Listopad 2014

Saeculum

22. listopadu 2014 v 17:32 | Ewiline |  Recenze
Saeculum – Uprostřed lesů začíná boj o život...

- První,co na knize zaujme je pravděpodobně obálka. Středověké písmo a ta spletitost větví na mne moc krásně zapůsobila, jako kdybych se dívala na vyloženě zlé větve. Další čeho si hned všimnu je autorka Ursula Poznanski. Nevím, jak vy, ale já sama jsem ji ještě neviděla na žádné fotografii, nebo tak, ale první knížka, kterou jsem od ní měla v ruce byla opravdu dobrá, alespoň z hlediska příběhu, i když měla své mouchy. Erebos byl zkáta dobrý a já se těšila, že tato kniha bude možná ještě lepší.

- Anotace: Strávit pět dní v hlubokém lese a zkusit žít jako ve středověku vypadalo jako výborný nápad. Bastian by si však tento zážitek v klidu odpustil. S účastí na výpravě souhlasil jen kvůli své lásce Sandře.
Parta dobrodruhů se vydává na cestu i přesto, že místo, kde chtějí tábořit, bylo kdysi prokleto. Staré povídačky o tom, že kdo do lesa vstoupí, nevrátí se už zpět, nikdo nebere vážně. Během první noci přijde prudká bouře a z tábora zmizí první člen výpravy. Zbydou jen podivné vzkazy vyryté do kůry stromu. Když se ho ostatní vydají hledat, začnou bloudit. Pak se ztratí další z nich…
Jak velkou udělali chybu, když nebrali varování vážně? Nechá je les odejít?

- Moje představa, když jsem na knihu pohlédla, byl útěk středověce oblečených lidí přes vystouplé kořeny v lese, kde se někdo nevyznal. Křik a mlha okolo. Ale moje idilická představa se nenaplnila, alespoň ne tak, jak bych chtěla.

Kniha má 478 stránek a je rozdělená podivným rozhovorem v uvozovkách na pět částí. Tím myslím jenom rozmístěním těch rozhovorů, jinak se na části nic nedělí. Většina knihy je vyprávěna v er-formě buď z pohledu Bastiana nebo Iris.
Na prvních stránkách, kdy si Bastian za pomoci Sandry vybíral oblečení a věci, co si může vzít s sebou, jsem se sekla a nevěděla jsem, jestli to bude tak zábavné, jak jsem si myslela. Parta lidí jede nezákonně kempovat do lesů, kam nejméně dvě století nevkročila lidská noha, fajn, ale co když to nebude podle mých představ?

Bastian studuje medicínu a tudíž tam bude jako "doktor". Je tam pár sympatických lidí: Kamínek, Paul, Iris, Lisbeth.. Naopak Sandru jsem neměla už od začátku ráda. Přišla mi zvláštní, a navíc se ukázalo, že moje pocity byly oprávněné - ta mrcha Bastiana nechala být hned, jakmile se dostali do hry v lese. Chudákovi Bastianovi sebrali brýle - přesně vím, jak se musel cítit. Postupuje se svou skupinou, až se utáboří ve "vesnici" na louce uprostřed lesa. Mají tam jídlo a tak, proto se všichni dávají do práce, aby se na ploše zabydleli. Bastian zatím pomáhá vykopat latrínu. Když přijde jeden z pořadatelů, aby oznámil, že vetřelci jsou někde blízko a skrývají se, vydává se je skupina lidí hledat a s nimi i Bradavičák, který Bastianovi pomáhal kopat se rozhodne vyrazit taky, ale po delší chvíli, takže je zřejmé, že nedohoní rychle jdoucí skupinu.

Přijde bouře, všichni se vrátí ale Bradavičák ne. A potom už jde všechno z kopce... Noci jsou děsivé, temné bez jediného světla - to si ještě vemte, že Bastian ani pořádně nevidí. Spřátelí se s Iris a Sandra ho nechá úplně na pokoji. Když i pořadatelé uznají, že jsou ztraceni, bez zásob a všeho, v noci někdo křičí a pokaždé naleznou vykopaný jeden hrob, přičemž se ztratí pokaždé jeden ze skupiny. Dora (bláznivá žena, věřící na prokletí tohoto místa) hned větší co to všechno znamená a polovina skupiny je nahlodaná obavami, protože všecno nasvědčuje, že se kletba opravdu plní.

Když v noci zazněl výkřik, vzpomněla jsem is na svůj tábor. Byly jsme na pokji tři, já s kamarádkou, co jezdíme spolu a ještě jedna holka - ta uprostřed noci zaječela a my se sluchátky v uších, rozespalé hned sedíme, Co je? Co je???. Ona jen zakňourá, že jí spadl iPhone. Hunger games has never been so hungry.

Ale zpátky k Saeculu.
Víte odkud vlastně pochází název knihy? Tak se jmenuje ta tábořící skupina.
Abyste vůbec věděli ještě něco víc, protože rozhodně nemůžu prozradit to hlavní, to je jako bych vám předříkala spoilery z celé knihy. Ovšem, kdysi dávno žil jeden pán na svém hradu a měl syna Ludolfa, vlatního se svou manželkou. Ale poté, vlastně téměř ve stejný čas se mu narodil syn se služkou, Tristram, kterého spolu s jeho matkou brzy vyhostil z hradu. Když pán za několik let umřel, tehdy už starší Trastram ho chtěl vidět a usmířit se s ním. Jeho bratr Ludolf ho nakonec pustil dovnitř a odvedl jej i s jeho pomocníky do kobky, kde je všechny nemilosrdně povraždili. Před tím, než setli Trastramovi hlavu na rakvi jeho otce, vyřkl nemanželský syn strašlivou kletbu, která několik let poté zapříčinila požár a hrad se ztratil spolu se svými pány. Ludolf samozřejmě také umřel. A tak bylo místo prokleto a hrad stracen - zarostl rostlinami a skryl se pod sesuvy půdy. Právě na toto místo dovedl Paul, hlavní pořadatel, členy Saecula.

Jde opravdu o kletbu nebo je to jenom hra zrzavého Simona, blízkého přítele Iris?


Abych se dozvěděla něco málo o autorce, našla jsem si ji na stránkách Saecula.
Usula Poznanski se narodila 30. října 1968 ve Vídni a na jižním okraji rakouského hlavního města žije
s rodinou dosud.
Když se jí někdo zeptá, odkdy píše, obvykle odpoví: "Odjakživa. Sice to není tak docela pravda, ale prostě to zní správně. Popravdě bych řekla, že psát jsem opravdu chtěla vždy, jen jsem neměla chuť vzít do ruky papír."
Po titulech prvního čtení, kriminálkách pro děti a milostném románu pro teenagery vydala v lednu 2010 svůj první thriller Erebos, kterého se během prvního roku od uvedení na trh prodalo 100 000 výtisků.


Nakonec mám z knihy dost smíšených pocitů a s pocitem lítosti se musím přiznat, že jsem buď málo všetečná, nebo prostě nedokážu pochopit, co všechny tajemné texty znamenaly. U prvního a pravděpodobně i druhého vím, ale co ty další? Snad na to časem přijdu, ale prozatím je to pro mě záhada.
Postavy byly propracované víc, než bych očekávala. Autorka se nezaměřila jen na Iris a Bastiana, vykreslila krásně i Lisbeth s Georgem a krásně vysvětlila, proč jsou pořád spolu, proč Iris vypadá jako elfka, i proč si Sandra hrála s Bastianem.
Také detaily nejsou špatné, Iris má silný vztah k hudbě a i když jsem znala název pouze jedné písně co hrála na harfu, musím se přiznat, že i tady si autorka krásně pohrála.
Akorát konec mi přijde utnutý, i když citím, že je to tak dobře, nechtěla bych ani vědět, co přesně se mezi Bastianem a jeho *------* stane dál.

Hodnocení:

Po sečtení jsem došla k závěru, že z mých 19 bodů, které uděluji má kniha krásných 15,5 bodu.
Těším se na další knihy od této autorky a děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.




Mrtvé kotě

7. listopadu 2014 v 17:25 | Ewiline |  Ewil's Diary