Prosinec 2014

RC: Brisingr

31. prosince 2014 v 16:43 | Ewiline |  Recenze
Brisingr

Tak a je tu další recenze na knihu Brisingr ze série Odkaz Dračích jezdců. Mám pocit, že mi trvalo strašně dlouho přečíst těch 644 stran a taky, že dělám recenzi dokonce se spožděním... Tak radši rychle do toho.

Anotace: Přísahy, zkoušky oddanosti, střet mocných sil...
Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou proto čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně…
Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, nechybí v něm ani Safiřin něžný humor.
Dlouho očekávaný 3. díl fantasy série Christophera Paoliniho je konečně tady!

(Bohužel anotace obzvlášť těchto knih oznamují méně, než by se hodilo zvědavcům jako já, proto jsem se řídila spíš radami jiných knihomolů, co měli možnost si tuto knihu přečíst.)

Hned na začátku se Eragon se svým bratrancem Roranem vydají k Helgrindu, aby osvobodili Katrinu. Jak Eragon slíbil. Zabijou lethrblaka a jednoho ra!zaka - ten druhý uprchne někam do podzemí pevnosti. Eragon zůstává pod záminkou jeho zničení, ale víc mu jde o řezníka Slouna, Katrinina otce, který je zradil ra!zakům, když byli ještě v Carvahallu. Nedokáže ho zabít a kdyby se Roran nebo Katrina dozvěděli, že stále žije, narušilo by to jejich klid před svatbou (protože tak jako tak, ti dva se prostě jednou vzít museli) i po ní. Sloun by byl jako stín minulosti. Proto se Eragon rozhodne ho potrestat a po rozmluvě s Islanzadí, královnou elfů z Du Weldenvarden, očaruje slepého Slouna kouzly, která ho donutí jít do Ellesméry. Elfové se o něj postarají a on může nalézt klid.
... Nebudu předstírat, že se teď nedívám do knihy, co přesně se stalo dál ...
Nasuadu mezitím navštíví vůdce kočovného kmenu Fadawar (příbuzný, myslím) a vyzve ji na zkoušku dlouhých nožů, kdy se dva soupeři řežou nožem do rukou, dokud jeden nevyhraje, nebo nezeslábne natolik, že nebude moc pokračovat. Nasuada vyhraje s pomocí Elvy, děcka, kterému Eragon požehnal ve Farthen Duru (ano, nesprávně napsané, pardon), když bnyl ještě neznalý starověkého jazyka. Později tuto svou chybu napraví tím, že se pokusí Elvu vyléčit, zbavit těch hlasů, ale povede se mu pouze jen možnost pro Elvu, aby si mohla vybrat, jestli hlasy uslyší nebo ne.
Myslím, že bych tu byla ještě v roce 2016, kdybych popisovala každou událost takto, a proto řeknu, že v knize se odevhrává něco okolo pěti bitev - v některých Roran, v některých Eragon nebo oba spolu. Také volba trpasličího krále a zjištění důležitých věcí o Galbatorixovi - tím také Murtaghovi - a o Eragonovi samotném - Bromovi, Seleně, Eragonových učitelů...
Eragon také konečně s úsilím dosáhne toho, že se mu dostane meče, díky proroctví kočkodlaka Solembuma.

Teoretičtější část, mám jednu malou nejasnost. Mohla jsem špatně číst, ale myslím, že ve scéně/pasáži, kdy Nasuada byla nucena nechat zbyčovat Rorana, za neuposlechnutí rozkazu (akorát to neuposlechnutí v bitvě pod tupcem velitelem Edrikem zachránilo nejméně 100 lidí. Bohužel rozkaz byl rozkaz. Roran bude povýšen, aspoň) bylo něco v tomto smyslu "... Nasuada si sedla na Katrininu truhlu věcí, které si přivezla z Carvahallu." Roran jí bral věci, když odcházeli? Jsem si celkem jistá, že Katrinu unesly a věcí si s sebou nebrala. Mno, je to nepatrnost, ale ráda bych to pochopila.

Musím doopravdy podotknout že většina velkých odhalení se skrývá v druhé polovině knihy. Pokaždé se mi zdá, že je to všechno tak dobře zaobalené, že je to skoro jako v reálu... Když jsem o tom dneska přemýšlela, zároveň jakoby to autor vymýšlel za pochodu a přitom s předstihem, že potřebné věci už má napsané v první dílu, samozřejmě tak, že se mi mohou zdát divné, ale moc nezaobírají mou pozornost.

Myslím, že je to snad všechno, co jsem k Brisingru měla. Cítím se tak plná informací, když jsem to dneska dočetla a konečně jsem zjistila, proč název Brisingr.

Zkopčím z přechozích recenzí zprávu o autorovi a můžeme se vrhnout na hodnocení:

Christopher Paolini se narodil 17. listopadu 1983 v USA Kennethovi a Talitě Paoliniovým. Nyní žije se svou rodinou v Paradise Valley v Montaně. Vyrůstal spolu se svou mladší sestrou Angelou (se kterou konzultoval jednotlivé pasáže Eragona, ostatně po ní pojmenoval i jednu postavu - "kořenářku-čarodějnici" Angelu). Paolini ukončil střední školu díky speciálnímu programu v 15 letech, kdy také začal psát Eragona. Trvalo celkem rok, než dal Eragona dohromady, a další rok, než mohl být Eragon vydán v nakladatelství. Jak sám přiznává, lákala ho univerzita, dokonce se i na jednu přihlásil a byl přijat (Reed College), ale uvědomoval si, že by neměl čas na propagaci své knihy ani na další psaní. Z tohoto důvodu také zatím studium na univerzitě odložil.
Paolini si už v dětství naplánoval, že napíše nějakou knihu. Když mu bylo jedenáct, po přečtení jedné fantasy knihy zatoužil napsat také nějakou, lepší. Mnoho lidí soudí, že se mu to již povedlo.
Zabrousila jsem i do autorova poděkování, což obvykle nedělám, nějak to vždycky přehlížím. Kde jsou vysvětlivky, pro ten jazyk? :D Celkem dojemné...
Ráda bych se naučila správnější výslovnost, ale jelikož nečtu nahlas, zatím to nevadí. Možná si někdy koupím audoknihu, ta se moc hodí. Bohužel to bude muset ještě počkat.
Kniha pro mě byla jako film, jako jedno dlouhé výpravné dobrodružství, ve kterém jsem se shlédla a nedokážu vyřknout žádnou přesnější kritiku, kromě několika nejasností z děje.

Hodnocení:

Po sečtení jsem došla k závěru, že z mých 19 bodů, které uděluji má kniha 18,5 bodů.
Těším se na poslední knihu z této série a děkuji nakladatelství Fragment(/Albatros) za poskytnutí recenzního výtisku.
Recenze z edice, nebo podobné tituly:
Oficiální stránka: http://www.eragon.cz/eragon-cz/


RC: Najít světlo ve tmě

7. prosince 2014 v 10:13 | Ewiline |  Recenze
Najít světlo ve tmě

Tuto knihu jsem si vybrala kvůli přívěhu, který mě zaujal. Jako první jsem samozřejmě uviděla obálku, která mě upoutala a přečetla jsem si anotaci.

Anotace: Na maturitním plese zemřela teprve devatenáctiletá maturantka Bára. Kolem události se roztočil nemilosrdný mediální kolotoč. Pro Bářinu matku Simonu šlo o nejtěžší období v životě. Čelila nelehkému osudu, ale i tlaku médií. Po roce se rozhodla uvést vše na pravou míru a napsat knihu o tom, co prožívá. Po zveřejnění nápadu na sociálních sítích začala vznikat tato osobní výpověď, doplněná příběhy lidí s podobnou zkušeností. Otevřená zpověď o pocitech, smutku, vyrovnávání se se smrtí dítěte, ale i o naději a překonání sebe sama. O lidech, kteří to i přes těžkou životní zkušenost nevzdali a jdou dál.

- Musím ale hned na začátek říct, že jsem si knížku zvolila špatně a musela jsem se přemáhat, abych jí vůbec dočetla.
Čekala jsem něco lepšího, možná. Asi, nevím. Začátek mi šel přečíst dobře, celkem ano. Matka Báry, která knihu píše, popisovala několik dní po ztrátě Barunky. Nechci být nezdvořilá, ale skoro na každé stránce se objevovalo to, že křičí, řve upadá do depresí, kouří, pije... Je to psané podle pravdy, ale možná by neškodilo, kdyby to bylo nějakým způsobem shrnuté.
Ani na konci jsem se nedokázala zorientovat v množství jmen, co teprve na začátku. Jednou tam přijde Láďa, pochopím, že to je někdo támhle odsuď, ale když na pohřeb přibyde X dalších jmen, prostě nemám šanci se v tom vyznat. Možná by to chtělo rejstřík nebo něco.

Abych ale neprala špínu, líbili se mi vzpomínky na Báru, o tom, jak jí všichni měli rádi, jak pomáhají její mámě, aby se s tím vyrovnala. Na konci knihy taky chat s Matesem, klukem, který chodil s Bárou. Také to jak se Simona rozhodla napsat tuto knihu.

Shrnutě si myslím, že kniha je jako světlo a tma. Půlka mě nebavila, ale ta druhá půlka byla zase opravdu zajímavá. Moc věcem nerozumím - jediná opravdová ztráta v mém životě byla smrt mého dědečka asi před.. pf, kolika, 7 lety? Malé dítě nemůžu pochopit, jak smýšlí dospělý a ještě ke všemu matka mrtvého dítěte.

Kniha má 240 stran, je psaná v ich-formě v přítomném čase (pokud nejde o vszpomínky, kde se objevuje více přímé řeči)
Můžete si přečíst ukázku z knihy► třeba vás kniha zaujme a bude pro vás něčím víc, než byla pro mě.


Hodnocení:

Po sečtení jsem došla k závěru, že z mých 19 bodů, které uděluji má kniha 15 bodů.
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

RC: Eldest

7. prosince 2014 v 9:55 | Ewiline |  Recenze
Eldest

Jelikož jsem četla Eragona, nemohla bych v klidu zemířít, kdybych nepřečetla Eldest a zbytek této úžasné série. Zatím jsem teda přečetla jen dva díly, ale snad neumřu tak brzo...
Na této kníze je výrazná barva a, ehrm, šířka, řekla bych. Každopádně, když se mi dostala do ruky, nemohla jsem se dočkat, až se znovu projdu v Alagaesii.

Anotace: Šíří se temnota, přichází beznaděj, vládne zlo ...
Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět!
Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou...
Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Eldest je pravděpodobně nejtlustší knihou, kterou jsem kdy přečetla, protože má téměř 700 stránek - přesně 655 stran.
Po bitvě o Farthen Dur (omlouvám se za gramatiku napsaných míst, prostě neumím ty zobáčky) nečekaně napadne průzkumnou skupinu, ve které byl Murtagh, Dvojčata a Ažihad, banda urgalů. Muži jsou pobiti a Murtagh s Dvojčaty je unesen do chodeb pod trpasličím městem. Ažihad je mrtev a tak se musí zvolit jeho nástupce.

- Upřímně jsem ani na vteřinu nevěřila, že by Murtagh z knihy prostě jen tak zmizel. Obzvlášť po zkušenostech s komentáři u Eragona. Ne, Murtagh se rozhodně objeví, buď jako vězeň, nebo jako otrok - říkala jsem si.
Anotace toho tentokrát moc neprozradila, kromě té cesty do Ellesméry. Ta mimo jiné proběhne téměř bez problémů - jen při zastávce u jednoho klanu trpaslíků Eragonovi přizná zbytek vyvražděného klanu nepřátelství. Ten trpaslík po něm hodí prsten omotaný jeho vousy. Mno... Ze začátku jsem vždycky spěchala, abych zase četla vyprávění u Rorana, Tentokrát se nám děj rozdělil na dvě, příležitostně tři vypravěčské části. Eragonovu, Roranovu a myslím, že tak dvakrát/třikrát Nasuadinu. Nasuadiny části mě moc nebavily, Roran, kterého hledali ra'zakové uprchl s vesnicí přes Dračí hory přes Nardu až do Teirmu, kde se setkal s Jeodem a společně odpluli do Surdy. On mě bavil jen na začátku, jinak si zase to nejlepší vydobil Eragon.

Dlouhou dobu se Eragon v Ellesméře učí od Zdravého mrzáka, až do oslav smlouvy s draky, kdy mu sami draci vylepší... Jak to říct, celkově bude po proměně vypadat jako půl-elf. Lehce se mu zašpičatí uši, vyhladí se mu rysy, zmizí všechny jizvy.
Ještě před koncem jeho výcviku nazírá Eragon Nasuadu a zjistí, že na Surdu je plánován útok. Odletí tedy na pomoc své paní a v bitvě se prokáže jeho velká síla. Připluje tam i Roran svesničany... a jediné co asi můžu vyspoilerovat je, že náš milý Roránek-kladivo zabije Dvojčata. Muhehhe, sláva, že jsou pod drnem!

Sakra, tahle kniha by se dala tak úžasně rozebrat, jenže á prostě nemůžu říct, to co se tam stalo, to by bylo strašně nefér!!
Jako vždy jsou tam úžasné popisy, někdy možná moc dlouhé, když začíná jít do tuhého...
Se vztahem Eragona a Aryi to nevypadá dobře. Jediné, co můžete udělat, je přečíst si tuhle knihu, určitě nebudete litovat. Jsem z ní celkem nadšená, i když se v celku stalo jen pár zvratových věcí. Myslím, že Eldest každému přinese něco nového.

Něco o autorovi...
Všichni známe alespoň jméno Paolini, když ne celé jméno a životopis, či tak.

paolini2011
Christopher Paolini se narodil 17. listopadu 1983 v USA Kennethovi a Talitě Paoliniovým. Nyní žije se svou rodinou v Paradise Valley v Montaně. Vyrůstal spolu se svou mladší sestrou Angelou (se kterou konzultoval jednotlivé pasáže Eragona, ostatně po ní pojmenoval i jednu postavu - "kořenářku-čarodějnici" Angelu). Paolini ukončil střední školu díky speciálnímu programu v 15 letech, kdy také začal psát Eragona. Trvalo celkem rok, než dal Eragona dohromady, a další rok, než mohl být Eragon vydán v nakladatelství. Jak sám přiznává, lákala ho univerzita, dokonce se i na jednu přihlásil a byl přijat (Reed College), ale uvědomoval si, že by neměl čas na propagaci své knihy ani na další psaní. Z tohoto důvodu také zatím studium na univerzitě odložil.
Paolini si už v dětství naplánoval, že napíše nějakou knihu. Když mu bylo jedenáct, po přečtení jedné fantasy knihy zatoužil napsat také nějakou, lepší. Mnoho lidí soudí, že se mu to již povedlo.

Také musím podotknout, že jsem se naučila nazpaměť elfský pozdrav z knihy. Většina věcí mě v knize zaujme a já nad tím musím přemýšlet ještě pěkně dlouhou dobu.
Postavy jsou propracované, myslím, že je děj doplněný o záporáky i mezi elfy celkem uspokojivě. Styl psaní je ještě lepší, než ten první díky různým vypravěčům a tak myslím, že si kniha získá vysoké hodnocení.

Hodnocení:

Po sečtení jsem došla k závěru, že z mých 19 bodů, které uděluji má kniha plných 19 bodů.
Těším se na další knihy z této série a děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.


Recenze z edice, nebo podobné tituly:

Eragon