Červen 2015

worries.

22. června 2015 v 19:49 | Ewiline |  Princess Diary

Yeah, mám doslovnou depku z té pitomé knihy. Ještě ke všemu, když mi Spravedlivá dneska řekla, že byly dvě. Omg, co budu dělat když je nenajdu? Uklidňuju se tím, že jsem je nikam neodnesla, takže tu někde musí být prostě někde zastrčené a v nutném případě je stoprocentně dokážu najít během prázdnin a v září je Spravedlivé donést. Sice příští rok měním Mraveniště, ale je to pořád stejný les.
Proč tady ale sedím a nehledám to? Možná proto, že můj pokoj byl upsite down už dvakrát.. Ale nevadí, do třetice všeho zapomětlivého, vzhůru do toho.

*few seconds later*
Asi si zapnu Spongeboba. Nebo nějakou píčovinku na internetu, ještě nevím.

Ó bože, já tohle počasí prostě miluju! Ale až na podzim, léto prostě doopravdy musí být, abych si užila správný šedobarevný podzim. Navíc se mi začátek prázdnin už zase celý zaplnil, ještě ke všemu máme se třídou rozlučák a mě se tam nechce. Nebo jako celkem i ano.. ale prostě je to naše třída. Nejsem připravená ten děsný kolektiv opustit, jsem s nimi už 9 let, to znamená hodně, i když většina se těší až bude fuuč. Nebudu lhát, já taky. Ale něco mě s nimi alespoň trochu poutá.

No, asi si půjdu něco skouknout, a potom se ještě podívám po té pitomé knize -_-

Sajonara *le czech

Pátek 19.

19. června 2015 v 22:55 | Ewiline |  Princess Diary

"Ave Atque vale for Will Herondale's death in 1937, i když princeznička ještě nečetla knihu."


V mém životě je prozatím tolik nových věcí, tolik podstatných k přemýšlení, k prozkoumání... a nově i k zapomínání, protože moje skleróza je téměř hmatatelná. Hlavně se momentálně užírám tím, že jsem si před rokem půjčila od Spravedlivé knížky z chemie a myslela jsem si, že jsem je teď našla a vrátila jí jen všechny, takže jsem byla v klidu. Jenže mi Spravedlivá řekla, že mi dávala ještě jednu, nebo dvě. A já si začínám vzpomínat, jak jsem í četla, ale ani za Boha si nemohu vzpomenout, kde sakra jsou. Vím, že někde tu jsou, ale bojím se, že je nenajdu a zůstanou tady ztracené. Celkově mě toto přemýšlení zaměstnává na většinu procent kapacity mysli.
Když jsem hledala tu knihu/ty knihy v posteli, kam se mimochodem ještě zítra musím podívat, našla jsem barvičky na sklo, což je pro mě naprosto super, bála jsem se, že je budu muset dokupovat. Možná jsem to už zmiňovala, ale vzhledem k aktivitě si to nemyslím, takže to říkám teď - mám absolutně vánoční náladu. Těším se na to, až si na začátku prosince ostřihám vlasy, až budu pro všechny kámoše vyrábět sobí rohy z drátů a bílé hrnečky polepím samolepkama z barviček na sklo... Prostě už jsem si Vánoce vlastně celé naplánovala - ale stejně teď zase myslím, na ty podělané knihy.

Chjo, musím je najít.

Znáte Ronalda? Toho světlo-okého blonďáka, anděla, kterého potkávám u Zubaře? Nemluvila jsem o něm? Vzhledem k aktivitě pravděpodobně ne. Je to úžasný klavírista. Navíc strašně hodný člověk, snad nejvzácnější typ kluka na zemi. Bohužel vám sem nemůžu kvůli zákonu schválnosti napsat vše, co bych chtěla, což je velmi otravné, upřímně, ale musí to být, protože můj blog už mezi mou rodinou není tak neznámý, jak kdysi býval, a dokonce i přátelé sem občas zajdou, což ani nevím, jestli je dobře, protože jsem toto místo měla tak trochu jako anonymní útěk z reality, kde si mohu postěžovat, pochválit, zanadávat i pobrečet štěstím či smutkem. CHJO zase už myslím na tu pitomou knihu! Zpět k Ronaldovi, ať na to nemyslím. *stejně pořád přemýšlí nad tím, jak ta kniha vypadá a kde sakra je*


Je to strašně zvláštní, ale potkáváme se pokaždé, když u Zubaře skončím, protože tam čeká na svou malou sestřičku. Není to pokaždé, když skončím, ale celkem často. Povídáme si, smějeme se, občas jeden druhému nerozumíme přes rozpačitější tichou mluvu, ale já osobně se s ním cítím opravdu normálně, ne nervózně, prostě jako... . Když jsme se viděli v pondělí naposledy, bavili jsme se téměř bez pauz a o všem možném, přičemž teda jela pusa spíše mě, zatímco jsem si pohrávala se stránkami knížky ve svých rukou, z čehož zjevně nabyl dojmu, že mě nudí a tak mě vybídl, ať si klidně čtu. Jenže já to nedělala, že bych byla nervózní nebo nesvá. Byl to takový zlozvyk a navíc mě studili ruce. Bylo to poprvé, co jsme neseděli na lavičkách rozděleni taškou, celkem náročné na krk, když jsem se na něj chtěla podívat. Ale nevadilo mi to, vůbec.
I když je to celkem pěkný friendzoned vztah, což vyplívá úplně ze všeho, nemám tušení, co si o mně myslí... jestli ho baví tam se mnou sedět, nebo ne, jestli mu přijdu otravná, nebo ne, jestli jsem s těmi šustícími stránkami v rukou a příliš velké bundě trapná, nebo vypadám, jako bych okrádla svého přítele, kterého nemám. Hehe, joke. Ale někdy to tak vypadá, fakt.
Prosím vás, řekněte mi, že tu knihu najdu, nebo se zblázním!
Ronald je jednoduše řečeno anděl s křídly. Jenže, vy co mě možná znáte víte, že můj vysněný kluk je tmavovlasý a zelenooký motorkář s barevnými tetováními a zlou povahou, která by snesla mou úroveň deního sarkasmu. Takže můj vysněný kluk je vlastně přesný opak Ronalda. Dává to smysl? Nope.
Ronald by mohl být vším, protože vším je, a kdo vším je, je vlastně svůj, je osobnost, která má v sobě jisté světlo. I když nevím, nikdy jsem okoli něj neviděla holku, kterou byhc mohla s jistotou nazvat jeho přítelkyní. Vždycky jsou friendzoned as me. Haha.

Mno, bohužel už ho toto pondělí asi neuvidím. Takže to bude zase chvíli trvat, než to najdu. Ano, teď jsem zase začala mluvit o knížce, dammit. No.. je mi prostě jen líto, že ho neuvidím celé prázdniny. Nejsem na ty prázdniny připravená, ještě jsem ani pořádně nenosila žádný letní věci, přijdu si jak na podzim, což mám teda doopravdy ráda, ale stejně, léto taky musí být, abych si potom užila smutný a barevný podzim.



Village Coachella

6. června 2015 v 23:24 | Ewiline |  Princess Diary

"Princeznička byla macechou a Popelka popelkou."