagovat

Super :D UV záření škodí mozku.. já vždycky věděla, že déšť je lepší :-D :-D boží, proč se u tohohle vždycky tak nařehtám?:D

12 Vědma Vědma | Web | 24. června 2014 v 22:19 | Reagovat

Moc se mi líbí, že Nessie není obraz té strašně neoblíbené outsiderky bez přátel etc...etc..., zkrátka takové té typické MS, co se objevuje v obrovské spoustě pokleslých ff :D
Dasha se zdá být sympatická, ovšem po pročtení komentáře, v němž se ta konspirační teorie objevila, si začínám být taky trošičku nejistá, jestli to opravdu nebude jen naoko.
A teď asi budu taky trochu opakovat, ale ty každodenní a zdánlivě obyčejné situace jsou tu tak úžasně podané... :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama