14.kapitola *Divoká* 1/2

17. října 2014 v 19:18 | Ewiline |  1. díl
Tak jsem se konečně dokopala k něčemu... snad se bude líbit :) Budu rozhodně aktivnější, nebojte!








Ležela jsem v posteli s rukama pod hlavou a zírala do stropu.

Pocit stísněnosti neodezněl ani po těch několika hodinách a spánek také nepřicházel…Strop a jeho nesrovnalosti začínali být otravné a nezajímavé na pozorování, tak jsem oči po dlouhém nemrkání zavřela nejméně na minutu. Cítila jsem vzduch proudící do svých plic a jemné mravenčení přeleželých rukou.

Sedla jsem si a podívala se za sebe ke stolu. Neusnu, tak se aspoň naučím na tu blbou chemii.


*


Šla jsem po chodbě ke své skřínce, abych si na celý den trochu odlehčila tašku. Už tu bylo celkem plno. Několik studentů právě zacházelo do tříd. Když jedna holka vycítila můj pohled a otočila se, radši jsem se zase věnovala svým věcem.

Podepřela jsem tašku kolenem, obloukem se vyhnula ostré dýce a vyndala z tašky všechno kromě chemie, matiky, literatury a dějepisu. Jedna kniha mi spadla na podlahu a já otráveně protočila oči. Sakra, to to opravdu muselo spadnout?

Sehnula jsem se a všimla jsem si, že to je moje učebnice chemie. Vypadala ale jinak, neměla obal a přední stránku měla natrženou. Nahlédla jsem do své skříňky, abych se přesvědčila, že je tenhle salát můj. Ale jinou učebnici jsem neměla, tak musela být moje… otevřela jsem knihu a všimla jsem se hustě popsaných poznámek na každé stránce… Eh, tahle není moje ani za nic.

Otočila jsem vazbu až dozadu, kde jsem si přečetla všechna jména, co měla tu čest knihu nosit ve své tažce až k poslednímu majiteli.

Mickaileru C. Roftovi.

Asi jsme si ty knihy prohodili, či co.

Bouchnutím pěsti jsem zavřela skříňku, zapnula jsem tašku a s učebnicí v ruce jsem se ho vydala hledat. Protlačila jsem se mezi davem a všimla jsem si jeho vysoké postavy na kraji u vchodu do jedné učebny. Spěšně jsem k němu zamířila, když se u něj najednou objevil nějaký menší chlapec a začal mu horlivě něco vyprávět. Zastavila jsem se a dělala, že za Roftem nejdu. Málem jsem se i otočila, ale kluk v tu chvilku zmizel, tak jsem se vrátila o tři kroky směrem k Roftovi. Když tu najednou zase k němu přiběhl nějaký kluk, kterého jsem od pohledu znala ze školního orchestru.

Už jsem se nechtěla zdržovat před hodinou chemie, i když jí mám s Roftem společnou, chtěla jsem si ještě zopakovat hydráty a oxidaci spolu s redukcí a pokud se bude snažit navazovat rozhovor,

i když je to nepravděpodobné, nestihnu to.

" Rofte?" zastavila jsem se za jeho zády a připadala jsem si o něco menší, než bych se měla cítit. Jsem vyšší než většina holek v mojí třídě, ale když jsem se tak koukala, jak mě neslyší, měla jsem sto chutí ho zatahat za rukáv jako malé stydlivé dítě.

" Rofte!" ozvala jsem se trochu hlasitěji.

Oba naráz přestali mluvit a on se na mě otočil. Orchestrový kluk se rozloučil a odběhl, takže už se mi Roft mohl věnovat aspoň patnácti procenty svojí nesmírně zaneprázdněné mysli.

Zamračil se a s tázavým pohledem se na mě díval svrchu.

Zvedla jsem učebnici tak, aby ji viděl. " Prohodili jsme si je," jemně jsem cukla koutky v náznaku bezbarvého úsměvu.

Vzal si ode mě knihu, přičemž se jednou rukou stále držel dvířek skříňky. Sice se na ni ani jednou nepodíval, ale vypadalo to, že chápe, co po něm chci. Aby mi vrátil mou učebnici chemie.

Pořád se na mě ale tak zvláštně díval, až jsem začínala mít pocit, jestli nezkouší, jakou budu mít reakci, když se bude chovat divně. Povytáhla jsem obočí a konečně jsem si zařadila jeho výraz.

Dívá se, jako by mě neznal. Zadívala jsem se mu do úchvatně zelených očí s modrými a hnědými střípky a na chvilku jsem si připadala zhypnotizovaná. Všechno mi splývalo, jen jeho oči byly pořád stejně krásné.

Všechno najednou prořízl jeho úsměv. Vtiskl mi do ruky mou knihu, ale nepřestával se mi dívat do očí. Neotáčel se, jakoby na něco čekal. Usmála jsem se na něj taky a otočila jsem se.

měla jsem nutkání se za ním ještě podívat, ale to by bylo divné… Už tak je divné to, jak se choval teď. Nebo jak jsem se chovala já? Co to sakra bylo?!

Zatřepala jsem hlavou, vytáhla vlasy zpod tašky a zabočila do třídy chemie.

Vzduch byl nasáklý chlorem po ranních praktikách, kde pravděpodobně dělali elektrolýzu a nějakej hlupák dal do roztoku moc zředěné kyseliny.

Tohle nebylo z mé hlavy.

Začala jsem hledat svoje místo za blonďatým klukem uprostřed. Seděl tam hlouček kluků skloněný nad tabletem a tak jsem si řekla, že si jen položím tašku a na chvilku se ztratím i s těmi papíry - spíš papírem, kam jsem si ještě lépe shrnula vše potřebné.

Protáhla jsem se okolo Jennis a její kamarádky, když na mě dolehlo horko třídy. Moje tmavě vínovo-hnědá mikina vůbec není teplá, ale najednou jsem se cítila jako ve svetru v létě. Vydechla jsem, když se mi najednou začali před očima dělat mžitky. Barevné tečky se mi vkrádaly do koutků očí a já je silou mrkání zaháněla, dokud to šlo. Sednu si u svého místa na lavici a vydýchám se. Možná se i napiju.

Možná bych měla-

Mžitky mi najednou zastřely kompletně celý obraz a já jsem spadla na zem uprostřed uličky mezi lavicemi přímo před tabulí. Srdce mi zběsile tlouklo do hrudního koše, až jsem se bála, že praskne. Do rány na stehně mi vyrážela hodně ostrá křeč, v uších mi pískalo a kůže na břiše sebou házela, jako bych měla v sobě ukrytou fretku. Kupodivu mě nic nebolelo, i když jsem to všechno cítila.

Zachrastění páskových hodinek vedle mé hlavy mě mírně probralo a já se pokusila sípavě nadechnout, ale bohužel to nešlo.

To musím opravdu být jako nějaký nešika, co se každou chvíli zhroutí? Nemůžu být prostě normální vlkodlak, co by když už tak měl proměny o úplňku?

Něčí ruka mi zvedla hlavu a já jsem zaostřila na osobu nad sebou.

To je Mick? Jako opravdu???

Z druhé strany se na mě díval Brandon svýma jantarovýma očima. Ale neviděla jsem ho celého… Uvědomila jsem si, že mi na čele druží studený obklad a že mi oba svírají ruce. Jennis a asi pět dalších holek se na mě také dívali, opravdu divně, jako bych se rovnou zabila.

Když jsem mrkla, pár z nich se usmálo a dělalo zase své běžné věci.

" V pohodě?" zeptal se Brandon a já vyjekla, když mě něco píchlo do paže.

" Jo.. Au, něco mě štíplo," stěžovala jsem si a snažila se zvednout, ale oba mě srazili zpátky, až mi hlava dolehla na tašku. " Hej! CO si myslíš, že děláš?"

" Nevstávej, musí se ti zase obnovit oběh," oznámil Mick s téměř dospěláckou trpělivostí.

" Aha, jasně, a jak dlouho to bude trvat, pane doktore?" nasupila jsem se. Už jsem byla v pořádku a věděla jsem to. Možná ale bude lepší trochu předstírat malátnost, aby to nebylo divný… Brandon mě pořád probodával očima a různýma opravdu nenápadnýma pohnutkama naznačoval zuby, uši a všechno ostatní. Obrátila jsem oči v sloup a vymanila jsem svou levou ruku z jeho sevření.

Zapřela jsem se a sedla jsem si.

" Opatrně," řekl Mick a vzal mi tašku. " Skoč s ní na ošetřovnu." Kývl hlavou směrem k Brandonovi.

" Jasan," řekl přátelsky a hned mě chytl za ruku a šel se mnou skrz uličku. Snažila jsem se budit dojem někoho s odkrveným mozkem, když na mě všichni koukají, ale brzo jsem zjistila, že to nemá cenu, stejně jsem špatná herečka.

U doktorky dlouho nebudu a myslím, že mi řekne, abych si ještě chvilku odpočinula, takže půjdu na pohovku do knihovny a jestli Brandon půjde se mnou… bude se asi hodně ptát.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nats Nats | E-mail | Web | 18. října 2014 v 11:54 | Reagovat

Krásná kapitola :) Těším se na další :)

2 Hermi Hermi | Web | 18. října 2014 v 12:28 | Reagovat

To je úžasný! Sice jsem nečetla ty předchozí, takže tak nějak netuším, o co tam jde, ale moc se mi to líbí. Brzy to budu muset dohnat.

3 Eliza Eliza | Web | 18. října 2014 v 15:27 | Reagovat

Ach, odpor k chemii! xD Ten mě velmi potěšil xD Jinak supr kapitola, konečně jsem se zase dokopala ke čtení :D

4 Kikča Kikča | E-mail | Web | 19. října 2014 v 0:37 | Reagovat

Okamžitě chci další kapitolu!  Myslím to vážně Ewil! Nechtěj mě naštvat!!!!

5 Elizabeth Elizabeth | Web | 19. října 2014 v 16:01 | Reagovat

Vravím si, že by som mala zas prečítať predchádzajúce kapitoly, ale tak táto bola skvelá, ja to rýchlo doženiem a teším sa na ďalšiu. :D

6 Miti Miti | E-mail | Web | 24. října 2014 v 10:37 | Reagovat

To bylo úžasný! O_O Ewil, koukej rychle napsat další kapču! :3 :D Mick je nějakej podezřelej a já ho chci mít prokouknutýho, takže hezky piš piš, Ew :D

7 Callia Callia | Web | 28. října 2014 v 11:04 | Reagovat

:OO Skvělá kapitola! Miluju tuhle povídku.. Ještě aby ne, když miluju vlkodlaky! :D

8 bara bara | 12. listopadu 2014 v 11:59 | Reagovat

super kapitola tesim se na dalsi :-)

9 Litteris Litteris | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 16:52 | Reagovat

Páni :DD je to nádherný :DD Koukám na to a říkám si, že si pročtu všechny předchozí :D moc hezké ;-)

10 siruka siruka | 22. prosince 2014 v 23:53 | Reagovat

Ahojky jsem rada ze jsem nasla tvůj blog  hned jsem si tvou povídku zamilovala a tesim se na dalsi ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama