26+27.květen

27. května 2015 v 18:32 | Ewiline |  Princess Diary


"Princeznička si večer vypnula budík a ráno se vzbudila chvilku před sedmou."




Nebo spíš Sněhurka mě vzbudila. Nemusela, měly jsme dost času. Ale pro její duševní zdraví jsem se vyhrabala z postele a šla jsem se po převlečení najíst. Tvarohovou buchtu z víkendu a přeslazené kakao jsem v sobě měla moc brzo na to, že jsem se nesnažila chvátat - snad to znáte, alespoň mně se vždycky stává, že když nechvátám, jsem hotová dřív než normálně. Při všeobecném malování jsem zjistila, že při vyhazování ústřižků a všelijakých menších odpadků z igelitové dózy, co mám na stole, jsem vyhodila i své ořezávátko na tužky. Takže potlesk, prosím.
Konečně jsme vyrazily za zubařkou - což byl důvod, proč jsem si dneska mohla tak přispat.
Sněhurka jela se mnou a parkrát mě za cestu Modrou příšerou dokázala vytočit - celkem oprávněně jsem několikrát odsekla, že se dnes v Mraveništi nikdo neučí, že jsme měli stejně jít na olympiádu pomáhat zapisovat výsledky a celkově helfnout se všeobecnou organizací.
U zubařky jsme byly jako první. V ordinaci byla zatím jen sestřička, která nás s úsměvem pozdravila, zatímco z nějakého secret pokoje nesla na podnosu lahvičky s bezbarvými tekutinami.
V čekárně jsme byly samy ještě dlouho, ale v konečné sestavě přibyla maminka s kloučkem, kteří si četli z obrovské encyklopedie zvířat, kterou si sebou vzala ta paní do tašky, potom nějaká starší paní v nějakém barevném sáčku, babičkou, (co měla spodní vlasy hnědé a nahoře blonďaté (navzájem se to překrývalo trochu jako plachta), jasnou rtěnku a nezdravě tmavé opálení) která měla s sebou malého kloučka, a nakonec nějaký chlapík s delšími tmavými vlasy a jasnýma očima. Na řadu jsme šly se Sněhurkou jako první, což bylo jedině dobře a já jsem se od doktorky dozvěděla, že bych možná měla mít zase rovnátka. Nechápu tu inteligenci, když mi (jiná, přes rovntátka) doktorka řekne, že po šesti měsících to stačí sundat a potom zbytek roku nosit sundavací. Teď budu mít rovnátka možná až ve dvaceti, protože se neví, jestli mi vyrostou osmičky nebo ne. Takže další potlesk, prosím.
Potom jsme jely se Sněhurkou do obchodu koupit pár věcí, abychom zabily trochu času, protože jsem si neodhlásila oběd a bylo moc brzo na to, aby jsme ho jely vyzvednout.
Skoro jsem se až divila, jak všichni lidi okolo desáté v Kauflandu vypadají. Nebylo tam moc lidí, to ne, ale stejně jsem se divila tomu, co se píše v jejich tvářích. Poslední dobou přemýšlím nad kolemjdoucími jinak. Jaké bych jim dala ve svém deníku jméno? Nejvíc si pamatuju na Pár trochu silnějších manželů. Muž měl hodně barvitý hlas, který mi chtě nechtě připomínal mého dědečka a žena vypadala neskutečně mile a na rtech jí téměř pořád hrál úsměv.
Potom jsem uviděla lučinu na polici u chladících boxů a hned jsem si ji musela jít koupit.
Pak jsme jely pro ten oběd, který jsem nesla v rukou, protože třetí miska z ešusu zmizela někde v prádelně. Stejně bych si nedala polívku. U kina postával doopravdy divný chlap, byl tam i když jsem odcházela a i potom, co jsem se nechala po obědě znovu přivést do města Sněhurkou a její kolegyní, když jely v jednu do práce. Větve stromu před semaforem na přechodu se mi pěkně vyhnuly a já jsem úspěšně přešla až k Zubaři, odkud jsem viděla ke kinu na toho divného chlapa, který tam byl před třemi hodinami, když jsem šla pro ten oběd.
V Zubárně jsem odčipla dveře a šla jsem si sednout do čekárny. Vytáhla jsem ze svého batůžku List od Nimrala a začala jsem číst příběhy Toma Bombadila. Předtím než si na židličky bez opěrek na ruce přede mnou sedli dva menší kluci, jsem myslela na to, jestli přijdu dost včas, abych stihla Ronalda. Minulé úterý jsem mu vpadla přímo do schůzky. Přemýšlela jsem, jestli teď, když jdu dřív, bude na hodině, nebo jestli půjdu na řadu ještě před ním.
A měla jsem pravdu - Zubař strčil hlavu do dveří bez dveří a kývl na mne, abych šla.
Zubárna tomu říkám kvůli tomu, že někdy to bolí, někdy mi něco vytrhnou... někdy se nestane nic. Koneckonců už se mi to začíná zase přehrávat a Velká schůzka je příští středu od půl čtvrté. Zubař ale byl celkem spokojen i s dynamikou a parkrát mne poopravil. Jinak ale byl doopravdy spokojen a dal mi výtisk programu na Velkou schůzku. Ještě jsme prohodili pár slov a potom přišla další slečna, která mi stydlivě říkala "Dobrý den" a potom, když jsem odcházela také "Nashledanou". Já jí teda pozdravila jenom "Ahoj", ale myslím, že to přežila.
Protože jsem vyšla ze Zubárny ve 14:22, řekla jsem si, že to k Železné příšeře stihnu v pohodě a měla jsem pravdu. Na nástupišti jsem ze svého malého baťůžku otráveně tahala peněženku a poté jsem milému řidiči dvakrát zopakovala, kam vlastně jedu a šla jsem si stoupnout do prostoru u velkých dveří. Pilná jela autobusem taky, tak jsem s ní šla domů. Moc jí to slušelo - měla světle modré džíny, pastelově růževé boty s vyvýšenou patou, bílý kabátek a bílomodrý šátek.
...Když jsem se doma zase trochu zabydlela, zavolala jsem Malířce a společně jsme šly pro kostým na nějakou dvorní dámu, kterou bych měla hrát 6.června na Dni dětí, nebo co to bude zase za akci. Také jsem se dozvěděla, že za to, že jsme s holkama připravovali Čarodějnice, máme zadarmo lístek na muzikál Addams family, který bude někdy příští školní rok a pojedeme tam s naší vesnicí. To bylo prostě super zjištění.
Ale potom jsem málem pukla vzteky, protože jsem nevěděla, jak mám sakra zapnout tu podělanou sukni od těch barokních šatů. Bylo to ještě širší než obvod potencionální kružnice, do které bych se vešla. A ještě lepší bylo, že když jsem se to pokoušela stáhnout, vytvořil se na té jedné straně jeden jediný a totálně zvrásněný hrbol. Pukala jsem vzteky, ale Pilná, ani Kantorka nevěděly, jak to zapnout, a Sněhurku jsem další ráno moc nestihla, protože budík zůstal vypnutý. S úlekem mě probudila, již zmíněná Sněhurka o půl hodiny později, než můj budík normálně zvoní. Stíhala jsem celkem v pohodě, ale stejně jsem se vzbudila později a z hlubokého snu. Hora měl jet o půl osmé někam do města, tak by mě mohl vzít, ale já jsem chtěla být rychle v Mraveništi, jako vždy. Nejsem... není to dobrej pocit, když tam s Lasturou, Upřímnou, Malířkou a Meridou nejsem.
Tak jsem stihla autobus ještě s tří minutovým předstihem a z Mraveniště jsme šli rovnou na nějaký pořad o Barmě do kina. Bylo to doopravdy krásné a potom jsme ještě díkybohu ani nic nepsali.
O informatice jsem měla celkem amok s prezentací o Rowlingové. Nikde nemůžu najít info o jejích dalších školách - buď je to ta, nebo ta, ale nikdy ne stejná. Takže jsem to nějak zaobalila a musím si to dodělat zítra ráno, páč příští středu je úzávěrka.
Po škole jsem šla znovu do Zubárny a chvatně jsem vyhledala Zubní vílu. Ona skočila ze zkoušek pro dalšího Zubaře a šli jsme to zkusit do jedné ordinace. Nemohla jsem se chytit, ale ruce se mi na flétně nepotily a tón už byl o něco jistější, takže jsem si nakonec oddychla a naprosto v pohodě jsem stihla autobus v půl třetí, kde se mi ve chvatu větve z cesty neuhnuly tak pěkně, jako ten den předtím.

Potom už jsem byla doma. A musím se ještě učit na přírodopis a taky musím dodělat úkol z matiky... takže pokud mě zase na chvilku omluvíte... Už jsem stihla spálit polívku pro psy, i trochu másla na polití šišek se strouhankou od Kantorky.






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 28. května 2015 v 16:56 | Reagovat

Tomu se říká den nabitý událostmi... :-D

2 Barúnká Barúnká | 29. května 2015 v 21:19 | Reagovat

Hey, pretty diary:-* :-* Doufám, že v tomhle projektu hodláš pokračovat;-) :-)

3 Eliz Eliz | Web | 30. května 2015 v 16:47 | Reagovat

Och, nový design? Je luxusní! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama