Circus/ 8

25. srpna 2014 v 10:51 | Ewiline |  Circus
Toto je zatím poslední část, která je přednastavená :) Nakonec myslím, že povídka bude delší, aspoň o něco málo, než jsem původně plánovala, takže můžete očekávat, že jí ještě do konce prázdnin dopíšu a dovkládám :) Případně přednastavím ;)
Doufám, že se vám aspoň trochu líbí, že nejste moc zklamaní, přinejlepším třeba vůbec zklamaní :) :D Ale můžu mít vůbec takové štěstí?? :D O:)






Lili postávala před branou, kterou se vcházelo do cirkusu.

Nenapadlo ji, že neví, kde se s Jamesem sejít až do dnešního rána, kdy mu chtěla zavolat, ale uvědomila si, že na něj nemá žádný kontakt. S povzdechem proto vyrazila na místo, kde by ho mohla čekat…

Naplánovaný sraz byl šíleně neurčitý, prostě jen, dáme si zítra zase… sraz? Ach, copak prostě nemohl říct, kdy a kde? Ne, nezlobila se nebo aspoň ne na něj. Zlobila se na sebe, že se cítila tak oblblá a nedokázala se zeptat.

Den byl chladný a zamračený, kdyby stromy nebyly zelené ale barevné, s jistotou by konstatovala, že je podzim. Dopoledne dokonce pršelo a Lili se bála, že bude zase, ale stejně si nevzala deštník.

Znovu se zahleděla ke stanu a budově, když si všimla, že z ní někdo vychází… Rozhodně to ale nebyl Jamie, vypadalo to na principála a navíc šla osoba někam pryč skrz stánky.

Lili se otočila a smutně vydechla.

Zachumlala se ještě víc do své hnědé mikiny a natáhla si kapuci. Pohupovala se na nohou a ohlížela se v pravidelných intervalech.

Netušila, jak dlouho čeká a napadlo ji, že by možná měla odejít a přijít až na vystoupení, kde by se Jamesovi zároveň omluvila, že nepřišla… Ž přišla, ale on tu nebyl a ona se nemohla dostat dovnitř.

" Madam," ozvalo se za ní vesele a ona se otočila.

Po tváři se jí rozlil úsměv, když pohlédla do Jamesova obličeje. " Jamie!" nejradši by ho objala, ale nechala ruce v kapsách a s očekáváním se na něj zadívala. " Ani nevíš, jak dlouho tady už čekám."

" Nemyslel jsem si, že přijdeš," odvětil a nedíval se jí do očí. Nakonec se usmál a udělal to.

" Ty nemáš skoro žádné barvy na obličeji," vydechla s úsměvem a prohlížela si jeho obličej. Sice byla pravda, že bílá už nebyla téměř vidět, ale široká pusa a černá barva okolo očí mu stále dávala strašidelný nádech. Měl na sobě hnědou koženou bundu, která vypadala, že je mu moc velká a potrhané volné džíny.

" Neumím se moc odličovat, vlastně jsem to mockrát nezkoušel," stydlivě se usmál a dodal:

" Půjdeme?"

Vykročil a Lili vykročila s ním. Téměř se dotýkali pažemi a Lili ho nemohla přestat sledovat. " Kam vlastně?"

" Je to něco jako…" podíval se na ní s výrazem, jako by očekával, že uteče. " Stará plavecká zóna. Je tam vypuštěný bazén a spousta další pokojů… Když jsme sem před rokem přišli, hledal jsem místo, kam bych se mohl před ostatními schovat. Strávil jsem tam většinu času."

Lili se upřeně dívala před sebe, neměla slov. Možná měla, ale co by měla říct na tohle? Možná by jednoduše měla jednat spontánně.

Povzdechla si, vzala ho za ruku a krátce mu položila hlavu na rameno. " Budeš mi to vyprávět?"

" Pokud tě tím budu moct otravovat," řekl s úsměvem, i když mírně zaraženě. Možná ho neměla brát za ruku…

Skousla si rty a uvolnila svou ruku sevřenou v jeho. Trochu očekávala, že ji pustí, ale když ji sevřel ještě pevněji a propletl si s ní prsty, málem vyskočila radostí.

" Není to daleko," ukázal před sebe. " Na konci támhle té ulice."

Lili kývla, ale nemluvila. Nevěděla co říct a navíc to ticho nebylo nepříjemné…

Míjelo je jen pár lidí. Většina byla ještě v práci a děti, co chodili do školy a měli teď prázdniny, jako ona, v tuhle dobu rozhodně nebyli poblíž cirkusu.

V tichosti přešli mokrou ulici a přes přechod k budově, která ani nevypadala moc staře na to, aby se neprovozovala. Jamie vzal klíč z prázdného květináče, který visel nad jejich hlavami a odemkl chatrné dveře. Otevřel jí je a ona se staženými rameny rychle proklouzla dovnitř.

Ocitli se na chodbě, kterou skoro nic neosvětlovalo, pouze šedé denní světlo z několika oken. Byla plná dveří a zařízená podobně jako chodba ke koupelnám v cirkuse, akorát s šedými dlaždičkami, které se zdály hrubé i přes podrážku.

" Kam teď?" zeptala se Lili s hlavou upřenou ke stropu pokrytém pavučinami. Stáhla si kapucu a obrátila se k Jamesovi.

" Dál," usmál se, vzal ji za ruku a jemně táhl chodbou dál. Lili si prohlížela dveře a nechala se jím vést chodbou a potom dveřmi vlevo.

Místnost byla velká a byl to pravděpodobně bazén… Ta obrovská jáma uprostřed. Bylo v něm lino, nebo něco na ten způsob. Působilo to celé strašně bezútěšně a samotářsky. Po stěnách byly rozestavené radiátory topení a schody, které vedly ke stropům, kam se sedává nebo kam se odkládají věci. Všude se povalovaly chomáčky šedého smetí a odněkud foukal vítr.

Přesto se zdálo, že místo nějakým způsobem žije a světlo dopadající dvěma černě obroubenými okny naproti přes bazén mu dodává zvláštní osobitost.

Lilian se rozhlížela a nakonec se zastavila pohledem na Jamesovi, který ji nevinně pozoroval.

" A co je támhle?" zeptala se a pokývla směrem k dvěma prázdným otvorům pro dveře, ve kterých byl vidět jen roh.

" Šatny… Sprchy," pokývl hlavou a ukázal na jedny lavičkové schody. " Sedneme si?"

" Jo," věděla, že to nemusí říkat, ale přesto to udělala. Následovala ho ke schodům a posadila se ne třetí vedle něho.

" Tak povídej," řekla a podívala se na něj. " Chci to slyšet všechno."

Tiše se zasmál a zaklonil hlavu dozadu, přičemž se opřel o další schod. " Nejdřív se na něco zeptám já… Proč si dneska vůbec přišla?"

" Chtěla jsem tě vidět," přiznala s pohledem sklopeným na své boty.

" Taky jsem tě chtěl vidět," natočil se směrem k ní a ledabyle si prohrábl hustou hřívu vlasů svou levou rukou.

" Tak proč se ptáš? Určitě to víš," zadívala se mu do lesklých očí. Skoro se jí zdálo, že v nich vidí hvězdy.

" Nevím, proto se ptám. Nechci, abys mě litovala, Lilian. Můžeš se se mnou scházet, jsi úžasná a to tě znám teprve kolik dní? Tři? To je jedno, jsem s tebou… rád. Ale nechci, abys mě litovala, ať ti řeknu cokoli."

" Ale lítost si zaslouží každý, není to nic zlého," zamrkala Lili a odhodila si z ramene copán zpátky na záda. " Třeba tě ani nebudu litovat."

" Někoho to třeba ničí… Nesnáším lítost, co je mířená na mě, víš? Já… Špatně se to vysvětluje," odvrátil hlavu a skryl obličej za padajícími vlasy.

" Dobře," souhlasila a znovu si s ním propletla prsty. Držela ho oběma rukama a sledovala ho.

" Děkuju," usmál se a zadíval se pryč, někam do dálky. " Mno, narodil jsem se už ani nevím kde."

Znovu se usmál a Lili mu úsměv opětovala. " Moje matka byla přistěhovalka, ale nepatřila k cirkusu, k němu patřil můj otec, který si mě vzal do péče. Procestovali jsme velkou část Ameriky, když před jedenácti lety zemřel při zkoušce. Spadl z tyče, pod kterou nebyla záchranná síť," zasmál se, " hloupé, kvůli něčemu takovému umřít. Ale stalo se a já vyrůstal v domovině mezi lidmi, které jsem znal, ale když se přestalo cirkusu dařit, musel principál prodat slona a tři medvědy, aby se udržel nad vodou. Přežívali jsme a sklízeli potlesk při vystoupeních. Učil jsem se nové a nové triky. Nejdřív jsem trénoval králíky," zasmál se a pohlédl na Lili, která ho zaujatě poslouchala. " Víš, přišel jsem na to, že když je chceš uklidnit, neuděláš to tak, že je popadneš za uši a donutíš je, aby byly v klidu. Můj králík se jmenoval Shadow, akorát jsem mu říkal 'Šedou'. Moc jsem si ho chtěl pohladit, ale on se nenechal. Byl malý a celkem i starý, ale zároveň zdivočelý a nedůvěřiví. Tak jsem kamufloval, že ho chci vzít za uši a zvednout. Automaticky se přikrčil a připravil se mi vzdorovat, jenže já ho nezvedl. Místo toho jsem ho pohladil po zádech.

Udělal jsem to tak hodněkrát, až si na to Shadow zvykl a já ho mohl téměř ochočeného vyndat z klece. Začal jsem s ním zkoušet různá čísla a ukázalo se, že je velmi nadaný na skok. Moje nejoblíbenější číslo bylo, když mi místo míče běhal po natažených pažích tam a zpátky…" Jamie zavřel oči a jakoby se probudil, řekl: " Ale abych se vůbec někam dostal. Když se cirkus zadlužil, byl principál nucen prodat některá svá čísla i s jejich aktéry. Muž z jiného cirkusu, z Encantandoru, kde teď vystupuju, si mě koupil za celkem štědré peníze pro mého bývalého principála. A tak jsem skončil tady. Před rokem. Kluci mě ale neměli rádi, posmívali se mi, že dělám číslo s králíkem. Chtěli ho trochu podusit a z legrace mu dali ochutnat krysí granule a můj starý přítel na to samozřejmě umřel. Byl jsem pro cirkus bezcenný a věděl jsem to. Potom mě ale uplatnili v hudbě. Od malička hraju na klavír a kytaru, trochu i na housle. Nechali mě tam. Ale oni se mi posmívají dál. Nevím, proč, prostě ano. Hlavně kvůli mému tetování, to jsi viděla."

Lilian mlčela a jen se na něj dívala. " A soucit místo lítosti sneseš?" zeptala se opatrně.

Bez výrazu se na ni podíval, jakoby byl pořád ještě ztracený někde v minulosti. Nakonec se šťastně usmál. " Nikdy jsem tak dlouho nemluvil."

" Teď už ano," usmála se Lili a zadívala se do prázdného bazénu. " Muselo to tu být hezké, když tu byla ještě voda… Lidi, dveře a žárovky."

" To určitě ano," zasmál se James. Oči mu jiskřily štěstím a Lili za chvilku také, když si všimla, jak je šťastný. Nejspíš mu pomáhá, když se mluví. Vyprávěla mu o tom, že je ze čtyř holek. Má nad sebou jen jednu starší a jinak má v rodině jen sestřenky a dva bratrance - skoro žádné chlapce. Taky mu řekla, že má psa a že měla i rybičky, ale ty všechny pochcípaly, takže s nimi už nechtěla mít nic společného. Vyprávěla mu o Taře a jejím stylu kreslení i oblékání a taky o tom, jak její táta slavil čtyřicetiny na raftech. Nechala se tak unést vzpomínkami, že ani nevnímala, že jí hlava klesla na Jamesovo rameno a ani to, že už jsou u bazénu ukryti téměř celé odpoledne.

Lilian zmlkla a zadívala se do prázdného bazénu. Pořád ještě držela Jamese za ruku… Pozvedla hlavu a zadívala se mu do obličeje, který byl tak blízko, že hvězdy v jeho očích viděla jasně.

" Jaké máš to tetování?" zeptala se tiše.

Zašeptal. " Per aspera ad astra."

" A co to znamená?"

" Přes překážky ke hvězdám," znovu se jí zadíval do očí a široce se usmál.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 12:17 | Reagovat

Och, božínku :3 Luvin' it :D Nemohla jsem z toho, jak tam mluví a najednou se zmíní i o tom, že jí pochcípaly rybičky :D A představa JAmieho s tím králíkem mi přišla strašně vtipná, ale jakmile došlo na smrt jeho králíčka, už to tak vtipné nebylo.. Je super, že se jí Jamie konečně pořádně otevřel :3 Očekávám co nejdříve další kapitolku ♥♥♥

2 Iva* Iva* | Web | 25. srpna 2014 v 20:00 | Reagovat

Myslím, že tá hudba, ktorú si vložila na koniec kapitoly, krásne dopĺňa celý tento dej, to ako Jamie rozpráva o svojom živote a o cvičenom zajačikovi. Je to neskutočne milé. Viem si predstaviť, ako sa cítil, ked oň prišiel..totiž človek si občas dokáže ku zvieratám vytvoriť taký blízky vzťah a považovať ich za súčasť rodiny, sama viem o čom hovorím. Najšťastie ten najväčší "mazlík" mi ešte stále hoví na kolenách ...kocúr jeden lenivý :D
Ale áno, opäť sa zakecávam...späť ku kapitole...rada som sa dozvedela zase niečo nové o Jamiem. Nemal to ľahké, a väčšina literárnych postáv to nemá ľahké, to je pravda, ale ...skôr ako jeho minulosť ma trápi jeho budúcnosť....prepáč, ale stále to nemôžem zo seba celkom striasť. Totiž...ja som tak v tých začiatočných kapitolách dúfala, že je to minulosť a zdal sa mi tak Jamie asi oveľa desivejší než v skutočnosti je, teda bol, a teraz...sa bojím toho "veľkého tresku čo pravdepodobne nastane. Aj ked sa teraz zdá všetko v poriadku, našli si jeden druhého, je prekrásne ako pomaličky prekonávajú zábrany a navzájom si dôverujú.
Cez prekážky ku hviezdam - to bolo dlho mojím žovotným mottom ;-) Krásna kapitola, teším sa na ďalšiu.

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 22:05 | Reagovat

Tak tohle je naprostá bomba! Klobouk dolů! A jestli to ukončíš tak mě zabiješ, protože nebudu mít co číst! :-(
Ta hudba je krásná! Krásně doplnuje vyprávění. Moc povedené a s tím králíkem? Ach můj bože... chudák Jamie :-(

4 Nats Nats | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 23:27 | Reagovat

Woow! Tahle kapitola byla asi zatím nejlepší :) Miluju když píšeš dlouhé kapitoly :) A totálně jsem se zamilovala do téhle povídky :D Je úžasná a má nejoblíbenější ze všech které čtu :) Těším se na další a doufám že jich bude ještě hodně :) A Jamie a Lili jsou spolu fakní :3 :)

5 Zoe Haak Zoe Haak | 26. srpna 2014 v 11:13 | Reagovat

Áá... Ty jsi mě zabila. Miluju latinu <333 ten konec byl úžasný. A Jamie. Asi jsem se zamilovala do vymyšlené postavy.
Ehm..  Kdy bude další díl?  Zítra? Dnes? Prosím. :-D

6 Hermi Hermi | Web | 26. srpna 2014 v 20:04 | Reagovat

Krásné! Úžsné! Nemůžu se dočkat další kapitoly! Perfektní! A ten latinský citát mě dostal. Jen nechápu, proč se mu kvůli tomu posmívají...hm...ale stejně chci další kapitolu!! :-D

7 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 27. srpna 2014 v 13:37 | Reagovat

Miluju delší kapitoly! Povídka je naprosto úžasná a píšeš naprosto skvěle. Dobře se to čte! A Jamie... :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama