1| Chůva

8. srpna 2014 v 20:23 | Ewiline |  Project about: Half-minute horrors




Být chůvou není tak zlé. Spousta lidí si přivydělává tím, že hlídá cizí děti v úplně cizím domě. Ale to se prostě stává, každé povolání má přece riziko.
Já jsem například šla k Maysovým.
Jejich klouček se jmenuje Martin a jsou mu čtyři roky. Je to roztomilý klučina, co má velké uši, velké čokoládově hnědé oči a světle hnědé, krátké vlásky.

Vypnula jsem televizi a šla jsem se na Martina podívat. Bylo asi tak půl jedenácté a velké hodiny hlasitě tikaly nad krbem. Maysovi už se měli brzo vrátit, když tak jsem měla v jedenáct odejít, zamknout a klíč nechat pod květináčem vedle vchodových dveří. Vyšla jsem schody pokryté jemným kobercem na hořejší chodbu.
Matinův pokoj byl zleva, hned po pracovně, koupelně a pokoji pro hosty. Takže celkově čtvrtý. Za chůze jsem si prohlížela tmavou chodbu s občasnými pruhy tlumeného světla ze zdola, kde jsem si nechala rozsvíceno.
Došla jsem k jeho dveřím a popostrčila jsem je, abych viděla dovnitř. Byly jen lehce přivřené, aby mu do pokoje šel vzduch. Martin totiž nesnáší, když-
Nechápavě jsem otevřela dveře do kořán a zadívala jsem se na otevřené okno se vzdouvající se záclonou. Proč je otevřené? Martin se přece bojí otevřeného okna v noci, proto mu nechávají otevřené dveře.
Pořád jsem se dívala do pokoje, když jsem si uvědomila, že je prázdný.
Ve stejném okamžiku jsem pootočila hlavu a málem jsem vykřikla, když jsem zahlédla stín a kousek Martinova zeleného pyžámka mizejícího v obýváku.
Vykročila jsem směrem ke schodišti a na rtech se mi pomalu formulovala věta…
Když mě něco prudce srazilo k zemi, že jsem dopadla na břicho a pěkně se praštila do hlavy. Cítila jsem, jak mi po ní něco stéká a když jsem zvedla hlavu a uvědomila jsem si svou roztaženou polohu, uviděla jsem před sebou malého chlapce v zeleném pyžámku.
Světlo začalo skomírat, až úplně zhaslo a nevinný chlapec se na mě se zájmem zahleděl.
Zornička v jeho zelených očích se rozšířila a tlamička odhalila spoustu… malých tesáčků.



Bolest…

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 9. srpna 2014 v 18:20 | Reagovat

Úžasná povídka! To jsem vůbec nečekala, chudák chůva! A co ten chlapeček byl jako zač? Upír? :D Ten konec je fakt úžasně napsaný! :-)

2 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 10. srpna 2014 v 20:16 | Reagovat

Celkem scary prcek xD docela jsem se začetla do těch popisů, takže jsem ani neměla čas vytvořit si v osobním prostoru horrorovou atmosféru xD Perfektně jsem znala prostředí, ale to strašidelné mi unikalo o.O Možná kdyby to bylo delší, nepřišlo by mi to tak :)) Ale všichni víme, že cokoli Ewilka napíše má něco do sebe ♥

3 Lilly Lilly | Web | 11. srpna 2014 v 16:44 | Reagovat

Dokonalé! :D Síce som sa nebála, ale ten koniec bol skvelý a prekvapivý, veľmi sa mi to páči :-)

4 Eliza Eliza | Web | 12. srpna 2014 v 23:12 | Reagovat

Fuj tajksl. V bytě je tma a já se bojím.
A to nejsem chůva.
Kruciš, skvěle napsáno :D

5 Kessi Kessi | Web | 13. srpna 2014 v 19:38 | Reagovat

Hezký :D Dobře napsaný

6 Ilía Ilía | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 19:07 | Reagovat

:D Cucák malej :D Je to super naprsaný. Tvoje popisy se mi hrozně líbí. :)
A abych nezapomněla, nominovala jsem tě do tagu, který je u mě na blogu. Tak mě za to, prosím, moc nezabij :D

7 Hermi Hermi | Web | 18. srpna 2014 v 15:18 | Reagovat

Nádherně děsivé! Ty "tesáčky"! Už to úplně vidím, mám z toho husí kůži! Boží!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama